Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Samozřejmě že malý dítě není schopná reflektovat co se v něm děje a vysvětlit vám to.
Ale vám by mělo dojít, že se potýká s obrovkou úzkostí a neví si s ní radi a pomoci ji s tím.
Pořiďte si tuhle knížku a pracujte s ní. Konec konců- může vám pomoci se zvládáním případných vašich úzkostí.
@princezna pampeliška my se snazime aby treba nekoukala na neco osklivyho. Ale staci kdyz koukame na telku a padne tam nejaka reklama blba. A chvilku se bala, ze ma strasidlo pod posteli a to mela zase z Priserek s.r.o. takze to budu brat jako jeji nejakej vyvoj nez se zacne citit lip.
@Anonymní píše:
@princezna pampeliška my se snazime aby treba nekoukala na neco osklivyho. Ale staci kdyz koukame na telku a padne tam nejaka reklama blba. A chvilku se bala, ze ma strasidlo pod posteli a to mela zase z Priserek s.r.o. takze to budu brat jako jeji nejakej vyvoj nez se zacne citit lip.
To je ještě dobré, náš mladší se bojí much
když je v obýváku mucha je schopný si zabalit ranecek a jít ![]()
@Anonymní píše:
@princezna pampeliška my se snazime aby treba nekoukala na neco osklivyho. Ale staci kdyz koukame na telku a padne tam nejaka reklama blba. A chvilku se bala, ze ma strasidlo pod posteli a to mela zase z Priserek s.r.o. takze to budu brat jako jeji nejakej vyvoj nez se zacne citit lip.
Muj synek byl dlouho taky takhle úzkostlivý, citlivý, bojácný. Dělali jsme to tak, že usinal při přivřených dveřích, aby mu do pokoje šlo světlo z chodby a tam jsem nezhasla, dokud neusnul.Pomohlo, a hodně, pořízení psa. Psychika šla neskutečně nahoru. Velice mu to pomohlo v sebevědomí a sebejistotě.
Samozřejmě pořízení psa neradim. Jen píšu co pomohlo u nás.
@Anna766 tomu verim. A kdybych mohla(jsem alergik)tak uz mame doma nejakeho.
@Aduš8 píše:
Já od svých asi čtyř let chodila každý večer kontrolovat, jestli máme zamčené dveře, i když mi to mamka neustále opakovala. Vydrželo mi to do puberty. A jsem(dle všeho) relativně normální. Prostě se bojí a potřebuje ujištění, že jsi nablízku a může se na tebe spolehnout
Kdo říkal? ![]()
@Ennny píše:
To je ještě dobré, náš mladší se bojí muchkdyž je v obýváku mucha je schopný si zabalit ranecek a jít
@Ennny píše:
To je ještě dobré, náš mladší se bojí muchkdyž je v obýváku mucha je schopný si zabalit ranecek a jít
To buď ráda že nebydlíte u kravina.
@Anna766 máme ho skoro za barákem
ještě že máme všude síťky,na konci roku se budeme stěhovat a bude ještě blíž
asi dostane pancéřováne okno ![]()
Nikdo nejsme dokonalí
…toto má hodně dětí, ale i dospělí …..jen se s tím okolí musí naučit žít, chce to pevné nervy.
@Anonymní píše:
@princezna pampeliška my se snazime aby treba nekoukala na neco osklivyho. Ale staci kdyz koukame na telku a padne tam nejaka reklama blba. A chvilku se bala, ze ma strasidlo pod posteli a to mela zase z Priserek s.r.o. takze to budu brat jako jeji nejakej vyvoj nez se zacne citit lip.
Já měla jako dítě mj. smrtelný děs z bubáka pod postelí a mohl za to jediný díl medvídka Pú
. Oni to v anglosaském prostředí mají tak nějak za kulturní normu, že se KAŽDÝ bojí temnoty pod postelí, asi jako tady každé dítě ví o čertech… No a pak ty jejich pohádky tady dělají traumata ve školním věku
Aspoň mi to tak přijde ![]()
Tak si vymyslete rituál, který strašidla zahání. Děti mají magické myšlení, s popíráním děsů a tím, že se jejím rituálem necháš vyhodit z konceptu, moc nezmůžeš. Když to přetočíš trochu v hru a posílíš jí svou jistotou, tak to zvládne. Naučíš ji nebát se vlastního strachu, to se vždycky hodí
. A potom strašidla zavzatá do hry a ve hře přemožená pozbývají hrozivosti i reality:)
@Anonymní píše:
@elibro diky, to zni dobre
Ještě přidám pro zábavu něco ze své oblíbené „bubákologické“ četby - je to sice z humorné fantasy Zeměplochy, ale já bych řekla, že se tím dá inspirovat ![]()
Zuzaniny pokusy přesvědčit děti, aby na takové věci přestaly věřit, jen všechno zhoršily. Tylda se začala počurávat do postýlky. Možná to byla provizorní obrana před strašlivou obludou s mnoha drápy, o které Tylda věřila, že po postýlkou žije.
O téhle obludě se Zuzana dozvěděla hned první večer, potom co se holčička s křikem probudila, protože se bála bubáka ve skříni.
Zuzana si povzdechla a šla se podívat. Byla tak rozzuřená, že milého bubáka vytáhla ven, několikrát ho uhodila přes hlavu pohrabáčem, pak mu vykloubila rameno, aby si to lépe pamatoval, a vykopla ho zadními dveřmi ven.
Děti odmítaly přestat věřit na obludy, protože věděly po čertech dobře, že ty věci existují. Čestně. Ale Zuzana brzo zjistila, že dokáží také velmi pevně věřit na pohrabáč.
(…)
„Zkus to v čísle devatenáct,“ řekla Zuzana, která se poněkud uvolnila. „Vychovatelka tam na bubáky nevěří.“
„Fakt?,“ zeptal se bubák s nadějí.
„Ne, ale zato věří na algebru.“
„Ale. Prima.“ Bubák se široce usmál. Bylo úžasné, kolik zlomyslných darebností se alo podniknout v domě, kde člověk s vedoucí autoritou nevěřil, že existujete.
Zdravím z domu, kde s námi žije už přes rok celá smečka zubatých brráb, co se bojí baterky a nahlas puštěného autorádia a přeju dobrou zábavu se strašidly ![]()