Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Necítím se dobře po psychické stránce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.7.20 14:38
Ahojky, myslím že se ti jedná o naprosto zbytečnou starost. Nikdo z nás není předurčen k procitnutí druhých. Důvod k zamyšlení by byl akorát, pokud by tyto pocity byly stejné i vůči příslušníkům užší rodiny. Tam to jako problém ale stejně nevnímám, protože tam je vždy snad možnost domluvy.
Hlavně pokud máš pocit, že nikomu neubližuješ, i když i to bývá někdy těžké, co si budeme povídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
6.7.20 15:18
To co popisuješ zní jako naprosto učebnicová deprese - včetně toho pocitu odpojení a „bezcitnosti“. Někdy, když už je toho moc, tak prostě mozek pocity vypne…
Řešení je zajít za psychiatrem, nechat si napsat antidepresive a začít je užívat. V mezičase si najít psychoterapii, domluvit si termín nejdřív za 6 týdnů od nasazení léků - až zaberou, tak bude výrazně jednoduší jít za někým a mluvit o sobě.
cokoliv jiného je zbytečné prodlužování trápení. Není to tvoje vina, nejsi blázen. Někdy je toho na člověka prostě moc a potřebuje podporu ze všech stran, co to jen jde. Včetně léků a včetně psychoterapie.
Alespoň si pro začátek pořiď tuhle knihu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
6.7.20 15:34
@Anonymní píše:
Dobrý den,
Normálně sem chodím úplně kvůli něčemu jinému, ale potřebovala bych se s něčím někomu svěřit a nemám kde, tak to zkusím napsat sem a třeba se mi trochu uleví.Mám pocit, že jsem poslední pár týdnů bezcitná. Předem musím napsat, že nemám touhu nikomu ublížit. Můj problém se týká toho, že nedokážu cítit lítost a to když například někdo pláče, naopak mi to vadí. Když mi někdo povídá o tom, co špatného se mu stalo, nedokážu se do toho vcítit.
Nedokážu cítit lítost. Myslím, poukážu na to nejhorší, kdybych například někoho zabila, což bych opravdu nechtěla, tak to bych lítost cítila, ale děsí mě myšlenka na to, že kdybych někomu nějakým způsobem po psychické stránce ublížila, ale nemohla za to, nevím, jestli bych se do toho dokázala vcítit.
Nechápejte mě špatně, vím co je dobré a špatné a to špatné bych nikdy úmyslně nedělala. Nevím, myslím, že se taky o spoustu věcí nestarám a beru to tak, že to tak má být.
Uvnitř se cítím, jako bych byla odjakživa bez citů a já nevím, není mi to líto. Spíš se nemám ráda a beru to tak, že jsem to já.Dřív jsem taková nebyla, teď moc nedokážu cítit emoce. Často jsem smutná, tvařím se smutně, i když nad tím nějak zrovna nepřemýšlím, jako by už automaticky. Dostávám časté narážky, abych se usmívala, dokonce se mě už několik lidí zeptalo, na co myslím a poukázalo na to, jak se tvářím.
Nevím, jestli se semnou něco špatného děje, ale opravdu to tak je. Je to tak špatné?
Moc ráda bych slyšela vaše nazory, zkušenosti, co si o tom myslíte?
Co se Ti před těmi několika týdny stalo? Nedolehl na Tebe stres? Zdravotně jsi v pořádku?
Jíš pořád stejně? Nějaké změny v práci, v rodině? Nebo to přišlo jen tak z ničeho nic?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.20 15:42
@Černá vdova píše:
Co se Ti před těmi několika týdny stalo? Nedolehl na Tebe stres? Zdravotně jsi v pořádku?
Jíš pořád stejně? Nějaké změny v práci, v rodině? Nebo to přišlo jen tak z ničeho nic?
Ano, žádné změny. Takhle jsem v pořádku, vlastně to přišlo z ničeho nic. Ještě jsem nenapsala, že mám někdy horší dny po psychické stránce, ale opravdu se neděje nic, kvůli čemu by to mělo být.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.20 15:44
Děkuji za vaše odpovědi, moc bych se těch pocitů chtěla zbavit.
- Citovat
- Upravit
puzzles
6.7.20 16:41
Měla jsem to takhle po těžkém rozchodu.
Jako bych úplně ztratila schopnost cítit. Zůstal jen absolutní chlad a apatie. Do značné míry to po určité (dost dlouhé) době přešlo, ale do svého úplného normálu už jsem se nevrátila. Ale nevadí mi to, míň citů, míň bolesti. 
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
6.7.20 17:47
@Anonymní píše:
Ano, žádné změny. Takhle jsem v pořádku, vlastně to přišlo z ničeho nic. Ještě jsem nenapsala, že mám někdy horší dny po psychické stránce, ale opravdu se neděje nic, kvůli čemu by to mělo být.
Nemůžeš být vyhořelá? Taky Ti můžou chybět nějaké látky v těle - vitamíny, minerály…Hormony jsou taky pěkné mrchy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.20 18:06
Ahoj, jak dlouho to trvá? Nemyslím si, že to musí být hned deprese. Já se taky cítím často emočně otupělá a často např. předstírám, že jsem smutná nebo že mám radost v situacích, kde by to tak mělo být, i když uvnitř necítím nic. Já to mám od smrti taťky, nestalo se něco, co by ti to mohlo způsobit? Nebo nezačala jsi brát nějaké nové léky?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.20 18:35
@Anonymní píše:
Ahoj, jak dlouho to trvá? Nemyslím si, že to musí být hned deprese. Já se taky cítím často emočně otupělá a často např. předstírám, že jsem smutná nebo že mám radost v situacích, kde by to tak mělo být, i když uvnitř necítím nic. Já to mám od smrti taťky, nestalo se něco, co by ti to mohlo způsobit? Nebo nezačala jsi brát nějaké nové léky?
Nic takového, docela dlouho bojuju se stavy podobné depresi, ale spíš se mi to střídá a nikdy jsem nevyhledala kvůli tomu pomoc. Mate mě to. Jinak bych řekla, že stravu mám dobrou, snažím se hýbat každý den být mezi lidmi… Nevím
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.20 19:13
Znám něco podobného. Mívám to před menstruací. Jsem ostrá a bezcitná a je to poznat i na mých příspěvcích. Kdyby podle ničeho jiného, tak podle tohoto bezpečně poznám, že červená se blíží. Prostě hormony.
- Citovat
- Upravit
6.7.20 20:37
Možná jsi hraničař (hraniční porucha osobnosti) koukni na Google
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den,
Normálně sem chodím úplně kvůli něčemu jinému, ale potřebovala bych se s něčím někomu svěřit a nemám kde, tak to zkusím napsat sem a třeba se mi trochu uleví.
Mám pocit, že jsem poslední pár týdnů bezcitná. Předem musím napsat, že nemám touhu nikomu ublížit. Můj problém se týká toho, že nedokážu cítit lítost a to když například někdo pláče, naopak mi to vadí. Když mi někdo povídá o tom, co špatného se mu stalo, nedokážu se do toho vcítit.
Nedokážu cítit lítost. Myslím, poukážu na to nejhorší, kdybych například někoho zabila, což bych opravdu nechtěla, tak to bych lítost cítila, ale děsí mě myšlenka na to, že kdybych někomu nějakým způsobem po psychické stránce ublížila, ale nemohla za to, nevím, jestli bych se do toho dokázala vcítit.
Nechápejte mě špatně, vím co je dobré a špatné a to špatné bych nikdy úmyslně nedělala. Nevím, myslím, že se taky o spoustu věcí nestarám a beru to tak, že to tak má být.
Uvnitř se cítím, jako bych byla odjakživa bez citů a já nevím, není mi to líto. Spíš se nemám ráda a beru to tak, že jsem to já.
Dřív jsem taková nebyla, teď moc nedokážu cítit emoce. Často jsem smutná, tvařím se smutně, i když nad tím nějak zrovna nepřemýšlím, jako by už automaticky. Dostávám časté narážky, abych se usmívala, dokonce se mě už několik lidí zeptalo, na co myslím a poukázalo na to, jak se tvářím.
Nevím, jestli se semnou něco špatného děje, ale opravdu to tak je. Je to tak špatné?
Moc ráda bych slyšela vaše nazory, zkušenosti, co si o tom myslíte?