Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, o výchově zatím toho tolik nevím, ale připadá mi to, jako kdyby měl lehčí formu ADHD nebo podobné poruchy…ale říkám jen svůj neodborný pohled. Možná bych zkusila zajít za psychologem..I kdyby se ADHD nepotvrdila, tak by psycholog mohl dost pomoci ![]()
Já osobně jsem proti stanovování diagnóz u každého dítěte, které dělá něco jinak, ale u vás bych asi zpozorněla. Možná je to povaha, ale manželův syn byl takový od batolete, musel mít svůj pevný řád, přes to nejel vlak. Dneska je mu 18 a je to pořád stejné. Má lehkou formu ADHD a je to normální kluk. Jen potřebuje mít svoje jistoty. I bez diagnózy bych k dítěti tak přistupovala, má prostě svoje,, požadavky" a svou povahu, těžko ho změníš. A ne, nemyslím si, že by byl rozmazleny. My se také hysterákům vyhýbáme, jinak by nám z toho asi hrablo. Proč mám například dítě tahat do obchodu, kde mi udělá pokaždé scénu, když se tomu mohu vyhnout a za půl roku bude jeho rozum někde jinde? To udávám jako příklad.
Nevím, kde byste udělali chybu. Každé dítě je jiné. Já to mám obráceně, první dítě byl pohodář, usnul kdekoliv, šťastný, že je co nejvíce lidí, neustále jsme s ním někde trajdali. Ano, je taky svůj, svéhlavý, umíněný, jak říká učitelka - vedoucí třídy. Všechno musí být po jeho. Zrovna v tom věku 2,5 to bylo neustálý řev - jdeme ven, nechciiii, dobře, tak nepůjdeme, veeeen. A takhle neustále dokolečka.
Druhý je opak. Samotář, odmalička špatně spí v jiném prostředí, žijeme v zahraničí a když náhodou přijedeme do Čech, tak 2 týdny špatně spí, prostě peklo. Už jako malé miminko špatně usínal, neustále pobrekával, nechtěl spát pořádně ani v kočáru, autosedačce. Změna peklo, i ve školce. Stačí, aby ráno nešli hned ven a natahuje. Na vystoupení nechce nosit kostým, když jde se mnou do práce, tak je celou dobu schovaný někde za mnou. Na začátku roku ve školce (chodí tam od roku a půl), kdykoliv se dělo něco hlasitějšího, dítě brečelo, muzika - tak začal vyžadovat chodit na záchod (i když nechtěl čůrat), prostě se tam jenom schovat. Stalo se mi, že jsme šli na nějaký dětský festival a musela jsem s ním jít pryč, protože to prostě nedal. Ale jak roste, tak je to lepší a lepší. I když to bude vždycky spíš samotář.
Jee syn má též 2,5r na nočník nebo záchod - neeeee, hysterák. Neřeším, však do maturity plíny mít nebude. Když není po jeho řev, když mu něco zakážu řev. Za mě normální vývojové období. Jako mimino byl zlatej. To že má rituály, někdo je potřebuje jako jistotu, u někoho mohou značit např ADHD, dětský autismus, nebo cokoli jiného. Asi bych to tak neřešila, hysterákům bych předcházela pokud víte jak a hold dodržovala nějaký režim a nechala mu jeho rituály ![]()
Konzultovali jste toto chovani s pediatrem? Syn byl stejny. Jediny rozdil vidim v tom, ze bez plen byl v 1,5 roce. Take starsi a v te dobe jeste bez mladsiho sourozence. Ve 2,5 letech se to zacalo stupnovat. Nyni v 5 letech ma diagnostikovan hranicni Aspergeruv syndrom. Je vice uzkostny. Na zmeny ho pripravujeme predem, vysvetlujeme, tolerujeme a obcas trvame na svem. Je nadprumerne inteligentni (dle testu).
Máme doma podobného kluka, od malička ho trápilo bříško, věčně ubrečený, uspávání bylo peklo, vždy byl velké torpédo, u ničeho nevydržel, navíc hodně fixovaný na mě. Když jsme se v jeho dva a čtvrt roce stěhovali, tak to bylo docela náročné, scéna kvůli každé výměně nábytku, byť šlo o sedačku, která v novém bytě zůstala po předchozích obyvatelích
Na cvičení nejradši dělá, co nemá, na hřišti si s dětmi hraje až teď poslední dobou. Jak je unavený, tak se snadno šprajcne, na všechno řiká “ne” a nedá se s ním rozumně domluvit.
Nemyslím si, že by měl nějakou diagnózu, prostě je to náročná povaha, ale jak roste, je to lepší a lepší. Teď ve třech letech vidím velký pokrok. Jo a máme čerstvě mladšího brášku a ten bude přesný opak, smíšek, pohodář, nejspíš za odměnu ![]()
Neudělali jste chybu, prostě takové to dítě je - a VYROSTE Z TOHO, nebojte, je světlo na konci tunelu. Kamarádka měla přesně takovou holčičku, bylo to peklo, fakt je to na dva tři roky vyřadilo z kolektivu, protože k nim nikdo nemohl chodit (malá měla hysteráky), oni nemohli nikam (dtto), dokonce prošli několikrát vyšetřením, zda malá není autista, protože ty scény ohledně rituálů atd byly šílené, nechci zacházet do podrobností. Druhé dítě pohodář, od malinka usměvavé dítě, bezproblémové. Holka už dneska chodí do školy a je úžasná, zlomilo se to kolem 4-5 roku, ale chce to opravdu pevné nervy. Co se nám kamarádka nabrečela na rameni, jak to nedává a nezvládá…
Taky bych už trošku zpozorněla a minimálně konzultovala s pediatrem. Na diagnozy je ještě asi brzy, ale je možné, že nějaká nakonec bude. To pro vás v podstatě bude znamenat úlevu - zjistíte, jak lépe s dítětem komunikovat, čemu se vyvarovat a celkově jak s ním pracovat. To bazírování na pravidlech, řádu, rituálech dělá do určité míry skoro každé dítě (náš syn jednu dobu dokázal stropit hysterák i jen proto, že jsem mu dala hrneček uchem nalevo
-a je to úplně normální zdravé dítě), ale u vás je to už trošku hodně. Je fakt, že tento věk je náročný i s dítětem bez diagnózy (období vzdoru), tak přeji pevné nervy!
Ne - u prvního syna jste neudělali chybu - to co popisuješ vypadá spíš na nějakou zvýšenou dráždivost v rámci neuroligie - tedy něco s čím se už narodil. A s čím se musí on a vy naučit žít a naučit se to nějak kompenzovat.
Zajděte se poptat jeho ošetřujícho pediatra a případně zajděte na neuro.
Já bych tedy žádnou diagnózou nestrašila, ani bych ho nenazývala, že je problémový. Každé dítě je jiné a za půl roku to zase může být jinak. Snažte se spíš předejít těm změnám a situacím, které ho stresují, některé děti to tak můžou mít. Až pokud by třeba měl problémy ve školce, tak bych to řešila dál. A určitě jste ve výchově žádnou chybu neudělali.
Hodně podobný byl a je můj první syn. Na záchod začal chodit až skoro ve 3 letech a mluvit až ve školce (nastupoval ve 3l4m). Se spaním problém neměl. Ale byl naopak šílený nejedlík. Od cca. roka. Společnost mu nevadila, ale mezi děti se nezapojí (ani ve školce). Není cvičená opička, když mu někdo řekne, ať něco udělá, tak se šprajcne a nechce. Ve školce necvičí. Teď mají na zahradě zavlažování a to on si zase nechce namočit vlasy, tak se nekoupe. Prý jediný.
Má své rituály na kterých trvá. Jakmile se na ně zapomene, tak řve a je dlouho k neutišení. Např. musí sám otevírat dveře a mačkat výtah. Před barákem máme kopeček a ten pokaždé schází a vychází. A musím i já
Není toho moc, ale na pár podobných věcí je vysazený. Celkově je hodně tvrdohlavý, zabejčený, musí být po něm. Naopak citlivý, zranitelný, slabý. Ve školce říkají, že je spíš taková holčička. Hromadu věcí dokáže a umí, ale když nechce nebo nemá den, tak se s ním nehne a je všechno špatně. Teď jsme byli v zábavném parku a všeho se bál, nikam nechtěl. Mladší je úplný opak. Tvůj synek je ještě malý, vidím v něm toho svého kluka. Teď má 4 roky, takže už se mu dá lecos vysvětlit, ale dřív taky pořád křičel. Můžeš se zmínit dětské, jestli vás někam pro jistotu nepošle, ale já si myslím, že to má holt v povaze a nic moc se s tím nebude dát dělat.
Zkuste zajít za dětskou psychologickou, tím nic nezkazite… buď z toho vyroste, nebo to muže být autista, nebo třeba Obs.-komp. porucha.
V tomto věku mu diagnózu stejne nikdo nedá, muže se to zlepšit, muže být proste jen nespokojený. Hlavně mu za ty rituály nenadavejte a záměrně mu je nepřekazte! Pokud by byl nemocný, nemůže to ovlivnit a neví sám proč ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj prosím anonym, asi se stydím ale chtela bych se zeptat, jestli byste rekly, ze je syn trosku problémové díte, nebo to přeháním. Jako miminko mel koliky, kojeni byl des, byl ubreceny, vecne nespokojeny, cvicili jsme vojtovku - mel predilekci, nemel rad zmeny (mozna jsme ho jim cilene nevystavovali, nevím), na každé spolecenské akci brečel, když jsem šla na návstevu do práce tak tam vždy udělal scénu, museli jsme ho složite uspávat, když nespal v přesný čas tak řev, hodně jedl, nyní 2,5 roku, má pleny - nechce na nočník, jen fakt vyjimecně se vycura, ale proste NE, umí pár slov, ale domluvíme se (to mě netrápí, neresím), má problém spát jinde než doma, když už jedeme k babicče tak musí spát na stejném místě - ale narodilo se nám 2.dítě takže se muselo trosku šoupat s nabytkem a měnit to - no hrozné scény, hysteráky (v té chvíli muž pohužel dělá vsechno pro to, aby scéně předesel a žádné změně ho nevystavoval, já bych na něho byla přísnějsí), vsechno musí dělat sám a když náhodou treba zapomenu ho nechat otevřít/zavřít dvere nebo proste není čas aby si sám chystal podlozku na prebalení a dodrzel tisic ritualu tak hysterák, pokud je do toho trosku unavený tak je všechno spatně a už se to nedá spravit -uz mu vadí vsechno, takže hysteráky…, nechce se drzet s detma za ruku, nechce dělat nic v kolektivu, ale hraje si sám pěkně a i s jinym ditetem, ktere vic zna si nakonec hraje, kdyz by se měl někam cpát/do řady tak to hned vzdá, nechce uz ani cvicit ve cviceni hodne cviků - proste rekne NE (schválně??), na ostatnich detech jde videt jak je to baví, ho to zacne bavit až tak posledních 5 minut, no a ted máme druhé dítě (7m) a je to sto a jedna - veselé miminko, hraje si samo, vsechno ho zajímá, usne kdekoli, usmívá se, atd - čím to je??? udelali jsme u 1.syna nekde chybu (jak nám vsichni z rodiny tvrdí)?? samozrejme ze jsme byli poprvé vyjukaní a ted uz víme co a jak, ale ze by to mělo az takový vliv to se mi nezdá…nejde mi o diagnozu - to snad nemá, asi je to holt povaha co..diky za precteni
To zní jako regulérní autík. Doporučuju dětského psychologa a film Musíme si promluvit o Kevinovi, kdybys měla pocit, že to není potřeba a že „se to srovná samo“.
Ahoj prosím anonym, asi se stydím ale chtela bych se zeptat, jestli byste rekly, ze je syn trosku problémové díte, nebo to přeháním. Jako miminko mel koliky, kojeni byl des, byl ubreceny, vecne nespokojeny, cvicili jsme vojtovku - mel predilekci, nemel rad zmeny (mozna jsme ho jim cilene nevystavovali, nevím), na každé spolecenské akci brečel, když jsem šla na návstevu do práce tak tam vždy udělal scénu, museli jsme ho složite uspávat, když nespal v přesný čas tak řev, hodně jedl
, nyní 2,5 roku, má pleny - nechce na nočník, jen fakt vyjimecně se vycura, ale proste NE, umí pár slov, ale domluvíme se (to mě netrápí, neresím), má problém spát jinde než doma, když už jedeme k babicče tak musí spát na stejném místě - ale narodilo se nám 2.dítě takže se muselo trosku šoupat s nabytkem a měnit to - no hrozné scény, hysteráky (v té chvíli muž pohužel dělá vsechno pro to, aby scéně předesel a žádné změně ho nevystavoval, já bych na něho byla přísnějsí), vsechno musí dělat sám a když náhodou treba zapomenu ho nechat otevřít/zavřít dvere nebo proste není čas aby si sám chystal podlozku na prebalení a dodrzel tisic ritualu tak hysterák, pokud je do toho trosku unavený tak je všechno spatně a už se to nedá spravit -uz mu vadí vsechno, takže hysteráky…, nechce se drzet s detma za ruku, nechce dělat nic v kolektivu, ale hraje si sám pěkně a i s jinym ditetem, ktere vic zna si nakonec hraje, kdyz by se měl někam cpát/do řady tak to hned vzdá, nechce uz ani cvicit ve cviceni hodne cviků - proste rekne NE (schválně??), na ostatnich detech jde videt jak je to baví, ho to zacne bavit až tak posledních 5 minut, no a ted máme druhé dítě (7m) a je to sto a jedna - veselé miminko, hraje si samo, vsechno ho zajímá, usne kdekoli, usmívá se, atd - čím to je??? udelali jsme u 1.syna nekde chybu (jak nám vsichni z rodiny tvrdí)?? samozrejme ze jsme byli poprvé vyjukaní a ted uz víme co a jak, ale ze by to mělo az takový vliv to se mi nezdá…nejde mi o diagnozu - to snad nemá, asi je to holt povaha co..diky za precteni 