Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Upřímně, momentálně už několik let patlám bakalářské studium, a nějak se to nedaří a nedaří. A to mám kolikrát pocit, že kantoři jsou ke mně natolik vstřícní, že už to snad víc nejde. (Řadu restů dodělávám i teď o prázdninách, i když termíny už jsou dááávno v čoudu.) Takže netvrdím, že to bude jednoduchý. Jednodušší než bez miminka. Ale netvrdím, že to nejde. Řada mamin si udělala na RD i doktoráty.
Co se týče rodičů - jejch reakce je přinejmenším „divná“ a smrdí tím, že se pro své dítě „obětovali“ a teď jsou zhrzeni, že si te´d chce dělat co chce! Bu´d jak buď, nejvyšší čas odříznout pupeční šňůru. A tobě gratuluji, že víš, co chceš a máš partnera, který s tebou tvé vize sdílí. To, jestli přijdeš o prarodiče pro své dítě nebo jestli se umoudří … bohužel, bohužel, ono se může stát i opak. Babička slintá blahem nad bříškem, jak se těší na miminko (do telefonu), a když se mimi narodí, nemá čas ani chytit kočárek do ruky, protože má řadu jiných zájmů …
Ještě na stranu rodičů - viděla jsi některý díl Manželských etýd? Jak tomu bývávalo? Nevím, kolik je vašim, ale myslím si, že trošku málo i oni tyhle problémy museli řešit a je to prostě v nich. Strach, že svobodná matka, která nedostudovala, si prostě zkazí život … tak tomu totiž mnohdy opravdu bývávalo … ![]()
Petra8a píše:
A co kdyby přítel požádal o tvojí ruku? Ať vidí, že to myslíte opravdu vážně.
Jé, to by určitě taky bylo něco jinýho. ![]()
BohunkaP píše:
Pokud je to jinak a na rodičích jsi snad stále závislá, tak je ovšem jejich reakce naprosto oprávněná, pochopitelná a Ty ses zachovala jako nezodpovědné dítě, které si splnilo svůj rozmar - nikoli jako dospělá žena plánující rodinu.
...... ![]()
Myslím, že rodiče reagovali dost přehnaně.
I kdyby na mě dcera byla závislá a otěhu, určitě bych ji na potrat nenutila - kor když se o sebe s přítelem sami postarají. Takové ty ideály jako nejdřív kariéra, vydělat, bydlení - to je ptákovina, to štěstí nezaručí. Plno holek to tak udělalo a pak buď není vhodnej chlap, nebo se nedaří otěhu (protože se čekalo příliš dlouho…).
Miminko se má očekávat, když je na to maminka psychicky připravená a má oporu v tatínkovi. A když jsi - proč ne, plno žen dodělává školu při dítku (my to v rodině ani jinak neumíme…
).
Milá Cappy, neber to nějak proti Tobě, ale s Tvým názorem nesouhlasím. Vystudovala jsem dokonce dvě vysoké školy, u první jsem bydlela u našich, u druhé část školy už sama, to jsem si i vydělávala. Na brigády jsem chodila vždy a vím na víc než 100%, že kdybych rodičům přišla říct, že čekám mimi, tak možná by mi udělali kázání o nezodpovědnosti, ale nikdy by neřekli ať jdu na potrat!!!! To podle mne není normální…to jim opravdu víc záleží na studiu, které se dá dohnat než na miminku???? Nejsem fanatický odpůrce potratů, když je to opodstatněné, tak souhlasím, ale tohle????A ještě když to řeknou rodiče dceři, která má minimálně 22 let? No nevím ![]()
Emilie píše:
Co se týče rodičů - jejch reakce je přinejmenším „divná“ a smrdí tím, že se pro své dítě „obětovali“ a teď jsou zhrzeni, že si te´d chce dělat co chce! Bu´d jak buď, nejvyšší čas odříznout pupeční šňůru. A tobě gratuluji, že víš, co chceš a máš partnera, který s tebou tvé vize sdílí. To, jestli přijdeš o prarodiče pro své dítě nebo jestli se umoudří … bohužel, bohužel, ono se může stát i opak. Babička slintá blahem nad bříškem, jak se těší na miminko (do telefonu), a když se mimi narodí, nemá čas ani chytit kočárek do ruky, protože má řadu jiných zájmů …
Emilko souhlas. ![]()
Já když otěhotněla, tak z toho nikdo u nás moc taky radost neměl pač nám chyběli finance…ale o měsíc později bylo vše jinak…A celá rodinka se nemohla Dáni dočkat
Dej jim čas…bude to určoo dobrýýý
Pokud máte kde bydlet, není to žádný problém ![]()
Myslím, že je to věc Tebe a Tvého přítele. Bude to vaše rodina, vaše dítě, vaše starost i radost. Rodiče se s tím nějak smíří. Možná do Tebe vkládali příliš vysoké ambice - znám takové, jejichž děti jsou dle mého géniové, ale jim to nestačí a vyžadují po dítěti víc a víc - minimálně VŠ titul a vidina slibné kariéry samozřejmě k tomu patří… Je to Tvůj život a to, jak s ním naložíš, je také Tvá volba. Moje máma taky nechtěla o vnoučeti ani slyšet, ale z jiného důvodu - necítila se být babičkou, připadala si na tu roli moc mladá a bylo jí to trapné. Vše se časem srovnalo, sice to není babička hlídačka a nikdy nebude, ale malou má ráda. Aspoň to vědomí mi stačí. Vysokou jsem dodělávala s malou, porodila jsem v půlce páťáku, potom jsem s věčně křičícím dítětem nebyla schopná dopsat diplomku a udělat státnice, takže jsem vše zakončila až s dvouletým odkladem, ale titul nakonec ten magisterský titul mám - vydřený, probrečený, ale zvládlo se to.
Vegiska, v pořádku, lidé jsou různí. Já se jen chtěla podělit o své myšlenkou pochody a aspoň trochu naznačit, že pro rodiče to může být ze strany dcery bráno jako podraz.
Ale to je už asi hodně individuální, u nás doma se na věk nikdy nehrálo. Prostě dokud bydlíš pod naší střechou, budeš poslouchat (a je úplně jedno, jestli je ti 18 nebo 25) - myslím to obecně.
Já bych tohle otěhotnění prostě brala jako to „neuposlechnutí“.
Raději bych se osamostatnila, šla tedy pryč od rodičů, třeba se pak rychleji uklidní, když pochopí, že nemá zakl. v plánu jim na krk pověsit ještě mimčo.
tulli píše:Šáriii píše:Vysoka. A jak to delas financne?
Vysoká škola se dá dělat i při mimču. Sama čekám a dělám VŠ a nevidím v tom problém.Pokud máte kde bydlet, tak nechápu, proč se tak rozčílili…
Já taky ted dodělávám dálkově VŠ, začala jsem studovat ještě, když jsem pracovala a příští rok už končím. Je to soukromá VŠ, takže školné za mě ted platí přítel
Na učení mám víc času a energie, než když jsem chodila do práce
Švagrová letos taky dokončila VŠ a to má 2 malé děti, takže se to dá.
MUFICE píše:tulli píše:Já taky ted dodělávám dálkově VŠ, začala jsem studovat ještě, když jsem pracovala a příští rok už končím. Je to soukromá VŠ, takže školné za mě ted platí přítelŠáriii píše:Vysoka. A jak to delas financne?
Vysoká škola se dá dělat i při mimču. Sama čekám a dělám VŠ a nevidím v tom problém.Pokud máte kde bydlet, tak nechápu, proč se tak rozčílili…Na učení mám víc času a energie, než když jsem chodila do práce
Švagrová letos taky dokončila VŠ a to má 2 malé děti, takže se to dá.
ja cekam treti
aj s holkama jsem si dodelavala SS a slo to
takze jak rikas,da se to
Já taky studuji dálkově a začala jsem už v práci. Takže to teď mám stejně jako MUFICE. Mám na všechno víc času ![]()
Ahoj zakladatelko,
pokud už nevisíš rodičům na krku, jak už tu někdo psal, máte s přítelem kde bydle a uživí vás, tak to prostě neřeš. Rodiče to časem přejde a budou z vnoučátka nadšení.
Jinak taky chápu reakci rodičů, doufali, že uděláš vysokou, něco si užiješ, začneš chodit do dobré práce atd. Prostě pro tebe plánovali z jejich pohledu lepší budoucnost. Zkus je taky trochu pochopit a zbytečně se nenervuj.
Tak za prvé, bude to možná znít krutě, ale pokud školu nedoděláš, žásná tragédie typu zničenýho života to fakt nebude (pokud teda nestuduješ nějakej „superobor“). Vysoký školství je v posledních letech tak zdegradovaný, že málokterej vysokoškolák najde reálně kvalitativně lepší práci než šikovnej středoškolák.
Na druhou stranu, pokud budeš chtít, tak tu školu doděláš. Nebyla bys první ani poslední. Reakci tvých rodičů fakt nechápu a pokud by mi něco takového řekli naši (jinými slovy „bezdůvodně zabij svoje dítě“), asi bych s nimi do konce života nepromluvila. Já dva roky před ukončením VŠ našim oznámila, že se budu vdávat, rok před koncem jsem se vdala, oba pracujeme a já pořád studuju a s bříškem půjdu státnicovat. Vzali to úplně v pohodě a jsou rádi.
Takže si o tom s nima v klidu promluv ještě jednou a vysvětli jim, jak to cítíš. Hlavně se nench do něčeho nutit, rozhodně ne kvůli škole, která reálnou výhodu na pracovním trhu v dnešní době fakt nevytvoří…
Naprosto souhlasím s Cappy, u nás to bylo podobné.
Nezáleží na tom, kolik je dítěti let - dokud je finančně závislé na svých rodičích, je jejich názor minimálně stejně důležitý!
Kdo chce zakládat rodinu, měl by být dospělý nejen věkem, ale především svým chováním - a k tomu patří zodpovědnost za vlastní život i po finanční stránce. Nemohu si přece pořídit dítě a přitom automaticky počítat s tím, že budu bydlet u rodičů, oni mi budou finančně vypomáhat a v době, kdy budu ve škole nebo se učit, dítko hlídat.
Čímž samozřejmě neomlouvám výrazy, které použili rodiče zakladatelky, to se mi taky nelíbí - na druhou stranu, v afektu člověk opravdu řekne ledacos, takže bych se pokusila nebrat na každé slovo drobnohled.