Psychické zdraví samoživitelek během pandemie

11.2.21 09:51

Psychické zdraví samoživitelek během pandemie

Zdravím všechny! Jsem novinářka a ráda bych napsala o tom, jak současná situace ohledně pandemie a krize s ní spojené dopadají na samoživitelky, potažmo samoživitele, a jejich psychické zdraví. Včera jsem třeba mluvila se samoživitelkou, která začala trpět panickými ataky kvůli trvalé existenční tísni… Pozorujete, že se teď Vaše psychické zdraví zhoršuje? Rozhodly jste se vyhledat i odbornou pomoc? Komunikujete o tom nějak s dětmi? Budu ráda, když se o své zkušenosti podělíte buď tady, případně se mi můžete ozvat na ***. Samozřejmě respektuji přání zůstat anonymní. Mějte se krásně a hlavně hodně zdraví fyzického i psychického! Petra

edit admin - smazán e-mail, ozvěte se v SZ

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4204
11.2.21 09:58

Vezmu to obecně. Už jsem se za ty roky naučila kompenzacím, ale ano - zhoršení jsem pozorovala, i po letech náznaky panických atak. A to nejsem v první linii ani bez práce, ale přesto pod tlakem, kdy navíc působí i jeden specifický strach: jsem sama, když se se mnou něco stane, co se stane? Jak děti obstarají mne, jak já děti v případě nákazy? Čili panické ataky lížou spíše mé strachy o zdraví a organizaci rodiny, která v podstatě nemá nikoho za zády.
Obecně ale vidím jednu věc, která mne mrzí. Pandemie rozvířila nenávist vůči samoživitelkám, (podvodným, ale i těm, které si špatně vybraly a opravdu do konce života budou nést na hřbetě tuhle jednu chybu), celkově mám dojem, že se zvýšilo pohrdání těmito osamělými rodiči.
Zhoršila se činnost soudu, trvá delší čas dostat se ze spárů nevyhovujícího manželství, násilí, apod. Takže bych myslela v článku třeba i o jedno okno dříve - co nyní prožívají ženy, které jasně vidí, že se z nich musí stát samoživitelky, aby vůbec přežily?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4204
11.2.21 10:01

Ale abych nebyla jen negativní, toto se ve mě začíná formovat až letos, kdy si asi i sedl šok z nové situace: vidím, že mi nikdo nepomůže, takže mi na lecčem, co mě dříve hloupě limitovalo (co řeknou lidi?) přestává záležet.
Když nemáte co ztratit, můžete teprve začít žít sebe naplno. Prý.

Sundané růžové brýle mi dobře nedělají, ale asi mi konečně narostou koule. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.2.21 10:23
@Petra_Petunie píše:
Zdravím všechny! Jsem novinářka a ráda bych napsala o tom, jak současná situace ohledně pandemie a krize s ní spojené dopadají na samoživitelky, potažmo samoživitele, a jejich psychické zdraví. Včera jsem třeba mluvila se samoživitelkou, která začala trpět panickými ataky kvůli trvalé existenční tísni… Pozorujete, že se teď Vaše psychické zdraví zhoršuje? Rozhodly jste se vyhledat i odbornou pomoc? Komunikujete o tom nějak s dětmi? Budu ráda, když se o své zkušenosti podělíte buď tady, případně se mi můžete ozvat na pdvorakova@denikreferendum.cz. Samozřejmě respektuji přání zůstat anonymní. Mějte se krásně a hlavně hodně zdraví fyzického i psychického! Petra

Jsem samozivitelka zijici s tezce nemocnou dospelou dcerou psychiatr. diagnoza. Paradoxne nemam problem s financemi ani pri Covid, ale to ze nikam nemohu. Odpocinu si posbiram energii, kdyz nejsem s ni doma..takze homeofic mne nici..takze jsem strasne psychicky vycerpana a depresivni, ze jsem prisla o aktivity pred pandemii…a samourejme i spolecne jako aqua, zoo kina, dcera to taky hure snasi.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.2.21 11:18

Ahoj, jsem taktez samozivitelka, otec neni zapsat v RL, v nasem zivote se nevyskytuje, neprispiva. Dcera bude mit tri roky, takze jsem stale na RD a vypadek prijmu (v pripade ztraty prace) tudiz nepocituji.
Ja i dcera mame autoimunitni nemoc, tudiz spadame do rizikove skupiny, navic muj otec je tezce nemocny (rakovina, chemoterapie) a nemohu si dovolit ho na zdravi ohrozit.

Dopada na me tudiz samota z dusledenho dodrzovani karantennich opatreni, izolace. Trileta dcera neni partnerem, se kterym bych mohla svou samotu, starosti sdilet, resit, probrat. Cele dny neni s kym promluvit.

Nejhorsi je vsak strach, co by bylo, kdyby se se mnou neco stalo. Kdybych onemocnela. Kdo by se o ni postaral (mi rodice by kvuli tatove nemoci nemohli), kdyz bych mela tezky prubeh. Kdo by tu pro ni byl, kdyby se mi nemoc stala osudouvou.

Na zacatku pandemie, kdy nemoc nebyla jeste tolik prozkoumana jsem pocitovala strach, vzit ji sebou do obchodu, kde se hur ohlida, aby vsechono neosahala, nestrkala pak ruce do pusy. Preci jenom tou dobou mela sotva dva roky. Totez s navstevou lekaru, kdy jsem je ja nutne potrebovala. Kolikrat jsem nevedela, jak situaci vyresit, lekare odsouvam.

Na dite izolace dopada jinak. Nema sourozence, nechodi mezi skupiny deti, veskere krouzky jsou zrusene. Vnimam jeji nadmernou fixaci na me a horsi schoponost navazovat jakykoli kontakt s sirsim okolim. Tomu ale celi svym zpusobem vetsina deti.

  • Citovat
  • Nahlásit
7502
11.2.21 11:26

Odpověď na otázky: ne, ne, ne.
Do práce chodím celou dobu, jsem v první linii, takže finanční problémy nemám. Spíš naopak, tím jak je všechno zavřené a děti nemůžou na kroužky, tak jsem i dost peněz ušetřila. Jediný, co mi dost vadí, jsou ty zavřené školy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2361
12.2.21 12:45

Úplně,, nadšeně,, se předpokládá, že je každý psychicky na dně. Naštěstí to tak nemají všichni. Ani samoživitelky ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat