Psychický stav po potratu

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

21.5.24 19:00

načítám...

Psychický stav po potratu

Ahoj, v lednu jsem byla operovana s mimodelozním těhotenstvím a pak jsem byla na farmakologickým potratu. Chtěla bych se vás zeptat, jak jste to zvládly vy? Přišlo mi, že jsem se z toho už oklepala. Ale teď jsem zjistila, že je jedna známá těhotná. Moc jí to přeji, je moc šťastná. Ale zároveň ji to tiše závidím.. přejde to s příchodem dalšího těhotenství? Nebo ten šrám tam bude nafurt? A proč mě to zase rozhodilo, když některé kamarádky po mé operaci porodily a nic to semnou nedělalo? Moc děkuji za odpověď

Citovat
Upravit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

hospodki

18668

12983

21.5.24 19:55

načítám...

@Anonymní píše: Více

Proste to přišlo. První potrat v květnu (5tt)ok, další v červenci 8/9tt ok, další v listopadu 13tt nejdřív po a do měsíce deprese. Pak jsem se držela, 7 porodu kamarádek a kolegyň v rozmezí jednoho týdne kdy jsem měla
Rodit i já bylo v pohodě, ale pak přišlo další oznámení, kde jsem zapomněla, ze je tehotna a to me rozhodilo. Občas me pak chytalo zoufalství když jsem viděla někoho s kočárem a rikala si proč já a ne ona. Poslední uspesne jsem si nepriznavala až někdy do 24 tt kdy už se pak případně zachraňovali. A to jsem pohyby cítila od 16tt, ale proste jsem se distancovala. Pak jak se blížil konec tak jsem chtěla at už je konečně venku, protože to, ze nemůžu nic ovlivnit bylo strašný. Bude mít dva roky a vše je zapomenuté. Jsem rada, ze už je velká a lépe zvládá nemoci, rekne co ji bolí a už to není to bezbranné mimino. Nějaký další mimina atp me nebolí. Hlavně jsem se snažila nevyhýbat se kamarádkám s miminkama a proste jsme se vidaly. To jsem zase byla dost racionální a umravnila jsem se