Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Mallorka : kazdy clovek je kombinaci vrozenych vlastnosti a vlivu prostredi, ale pokud vim, presny „pomer“ nedokaze rict nikdo…pomoct v rozvoji urcite jde, stejne tak to jde „zanedbat,“ ale jsou i deti, ktere proste dozravaji pozdeji, i kdyz jsou „normalni“ a rodice se muzou i stavet na hlavu…a pak jsou samozrejme deti, ktere maji nejaky vyvojovy problem…takze tezko rict
@Mallorka máme s kamarádkou stejně staré děti. Ona syna a já dceru. Její syn od roka mluví, od roka v půl ve větách. Nádherně kreslí. Dcera začala mluvit až ve 2 letech a 3 měsících. Jinak oproti synovi kamarádky je dcera zase daleko víc šikovnější na sporty. Já to nijak nesrovnávám, každé dítě je originál, samozřejmě něco jiného je, pokud už by tam bla nějaká patologie.
@Mallorka Ten chlapeček co nemluví, může mít i problém s porozuměním, proto se chová jak se chová. Z velké části to bude vrozené a asi bude potřebovat zvýšenou pozornost a snahu rodičů aby zjistily v čem je problém.
Jak tak potkávám děti, ty rozdíly jsou fakt velký. Já mám klučinu 3,5 roku, sestřenka holčinu 2 a třičtvrtě. Mluvou už jsou delší dobu naprosto srovnatelní. Ona začala breptat dost brzo. Sousedka má dvě děti. Kluk má teď 4,5 a pusa mu jede už dlooouho. Druhé holčině je teď 2,5 a neřekne slovo. Ale žádný. Prostě pořád jenom hučí svojí mluvou. O zanedbání u nich nemůže být naprosto řeč. Bydlí naproti, slyším, jak si s nimi povídají, jak se jim věnují. Můj druhý syn má teď 8 měsíců, takže nemůžu určitě soudit nějak stoprocentně, ale zatím je oproti staršímu napřed hodně.
Hodne jste do obratili na to mluveni, ale to bylo jedno z mnoha. Me konkrétně hodně zajímal ten ježíšek, zda to dítě uz vnímá, děkuji, prosím, chování ke zvířeti. Jestli i kdyz to člověk učí, tak to dítě to prostě nedělá
@Mallorka píše:
Hodne jste do obratili na to mluveni, ale to bylo jedno z mnoha. Me konkrétně hodně zajímal ten ježíšek, zda to dítě uz vnímá, děkuji, prosím, chování ke zvířeti. Jestli i kdyz to člověk učí, tak to dítě to prostě nedělá
Ono to s tím souvisí, dítě které ve třech letech nic nemluví, možná hůř chàpe mluvené slovo, tudíž neviditelného ježíška opravdu nepochopí. Cování ke zvířatům lze určitě důsledností a vysvětlováním ovlivnit, to je chyba rodičů.
Ježíška jsem vysvětlovala ve 2 letech a teď ve třech znovu, protože si ho nepamatoval. Ale už ví. Se zvířaty…měli jsme morčata a pořád na ně ječel, hrozná sranda. Kočku pořád šikanoval i když za to dostal a pořád jsem mu vysvětlovala, že se tak ke zvířatům chovat nesmí. Pořád by chtěl nějaké zvíře, ale dokud neuvidím, že se k němu bude hezky chovat, tak to nehrozí. Taky nevím, jak se moje dítě může tak hrozně chovat ke zvířatům, když ho učím opak.
Co mam kolem sebe triletaky tak Jeziska chapou, pokud dite kope do zviratek tak bych tomu zabranila a predvedla jak hladit. Ale cit si myslim, ze musi taky ziskat. Dceru taky ucim mala a dat pusinku. Ale porad je jeji mazleni o zivot. Kdyz mi da pusu tak me malem sni a pri mala me dost rozcucha
@Lidym to s těmi zvířaty me hodně zajímalo, protože se jedna o našeho psa. Ale bohužel vlastní máma ho sprdne jednou a pak to zbývá na me a me to příjemný není, není to moje výchova ale do psa si kopat nenechám
@Mallorka Buď řekni kamarádce ať si ho hlídá nebo to budeš muset dělat ty. U nás ta kočka byla stará a umřela, tak nevím, ale pokoušel ji až do smrti. I ho 2× sekla a já mu řekla, dobře ti tak, kočka se musí bránit. Vypadalo to, že to pochopil, ale pak jsem ho zase nachytala. On teda nekopal, jen dělal jako. Ale ani to nechci, aby dělal. K cizím zvířatům se chová dobře.
@Mallorka píše:
@warita neni, ja mam mladšího chlapečka. A zajímá me to, to je špatně. Rozdíl me překvapuje uz déle a říkám si, zda ten první není třeba hodně šikovný oproti jiným. Ten pozdraví, druhý přede me skoči a hypne do me. První maminkama jen toho syna a vim, ze se mu hodně věnuje a druhá má děti dvě a problémy s druhem a sama rika, ze ji uz nic ani nebavi. Tak me zajima, jestli i rodice dokazi pomahat v tom rozvoji nebo nepomuze nic, ani kdyby se staveli na hlavu.
Tak jisteze, kdyz se decku venujes, bude delat rychleji pokroky. Ale jenom vychovou to asi nebude rekla bych. Jenze, to my tady na emiminu tezko posoudime. ![]()
@Adrasteia píše:
@Mallorka Tak k tomu mluvení. Dítě, které ve třech letech křičí „to, to“, má buď nějakou formu mentálního opoždění nebo je hrubě zanedbané. Rozdíly mezi dětmi jsou, ale osobně si myslím, že je to hooodně o tom, jak se jim rodiče věnují. Jedna moje známá se divila, že její dvouletý syn skoro nemluví - prý se mu věnuje I DVĚ hodiny denně. Tak to jsem se zasmála.Ale nechci nikoho urazit, výjimky potvrzují pravidlo.
no tak tohle může napsat jen naprostý ignorant. Dcera také špatně mluví. Ale věnuji se jí, ona má prostě opožděný vývoj řeči, špatnou motoriku jazyka, pusy… a můžeš se stavět na hlavu a neuděláš nic!!! A rozhodně není mentálně opožděná! I starší špatně mluvila a kromě mě jí dlouho nikdo nerozuměl a teď v 5 letech už mluví krásně.
Jinak tedy ježíška chápe a z loňského roku si ho pamatuje. Rozumí, umí pozdravit, poprosit, poděkovat (ale cizí jí zpravidla nerozumí a bude na něho působit jako zanedbaný mentál)… Bohužel je i hodně velká, takže vypadá tak o rok starší než je.
S tím, že se dítě nedokáže vyjádřit, přichází i záchvaty vzteku, kdy nám chce něco říci a my jí nerozumíme. Je to frustrující, já ji chápu, vím proč se vzteká, ale nemůžu jí pomoct. Věřím, že se to zlepší.
Zakladatelko - běž se podívat do školky a zjistíš, že jsou propastné rozdíly. Věnování má určitě vliv, ale každý není genius. Někdo se rychle učí, někdo pomaleji, jiný zase rychle běhá, další má hudební vkus… Některé děti jsou poddajné, poslouchají. Jiné za každou cenu bojují s autoritou, chtějí se prosadit, neposlouchají…
@Mallorka píše:
Dobry den, mam dve kamaradky, co mají stejně staré chlapečky (tři a ctvrt roku) a je mezi nimi velký a viditelný rozdíl v tom, co umí např. souvislé mluvení napr. jeden rekne mami, tady tece potok a druhy ukaze a krici to to., chování je zvířeti, první si ho hladí, druhý do nej i pres napominani kope. Prvni vi, ze bude jezisek a dava mu s maminkou dopis za okno a dokaze si rict, co chce, druhy vubec nevi, co to je. Zdraveni, proseni, dekovani atd. Mne zajima, zda mate zkušenosti s tím, zda je to dítě od dítěte, povaha atd. nebo tím, jak se rodiče věnují? Nemyslím to nijak špatně, jen je ten rozdíl natolik viditelný, ze me zajímá, co by dítě mohlo umět a hlavně ten ježíšek. Osobně jsem myslela ze kolem tři let uz to děti vnímaji
A svoje děti máš?
Já jo, a jsou rozdíly i mezi nimi. Jeden totiž má vrozenou vadu porozumění a řeči a adhd k tomu a druhý je normální. Myslím že podobný případ budou i ti dva. Kdy děti začaly vnímat Ježíška nevím, vic až teď, od těch 4-5 let.
@Mallorka je to pul na pul.. pokud se rodice nevenuji vubec, tak bude dite pozadu. Ovsem pokud ma dite nejaky problem (staci jen nejaka drobnost, jako v nasem pripade opozdeny vyvoj reci a veci s tim spojene), tak se mohou rodice pretrhnout a stejne to k nicemu nebude. Ja jsem spis ten stred. Nejsem matka, co se detem venuje extra hodne, ale take nejsem mama, co se nevenuje vubec. Holka je normalni prumerna holcicka, zajima se, obcas si prinese knizku a chce si povidat. Kluk od malicka me vyhanel, jak jsem se mu snazila venovat, ukazoval nespokojenost az vztek, dokud jsem neodesla. Vse si rad delal po svem. Stale je v reci mirne opozden, ve skole mu hodne pomahaji a tak dost dohani. Dokonce ma tak uzasne ucitele, ze kdyz jsem se jich ptala, co mam delat, ze s nima to dela a se mnou odmita, tak mi rekli, ze oni na to maji skoleni a prostredky a ze si s tim nemam moc delat hlavu. Mam zkusit, co jde a pokud to nejde, nemam ho do niceho nutit. Tecka. Kdyz jsem se kluka v roce a pul snacila naucit nejaka slovicka, akorat se vztekal, kdyz chtel treba piti. Nerel ani piti, ani dzus, ani anglicky drink.. proste nic a vztekal se a ukazoval na hrnecek, dokud to nedostal. Holka sice chyta spis anglicka slovicka, ale snazi se. Takze si uz 2 mesice rekne, ze chce jist nebo pit. Nevenuju se ani jednomu extra moc, jako jine matky, ale zase je nezanedbavam a presto v jejich vyvoji vidim obrovsky rozdil. Jeste tedy dodam, ze kluk ackoli se zdal pro okoli hodne opozden, prave proto, ze se nedokazal domluvit, tak mu to myslelo vyborne. Uz v roce dokazal sam objevit, ze kdyz vytahne plastovy suplik s hrackama, vyprazdniho a otoci, ze ho muze pouzit jako stupatko k vyssim mistum ![]()
Když jsem poznala manžela měl 3,5 letého chlapečka, který říkal asi 10 slov, vůbec nedávaly smysl. Nic moc neznal. Bylo mi to divné, ale myslela jsem, že je trochu opožděný. Pak se objevily diagnózy jako dysfázie, porucha pozornosti a krátkodobé paměti, hyperaktivita. Všechno jsme ho museli učit a opakovaně to do něho cpát, aby se naučit základy na doporučení ze školky.
Dnes mám syna v tomto věku a díky tomuto jsem překvapená co všechno dokáže. Ale je úplně normální. Nic do něho nemusím hustit, protože má zájem sám a sám se ptá. Mluví ve větách, jako průměrný tříleťák.