Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Taky bych nepustila. Už třeba jen proto, že tchán (řidič), natož kristovanohonedejbože můj otec už přece jen nemají takové reakce. takže jedna věc je cesta. Druhá věc unás je neznalost jazyků, když by se nedejbože něco podělalo. Spoléhat na to, že všude najdou někoho, kdo mluví česky…? Absolutně vůbec, pokud malého doteď neměli ani přes noc.
Malá má atopický ekzém, s režimem je to celkem OK a bez kortikoidů…poprvé a zatím jednou byla u tchánovců 2 noci a do kupy jsem ji dávala pěkně dlouho. Tak rozdrásaná za celý život nebyla. Toliko k nerespektování u nás třeba. Ale ono to může být i neznalost, nevědomost…
No a při pohledu z druhé strany…:-/ bylo by mi moc smutno, tak dlouho.
Nechce si manžel vzít dovču až v září a nezkusili byste třeba Chorvatsko nebo sever Itošky? My jsme letos byli v HR, s holčičkou 2r 7m a s chlapečkem 7,5m a bylo to fajn, to září se dá, byla tam i miminka, i moji kamarádi jezdí i s menšími - jde o to nepařit miminko na sluníčku, což v září v HR většinou nehrozí, spíš je zima na koupání
. No, ehm, akorát my jsme si z HR přivezli ještě jedno miminko
, rodím koncem května a už přemýšlím, jak to udělat, abychom jeli v září zase. Všichni
Možná vezmem tu tchýni do vedlejšího apecu, vlk se nažere a koza zůstane celá, abychom si to taky užili ![]()
Přiznám se, že bych svého prcka nikam nepustila takto daleko, kde bych nebyla (ani s mými rodiči.. a s rodiči od přítele bych malého nepustila ani pro rohlíky vedle do večerky). Jsem bohužel ta matka, která má přehnaný strach (to jsem podědila po svojí mámě, která mě na noc málem namáčela do lihu a přes den vše smrdělo savem, ven jsem nemohla ani na krok
).
Ale já jsem přehnaná a je to trošku OT. Trnula bych strachy, kdybych třeba tříletého pustila k moři, kde bych jej neměla na očích já, ale někdo jiný. Může se stát cokoliv, chvilka nepozornosti u starších lidí a dítě se topí v moři ![]()
Ani nechci nechávat malého samotného s přítelem doma, přítel je celkem nepozorný a zrovna dnes si zaléval čaj a hrnek nechal na kraji linky
Přišla jsem do kuchyně zrovna ve chvíli, kdy se malý natahoval pro ucho hrnečku ![]()
Ne nepustila bych ho, zvlášt na tak dlouho, když vůbec není zvyklý
@Simca007 můj kluk jezdí k mým rodičům od 3 let na minimálně 14 dní. Osobně bych pustila, našim maximálně věřim. Kluk je s nimi hrozně rád.
Já bych řekla, že problém většinou není v prarodičích, v dětech, v otcích, ale v matkách kvočnách, kterým by bylo smutno a mají obavy a strach. A tak je dítě pod výmluvami typu, roste rychle, každý měsíc je znát, bude rozcapený, prarodiče nerespektují mou výchovu a dají mu i sušenku a čokoládu, bůh ví, co by jedl, asi jed, kdy by chodil spát, a mohla bych tu napsat elaborát o výmluvách, ochuzeno o dovolenou s prarodiči, kterou by si užilo.
Mám kmotřenku, dokonce nejsem ani prarodič, nespávala u mě, nebrala jsem si ji na víkendy, nicméně to bylo dítě s totálně rozhašenou imunitou, často po nemocnicích, děs, takže jsem jí od roka brala s sebou k moři, oracovala jsem pro nadaci, která mimo jiné vyvážela děti k moři, takže jsem tam pracovala a malou měla s sebou, v roce měsíc, od dvou let dvaměsíce každé léto. Nikdy to malé děťátko netesknilo po mamince, ono tam je totiž tolik vzruchů, že nemá čas, vždycky si to náramně užila, byla spokojená, usměvavá a šťastná. Je to o matkách kvočnách, nikoliv dětech.
@terinka4444 píše:
Já bych řekla, že problém většinou není v prarodičích, v dětech, v otcích, ale v matkách kvočnách, kterým by bylo smutno a mají obavy a strach. A tak je dítě pod výmluvami typu, roste rychle, každý měsíc je znát, bude rozcapený, prarodiče nerespektují mou výchovu a dají mu i sušenku a čokoládu, bůh ví, co by jedl, asi jed, kdy by chodil spát, a mohla bych tu napsat elaborát o výmluvách, ochuzeno o dovolenou s prarodiči, kterou by si užilo.
Mám kmotřenku, dokonce nejsem ani prarodič, nespávala u mě, nebrala jsem si ji na víkendy, nicméně to bylo dítě s totálně rozhašenou imunitou, často po nemocnicích, děs, takže jsem jí od roka brala s sebou k moři, oracovala jsem pro nadaci, která mimo jiné vyvážela děti k moři, takže jsem tam pracovala a malou měla s sebou, v roce měsíc, od dvou let dvaměsíce každé léto. Nikdy to malé děťátko netesknilo po mamince, ono tam je totiž tolik vzruchů, že nemá čas, vždycky si to náramně užila, byla spokojená, usměvavá a šťastná. Je to o matkách kvočnách, nikoliv dětech.
to mi chcete rict ze rocni dite pustila mama nekam k mori na mesic s cizima lidma? To mi teda neprijde normalni…nikdy byvh to neudelala ani u trileteho natoz u rocniho. Podle vas jsem asi kvocna, ale podle me jste zase kvocna vy.
@terinka4444 píše:ja jsem tedy taky matka kvocna.. no a??? mozna je to sobecke, ale naprosto prirozene, ze mam strach o sve dite. a nechat ho nekde, kam se jentak nedostanu, kdyby se cokoliv stalo! radsi ho vemu k mori sama! Samozrejme ze dite si nesteska, snadno zapomenou.
Já bych řekla, že problém většinou není v prarodičích, v dětech, v otcích, ale v matkách kvočnách, kterým by bylo smutno a mají obavy a strach. A tak je dítě pod výmluvami typu, roste rychle, každý měsíc je znát, bude rozcapený, prarodiče nerespektují mou výchovu a dají mu i sušenku a čokoládu, bůh ví, co by jedl, asi jed, kdy by chodil spát, a mohla bych tu napsat elaborát o výmluvách, ochuzeno o dovolenou s prarodiči, kterou by si užilo.
Mám kmotřenku, dokonce nejsem ani prarodič, nespávala u mě, nebrala jsem si ji na víkendy, nicméně to bylo dítě s totálně rozhašenou imunitou, často po nemocnicích, děs, takže jsem jí od roka brala s sebou k moři, oracovala jsem pro nadaci, která mimo jiné vyvážela děti k moři, takže jsem tam pracovala a malou měla s sebou, v roce měsíc, od dvou let dvaměsíce každé léto. Nikdy to malé děťátko netesknilo po mamince, ono tam je totiž tolik vzruchů, že nemá čas, vždycky si to náramně užila, byla spokojená, usměvavá a šťastná. Je to o matkách kvočnách, nikoliv dětech.
@terinka4444 píše:
Já bych řekla, že problém většinou není v prarodičích, v dětech, v otcích, ale v matkách kvočnách, kterým by bylo smutno a mají obavy a strach. A tak je dítě pod výmluvami typu, roste rychle, každý měsíc je znát, bude rozcapený, prarodiče nerespektují mou výchovu a dají mu i sušenku a čokoládu, bůh ví, co by jedl, asi jed, kdy by chodil spát, a mohla bych tu napsat elaborát o výmluvách, ochuzeno o dovolenou s prarodiči, kterou by si užilo.
Mám kmotřenku, dokonce nejsem ani prarodič, nespávala u mě, nebrala jsem si ji na víkendy, nicméně to bylo dítě s totálně rozhašenou imunitou, často po nemocnicích, děs, takže jsem jí od roka brala s sebou k moři, oracovala jsem pro nadaci, která mimo jiné vyvážela děti k moři, takže jsem tam pracovala a malou měla s sebou, v roce měsíc, od dvou let dvaměsíce každé léto. Nikdy to malé děťátko netesknilo po mamince, ono tam je totiž tolik vzruchů, že nemá čas, vždycky si to náramně užila, byla spokojená, usměvavá a šťastná. Je to o matkách kvočnách, nikoliv dětech.
Máš recht ![]()
@kitty123 já myslím, že málokdo dělá něco proti svému přesvědčení nebo vnímání, prostě jsme každý jiný a podle toho jednáme. Nemyslím si ale, že dítě, které by ve svých 3 letech nestrávilo dovolenou s prarodiči, by muselo být zákonitě o něco ochuzeno…prostě to jen máme některé mámy jinak, než ostatní. Ještě to ovšem neznamená, že je někdo horší nebo lepší…ale soudit a kritizovat umí každý, že ![]()
Tak ono taky každé dítě reaguje jinak, některé se drží doma a je těžkej mamiňák a některé jede rádo a je v pohodě. I když chtěla bych vidět dítě, co se mu nestýská měsíc…
Já bych řekla, že to, co napsala @terinka4444 je pravda tak zpoloviny…Manželovi rodiče taky chtěli vzit naši malou k moři, už když měla 2 roky, nesouhlasila jsem. A duvod? V podstate objektivní důvod nemám. Vycházím s nima výborne, malá je na ně zvyklá, samozrejme, sem tam výhrady mám, že delaji neco jinak, ale nic zásadního. Hlavní důvod asi byl ten, že jsem ta kvočna
10 dní mi přijde moc, bylo by mi smutno a prostě bych se bála…Každá to máme jinak, takže at si každá delá se svýma detma, co uzná za vhodné. Každopádne pustit nekam na mesíc roční díte, to mně teda normální nepřijde, v roce jsem malou teprve s težkým srdcem dala na 1 noc babičce ![]()
Mam to podobne, s nasima byl maly na dovce uz loni ve 3 letech, ale jen tady v CR. Melo to byt na tyden, ale uzivali si to tak, ze z toho byly tydny dva. Ja zacala akorat kratce predtim chodit do prace, takze na nejake coby kdyby nebyl cas myslet, samozrejme v kontaktu jsme byli kazdy den, ale vim, ze nasi ho bez problemu uhlidaji a bude mit super zazitek, takze letos jedou zas:-) U 2.rodicu uz si tak jista nejsem a ani mi nevadi, ze jim letos plan vzit maleho a synovce k mori kvuli praci nevyjde, tam uz je to s tou zodpovednosti a pozornosti obcas vselijak - je fakt ze synovce takhle brali na dovolene a v podstate vychovali odmala, ale ted uz jsou zvykli, ze je velkej a samostatnej a do toho nas zivel, kteryho mam taky strach, ze by u vody spustili z oci jen na chvili a bylo by to o prusvih, stacilo mi, kdyz se blbe domluvili, kdo ho ma hlidat u bazenu na zahrade, ja prijdu z WC a koukam, 2lete dite syoji na okraji u hloubky, babi si klidne skube plevel a deda nikde…nekolikrat uz pro nej prijel bez autosedacky, takze trnu, i kdyz ho maji jen vyzvednout ze skolky a mit na odpoledne, ale uz i to zvladli - nepujcit jim ho, bylo by zle, a zas nechci byt za hysterku, protoze v mem partnerovi v tomhle moc oporu nemam a on jim nikdy nic nerekne, aby nebyl za blbce taky, mi to prijde, jeste se jich kolikrat zastava…:-( Ja spis resim to, jestli maleho pustit na tyden do zahranici prave s jeho tatinkem. Chce s nim na zac. zari (driv si dovolenou vzit nemuze) jet do Slovinska, spis na jih, jako zname to tam a jezdime tam leta, posledni 3 roky i s malym, ale mam strach z te dlouhe cesty, aby neusnul na dalnici nebo je nesestrelil nejakej blazen - co bybylo s malym, kdyby se jeho tata zranil a musel do nemocnice? Mam teda v DE dobrou kamaradku, snad by se dalo zavolat ji, kdyby meki nejaky problem, ale ja budu mit 2 tydny do terminu, musely bysme tam pro maleho jet s moji nebo jeho mamou, nedejboze aby se neco stalo klukovi…nebojim se, ze by to tam nezvladli po te prakticke strance (jidlo, spani, vylety), on to malej potrebuje taky jako sul byt jen s tatou a ne takovy mamanek, jako kdyz me ma na dosah, a uz spolu byli treba spat v lese ve stanu, ale vetsinou s partou dalsich tatu s detma (to jsem teda zase hystercila, ze se vsichni opijou a kdo pak bude ridit, nebo ze potahnou deti buhvikam a bude to spis podle tech starsich, malej uz bude unavenej a nikdo na nej nebude brat ohled, prijde bourka a bude se bat a prijede min. s rymou, no nakonec v pohode samozrejme a jeste jim nabizeli spat u toho jednoho kluka na chalupe nebo v aute),a ted na nej bude sam, a ja tady se psem a kdyz zacnu rodit, ani by se nestihli vratit(coz tomu memu jeste vadi ze vseho nejmin, ze by nebyl u porodu, protoze k nemu ani nechce, ale ze mu nevadi, ze uvidi svoje 2.dite az treba 2.den - v lepsim pripade, to fakt nechapu…jako z porodnice by nas snad mel kdo odvezt, ale predstava, ze budu v noci budit nekterou babi, aby si prijela pro psa a odvezla me do porodky, protoze 2,3 tydny pred terminem to klidne uz prijit muze, nebo nejake komplikace typu pre-eklampsie, mi neni uplne prijemna, od toho ma byt doma ten chlap, aby se postaral, nebo aapon nekde v dosahu, aby stihl dojet vcas, a ne 1000 km od domova…sice autem, ale i tak… pustili byste je takhle? Jet jich vic, aspon 2 dospeli 1 autem aby se mohli stridat o rizeni, protoze fakt nikdy nevis, byla bych klidnejsi… nebo. kdyby meli nejakou. mezizastavku v DE, Rakous. s prespanim, aby to nejel na 1 zatah… da se to? Ta kamaradka, co bydli v Nemecku, jezdi teda sama s malou od mimina cca Plzen - Mnichov, predtim Frankfurt, on je taky dobrej ridic a auto bude nove, takze snad spolehlive… omlouvam se za dlouhy prispevek a dekuju…