Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tohle prostě k určitému věku patří. myslím že prohrávat se občas učíme všichni po celý život.
nedělala bych z toho žádné halo.je proste více emotivní, musí se naučit s tím pracovat ![]()
Můj taťka taky neumí prohrávat a to je o 53let starší než tvůj syn. Teda akorát nebrečí, ale nadává a je vzteklý
http://www.rodina.cz/clanek6505.htm
http://www.jarodic.cz/…rohravat.php
http://www.naseinfo.cz/…te-prohravat
Najdeš toho spoustu, ale jinak je to v dítěti, nezvládá emoce..
Můj chlap to dělá doteď
Ne, že by brečel a měl hysterák, ale radši by si prst v zadeli zalomil, než by v něčem prohrál
A když prohraje, tak je nafouklej a hraje, dokud nevyhraje
![]()
Zakladatelko, to je normální v tomhle věku, vždyť to dělají i starší děti
U nás se takto chovají snad všichni chlapi…
Nehledě na věk, akorát bez toho pláče… ![]()
Těžce to nesou. ![]()
Syn to dělal taky. Podváděl, vymýšlel nová pravidla, která se mu zrovna hodila, vztekal se, urážel se… časem se to zlepší, teď už to nedělá, dokonce při hře s mladšími je nechává schválně vyhrávat.
Takovou jsem měla spolužačku na střední… když se konal nějakej školní zápas a my zrovna prohrávali, tak ona doslova rudla vzteky a řvala na nás jak smyslů zbavená… raději jsme moc neprohrávali
![]()
@Anonymní píše:
Holky prosím o radu. Syn (4 roky) neunese prohru. Třeba hrajeme Člověče, nezlob se (já, manžel a syn). Syn prohraje a začne brečet, úplně jak kdyby dostal nějaký záchvat. Ještě se k tomu začne jakoby dávit, brečí a řve, že je mu špatně. A takhle je to při všem. Třeba s manželem hraje fotbal, manžel mu dá více branek a záchvat je tady. Snažíme se mu vysvětlovat, ale marně. Vůbec nevím co s tím. Jinak je to zlatíčko, je hrozně šikovný a hodný, ale tohle je fakt hrůza…
je to normální, vydrž, musí se to naučit.
Já vím, že je to v tomhle věku normální. Ale kdybyste viděli, jak se začne najednou jakoby dávit a řve, že je mu špatně. Mám vždycky strach, že se mu snad něco stane…
Sestra nám to dělala taky. To brečeni bych ještě přežila, ale ona byla i vzteklá a hru ze vzteku rozházela po pokoji a odešla se slovy: „a to si uklidíte!“ No to jsem si nenechala líbit a jednu ji natáhla. Byla jsem o rok starší, tak jsem si to mohla dovolit. No po pár pokusech to vzdala a sklidnila se. Tím nechci říct, aby jste ho bili. To určitě ne. Chce to vysvětlovat, upozornit už dopředu že se nesmí zlobit když prohraje, že v každé hře musí někdo prohrát aby jiný zase vyhrál. A trpělivost. To přejde.
Můj čtyřletý to dělá taky, prostě, když vyhraje je to v pořádku, jak prohraje, začne brečet a vztekat se. Hru pak ukončujeme. Snažím se vysvětlovat, ukazovat, že když prohraji já, tak mi to nevadí, ale přesto to emotivně prožívá. Je to normální
Holky prosím o radu. Syn (4 roky) neunese prohru. Třeba hrajeme Člověče, nezlob se (já, manžel a syn). Syn prohraje a začne brečet, úplně jak kdyby dostal nějaký záchvat. Ještě se k tomu začne jakoby dávit, brečí a řve, že je mu špatně. A takhle je to při všem. Třeba s manželem hraje fotbal, manžel mu dá více branek a záchvat je tady. Snažíme se mu vysvětlovat, ale marně. Vůbec nevím co s tím. Jinak je to zlatíčko, je hrozně šikovný a hodný, ale tohle je fakt hrůza…