Psychické problémy po porodu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Vlastní zkušenost nemám. Zkus se poradit s nějakým dobrým psycholegem. Myslím, že je to na místě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Osobně jsem takový problémy po porodu nezažila, ale radím nejlépe odbornou pomoc…jsi na dobré cestě, ale to malý za to vážně nemůže a potřebuje mámu a chlap manželku… 
dojdi si ke psychologovi…možná by ti pomohlo třeba vidět to, jak se maj lidi s postiženym dítětem, lidi bez zdravý a možná by tě to trklo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Psychiatr a antidepresiva? Vypadá to na poporodní depresi. Máš rozhozenou chemii v těle a neumíš se v podstatě dostat na takovou tu normální hladinu, natož někam do příjemných pocitů - to mají za následek různé hormony a spol, jejichž produkci řídí mozek, takže mozek potřebuje „opravit“ 
Pokud ti půlroční prcek spí celou noc a ty stejně nemáš sílu, tak to fakt není běžné, takže bych nečekala a šla, během měsíce dvou se můžeš zase cítit dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A ještě kojíš? Taky bych se určitě poradila s odborníkem. Není to nic, za co se stydět a když najdete nějaké řešení tvého problému, tak to bude super 
Jinak chci říct, že čas to určitě srovná věřím, že jednou si budeš říkat, jak jsi mohla mít takové myšlenky, ale pomoc tomu návratu do normálu tím odborníkem. ať zbytečně dlouho všichni netrpíte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky díky, asi opravdu budu muset za doktorem. Jenom čtu vaše příspěvky a bulím a vůbec nevím proč. Manžel v práci, malý u prarodičů, mám klid a přitom bulím a cítím se hrozně. Myslela jsem, že nejhorší je (aspoň pro mě) těhotenství a porod a pak už to bude jen hezký a najednou jsem zklamaná z toho, že není. Mám ráda všechno nalajnovaný, uklizený dům, čas na sebe…a to najednou není a já jsem z toho vynervovaná, protivná a hnusná na všechny kolem. 
- Citovat
- Upravit
Nekojím, po dvou měsících jsem toho nechala. Měla jsem čtyřikrát zánět v prsu a atb, ale myslím, že to bylo taky psychický.
- Citovat
- Upravit
Honem se objednej! Jsi fakt psychycky na dně 
uvidíš, že do pár měsíců budeš v pohodě. hormony dělají divy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj anonymní. Byla jsem na tom stejně, jestli chceš napiš mi SZ. Jinak já už byla u psychiatra a teď beru antidepresiva. Ale to co píšeš jako bych četla sebe samu.. Neotálej s objednáním u psychiatra.
- Citovat
- Upravit
Také si myslím, že rada psychologa je na místě.
Celý život se na něco pořád jen těšíme, až ta chvíle přijde. A když přijde a výsledek se neztotožňuje s našimi představami, propadáme depresím a dáváme si další cíle a tak stále dokola, až jednou zjistíme, jak jsme zestárli, naše děti už jsou samostatné, ale my stále jen čekáme až se naplní naše představy.
Pokud budeš žít v přestavě, že až bude dítě sedět, bude to lepší nebo až bude chodit, bude to zas o něco lepší atd… Věř, že nebude a vždycky nějaké zklamání bude. Začni brát „věci“ takové jaké jsou, jak přicházejí a ne tak, jaké by měly být.
Seznam se (a třeba tady na emimino začni) s nějakou novopečenou maminkou z tvého okolí a podnikejte spolu něco společně. Přijdeš na jiné myšlenky a na to, jestli jsi nebo nejsi špatná maminka, žena či hospodyňka zapomeneš.
Držím palečky a přeji hodně štěstí, zdraví a trpělivosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Též radím psychiatra (ne psychologa) a zřejmě nějakou medikaci, protože tohle mi už nepřijde v rámci normy. Držím palce, ať se dáš do pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Holky díky, asi opravdu budu muset za doktorem. Jenom čtu vaše příspěvky a bulím a vůbec nevím proč. Manžel v práci, malý u prarodičů, mám klid a přitom bulím a cítím se hrozně. Myslela jsem, že nejhorší je (aspoň pro mě) těhotenství a porod a pak už to bude jen hezký a najednou jsem zklamaná z toho, že není. Mám ráda všechno nalajnovaný, uklizený dům, čas na sebe…a to najednou není a já jsem z toho vynervovaná, protivná a hnusná na všechny kolem.
Deprese je mrcha, nemůžeš za to, jsou to prostě špatné chemické pochody v mozku, jde to řešit, není to ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přesně jak píše Miralka… já si pořád říkala: " až porodím, bude líp", „až přejde šestinedělí, bude líp“, „až se malý začne přetáčet na bříško…“, teď jsem ve fázi: „až si sedne, bude to lepší…“ Asi bych měla najít pomoc, protože místo toho, aby vážně bylo líp, je hůř 
- Citovat
- Upravit
Mám kamarádku, která byla na to po porodu podobně. Tak jsme do ní „hučeli“ ať jde k psychiatrovi a teď je nám moc vděčná za to, že jsme jí přemluvili. Ulevilo se jí, bere léky a všechno v pohodě zvládá. Tak neváhej a vyhledej pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj holky, mám trošku choulostivý problém, proto píšu anonymně. Jsem už skoro šest měsíců po porodu a bohužel si pořád nemůžu najít nějaký vztah k našemu miminku. Když jsem s ním sama propadám depresím a skoro pořád brečím. Těhotenství pro mě byla jedna velká noční můra a upnula jsem se k tomu, že „až bude venku“ bude už dobře. Jenže porod byl dlouhý, velké šití a ještě teď nejsem úplně v pořádku. Sex opravdu nehrozí. Zkoušeli jsme, ale strašně to bolí. S mimiškem si nevím moc rady, pořád po mě něco potřebuje a já už nemůžu. Bolí mě celý člověk, připadám si vyřízená a neschopná. Manžel už je ze mě na prášky a je na něm vidět, že se musí hodně přemáhat, aby zachoval klid. Bohužel za tohle všechno obviňuju naše mimi. Já vím, že za nic nemůže, ale pořád si říkám, že kdyby nebylo neměla bych problémy a s manželem by nám to fungovalo. Přitom malý je strašně šikovný, spí krásně už celou noc, je to usměvavé miminko a já nevím jak se z toho dostat. Zažívala některá z vás něco takového? Jsem asi divná. Místo toho, abych byla ráda, že mám zdravé dítě, denně brečím, že ho nechci. Těhotenství plánované nebylo, doktor mi říkal, že to bude „běh na dlouhoou trať“ a ať začneme zkoušet jestli to chci stihnout do třiceti a ono se povedlo během půl roku. Teď mám pocit, že jsme to moc uspěchali a celý můj život je u konce. Postava v háji, zdravotní problémy, manželské problémy a k tomu miminko… Příjde mi to jako noční můra a nevím jak z toho ven.