Psychická porucha?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 20:00
Psychická porucha?

Přeji krásný večer.
Jdu si vám pro rady a zkušenosti, hlavně od těch, co si něco podobného zažili nebo prožívají něco podobného.
Už vážně nevím s kým se poradit a komu se svěřit. Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nedokáže podpořit a nedokáže vnímat bolest, kterou já prožívám denně. Mám neustálý strach z toho co bude, z toho že mě přítel opustí, že nejsem dost dobrá pro nikoho. Jsem třeba s přítelem, máme krásné chvilky, ale při loučení mě přepadne úzkost a pomyšlení na to, že me opustí. Jsem šťastná a v momentě jsem zase hrozně nešťastná, kolikrát k tomu nemám ani důvod, je to pořád dokola a vážně nevím, co si počít. Potřebuju furt slyšet, že mě miluje..i když vím že ano, dělá pro mě první poslední. Neustále se kvůli mým výkyvům hádáme a díky tomuhle to poslední době vůbec neklape. Když se mi něco nelíbí, ať je to sebemenší maličkost, dospěje to do fáze kdy jsem hysterická, mám pocit bezmoci a přijdu si na světě sama. Později si ale uvědomuju, co jsem to vlastně zase udělala a proč tohle dělám. Nechápu sama sebe. Snažila jsem se mu moje pocity a myšlenky vysvětlit, ale bohužel mě nedokáže chápat..a ani se nedivím. Co byste na mém místě dělali? Budu moc ráda za každou odpověď :roll:

Reakce:
Zvědavost
Zasloužilá kecalka 797 příspěvků 15.03.19 20:08

Hezký večer, já bych poradila jednu věc, zajít k psychologovi. Možná by pomohl i obvodní lékař, ale ten by stejně delegoval k psychologovi nejspíš.

Zvědavost
Zasloužilá kecalka 797 příspěvků 15.03.19 20:08

x

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 20:29

Děláš jako přes kopírák to, co dělá můj muž. Já už jsem z něj úplně vyčerpaná a nebýt naší dcery, už bych s ním dávno nebyla. Jsem z něj zralá na prášky, přitom je to on, kdo by měl jít k psychologovi, ale to mu neřeknu. Ty jsi na tom natolik dobře, že si to uvědomuješ, tak moc prosím zajdi si k psychologovi a reš to.

kristyn.g
Závislačka 3060 příspěvků 15.03.19 20:34

Psycholog či psychatr … A neboj se to řešit a zajdi si tam

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 20:49
@Anonymní píše:
Děláš jako přes kopírák to, co dělá můj muž. Já už jsem z něj úplně vyčerpaná a nebýt naší dcery, už bych s ním dávno nebyla. Jsem z něj zralá na prášky, přitom je to on, kdo by měl jít k psychologovi, ale to mu neřeknu. Ty jsi na tom natolik dobře, že si to uvědomuješ, tak moc prosím zajdi si k psychologovi a reš to.

Proc mu nepomuzes a nereknes mu, ze by se mel jit lecit? Takhle se budete trapit vsichni tri.

zip121
Kecalka 484 příspěvků 15.03.19 20:50

Cítíš se, že nejsi dost dobrá? Protože kdyby ses cítila dost dobrá, neměla bys tak velký strach z toho, že tě přítel opustí. Zažila jsem to samé, jde to změnit…

Jessie_james
Ukecaná baba ;) 2210 příspěvků 15.03.19 21:09
@Anonymní píše:
Přeji krásný večer.
Jdu si vám pro rady a zkušenosti, hlavně od těch, co si něco podobného zažili nebo prožívají něco podobného.
Už vážně nevím s kým se poradit a komu se svěřit. Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nedokáže podpořit a nedokáže vnímat bolest, kterou já prožívám denně. Mám neustálý strach z toho co bude, z toho že mě přítel opustí, že nejsem dost dobrá pro nikoho. Jsem třeba s přítelem, máme krásné chvilky, ale při loučení mě přepadne úzkost a pomyšlení na to, že me opustí. Jsem šťastná a v momentě jsem zase hrozně nešťastná, kolikrát k tomu nemám ani důvod, je to pořád dokola a vážně nevím, co si počít. Potřebuju furt slyšet, že mě miluje..i když vím že ano, dělá pro mě první poslední. Neustále se kvůli mým výkyvům hádáme a díky tomuhle to poslední době vůbec neklape. Když se mi něco nelíbí, ať je to sebemenší maličkost, dospěje to do fáze kdy jsem hysterická, mám pocit bezmoci a přijdu si na světě sama. Později si ale uvědomuju, co jsem to vlastně zase udělala a proč tohle dělám. Nechápu sama sebe. Snažila jsem se mu moje pocity a myšlenky vysvětlit, ale bohužel mě nedokáže chápat..a ani se nedivím. Co byste na mém místě dělali? Budu moc ráda za každou odpověď :roll:
Úzkostně depresivní porucha, sama to nevyřešíš, hybaj k psychiatrovi. Pokud půjdeš hned, léčba bude trvat kratší dobu, když se to podchytí.Můžeš tam jít bez doporučení PL.
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 21:12

Taková jsem byla mnoho let. Došlo až na sebepoškozování. Už jsme byla na cestě ke kolejím, ale nakonec jsem k nim nedošla a rozhodla se bojovat. Pomohla mi psychoterapie. I přesto, že jsee to měla tak nakloněné, zvládla jsem to bez léků. Hodně totiž záleží na příčině toho všeho. U mě byla příčina v dětsví - násilí, alkohol, šikana, zneužití…

V jednu chvíli jsem byla úplně v ráži, bojovala a obhajovala svůj názor, něco mi hrozně vadilo a nevěděla jsem, jak normálně dát najevo jiný názor, nebo jak se prosadit. Po pár hodinách jsem vystřízlivěla a najednou jsem se viděla jako naprostou krávu neschopnou, zlou, která všem ubližuje, je k ničemu a všem by bylo lépe, kdyby tady nebyla.

Anny A
Kecalka 411 příspěvků 15.03.19 21:19

Depresivni porucha. Urcite se neboj zajit k psychologovi pomuze ti. Hlavne to res! Pritel to nemůže chapat protoze takovy pocity jako mas ty nezná. Kdyz to budes resit treba psychoterapii brzy bude lepe. Ver mi mluvim sama za sebe.

luca241
Ukecaná baba ;) 1823 příspěvků 15.03.19 21:57
@Anonymní píše:
Přeji krásný večer.
Jdu si vám pro rady a zkušenosti, hlavně od těch, co si něco podobného zažili nebo prožívají něco podobného.
Už vážně nevím s kým se poradit a komu se svěřit. Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nedokáže podpořit a nedokáže vnímat bolest, kterou já prožívám denně. Mám neustálý strach z toho co bude, z toho že mě přítel opustí, že nejsem dost dobrá pro nikoho. Jsem třeba s přítelem, máme krásné chvilky, ale při loučení mě přepadne úzkost a pomyšlení na to, že me opustí. Jsem šťastná a v momentě jsem zase hrozně nešťastná, kolikrát k tomu nemám ani důvod, je to pořád dokola a vážně nevím, co si počít. Potřebuju furt slyšet, že mě miluje..i když vím že ano, dělá pro mě první poslední. Neustále se kvůli mým výkyvům hádáme a díky tomuhle to poslední době vůbec neklape. Když se mi něco nelíbí, ať je to sebemenší maličkost, dospěje to do fáze kdy jsem hysterická, mám pocit bezmoci a přijdu si na světě sama. Později si ale uvědomuju, co jsem to vlastně zase udělala a proč tohle dělám. Nechápu sama sebe. Snažila jsem se mu moje pocity a myšlenky vysvětlit, ale bohužel mě nedokáže chápat..a ani se nedivím. Co byste na mém místě dělali? Budu moc ráda za každou odpověď :roll:

Určitě k psychologovi.Mam přesně takovou kamarádku.Mam ji hrozně ráda,ale když má tyto stavy ,je to na „odstřel“ i pro okolí,hrozně náročné.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 23:29

Ja to mela s pritelem podobne, ale u me si myslim byl na vine vzorec z detstvi - zadny otec a pak mamky pritel se kterym se hadala. Nikdy jsem nevidela fungujici rodinu. Kdyz jsem mela chlapa, “ neverila jsem svymu stesti” a porad jsem pochybovala az to bylo peklo pro oba. “Milujes me?” A bla bla. Musela jsem byt na odstrel. Nahle pocity uzkosti, pak stesti..

Váš příspěvek
Reklama