Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neni to spravne, naucili ji to pravdepodobne oni. Ano staraji se jako rodice, ale nechapu proc dite ucit oslovovat je jinak nez to opravdu je. Stejne az bude velka ji to budou muset vysvetlit nebo to udela nekdo jiny. Nechapu jejich mysleni proc ji to neuci spravne, vzdyt na tom ze se staraji a miluji ji jako sve dite osloveni babi a dedo nic nezmeni, akorat bude mit dite v hlave gulas a stejne tak okoli to bude resit, pochybuju, ze sousedi, ostatni deti v okoli, ve skolce na tuhle hru pristoupi. Zbytecne ji to komplikuji.
I když se o ní starají prarodiče, máma a táta to nejsou, proto by ji měli učit oslovovat babi a dědo. Později ji stejně musí vysvětlit, že nejsou rodiči a akorát ji udělají v oslovování zmatek. Přece oslovení babi a děda není nic podřazenějšího, když se ujali výchovy. Pravá máma a táta pro ni už třeba nebudou těmi nejdůležitějšími osobami v životě, přesto říkat babičce mami mi přijde scestné.
No zřejmě ji to oni naučili, sama si to těžko vymyslela. Její bio matka opravdu moc zájem nemá a i kdyby měla, dítě ji v péči nenechají z jiných důvodů…Mě osobně se to právě taky nelíbí, myslím, že kdyby jí od začátku učili říkat babi a dědo, bylo by to tak správně, a přesně jak píšete, bude v tom mít hroznej zmatek
…Mě to právě dost zarazilo, když jsem to zjistila.ale samozřejmě s tim já neudělám nic a je to jejich volba.(A mimochodem, babička je poměrně mladá, takže by se i dalo věřit, že je její maminka.Ale stejně mi to prostě hlava nebere…)
Taky máme v rodině takový případ. Neřeším, starají se jako rodiče, tak ať jim dítě říká, jak chce nebo jak oni si přejí.
@geilens píše:
Já si hlavně myslím, že nikdo nemá právo to soudit
to máš pravdu
No kdyby ji adoptovali, tak by ofic. rodiče byli.
Taky by je oslovovala, jako rodiče.
Oni pro ni vlastně rodiči jsou, takže bych ji u toho nechala a jednou, až přijde správný čas, bych jí to vysvětlila.
@geilens píše:
Já si hlavně myslím, že nikdo nemá právo to soudit
Ale názor snad lze mít.
Tak ono to asi není až tak důležité…
Dítko jim může říkat babičko a dědečku, ale i když by oslovovalo správně matku matko…tak ten mateřský cit dostane od babičky…
Spolužačka říkala otci křestním jménem, nesměla mu říkat tati, aby si on nepřipadal starý…
lidé jsou různí…
@KackaDoup píše:
@martina.se ale o veku to neni…
není, ale v některých případech se to dá pochopit - když babička vychovává dítě za nezletilou matku atd.. ![]()
Ja som vyrastala so staršími pestúnmi (biologická teta a ujo), ako dieťa som im hovorila babka s dedkom ale niekedy v 2.ročníku zš som im začala hovoriť mami, oci.
Myslím, že to bolo na popud iných detí.
Tak si myslím, že na tom nie je nič zlé, keď bude staršia sama sa rozhodne ako im chce hovoriť.
Já myslim že je to úplně jedno. Dítě je malé, ať jim klidně říká mami a tati, až bude větší tak mu můžou citlivě říct, jak to vlastně všechno je. Možná si vzpomeneš na tu tragedii, když Ondřeju Neffovi zabil zeťák dceru. Jejich holčičku dostal do péče bratr Ireny, tedy holčičky strýc a jeho žena a v jednom rozhovoru psycholožka říkala, že holčička jim teď říká jménem, ale časem sama začne říkat mami a tati. U takhle malých dětí to přijde samo, přirozeně.
Mmch to není o oslovení, ale o tom, v jakém prostředí to dítě vyrůstá. Můj muž má v péči syna a spolu máme další dítě. Syn mi říká jménem, dcera mami a nikdy to nikomu divné nepřišlo. Až se dcera zeptá, vysvětlím jí to. Někdy děláme zbytečně problém z toho, co problém není.
Kdyby holčičku oficiálně adoptovali, tak by jim směla „mami a tati“ říkat?
Asi by to nikomu nepřišlo divné.
Teď ji mají v péči, biologická matka se nestará, takže o co jde? Máma a táta pro ni jsou a budou tito dva, bez ohledu na to, že příbuzensky je to babička s dědou. Biologická matka pro ni může být klidně třeba „Klárka“.
Až bude holčička větší, vysvětlí se jí to stejně, jako se to vysvětluje adoptovaným dětem. Ale teď, v tomhle nízkém věku, potřebuje mámu a tátu, jako všechny malinké děti… a má je. Není podstatné, jaký vztah k ní mají oficiálně.