Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Psychické problémy dcery - jak řešit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.22 20:34
Ta psycholožka radila z jaké pozice?
Protože teoreticky měla pravdu s tím překonáním, ale to je jaksi dlouhodobý proces, vyžadující přípravu, ne prostě donutit ke konfrontaci.
V té škole se něco děje, nebo kde ty úzkosti začaly?
Obecně - psychatr vám napíše léky, některé z nich může napsat i pediatr, takže primárně se poraďte tam. Bohužel za poslední dva roky dětské úzkosti nesmírně narostly, takže s tím pediatr/a spíš bude mít zkušenost.
Nejjednodušší cesta k řešení je rodinná terapie - všichni kdo žijí ve společné domácnosti jednou za několik týdnů zajdou na spoolečné setkání a hledají cesty jak by se jim všem mohlo fungovat lépe.
Má to tu výhodu že se nikdo neoznačuje jako ten divnej a ten kdo za to může, nebo ten kdo to nezvládá.
A zároveň úzkostné dítě není nucené k tomu, aby chodilo na individuální sezení, což může být spíš náročné a hlavně dětští psychterapeutky/té, co by uměli pracovat systmaticky - ne jen hloupou radou co si dostala - jsou podobně přetížení, a taky jich je nedostak, jako dětských psychiatrů.
Rodiných terapeutů sice taky nejsou přehršle, ale zase je to ne úplně rozšířená cesta, kterou volí méně lidí a setkání nejsou každý týden, takže je docela rozumná šance, že během září či října dostanete termín.
Adresář lidí co to umí zde
http://www. soft-zs. cz/akreditace/terapeuti#
a teda kup si tuhle knihu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.22 20:48
@Ou S pediatričkou jsem to samozřejmě řešila, ta nás odkázala na odborníky a léky že nepředepisuje, musí až psychiatr.
Ve škole se nic nedělo, ani prospěch se nezhoršil. Spustilo to určitě období covidu, zavřených škol, nemožnost veškerých aktivit, na které jsme byli zvyklí. Dcera si hodně zvykla, že je doma, nikam se nechodí a už se nedokázala vrátit do normálního života. Ale pořád nějak fungovala, zlom nastal někdy před dvěma měsíci kdy nejdřív měla neštovice, takže zase dva týdny doma, potom angínu další dva týdny doma. No a pak už vlastně nešla do školy do konce školního roku
- Citovat
- Upravit
11.7.22 20:54
@Anonymní píše:
@Ou S pediatričkou jsem to samozřejmě řešila, ta nás odkázala na odborníky a léky že nepředepisuje, musí až psychiatr.
Ve škole se nic nedělo, ani prospěch se nezhoršil. Spustilo to určitě období covidu, zavřených škol, nemožnost veškerých aktivit, na které jsme byli zvyklí. Dcera si hodně zvykla, že je doma, nikam se nechodí a už se nedokázala vrátit do normálního života. Ale pořád nějak fungovala, zlom nastal někdy před dvěma měsíci kdy nejdřív měla neštovice, takže zase dva týdny doma, potom angínu další dva týdny doma. No a pak už vlastně nešla do školy do konce školního roku
Nedělá vaše škola adapťáky? Naše škola je dělá každý rok pro všechny třídy a já jsem ráda, na začátku roku prostě třídy odjíždí a na adapťáku se stmelí apod., to je možná ten problém, že po pakové době doma neví, jak se zařadit a ta myšlenka ji stresuje. Pomohla bych tomu i zvaním kamarádek klidně i s přespáním apod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.22 21:18
@Anonymní píše:
@Ou S pediatričkou jsem to samozřejmě řešila, ta nás odkázala na odborníky a léky že nepředepisuje, musí až psychiatr.
Ve škole se nic nedělo, ani prospěch se nezhoršil. Spustilo to určitě období covidu, zavřených škol, nemožnost veškerých aktivit, na které jsme byli zvyklí. Dcera si hodně zvykla, že je doma, nikam se nechodí a už se nedokázala vrátit do normálního života. Ale pořád nějak fungovala, zlom nastal někdy před dvěma měsíci kdy nejdřív měla neštovice, takže zase dva týdny doma, potom angínu další dva týdny doma. No a pak už vlastně nešla do školy do konce školního roku
jasně - covid a pak zase delší období doma. Ach jo.
To mě fakt mrzí. Desetiletou bohužel dospělý psychiatr nevezme (mívají o něoc kratší čekací doby).
Jinak začněte s dcerou společně číst tuhle knížku a mluvit o tom, jak jí je.
https://www.megaknihy.cz/…aspytle.html
Pokud jí nepůjde mluvit, tak ať třeba maluje to čeho se bojí a pak ti o tom povídá.
Postupně to chce, aby sama začala přemýšlet o tom, že by možná třeba chtěla k vodě, nebo někam, co má ráda. Ale nemůžeš jí to navrhovat, protože to pochopitelně zamítne.
Až bude schopná dát dohromady nějaké věci, co by venku ráda dělala a co nejdou dělat doma, tak to srovnejte od toho co jí bude připada nejméně děsivé po to úplně nejhorší.
No a pak se začněte bavit o tom co ji děsí nejméně. Co je pro ni ohrožující, co nejhorší ho by se mohlo stát, co by ji mohlo pomoci se bát méně atd.
Pak si chvíli povídejte o tom, jaké by to bylo, kdyby se jí povedlo nad strachem vyhrát a šla dělat to co by ji těšilo, jeslti ráda maluje, tak to i maluje.
No a pak se domluvte že to zkusíte - že se to nemusí pomoci, ale že to jen zkusíte. A domluvte si nějakou velkou odměnu za to, když to zvládne.
No a když to zvládne, tak si pořádně proberte jaký to bylo a co pomohlo tomu aby překonala strach a jak se to dá udělat příšte, protože příště už ten strach bude o kousek menší.
No a vyberte si tu druhou nejméně děsivou věco co by venku chtěla dělat a zase o tom začněte přemýšel, mluvit, malovat, zvykat si na tu myšlenku a pak to zkusit a odměnit se když se to zvládne.
Určitě neuškodí, když budete společně ráno a večer cvičit nějakou jednoduchou jogu podle youtube - obecně to trošku uvolňuje a mírní paniku.
Určitě můžeš zkusit homeopatika - tedy když bude ptořeba někde něco překonat, tak pečlivě vysvětlvoat, že tohle jsou pilulky co jí se strachem pomůžou.
Tady může důvěra v tebe a placebo efekt zabrat, ale teda je potřeba to zkoušet na maličkostech a postupně zdvihat zátěž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.22 21:19
Řešili jsme se synem také kolem 10 roku… nejprve dětský psycholog ( psycholožka z Ostravy tady na doporučení )….. bez efektu úplně se uzavřel, nesedli si… a jakmile začaly fyzické příznaky … točení hlavy, zvracení cestou do skoly, záchvaty paniky tak jsme oslovili psychiatru….nasadila AD a diky jim fyzické příznaky odeznely a on se začal lepšit s tím ze to bude zase dobre jako dřív … po dvou letech jsme vysadili AD a byl v pohode až do přijímaček … tam to začalo znovu… teď je v druhém ročníku na střední a stále na AD…. z osobní zkušenosti matky určitě psychiatr a poté třeba prave psycholog … když ji doktor zaléčí třeba ji to pomuze s tím bojovat když se začne cítit lip. Omlouvám se za chyby, píšu z mobilu …Držím vám palce a přeji mnoho sil 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:30
U nás jsme to řešili s dcerou v 11letech, po lockdownech, vůbec jsme ji nemohli dostat z bytu. Po uvolnění ve škole panické ataky. Nezabíralo nic psychosociálního, takže psychiatra napsala AD s tím, že už má trvale moc vysokou hladinu kortizolu a že to samo dolů nepůjde. Pak jsme našli paní, která se zabývá mightfulness, nejdřív chodila na kroužek takový spíš cvičební a te´d je asi půl roku v individuální práci a úplně čumím, jak jí to pomohlo. A to i ve škole a sama za sebe má zájem si to zkoušet, ale v tý akutní fázi a nezaléčená by tam ani nedošla. teď jsme došli k tomu, že úzkosti jsou jen ve škole a jsou vázané jednak na strach ze selhání a pak taky na předchozí blbou zkušenost. Uvažujeme, že by to zkusila i bez léků. na jednu stranu jsem ráda, že léky jí sedly a pomohly a je to brána k tomu, aby se rozvíjela dál, na druhou stranu si říkám brát od 11 AD „aby přežila školu“ 
to mě trochu děsí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:33
@Anonymní píše: Řešili jsme se synem také kolem 10 roku… nejprve dětský psycholog ( psycholožka z Ostravy tady na doporučení )….. bez efektu úplně se uzavřel, nesedli si… a jakmile začaly fyzické příznaky … točení hlavy, zvracení cestou do skoly, záchvaty paniky tak jsme oslovili psychiatru….nasadila AD a diky jim fyzické příznaky odeznely a on se začal lepšit s tím ze to bude zase dobre jako dřív … po dvou letech jsme vysadili AD a byl v pohode až do přijímaček … tam to začalo znovu… teď je v druhém ročníku na střední a stále na AD…. z osobní zkušenosti matky určitě psychiatr a poté třeba prave psycholog … když ji doktor zaléčí třeba ji to pomuze s tím bojovat když se začne cítit lip. Omlouvám se za chyby, píšu z mobilu …Držím vám palce a přeji mnoho sil
Taky si myslím, že budou potřeba léky. Za jak dlouho ty léky začaly účinkovat a syn se zlepšil?
- Citovat
- Upravit
11.7.22 21:35
@Anonymní píše:
Taky si myslím, že budou potřeba léky. Za jak dlouho ty léky začaly účinkovat a syn se zlepšil?
Obecně se říká, že AD působí cca po 3 týdnech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.22 21:39
@Anonymní píše:
U nás jsme to řešili s dcerou v 11letech, po lockdownech, vůbec jsme ji nemohli dostat z bytu. Po uvolnění ve škole panické ataky. Nezabíralo nic psychosociálního, takže psychiatra napsala AD s tím, že už má trvale moc vysokou hladinu kortizolu a že to samo dolů nepůjde. Pak jsme našli paní, která se zabývá mightfulness, nejdřív chodila na kroužek takový spíš cvičební a te´d je asi půl roku v individuální práci a úplně čumím, jak jí to pomohlo. A to i ve škole a sama za sebe má zájem si to zkoušet, ale v tý akutní fázi a nezaléčená by tam ani nedošla. teď jsme došli k tomu, že úzkosti jsou jen ve škole a jsou vázané jednak na strach ze selhání a pak taky na předchozí blbou zkušenost. Uvažujeme, že by to zkusila i bez léků. na jednu stranu jsem ráda, že léky jí sedly a pomohly a je to brána k tomu, aby se rozvíjela dál, na druhou stranu si říkám brát od 11 AD „aby přežila školu“
Tak vidím, že v tom nejsem sama s takovým problémem. Za jak dlouho léky začaly zabírat? Taky mě děsí, že dítě bude muset brát léky, hlavně aby to pomohlo. Nejhorší je vůbec se k psychiatrovi dostat, aby se to začalo řešit
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:42
@Anonymní píše:
Taky si myslím, že budou potřeba léky. Za jak dlouho ty léky začaly účinkovat a syn se zlepšil?
Trvalo to asi měsíc… ale pak už to bylo lepší a lepší …. Ale čekací lhůty na dětského psychiatra jsou naprosto šílené my čekali 5 měsíců ….
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:45
@Anonymní píše:
Trvalo to asi měsíc… ale pak už to bylo lepší a lepší …. Ale čekací lhůty na dětského psychiatra jsou naprosto šílené
A jak jste těch pět měsíců fungovali? To je fakt šílená doba
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:47
@Anonymní píše:
Tak vidím, že v tom nejsem sama s takovým problémem. Za jak dlouho léky začaly zabírat? Taky mě děsí, že dítě bude muset brát léky, hlavně aby to pomohlo. Nejhorší je vůbec se k psychiatrovi dostat, aby se to začalo řešit
Sama v tím nejste kdo nezažil ale nepochopí 
nebojte bude lip … a budeme radi za léky opravdu pomůžou a pak už se s tím da pracovat …. Ale už bude taková bojacna i do budoucna …. My o tom hodne mluvili a četli o tom co se vlastně s tím tělem děje když jsou úzkosti a dovolím si říct ze díly tomu mame se synem moc hezky vztah nebojí se za mnou přijít kdykoliv když má nějaké strachy nebo pocity ze něco nezvládne … důležité je aby dcera věděla ze to nepodceňujte a nezlehcujete….
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.22 21:50
@Anonymní píše:
A jak jste těch pět měsíců fungovali? To je fakt šílená doba
No bylo to opravdu hrozne, cestou do skoly se chudák třikrát vyblil… ale bojoval … pak mi někdo poradil homeopatika sedatif… a stim se aspoň trochu zlepšil spánek a jak říkám hoodne jsem s nim mluvila i kdyz nechtěl ….
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.7.22 01:05
@Anonymní píše:
No bylo to opravdu hrozne, cestou do skoly se chudák třikrát vyblil… ale bojoval … pak mi někdo poradil homeopatika sedatif… a stim se aspoň trochu zlepšil spánek a jak říkám hoodne jsem s nim mluvila i kdyz nechtěl ….
No spánek začíná být taky problém, hodně se probouzí, pak nemůže usnout. Zkusím koupit ta homeopatika
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím, potřebuji se poradit, jestli někdo zažil něco podobného. Předem píšu, že jsme už řešili s psychologem, bez úspěchu a dcera je objednaná na vyšetření u psychiatra, ale bohužel čekáme dlouho.
Teď k problému. Dcera (10 let) začala trpět úzkostmi, ze všeho se stresuje, bojí se, že jí bude špatně, má i problémy s jídlem. Došlo to tak daleko, že ani nezvládla poslední dva týdny chodit do školy, protože ji to hrozně stresovalo. Tak jsem ji nechala doma. Od té doby nechce jít ani ven, že se zase bojí, že jí bude špatně. Psycholožka nám radila, že to musí zkusit překonat i za cenu toho, že jí fakt bude špatně. Párkrát jsem to zkusila a ona mi pak zbytek dne nejedla, protože jí bylo špatně i ze stresu zvracela. Když jsme doma a nic ji nestresuje, tak je relativně v pohodě.
Zažil toto někdo u dítěte a jak se to řešilo? Spoléhám na tu psychiatričku, ale vím, že ani ona to zázračně nevyřeší