Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:Anonymní píše:Škoda.Anonymní píše:Hmm to jsem si mohla myslet, taková spřízněná duše a je z opačného konce republiky.
To by byl super pokec.Kdyby ten můj věděl, co jsem tu napsala, tak by se mnou už nepromluvil. Z Plzně.Mě je taky chlap odpornej, ale pak když jednou za sto let dojde na intimnosti, tak si říkám, do pročic ono to tak špatný nebylo, to by chtělo častěji. Ale druhý den zase přepnu a nenechám na sebe sáhnout.
![]()
![]()
Ale stejně, my jsme tady nakonec přiznaly, že chyba je i v nás, že málo chválíme atd. Ale zajímalo by mě, k čemu by došli ti naši pánové, kdyby se sešli.
Když pro chlapa je to dítě jiný. On není těhotný, nerodí. Dál chodí do práce. Má větší obavy z toho, aby rodinu finančně zabezpečil, chce uznání, ale od unavené ženy se ho nedočká. Ale může si večer někam vyrazit bez obav, že se dítě na krmení vzbudí dřív.
Kdežto pro ženskou se narozením dítěte změní úplně, ale úplně všechno. Jak život, tak tělo. O hormoneh a psychice raději nemluvim.
Právě to s tím přiznáním mě štve nejvíc. Já vím že bych měla být víc v klidu, a přiznám, že mi to nějak nejde, ale že by chlap někdy přiznal že něco přepísk, nebo že se zašil bezdůvodně, jenom aby nemusel nic doma dělat, tak to nepřizná. ![]()
Tak tady třeba Jana.
Já si vždycky říkám - prdím na tebe, od teď tě sice nezačnu chválit, ale nebudu tě ani kritizovat. Všechno teda budu zvládat. Čas by i byl. Jako fakt bych to zvládla - jako myslím domácnost. Ale prostě to nedávám. Mě ta mateřská totálně vysává. Psychicky. Dítě je každej den šťastný jako blecha, veselý a já jsem tu jak troska a dokola čtu přiblbý příběhy o ovečkách atd.
Jana
Já jsem mu to dokonce začala stopovat (ne, že bych vzala do ruky stopky, ale sledovala jsem hodiny), jak dlouho se teda dítěti skutečně věnoval. On tvrdil hodinu. Nakonec z toho nebylo ani deset minut. A stejně to nepřiznal a akorát jsme se pohádali.
Anonymní píše:
Jana
Já jsem mu to dokonce začala stopovat (ne, že bych vzala do ruky stopky, ale sledovala jsem hodiny), jak dlouho se teda dítěti skutečně věnoval. On tvrdil hodinu. Nakonec z toho nebylo ani deset minut. A stejně to nepřiznal a akorát jsme se pohádali.
Tak ten můj to doma nevydrží snad ani těch 10min. I u koupání musí jít nutně na záchod, nebo telefonovat
Věnuje se jim pořádně jenom když je s nimi sám, nebo jsme venku a nemá na co se vymluvit. ![]()
Jana
A přes kecy, že on vydělává a já ne … peníze máme společný, mám svoji kartu … a nijak mi do toho nekecá. Na tohle je zlatej. Sice občas remcá, ale nijak zásadně mi nekontroluje. Chodí taky nakupovat, tak ví, kolik co stojí. Sice už nemá přehled, jak dlouho to dítěti vydrží (UM, pleny), ale ví, že se to spotřebuje a naopak je rád, když chytneme akci.
LUCKA:
Mně vadí, že nechce nikdy a nic řešit, jakmile je problém, tak zdrhne, on může, já mám doma na krku dvě děti.
Pravidelně se s nimi chodí koupat, celou tu dobu ve vaně nadává, ať dělám, že ho bolí záda a tak, tak mu říkám, že mám jen dvě ruce a jestli si všiml, že zatímco on si sedí v teplý vodě, tak já se hrbím nad vanou, myji děti, čistím zuby, beru malou, mažu, oblékám pyžamo, staršího honím dočistit zuby, obléct a oba ukládám, zatímco on se klidně dál koupe již v prázdné vaně
![]()
Minule mi říká - já už se s nima koupat nebudu, tak mě tak vytočil, že jsem mu akorát odsekla, že se bez něj taky nep… a že alespoň nebudu poslouchat blbý řeči a děti budou taky víc v klidu a najednou se koupe dál a bez keců…, jenže takovýchto situací je denně 50sát.
Anonymní píše:Anonymní píše:Tak ten můj to doma nevydrží snad ani těch 10min. I u koupání musí jít nutně na záchod, nebo telefonovat
Jana
Já jsem mu to dokonce začala stopovat (ne, že bych vzala do ruky stopky, ale sledovala jsem hodiny), jak dlouho se teda dítěti skutečně věnoval. On tvrdil hodinu. Nakonec z toho nebylo ani deset minut. A stejně to nepřiznal a akorát jsme se pohádali.Věnuje se jim pořádně jenom když je s nimi sám, nebo jsme venku a nemá na co se vymluvit.
Jana
Taky bych řekla, že když je s malou sám a má pocit, že ho neslyším, tak se k ní chová tisíckrát líp, než když jsem v pokoji s nima.
Koupání bych mu nesvěřila - na to jsem háklivá.
Krmení jo - ale je to tak pade na pade. Buď to zvládnou skvěle a nebo to skončí katastrofou, kdy mu rupnou nervy a dítě je z toho akorát v pytli a řve taky. Asi ne nadarmo se říká, že dítě y do tří let mělo být výhradně v péči matky
On prostě není trpělivej.
Já mám prostě alergii a nevím co s tím.
Je to složitější. Po narození malé jsem myslela, že nemůžu být šťastnější, byly jsme dokonalá rodina, prostě fakt jsem byla šťastná a on to jednoho krásného dne utnul slovy, že si musí odpočinout a odstěhoval se na tři dny k mamince, před tím, než to udělal se pořádně opil a vyčetl mi i to, že žehlím v 11 večer, asi potřeboval bouchnout, pak se vrátil, prostě tak normálně, jako by se nikdy nic nestalo a já mlčela, tichá domácnost, návrat k normálu, jenže ve mně se to prostě nějak zlomilo, neměl se vracet, neměla jsem ho brát.....
, vadí mi momentálně na něm snad vše.......
On je nešťastnej a tím pádem hnusnej, já jsem nešťastná a hnusná, tak co s tím????
Anonymní píše:
LUCKA:
Mně vadí, že nechce nikdy a nic řešit, jakmile je problém, tak zdrhne, on může, já mám doma na krku dvě děti.
Pravidelně se s nimi chodí koupat, celou tu dobu ve vaně nadává, ať dělám, že ho bolí záda a tak, tak mu říkám, že mám jen dvě ruce a jestli si všiml, že zatímco on si sedí v teplý vodě, tak já se hrbím nad vanou, myji děti, čistím zuby, beru malou, mažu, oblékám pyžamo, staršího honím dočistit zuby, obléct a oba ukládám, zatímco on se klidně dál koupe již v prázdné vaně![]()
![]()
Minule mi říká - já už se s nima koupat nebudu, tak mě tak vytočil, že jsem mu akorát odsekla, že se bez něj taky nep… a že alespoň nebudu poslouchat blbý řeči a děti budou taky víc v klidu a najednou se koupe dál a bez keců…, jenže takovýchto situací je denně 50sát.
Už se nebudu snad ani vyjadřovat u nás taky podobně a ještě pak po něm musím uklidit koupelnu. ![]()
Jana
Jak jsem psala, na koupání jsem háklivá. Ale dokud jsme koupali ve vaničce, tak on se hrdě naparoval a chtěl pochválit za to, že do vaničky napustil vodu a pak ji vylil. Takže podle něj - MY jsme koupali. Přitom, když se zdržel v práci. Zvládla jsem to s přehledem taky. Akorát, že jsem neuzvedla celou plnou vaničku, ale musela jsem ji vylívat postupně kýblem.
Ale běda, když mi to ujelo a řekla jsem - dneska ještě musim vykoupat.
Jaký ty? Snad my ne? A už bylo zle.
Nebo miluju věty typu - Neměli bychom umýt to umyvadlo, záchod? apod. Co budeme dnes vařit? Musíme jí přebalit.
A když jsem se něj tuhle osopila, proč furt říká my, když to stejně dělám jenom já - že jsem hrozná individualistka, že sice to dělám já, ale jako za společnou rodinu, takže může říkat my. Tuhle logiku nechápu ![]()
Jana
A jednou chtěl něco honem vyprat a já mu řekla - pračka je v koupelně. Jsi dospělej, svéprávnej, nic na tom není. … Tak to jste měly vidět ![]()
Začal na mě řvát, že jsem nemožná a že když se mi to nelíbí, tak půjde za svojí matkou, ať mu to vypere ![]()
Anonymní píše:
Já mám prostě alergii a nevím co s tím.
Je to složitější. Po narození malé jsem myslela, že nemůžu být šťastnější, byly jsme dokonalá rodina, prostě fakt jsem byla šťastná a on to jednoho krásného dne utnul slovy, že si musí odpočinout a odstěhoval se na tři dny k mamince, před tím, než to udělal se pořádně opil a vyčetl mi i to, že žehlím v 11 večer, asi potřeboval bouchnout, pak se vrátil, prostě tak normálně, jako by se nikdy nic nestalo a já mlčela, tichá domácnost, návrat k normálu, jenže ve mně se to prostě nějak zlomilo, neměl se vracet, neměla jsem ho brát....., vadí mi momentálně na něm snad vše.......
On je nešťastnej a tím pádem hnusnej, já jsem nešťastná a hnusná, tak co s tím????
Jana:
Tak to je síla, že najednou vybuchnul a zdrhnul za maminkou na 3 dny.
To vůbec nevím, jak bych reagovala.
Lucka
Ono je to takový MY - ty to udělej a já se za to pochválím, sakra to fakt není normální chlap a když dojde na rozvod, tak se derou o děti jak blázni, přitom v manželství byl problém se o ně samostatně postarat 24 hodin denně a o domácnosti nemluvím.
Hmm tak to už je fakt blbý.
Já mám vždycky takový pocit, že jak se pohádáme, tak je to pro mně trochu ventilace a zase ho mám nějak radši.
Prostě se tím uklidním a je mi líp, zatím co on většinou prchne a trvá mu to mnohem déle než vychladne. 
Anonymní z prvního příspěvku.