Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
teda holky tahle diskuze mi příjde jako o mě a manželovi… taky jsem v manželství nešťastná… ![]()
zikyna píše:
Co dělají rodiče,když nejsi doma? Takhle bych skončit nechtěla, asi prošvihli dobu kdy se měli rozejít a začít znovu s někým jiným. Všichni bereme ohled na děti a pak to takhle dopadne. Možná, že někdy je správnější říct konec včas než bojovat za udržení vztahu, který nemá budoucnost.
Ziky, jednoznačně!!! Co já bych dala za to, kdyby se naši rodiče rozvedli…ale takhle? Roky jsem poslouchala stížnosti mojí maminky na tátu a zase naopak, když jsem někde byla s tátou sama, tak si on stěžoval na mámu…já jsem z toho byla nešťastná a moje sestry taky. Kdyby se naši rozvedli, tak by třeba každý žil chvíli sám, pak by si někoho našel a já bych viděla mamku spokojenou, veselou, vtipnou, třeba by s novým partnerem chodila do kina, do divadla, nosil by jí květiny, byla by prostě svěží a měla by radost ze života. Táta by si taky našel nějakou družku, třeba i s dětmi, proč ne? Měl by vedle sebe taky ženskou, která by ho měla ráda. Od určitého věku děti pochopí, proč rodiče spolu nejsou, nevěř tomu, že se dětem zboří svět, když se rozvedou. Mnohdy je tomu naopak. Já bych určitě cítila úlevu. Určitě záleží na věku dítěte, protože ve 3 letech dítě nic nechápe, ale když mi bylo tak od těch 14 let výš, tak jsem si na všechno začala dělat názor. Určitě bych byla smutná, kdyby se naši rozvedli, asi bych to oplakala, ale kdyby se pak k sobě chovali pěkně, a současně by se měli rádi s novými partnery, co bych já za to dala, kdyby to takhle dopadlo. Moji rodiče prostě promrhali život, který je nebavil. Teď už mamka rozvod nechce, prý to nějak doklepe, táta by to taky nechtěl, na stará kolena si hledat bydlení a v 55ti letech si zvykat na nový byt a nové prostředí, to by ho zničilo. Takže spolu žijí jako cizí zlomení lidé, které nic nebaví a nejraději jsou, když jeden nebo druhý vypadnou z bytu, protože mají klid. No potěš prdel, tohle je fakt hrozný!
Anonymní píše:
teda holky tahle diskuze mi příjde jako o mě a manželovi… taky jsem v manželství nešťastná…
tak s tím začni něco dělat, jinak ztratíš život jako moji rodiče…viz moje předchozí příspěvky.
Asi by se měl člověk poučit z chyb druhých, ale musí to být v souladu se srdcem, u nás ta poslední kapka asi padla. Trochu se bojím, ale mám pocit, že to může být jen horší. I když chlap, když mu teče do bot překvapí, ještě si nechávám tak 0,5%, kdyby se vzpamatoval. Uvidíme. Přece jen jsme se moc milovali.
Ale stejně děkuju za každý hezký den s ním, třeba ještě jiskření příjde i když s někým jiným.
LUCKA:
Holky, já si myslím, že dokud nepadne nějaký impuls, tak to stejně pořád budeme chtít lepit. Nevím, jestli je to stejné i u Vás, ale já můžu od manžela odejít nejdřív v době, kdy už budu moct děti zabezpečit sama, tj. po mateřské, protože z rodičáku toho prostě moc nedám, finančně by trpěly hlavně ty děti....., sakra, nedávno říkám ségře…„na malýho toho moc nepotřebuju, jen boty a bundu na jaro“ ona mi říká „tak to je dobrý, to je kolik?“ No a já na to „litr“, naše děti mají špatné nohy, takže boty jedině zdravotní s atestem, no a kde bych byla s rodičákem, koupim boty, zaplatím školku a bydlení a mužeme se jít pást........
Mininálně 3× týdně si říkám, že s takovým člověkem žít nechci
, ale nemám odvahu ho vyhodit nebo odejít sama...... i když jsem také názoru, že raději spokojení rozvedení rodiče než nešťastné manželství…, jenže on by stejně o ty děti bojoval, nedal by mi je jen tak, takže
![]()
viz. moje kamarádka v minulých příspěvcích.
Holt je to bohužel i o těch financích,myslím,že většina mamin si nemůže dovolit odejít,a to ať je na mateřské,nebo ne..přeci jen utáhnout nájem,jídlo atd. není v dnešní době jednoduché,natož když je mamina sama s dětma,a taky každá chceme pro děti mít dostatek,ať se jedná o zdravé kvalitní jídlo,oblečení,útulný domov,a ne přežívat na párcích v nějakém kutlochu..
Také záleží na tom,kde kdo bydlí,např.já jsem z většího města,a normální nájemné se služb. v bytě 2+1 vyjde běžně kolem 9 tis.,což si myslim,že je pro „obyč“ maminu(která není např.manažerka nebo nemá nějakou jinou lepší pozici)dost samo o sobě..
Mě tahle diskuze utvrdila v tom,že je nás nešťastných více,taky uvažuji často o tom,že odejdu
ale vím,že to neutáhnu,je hrozné být závislá na muži.. ![]()
Já bych se odejít taky bála, ale, holky, na druhou stranu - dneska jsou tak vysoké socky, že to manželův plat mnohdy i předčí!
Ahojky presne co pises to mam doma to samy, vetsne na pocitaci a nevenuje se porad sem ta spatna k cemu sme si delali deti nechapu jenom ja vsechno abych delala jen ja porad mne nadava taky nemam silu premyslim na tim uz delsi dobu sem po detech silnejsi porad sem tlusta a dones udelej a kdyz mu nekoupim nebo nedam co chce je hnusnej. nespi semnou v posteli kdyz k tomu dojde udelala si co ma a de zase do sve postele kde spi uz 6.5 roku co jsme spolu ma to vubec neakou cenu na vic si dava seznamky kdyz mne nechche tak at odejde.proc semnou tedy je aby mne mucil a nelezel k cemu se semnou seznamoval a zije semnou to je tak bezcitnej asi ano.nebo mne ma uz jenom jako sluzku?
![]()
Holky, nevím, v tom případě já mám asi chlapa milionového, ale nechci to tímhle zakřiknout. Občas se pohádáme, nebavíme se spolu a tak, ale snažíme se tomu vyhýbat. Co spolu bydlíme a máme malou, tak vysaje, vyžehlí, vaří v podstatě jenom on.
Já vařím malé, co jsem ji začla dělat zeleninky, vytřu a hlavně všechno kolem malé. To on zase ne. Kolem malé padá zase všechno na mě, od krmení, koupání až po přebalování a ukládání večer. ![]()
Ahoj mam posledni dobou taky takovy pocit, s manzelem jsme spolu uz 9 let mame spolu dite 16mesicu od porodu jsem pribrala 25kg, neustale slychavam ze jsem tlusta, ze uz ho nepritahuju.,jsme si vedoma toho ze bych mela zhubnout, ale jde to tezko, kdyz ti neustale nekdo srazi sebevedomi, mimichodem taky pribral 30kg tak ze si nemame co vycitat, ale u nej je to samozrejme v poradku, to ze dela vse lepe to snad tu nema ani cenu psat
a sex…beru jako spatny vtip je to hruza, jsem mlada a nestastna
opravdu nekdy premyslim ze si zbalim veci a odejdu
Ahoj ja mam dite celkem uz velke 8let.. uz tri roky ziji sama ale stale me muj ex stezuje zivot nici me..nevim co delat stale verim ze se vratim do naseho domova ze ktereho nas vyhnal..jenze sem zjistila ze se zadluzil jeste vic a neresi nic meli sme uzasny byt a vse aackoli vydelava balik neni schopnej nic splacet stale to roste… uplne me to nici je to otec me dcery a rada bych mu pomohla.. vim ze je to silene ale misto toho aby se trapil on se nicim ja i kdyz ty dluhy nejsou me..poradte jak se tehle bolesti zbavyt a zit..nicim tim sebe dceru..
Ach jo, všechno je jak kdybych to psala já
, jsem nešŤastná, unavená, v depresi, mam pocit že jsem na všechno uplně sama. milostpán přece vydělává a vysedává v po kamarádech, já obsakuju domácnost (jeho věčný otázky, proč si nevytřela…), hospodářství (to mi vadí ze všeho nejmíň), opravy auta, objednávám materiál na opravy baráku a ještě je to špatně. jsem v 37tt a máme 6letýho kluka a už jsem utahaná, vůbec spolu nemluvíme, a když tak na sebe ječíme
už chci porodit abych se zabývala konečně něčim jinym, měla jsme už tolikrát touhu se sbalit a vypadnout, ale odvaha chybí a představa že budu stejně sama jako teĎ mi moc nepomáhá ![]()
Vidím, že to už někdo řešil a nedá mi nepřispět příspěvek ![]()
Jsem nešťastná a to opravdu víceméně několik let, máme dvě děti, krásné dvě děti a nemít je, tak rozhodně nebydlím tak, kde teď. Žijeme v rodinném domku s jeho rodiči. Nikdy se nikdo nestěhujte ke tchánům, chyba číslo jedna! Podle mě napůl mohou za nějaký rozvrat manželství oni. Tu druhou půlku máme na svých bedrech s manželem my dva - já často vybuchnu a některé věci mi prostě vadí, mu některé věci přijdou v pořádku - hlavně, ať se on vyspí, ppřed porodem, ať hlavně nerodím v noci, at si chudák může vyspat, ať se vyspí do práce, ať ať ať. Já neříkám, že na tom nemám svůj podíl viny, ale mám prostě strach až s dětma odejdu, že jen já budu ta špatná. Navenek naše manželství asi vypadá fajn a manžel mě nebije, nehraje automaty atd. Ale to mi prostě nestačí
Já chci prostě milujícího manžela, který mi bude opravdu oporou a ne nějakou chcíplinou
Vlastně netuším, co mám dělat, buď s ním zůstat a nebýt štastná, což jsem si proste zkusila a stastna nejsem, vecer kolikrat brecim, opravdu se trapim, on to nevidi a nebo dela, ze to nevidi. Pred mesicem jsme se hodne pohadali. Slibil, ze se zmeni, ze se mi bude venovat a blabla…Kecy…Dopadlo to stejne jako by slibil, ze nebude hrat automaty nebo byl alkoholik, jenom kecy a je to pporad stejne…
Prosim, neodsuzujte me…Spise bych asi radu nekoho, kdo opravdu se dvema detma odesel, kam sel, jestli jste cekaly az vam skonci materska a zacnete pracovat a nebo drive. Kde jste na to vzaly silu?? Mohla bych jit ke svym rodicum - ale do jednoho nebo dvou pokoju, vse ostatni mit s nimi, coz se mi teda uprimne nechce a radeji si zaplatim neco sveho.
@Anonymní píše Jsem na tom uplne stejne jako ty.Akorat ze bydlim v byte pritele.Mame spolu jedno dite ale nejsem s nim stastna.Neustale kritika na mou osobu.Sproste me urazi a rve na me.Neustale me vyhazuje at tahnu atd…Hadky jsou caste a ja uz si nevim rady.Vse je jen ma vina on nic.Jeho nazor ze ja jsem doma z ditetem a on v praci.Takze kdyz prijde chce mit klid.Odesla bych ale nemam kam.
Vidím, že to už někdo řešil a nedá mi nepřispět příspěvek![]()
Jsem nešťastná a to opravdu víceméně několik let, máme dvě děti, krásné dvě děti a nemít je, tak rozhodně nebydlím tak, kde teď. Žijeme v rodinném domku s jeho rodiči. Nikdy se nikdo nestěhujte ke tchánům, chyba číslo jedna! Podle mě napůl mohou za nějaký rozvrat manželství oni. Tu druhou půlku máme na svých bedrech s manželem my dva - já často vybuchnu a některé věci mi prostě vadí, mu některé věci přijdou v pořádku - hlavně, ať se on vyspí, ppřed porodem, ať hlavně nerodím v noci, at si chudák může vyspat, ať se vyspí do práce, ať ať ať. Já neříkám, že na tom nemám svůj podíl viny, ale mám prostě strach až s dětma odejdu, že jen já budu ta špatná. Navenek naše manželství asi vypadá fajn a manžel mě nebije, nehraje automaty atd. Ale to mi prostě nestačí
Prosim, neodsuzujte me…Spise bych asi radu nekoho, kdo opravdu se dvema detma odesel, kam sel, jestli jste cekaly az vam skonci materska a zacnete pracovat a nebo drive. Kde jste na to vzaly silu?? Mohla bych jit ke svym rodicum - ale do jednoho nebo dvou pokoju, vse ostatni mit s nimi, coz se mi teda uprimne nechce a radeji si zaplatim neco sveho.Já chci prostě milujícího manžela, který mi bude opravdu oporou a ne nějakou chcíplinou
Vlastně netuším, co mám dělat, buď s ním zůstat a nebýt štastná, což jsem si proste zkusila a stastna nejsem, vecer kolikrat brecim, opravdu se trapim, on to nevidi a nebo dela, ze to nevidi. Pred mesicem jsme se hodne pohadali. Slibil, ze se zmeni, ze se mi bude venovat a blabla…Kecy…Dopadlo to stejne jako by slibil, ze nebude hrat automaty nebo byl alkoholik, jenom kecy a je to pporad stejne…
Co dělají rodiče,když nejsi doma? Takhle bych skončit nechtěla, asi prošvihli dobu kdy se měli rozejít a začít znovu s někým jiným. Všichni bereme ohled na děti a pak to takhle dopadne. Možná, že někdy je správnější říct konec včas než bojovat za udržení vztahu, který nemá budoucnost.