Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prvorozený syn 2,5r - je problémovy?
- Fotoalbum (3)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.6.19 10:55
@Anonymní píše:
Ahoj prosím anonym, asi se stydím ale chtela bych se zeptat, jestli byste rekly, ze je syn trosku problémové díte, nebo to přeháním. Jako miminko mel koliky, kojeni byl des, byl ubreceny, vecne nespokojeny, cvicili jsme vojtovku - mel predilekci, nemel rad zmeny (mozna jsme ho jim cilene nevystavovali, nevím), na každé spolecenské akci brečel, když jsem šla na návstevu do práce tak tam vždy udělal scénu, museli jsme ho složite uspávat, když nespal v přesný čas tak řev, hodně jedl, nyní 2,5 roku, má pleny - nechce na nočník, jen fakt vyjimecně se vycura, ale proste NE, umí pár slov, ale domluvíme se (to mě netrápí, neresím), má problém spát jinde než doma, když už jedeme k babicče tak musí spát na stejném místě - ale narodilo se nám 2.dítě takže se muselo trosku šoupat s nabytkem a měnit to - no hrozné scény, hysteráky (v té chvíli muž pohužel dělá vsechno pro to, aby scéně předesel a žádné změně ho nevystavoval, já bych na něho byla přísnějsí), vsechno musí dělat sám a když náhodou treba zapomenu ho nechat otevřít/zavřít dvere nebo proste není čas aby si sám chystal podlozku na prebalení a dodrzel tisic ritualu tak hysterák, pokud je do toho trosku unavený tak je všechno spatně a už se to nedá spravit -uz mu vadí vsechno, takže hysteráky…, nechce se drzet s detma za ruku, nechce dělat nic v kolektivu, ale hraje si sám pěkně a i s jinym ditetem, ktere vic zna si nakonec hraje, kdyz by se měl někam cpát/do řady tak to hned vzdá, nechce uz ani cvicit ve cviceni hodne cviků - proste rekne NE (schválně??), na ostatnich detech jde videt jak je to baví, ho to zacne bavit až tak posledních 5 minut, no a ted máme druhé dítě (7m) a je to sto a jedna - veselé miminko, hraje si samo, vsechno ho zajímá, usne kdekoli, usmívá se, atd - čím to je??? udelali jsme u 1.syna nekde chybu (jak nám vsichni z rodiny tvrdí)?? samozrejme ze jsme byli poprvé vyjukaní a ted uz víme co a jak, ale ze by to mělo az takový vliv to se mi nezdá…nejde mi o diagnozu - to snad nemá, asi je to holt povaha co..diky za precteni
No ta potřeba x rituálů je k diskuzi, jinak ty pleny..mé dítě je přestalo mít až v 2 3/4, jinak se mi tak zvláštní nezdá. Tak navštiv pediatra..A chyby jste žádné neudělali, buď v klidu. Jestli má nějaký problém, tak vrozený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.6.19 13:03
To je jak syn ve stejném věku. On ani nemluvil a domlouvali jsme se s ním jak s tatarem - rukama, nohama, heslovitě, názorně. Kousal nás, ubližoval sobě…
Za ruku nechtěl ani se mnou, tahala jsem ho smykem. Děti ignoroval, nebo brečel. Do 2 let mi říkali, že to bude určitě autista. Ve 2,5 letech by na nějakém kroužku nefungoval. Vůbec by se ode mě nehnul a nespolupracoval by.
Pořád ječel a vztekal se. Denně hysterické scény. Po každém jídle jsem ho mohla převléct a vytřít. Spaní problém, jídlo problém.
Jet někam byl horor, protože po půl hodině brek, že chce domů. Celkově měl své rituály, co jsme museli dodržovat. Třeba skákat z obrubníků, před spaním foukat na nohy. Doteď mu zbyl plyšák do školky. Plus má problémy se změnou oblečení. Letos ještě na konci dubna nosil punčocháče a dlouhé rukávy. Nakonec to skončilo tak, že jsem to vše schovala, několik hodin ječel a vztekal se a pak to přijal. Obreci vše, co vyřadíme, že mu je malé, ale to jsou detaily. Změny nábytku by tedy asi nedal ani teď. Když jsme mu rozbili talíř, musela jsem koupit stejný, jinak scény. A to z něj ani moc nejí. Šílené období trvalo do 4,5 roku. To byly dny, kdy jsme se večer museli s mužem opít. Teď mu bude 5 a je to zlaté dítě. Usměvavý, pohodový, veselý, milý, kamarádský, poslušný…
Má vývojovou dysfazii, ale prý slabší formu. Ještě loni to vypadalo na ADHD, ale teď to na to nevypadá, i když škola se nám blíží, tak se ukáže. Včera jsme cestovali 6 hodin vlakem a on seděl, díval se z okna a mlčel. 
Za sebe bych se zmínila doktorce, ale neházela bych flintu do žita.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.6.19 14:12
Děkuji moc všem za reakce!! i za ty které mě trošku vystrašily (možná je to dobře) i za ty povzbuzující, že některé děti takové prostě jsou a snad z toho postupně vyroste. zda jsme ve vychove neudelali neco spatne usuzuju z toho duvodu někdy uštěpacnych komentaru od rodiny (napr. proc mu vychazime tak moc vstříc - proč by nemohl spát na jiné posteli, dyt tato je ještě lepší, moc ho rozmazlujete, to nemuze přece tak vyvádět, atd,) a taky mě prave nekdy štve přístup manzela - dává mu pořád vybrat z více možností a ustupuje mu, aby právě neudělal scénu, nikam s ním moc nechce chodit, že tam udělá scénu, od mala se kolem něho chodí po špičkách když spí, no proste je na něho dost přecitlivělý, ale jak to tu tak čtu tak z takové vychovy toto chování nemá - není to ta příčina, protože k druhému dítěti nemáme potřebu se takto „divně“ chovat a dopředu se bát, co zas bude špatně.
do školky pujde snad za rok (pokud bude kapacita), no a do té doby práve nevim co s nim…jestli by pro něho bylo dobré si zacit zvykat na systém školky dřív (soukromá na 2 dopo např.) nebo to nehrotit -budu doma s mladsim, nebo jakou jinou aktivitu s nim delat, do toho cviceni co chodime 1× za tyden uz ho asi nebudu zapisovat, uz tam chodíme celkem dlouho, už i mě to začíná nebavit a podstoupit zmenu by měl ne?? ( ale vykolejilo ho i kdyz to bylo stejne cviceni jen jina ucitelka a museli jsme odejit protoze necvicil), do plavani to nevim jestli bych s nim měla nervy…stojí to penez a on je schopny rict ne a do vody nevlézt, premyslim o sokolu, ale tam se s detma zas tak neparaji a jsou tam starsi pani a drzí deti pri prelezani prekazek atd za ruku a to on by zas nechtel, tak co s nim 
pokud by měl někdo tip co se u takového dítěte osvědčilo za kroužek, budu ráda 
, jinak venku jde za ruku, není to takové to nezvladatelné a nepredvidatelne dite
@Terezxx píše:
Hodně podobný byl a je můj první syn. Na záchod začal chodit až skoro ve 3 letech a mluvit až ve školce (nastupoval ve 3l4m). Se spaním problém neměl. Ale byl naopak šílený nejedlík. Od cca. roka. Společnost mu nevadila, ale mezi děti se nezapojí (ani ve školce). Není cvičená opička, když mu někdo řekne, ať něco udělá, tak se šprajcne a nechce. Ve školce necvičí. Teď mají na zahradě zavlažování a to on si zase nechce namočit vlasy, tak se nekoupe. Prý jediný.Má své rituály na kterých trvá. Jakmile se na ně zapomene, tak řve a je dlouho k neutišení. Např. musí sám otevírat dveře a mačkat výtah.******Před barákem máme kopeček a ten pokaždé schází a vychází. A musím i já
Není toho moc, ale na pár podobných věcí je vysazený. Celkově je hodně tvrdohlavý, zabejčený, musí být po něm.****** Naopak citlivý, zranitelný, slabý.Ve školce říkají, že je spíš taková holčička.Hromadu věcí dokáže a umí, ale když nechce nebo nemá den, tak se s ním nehne a je všechno špatně. Teď jsme byli v zábavném parku a všeho se bál, nikam nechtěl. ****Mladší je úplný opak. Tvůj synek je ještě malý, vidím v něm toho svého kluka. Teď má 4 roky, takže už se mu dá lecos vysvětlit, ale dřív taky pořád křičel. Můžeš se zmínit dětské, jestli vás někam pro jistotu nepošle, ale já si myslím, že to má holt v povaze a nic moc se s tím nebude dát dělat.
- Citovat
- Upravit
12.6.19 16:12
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za reakce!! i za ty které mě trošku vystrašily (možná je to dobře) i za ty povzbuzující, že některé děti takové prostě jsou a snad z toho postupně vyroste. zda jsme ve vychove neudelali neco spatne usuzuju z toho duvodu někdy uštěpacnych komentaru od rodiny (napr. proc mu vychazime tak moc vstříc - proč by nemohl spát na jiné posteli, dyt tato je ještě lepší, moc ho rozmazlujete, to nemuze přece tak vyvádět, atd,) a taky mě prave nekdy štve přístup manzela - dává mu pořád vybrat z více možností a ustupuje mu, aby právě neudělal scénu, nikam s ním moc nechce chodit, že tam udělá scénu, od mala se kolem něho chodí po špičkách když spí, no proste je na něho dost přecitlivělý, ale jak to tu tak čtu tak z takové vychovy toto chování nemá - není to ta příčina, protože k druhému dítěti nemáme potřebu se takto „divně“ chovat a dopředu se bát, co zas bude špatně.
do školky pujde snad za rok (pokud bude kapacita), no a do té doby práve nevim co s nim…jestli by pro něho bylo dobré si zacit zvykat na systém školky dřív (soukromá na 2 dopo např.) nebo to nehrotit -budu doma s mladsim, nebo jakou jinou aktivitu s nim delat, do toho cviceni co chodime 1× za tyden uz ho asi nebudu zapisovat, uz tam chodíme celkem dlouho, už i mě to začíná nebavit a podstoupit zmenu by měl ne?? ( ale vykolejilo ho i kdyz to bylo stejne cviceni jen jina ucitelka a museli jsme odejit protoze necvicil), do plavani to nevim jestli bych s nim měla nervy…stojí to penez a on je schopny rict ne a do vody nevlézt, premyslim o sokolu, ale tam se s detma zas tak neparaji a jsou tam starsi pani a drzí deti pri prelezani prekazek atd za ruku a to on by zas nechtel, tak co s nim
S kroužkem nepomůžu, protože na žádné zatím synek nechodí. Dřív jsem nemohla, protože mám děti po roce a neměla hlídání pro mladšího a potom ve školce nám pro ty nejmladší nedoporučovali nějaký vybírat. Uvidíme letos Jinak, já bych se opravdu jen zmínila dětské, že se ti nějaké jeho chování nezdá, ale nijak bych se neznepokojovala. Stejně to nezměníš. 
Mít takové dítě je náročné. Často se musím zhluboka nadechnout, abych nevybouchla V něčem mu také ustupuji. V jiném trvám na svém. Zrovna to spaní v posteli bych nechala na něm, ať si vybere, kde chce ležet. Nechávám ho otevírat dveře, když vyloženě nespěcháme. Chodím na ten jeho kopeček Přesouvání nábytku bych mu jen vysvětlila, proč je potřeba ho přestěhovat a nijak více to neřešila. A musím tedy říct, že čím je starší, tím je to snazší. Lecos už pochopí. Když se zasekne, snažím se mu to rozmluvit tak, že ho trochu postraším. Např. dneska ráno nechtěl jít do školky. Kňoural, že chce vzít. Tak jsem mu řekla, že jestli se bude nosit, tak ty jeho nožičky zapomenou, jak chodit a bude muset jezdit ve vozíčku. Nebude moct jezdit na kole, koupat se…a jak mu to najednou chodilo samozřejmě, mohla bych mu říct, ať si nevymýšlí a jde, což by kňoural ještě víc. Ale takhke se to obešlo bez konfliktu a docílím svého. A jde to tak se vším. Jen u vás si myslím, že by to ještě nepochopil. Držte se 
Já sama jsem dlouho byla na pochybách, jestli nemá syn nějakou poruchu. Teď už vím, že je jen taková povaha a holt k němu musím přistupovat jinak než k mladšímu, který je takové to klasické dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.19 19:39
Souhlasím s @Terezxx, moc hezky to napsala, nejsou ty naše děti problémové, jsou jen náročné. Co se týče kroužku, my si našli takový, kde nevadilo, že sedim na lavičce (syn nechtěl beze mě chodit), a postupně se otrkal. Přiznávám, že od září do listopadu jsem to viděla černě, nezapojoval se, dělal si svoje. Mně nevadí, když necvičí, pokud nenarušuje program ostatním, takže buď si běhal sám okolo, nebo seděl na lavičce se mnou. Ale před pololetím se to náhle obrátilo a začalo ho to bavit a teď je smutný, že cvičení končí a přes prázdniny nebude On si ten řád musí v hlavičce zpracovat a čim je starší, tim rychleji to jde, fakt. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.19 19:42
Jo a s tim mačkáním knoflíků výtahu… měli jsme období, kdy pokud někdo jiný zmáčkl tlačítko, tak odmítl nastoupit, museli jsme výtah poslat pryč a přivolat znova (nebo ho tam vtáhnout ječícího), a taky to přešlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.19 11:15
Dle mě se taky chová tak, že je to typické spíš pro nějakou „diagnózu“, než že by byl problémový. Tátův kamarád má malého autistu a ten taky šílí, jakmile mu změníte pořadí věcí - něco si třeba naskládá podle barvy a prostě hysterák trvá, dokud to není „správně“. Řekla bych, že takhle běžné dítě prostě nereaguje na to, že se posune někam skříň atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.19 14:24
@Aiya píše:
Jo a s tim mačkáním knoflíků výtahu… měli jsme období, kdy pokud někdo jiný zmáčkl tlačítko, tak odmítl nastoupit, museli jsme výtah poslat pryč a přivolat znova (nebo ho tam vtáhnout ječícího), a taky to přešlo
Přesně takové to máme ještě teď. A nestydí se udělat takovou scénu i před sousedy, když si je přivoláme a zmáčknou oni tlačítko. Nebo když vycházíme/vcházíme do vchodu s více lidmi a třeba mu otevřou dveře, aby mohl vejít, tak se taky vztekne, začne ječet, ať je zavřou, že je chce otevřít sám a prostě nejde. 
Zlobit se na něj nedá, protože to stejně přes ten řev neslyší, takže ho většinou táhnu za ruku, jak píšeš, ignoruju 
A vysvětlím mu to až později, když se uklidní. Ve většině situacích už se s ním dá domluvit, ale tohle ho drží už dlouho…a to je něco na mé nervy Ještě že mladšímu jsou takové věci úplně ukradené, protože při představě, že se mi o tu kliku nebo tlačítko rvou oba, se mi dělá zle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.19 20:45
@Terezxx tak to opravdu jak u nás ještě vyžadoval zvonit na zvonek, to jsme jaksi odbourali, a když mu sundám omylem kšiltovku tak to samé, rozsvicovat světla musí on, konkrétni plyšáky z postýlky mi podá a já je musím vzít a pak mu je předat a on je teprve položí na sedacku v obýváku, on si nosí židličku ke stolku atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 15:12
@hadraplanka píše:
To zní jako regulérní autík. Doporučuju dětského psychologa a film Musíme si promluvit o Kevinovi, kdybys měla pocit, že to není potřeba a že „se to srovná samo“.
A vy znite zas jak regulérní kravka. Hned ji strasit autismem a takovym filmem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 15:34
Je malej, nechala bych ho zit, chlapecci v tomhle veku jsou soliteri, jine deti vetsinou nepotrebujou, vyhrajou si sami. ze nechce jit za ruku s jinym ditetem je uplne normalni, ze nechce cvicit s ostatnima detma taky., ritualy deti milujou, proc jim je nedoprat, kdyz to jde. tohle se prisnosti nevyresi, manzeluv pristup se mi zda v poradku. ze je to na diagnozu muze rict jen nekdo, kdo mel stesti na „hodne“ bezproblemove dite a nikd y se nestetkal s ditetem drazdivym, hypersenzitivnim. chce to vydrzet, za rok, dva si necha ledacos vysvetlit, mozna se nevzda vsech ritualu, ale je pak snadnejsi to korigovat.
PS po internetu na zaklade kratkeho popisu stanovit jakoukoli diagnozu douapulletemu diteti si netroufne ani ten nejvetsi odbornik. ty popisujes situaci jen z tveho pohledu, manzel i syn to urcite vidi jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 16:33
Je hele, ty máš doma mého syna, že jo? 
Od narození strašně vzteklý, koliky, do půl roku jsme v noci nespali… Nočník přijal až ve 3 a půl letech (teď mu budou 4 a kadí do plenky na stejném místě pod manželovým PC stolem). Denně XY rituálů (výtah, otevírání/zavírání dveří… ), když jdu na záchod, tak doteď byly hysteráky, přišla jsem na to, že když se ho zeptám, jestli nechce taky, tak buď jde a nebo ne, ale je spokojen, že jsem se zeptala. Teď jsem s ním začala chodit na logopedii, řeč je opožděná a v podstatě to odkoukává od 2 leté ségry, mají zhruba stejnou slovní zásobu. Ale hodně rychle se zlepšuje.
Na druhou stranu se ve 3 letech naučil celou abecedu, zná číslice do 10 a začíná mít přehled o množství. Bereme to tak, že je prostě svůj, vzteklounem se narodil a vzteklý je pořád. I když i tyhle projevy se mírní, čím je starší a víc chápe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.19 08:40
@Klara178 Žiješ v bludu, že mít dítě dál na autistickém spektru je ostuda. Přesně kvůli takovým jako ty pak podobní lidé trpí navíc depresemi, protože jít k psychologovi je přeci trapas, a jediné, co to dítě zná, je absolutní nepochopení, tudíž neschopnost rodičů s ním komunikovat správným způsobem. Takže si laskavě nech ta invektiva. Když mě bolí zub, tak jdu taky k zubaři a nečekám, až to přejde. Buď včas nasadí terapii a v budoucím životě je po problémech, a nebo oznámí, že je vše v normě a rodiče to uklidní. Je fakt k smíchu, jak se v těhotenství jezdí do nemocnice s každým zaraženým prdem, a po porodu nastupuje „on z toho vyroste“ logika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.19 09:13
Jsou dětí náročné, které z toho vyrostou. A u některých je z toho pak diagnóza.
Na chování bych upozornila doktorku.
Zkusila bych si zapsat všechny „divné“ zvyky. A zkusit je postupně odbourat.
Jo a my dostali tenhle dotazník ohledně autismu. Mám to donést na 18m prohlídku. Třeba ti to pomůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.19 11:31
@Netopirek díky, ale ten dotazník jsme také vyplňovali v 18 m a myslím ze jsem snad jen v jednom případě napsala NE… Jeho rituály a tak začaly až před 2.rokem a když bych ten dotazník vyplňovala teď tak to vyplním stejně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
