Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Říct nebo neříct dítěti, že je z darovaných buněk?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.10.14 21:28
Nejsem v té situaci. Řekla bych to dítěti, ale nespěchala bych na to(jako třeba s adopcí),podle mě není nutné, aby se dítě takovou informaci dozvědělo třeba v předškolním věku, stejně ji nedovede správně zpracovat, nemá s ní jak naložit, k ničemu mu není..Řekla bych to nejdřív na prahu dospělosti a hlavně k vůli genetickému zatížení a budoucím potomkům. Jsou prostě geny, které se předávají dál. Dítě má být informováno pravdivě..Může třeba zjistit, že má jinou krevní skupinu, takovou, kterou by s přirozeného početí rodičů nemohlo mít.
O tom, že je dítě z dárcovské buňky, vědí oba rodiče, podle mě to není zásadní informace, která by byla v rodině nějak citlivá, vyvolala konflikty, rozvrat nebo vyvolala pochybnosti dítěte v sebe sama..Přirovnala bych to k tomu, že se v rodině v předchozí generaci objevilo závažné postižení, dítě je zdravé, ale geneticky se může přenášet dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.14 21:32
Mám syna z DV a tohle jsem nikdy neřešila. Syn je prostě náš, já ho nosila pod srdcem, já ho porodila, já ho vychovávám. Říkat to rozhodně nebudu, nevidim důvod dítěti motat hlavu. Četla jsem knížku o neplodnosti od dr. Řežábka a ten píše, že dítěti by to rozhodně neříkal, s tím se ztotožňuji. Adopce je něco jinýho, tam bch to dítěti řekla a jsem ráda, že v tomhle jsme s chlapem zajedno.Jak se k tomu staví tvůj přítel? Mylím že hodně záleží na něm, když to jsou darované spermie a rozhodnutí nechala na něm
- Citovat
- Upravit
14.10.14 21:33
@Jana206 ze se tady do toho nasackuju..ja vzdy myslela, ze darovat pohlavni bunky mohou jen geneticky zdravi lide a pokud se provede darovani je mozny vyber.. typu, ze blondati rodice nedostanou bunky od tmavovlasych a i krevni skupiny snad mohou sedet?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.14 21:34
@Jana206 Dárce i dárkyně vybírají se stejnou krevní skupinou jako má příjemce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.14 21:35
Ja jsem tedy na druhe strane, nejsem biologicka maminka, ale pokud se na to dite nekdy zepta rekneme pravdu, jinak to vytahovat nehodlam, myslim si a citim to tak ze je to uplne jedno, bez toho by tu dnes nebylo, jine to je v pripade adopce.
- Citovat
- Upravit
14.10.14 21:36
Holky a když má někdo dítě z darované buňky, dozvídá se při tom, jak je ta buňka zatížená? Např. jakou krevní skupinu měl dárce, jestli se v jeho rodině nevyskytly nějaké závažné psychické nebo tělesné onemocnění, případně barva očí, vlasů atd…To, co jsem psala výše, by mělo smysl jen v případě, že o darované buňce něco vím..Pokud to probíhá pod rouškou naprosté anonymity, tak to asi nemá smysl a souhlasila bych s anonymní pode mnou, dítě z darované buňky je prostě rodičů, matky, která ho donosila a porodila a rodičů, kteří ho vychovávají. S adopcí bych to v žádném případě nesrovnávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.14 21:36
@MarieOVMUC píše:
@Jana206 ze se tady do toho nasackuju..ja vzdy myslela, ze darovat pohlavni bunky mohou jen geneticky zdravi lide a pokud se provede darovani je mozny vyber.. typu, ze blondati rodice nedostanou bunky od tmavovlasych a i krevni skupiny snad mohou sedet?
Přesně tak. Nám vybírali dárkyni podle barvy vlasů i očí a aby kromě toho seděla i krevní skupina. A dovolím si říct, že dost lidí říká jak je mi synpodobný 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.14 21:38
No já mám naší Kačenku z darovaných vajíček a vůbec tohle neřeším. Nosila jsem ji 9 měsíců, porodila a je mi jedno, že není z mých vajíček. Já jsem máma a tak to bude… Nevidím proto důvod to říkat… Možná, až bude velká. Co se týče krevní skupiny, tak dárkyně měla stejnou jako mám já. Předpokládám, že u vás je to asi podobné. Snad jen v případě nějaké nemoci, kde by se to muselo řešit…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.14 21:39
@Jana206 Dárce i dárkyně podstupují vyšetření, genetický, pohovory o onemocněních v rodině, krevní testy…Takže darovat buňky mohou jen zdravý jedinci. A vybírá se dárce s podobností příjemce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.14 21:47
Tak ja jsem dostala darkyni s jinou krevni skupinou, udajne me velice podobnou a shodou nahod mam ja i muz stejnou krevni skupinu jen jiny rh faktor a oba podedili krevni skupinu po manzelovi a jeden rh faktor darkyne ktera mela stejne rh se mnou. Jeden syn ma stejne oci jako moje maminka, druhy ma tmave po manzelovi a nahodou ja mam stejne jako on a opravdu ani u nas to nikdy nikdo nepoznal a slychavam ze jsou mi podobni.
- Citovat
- Upravit
14.10.14 21:52
@Jana206 Ahoj. Tak moc bych genům nepřisuzovala… já sama jsem široko daleko jediné obrýlené dítě v rodině. Moje sestra je zase jediná černoočka, my ostatní jsme modro a šedoocí. A obě jsme maminčiny a tatínkovy 
Co vím, dárci jsou vybíráni právě z hlediska genetické zatíženosti velmi pečlivě. Skoro bych řekla, že mohou projít jen supermuži a superženy. Takže zdraví bych se neobávala, podoba se dá taky svést na prababičku, strýce z druhého kolene apod. Záleží jen a jen jak to cítí rodiče a jak se dohodnou.
Bab.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.14 21:54
Nejsem v tvé situaci, ale neříkala bych jí to. Není to důležité a tohle vědět opravdu nemusí. Možná bych to zvážila až bude dospělá a bude chtít založit svou rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.14 21:56
Zakladatelka
Tady zakladatelka.
Víte, neberte to prosím zle, ale to je právě to, o čem jsem psala v úvodním příspěvku. Jasně, dítě bude naše. Ale to je spíše věc, která se týká nás, našich pocitů ohledně toho, že nejsme biologičtí rodiče. Ano, souhlasím, nevidím důvod, proč to sdělovat kamarádům, ba i rodině.. v tomto ohledu je to naše věc. Ale tohle je maličko sobecký postoj (znovu - prosím nebrat ve zlém). Co pocity dítěte? na těch mi záleží. A proto to řeším.
Vemte si třeba každodenní útržky z rozhovorů, co slyšíte v tramvajích. Nebo tady na emiminu. Nevědomky na biologický původ hodně dbáme. Třeba teď v diskuzi o úplně něčem jiném se píše, že někdo dokázal ublížit „své vlastní krvi“. Nebo nedávno - děcko vykládalo mámě, že jednou bude po tátovi vysoké. Nebo ve škole jsme se třeba kolikrát bavili o tom, že ta a ta spolužačka je jak kdyby z oka vypadla své mámě. A takových věcí je spoustu.
I mě samotnou baví pozorovat, co mám po tátovi a co po mámě. Je to prostě ve mně zakotvené. Společně s mámou si nyní říkáme, jak jsem po ní v tom a v onom, zatímco po tátovi mám zas ty a ty vlastnosti.
A co až tohle začne říkat naše dítě? ztotožňovat se s námi, říkat, co všechno má po mně a co po manželovi. Když se to nedozví od nás, ale od někoho jiného, nebo v pozdějším věku, nebude to brát jako zradu, že jsme jej nechali v mylné představě, že je po tátovi?
- Citovat
- Upravit
14.10.14 22:00
Neříkala bych to, nevidím důvod… snad pouze v případě, že by ten rodič, co není bio trpěl nějakou závažnou genetickou vadou, tak aby se dítě nemuselo bát, že ji zdědilo / přenese na svoje děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Vliv mikrobiomu dělohy na úspěch IVF
- 11.03.26
- Anonymní
Využití umělé inteligence (AI) při selekci embryí
- 12.03.26
- Anonymní
Těhotenství a nepravidelný cyklus
- 14.04.26
- Anonymní
Darování vlastních zbylých embryí
- 17.03.26
- Anonymní
Prošla jsem některé diskuze na téma dárcovství. Chápu, že dítě pro rodiče bude „prostě jejich“ a že biologii neřeší. Co ale dítě? Podle názorů psychologů se dítě pravdu o svém biologickém původu dozvědět má. Jak jste to řešily vy? Konzultovaly jste to s odborníky? A co vám radili?
(Anonymně, jelikož se nás to týká a nechci takto veřejně přiznávat, že tatínek biologicky tatínkem nebude.)