Poradna na téma dluhy, exekuce a osobní bankroty
Zbyněk Vorel
Toto je začarovanej kruh ale jedinej kdo s tím může něco udělat a situaci tím vyřešit je manžel…myslím že přes hlavu mu to už přerostlo dávno, ale musí to utnout co nejdřív, jinak na to neskutečně doplatí jednak váš vztah a jednak rodina…
Je od vás hezké, že se staráte o maminku. Co se týká švagrovců, vidím to na veliký průšvih. Pokud to nezačnou splácet, stejně se časem rozhádáte, protože to je taková částka, nad kterou už nejde jen tak mávnout rukou…a i kdybyste mávli, tak budou pravděpodobně chtít víc. Lidi, kteří si zvykli na to, že jim ostatní umetají cestičky, těžko své zvyky mění, pokud je okolnosti nedonutí. Každopádně už bych další peníze nepůjčovala, pokud bych neviděla veliký kus odvedené práce…a manželovi vysvětlila, že pokud je mu nyní nepříjemné prosby bratra odmítat, tak ať si představí, jak tuplem mu bude nepříjemné z bratra ty půjčky dolovat…
Ahoj, máme doma úplně stejně..Na štěstí přítel má jen jednoho bratra kterého živíme, plus tchýni s tchánem..Peníze jsme meli vzdycky víc nez dost, nikdy jsme je nepotrebovali.Ale…
Ted jsem tehotná, a kdyz nejaké peníze potrebujem, kazdy z jeho rodiny se od nas otaci zady..Ja mam naspany seznam veci pro miminnko od nabytku, kocarku az obleceni, a celkem za 60.000,–…Peníze zatim máme, ale takhle to nejde..Pozor at neskoncite jak my..Je smutné ze bych mu toho mohla tolik poridit, ale my ty penize nemame, a nemyslim si, ze to nekdy cele splati, tak bacha at nedopadnete jak my..
Musis si promluvit s manzelem, jen vy dva s tim muzete neco delat. Musiis ho zpracovat, u nas pritel taky drzi jednu ruku s rodinou, ale ona si na to zvykne a co my? Taky cekame SVOU rodinu, ale to nikoho nezajima
Anonymní, já bych řekla, že už nemáte nebo je na něco potřebujete..
Manžel tak pujčil baratranci 10 tis před 10 lety a stejně munic nedal.. Nedávno mi říkala sestřenice - moje, že strejda platí celý život byt matce, a nyní jeho bratr se tam nastěhoval a matka, che na něj ten byt přepsat-na toho bratra, tak celé roky platil byt a nakonec bude někoho jiného a bude tam bydlet.. chtěl to pro děti..
Asi to vyzní hodně blbě, ale co jsem tak kolem sebe vypozorovala, jak se jedná o peníze, tak pomalu z každého se stává sobec, který pak druhého využívá.. Nevím, prostě jak slyším, jak lidi mají vztahy dobré a pak se něco pujčí a už jsou hádky…
Já bych rodině už nikdy nepujčila- třeba 5 tis by se vidělo na co, ale už nikdy velké peníze
Zakladatelka: děkuji za reakce a trochu sdílení problému
Vím, že je to těžké, pokud se jedná o rodinu a zvlášť, když se jedná o velmi citově vázaného partnera.
Já souhlasím s pomáháním rodičů (dlužíme jim to), ale ohledně sourozenců chci pouze semtam obdarovat dárkama, atd. Pro mě platí, že se musí starat o svou rodinu sami, ale co se dá dělat… rodinu si člověk nevybírá.
Jsem docela psychicky připravená na to, že ten dluh se nesplatí (jak vidím současnou finanční situaci jejich rodiny), jen se modlím, aby se už neprohlubovala. Popravdě žádali toho i víc, ale manžel něco i odmítá a neřekne mi o jejich požadavku, protože ví, jaký mám na to názor. Ale pokud budou na tom finančně fakt bídně (hodně reálná situace), tak jim prostě manžel pomáhat bude.
Peněz vyděláváme 10 víc než ta rodina a snadněji (ale také si musíme odříct mnohé), takže jim to není proti srsti si říct. Musím ale dodat, že jsme jim usnadnili hodně počátečních kroků k podnikání (nechtějí být zaměstnanci, ale mít něco sami nebo být zaměstnavateli) ![]()
My pracujeme skoro nonstop - já, manžel a moje máma. Žádné dovolené, žádný velký luxus - jen nemáme nouzi. Jsem šetřivá - čekám teď mimčo a chtěla jsem pro něj tooolik věcí
, ale pořizuju si jen to základní a vždy čekám až to bude v akci nebo slevě
Manžel toto vše vidí a proto neuspokojuje všechny jejich požadavky.
Minule o Vánocích jsme přijeli navštívit maminku (tchýni), která byla týden nemocná a musela vstát a vařit si. Nikdo u ní nebyl… bylo mi do pláče. Jako dárky jsme jim přivezli nějaké voňavky, krémy, bonbóny pro děti, oblečení, značkový alkohol, atd. že to vypijeme spolu na oslavě (vždy plný kufr, protože se málokdy dostaneme ke tchýni a švagrům. Švagr jen pronesl jeho kámošům z hospody „Zbohatlíci, přinesli alkohol, ani napít se nemůžu. Schovali to do skříně“… jindy zase „nechali tady mámu a já se o ni musím starat“ - kdežto finančně se staráme jen my (nemůžeme jí být nablízku, tak aspoň to), ale oni dva se nestarají vůbec a ještě pomlouvají u příbuzných z manželovi strany.
Aspoň jsem si mohla aspoň tady trochu anonymně
postěžovat
Trochu se mi ulevilo
Ahoj,
vím, že v dnešní době je normální, když si v 18 lidé osamostatní, založí rodinu a nejsou nějak zvlášť na sobě závislí. Rodiče přispějí semtam nějakou korunku nebo dají dárek vnoučatům a tím to jakž tak hasne.
Naše situace je jiná. I já i manžel jsme hodně citově vázaní k rodinám, k naší nové i k rodičům a sourozencům (bližší příbuzenstvo). Jelikož jsem jedináček, moje „podmínka“ byla bydlet s maminkou, abych se o ni mohla starat. K mému štěstí si manžel s maminkou rozumí, někdy dokonce lépe než semnou
Mamka není ještě v důchodu, tudíž nám hodně pomáhá se vším, na co mladý nezkušený pár nestačíme. Vycházíme spolu skvěle ve velkém bytě. Všechen majetek, který jsme na začátku manželství „zdědidi“ je mojí mámy a postarala se nám i o dobrou práci, která vynáší.
Problém je s jeho rodinou (nebydlí blízko). On má také maminku, která je od mládí na invalidním důchodu (má těžkou atritídu) a mi jí živíme. Všechny její náklady na bydlení, stravování jí platíme. Beru to jako bych jí splácela za tak dobrého manžela
Taky s ní vycházím v dobrém, ale kromě maminky má bratr 2 sourozence (oba mají rodiny s dětmi).
To je ten kámen úrazu. Jeho bratr je neschopný, líný a egocentrický + jeho manželka - strašně falešná, nereálně smýšlející žena. Před 2 lety si od nás půjčili peníze na podnikání (100 tisíc) na dobu 5 let bez zisku. Kromě toho jsme jim dovolili bydlet v bytě, který je manžela (pořízeno před svatbou) a používat obchodní prostor k podnikání zadarmo. Obchodní prostor jsme pořídili za ušetřené peníze, s úsmyslem, že peníze z pronájmu půjdou pro nemocnou tchýni (abychom nemuseli čtvrletně posílat peníze), ale švagři „poprosili“ o tento prostor, že si otevřou živnost. To vše jen s dobrým úmyslem POMOCT jim, protože jsou chudí. Mají dvě malé děti a my zatím ty peníze nepotřebujeme. Oni si toho ale nikdy neváží, pomlouvají nás, nestarají se o maminku (tchýni) - která bydlí vedle nich. Teď mají nereálné plány, že si otevřou firmu z peněz, které od tchýně zdědí (z prodeje rodinného domu). Tchýně nechce nic přepsat na ně, protože ví, že jsou to flákači a bojí se, že všechny peníze utratí nebo, že se jim manželství rozpadne. Nevím, jak domluvit, nebo jak to s nima bude. Manžel je hodně smutný z bratra, ale chce jim pomoct, miluje svou rodinu. Vždycky se slituje a jeho citové vazby převládá rozum. Já si ho i pro jeho dobročinnost vážím, ale to co půjčím, to jednou budu chtít vrátit a oni za ty dva roky neudělali prakticky nic - jen používali majetek, který jim byl poskytnut. My zatím máme v penězích volnost, ale někdy mi příjde vůči mé mámě nefér - že ona pro nás tolik dělá a rodina z manželové strany jen bere.
Druhá sestra od manžela si sice také půjčuje (20 tisíc), ale aspoň si to uvědomuje a semtam mé vlídné slovo. O Vánocích, svátcích, narozkách atd. volá atd., zatím co od švagra se dočkáme telefonátu jen když něco potřebujou. Chci o tom s manželem mluvit, ale on si stejně uvědomuje moc dobře, co jim chci vyčíst, ale rodinné pouto je rodinné pouto… myslím, že i kdyby si chtěli půjčit víc, tak jim manžel nakonec vyhoví…
Vážně nevím co s tímto problémem. Bojím se každého telefonátu od nich, co budou chtít? Co si zase vymyslí? Za tři roky, pokud nebudou mít peníze splácet… co bude??? :-