Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky. Potřebuju poradit a získat více názorů. Náš Honzík má skoro 9 měsíců. Doma se neshodneme na výchově, jsem typ co nemá nervy na vyřvání a myslím, že kontakt dítěte s matkou je nejdůležitější a že dítě není hloupé. Honzík si prošel separační úzkostí, kdy na mě visel a brečel snad kdykoli jsem se podívala i jinam než na něj. To odeznělo asi před měsícem, ale teď jakoby se to vrací. Anebo začíná být rozmazlený. Honzík se plazí a stoupá, rád zkoumá, ale doma je samozřejmě občas nůďo. Kolikrát se ráno ani nepřevléknu z pyžama, furt je za mnou, visí mi na noze, brečí, nic ho nezabaví. Většinou je ale ospalý nebo hladový. Jindy si zase vyhraje sám, a někdy vydrží i cca 45 min s mini přestávkami. Mám pocit, že někdy zkouší, ať ho nějak zabavím nebo pobrekává a evidentně kouká, co já na to. Mám první dítě, ve výchově nejsem expert. Jak jsme venku či na návštěvě, je spokojený. Řeším co s ním, když jsme doma, když za mnou furt leze (nebo za partnerkou), hraček má spousty. Většinou ani nemůžu uvařit, v noci moc nespím, Honzík si v postýlce ze spaní furt stoupá a pak řve, tak jsem hodně vzhůru a jeho spaní radši využiju ke svému odpočinku. Taky nevím jestli by ho jiné hračky zabavili lépe - třeba něco s páčkami atd, teď má něco hracího, něco na osahávání, auto, plastové kelímky, obaly od šamponu, krabice atd.. Zároveň musím přiznat, že výchovu asi moc hrotím, jsem často vystresovaná a dětský pláč mě strašně rozčiluje. Příbuzní jsou ve výchově dost rázní, jejich mimi 6 měsíců si vystačí, že na něco jen tak kouká, což já neznám. Za to, že chodím na emimimo mě odsuzují, ale tolik rad co tady, jsem nikde jinde nedostala
Jsem zvědavá na Vaše názory a zkušenosti, díky Daniela.
Ježiš, já tak nesnáším, když je každý příbuzný chytřejší a ví, jak správně vychovat a co by mělo a nemělo dělat mé dítě. Tak za prvé, je malinký, některé děti si hrají, jiné prostě vyžadují neustálou asistenci, já momentálně nosím a nosím a nosím, popřípadě ležím vedle ní na zemi, jak mě nevidí, že jí třeba vezme babička a vidí, že odcházím, jako třeba vzít si oblečení, ne jako jít od ní pryč, tak pláče, hrozně žalostně, je to jiný pláč, než když se vzteká, tak jsem prostě s ní, co si myslí okolí, to je mi putna, když spí, sednu, hodím nohy na stůl a jsem na netu a relaxuju, postýlku mám přiraženou k posteli, dobře se do ní odkládajá věci, malá spí se mnou už od dvou měsíců, je tak spokojená. Starší byla taky taková, od dvou let se sama osamostaťňovala, dneska v šesti mě celý den nepotřebuje, je to vyzrálá sebevědomá osůbka. Takže chovej, hraj si, pláč nenávidím jakýkoliv, a na ostatní nedbej.
Našeho malého zabaví nejlépe mobil, ovladač na televizi nebo foťák. když jsme mu koupili dětský plastový mobil, tak ten ho samozřejmě nezajímá. ale o tom, že se zabaví na 45 minut sám, si můžu nechat jenom zdát. malý ještě ani neleze (má osm měsíců), na dece si zahraje tak max deset minut a řve, takže vařím, když spí anebo si holt chvilku popláče.
možná ti „zasloužilé“ matky dají jiné rady, ale asi bude nejdůležitější se s partnerkou domluvit na nějakém kompromisu ohledně výchovy. a na ostatní příbuzné si vykašli, je to vaše dítě ne jejich
přeji hodně sil ![]()
Vyřvávat jen tak nenechávám. Prvního prcka jsme nenechali řvát v podstatě nikdy, teď u druhýho už je to horší a občas si prostě chvilku, než něco udělám, pořve, no…
Ale stejně jen po nezbytně dlouhou dobu a pak si ho kdyžtak beru k sobě… ![]()
Ahoj,
já momentálně řeším to samé, mám druhé dítě a vím že tohle období do cca roka je mazec, už s prvorozenou jsem byla snad každý den někde pryč, na návštěvách v mateřském centru, ona byla spokojená a já taky, pak to samo odeznělo. Nemyslím si že je to rozmazlenost, Lupínka do rukou beru málo od začátku, za prvé má už přes deset kilo a já mám záda jenom jedny a taky nechci aby si na to zvykal a stejně ho teď musím chovat, jakmile jsem v místnosti a on mě vidí hned řev a chce vzít, když mě nevidí je naprosto v pohodě a hezky si hraje. Takže za mě to chce vydržet.
Já když jsem ospalá nebo hladová, tak bych řvala taky
myslím, že se jenom nudí… to je normální, že pak děti fňukaj. Já si nedovedu představit být s takovým dítkem třeba tři dny v kuse doma. Dělávám to takovým kompromisem - není v mých (psychických) silách se mu 100% celý den věnovat, takže měníme prostředí. On než to tam všechno ozkoumá, tak mu to chvíli dá a jsme spokojení oba.
Myslím, že jsi popsala klasické devítiměsíční dítě… a stejně tak je každé dítě jiné… některé se zabaví samo, jiné potřebuje neustále pozornost rodičů…
Dítě určitě rozmazlené není, ale v tomto věku od něj nemůžeme očekávat, že si bude hrát samo, že pochopí, že maminka vaří a nebude se dožadovat její pozornosti… a jinak děti nejvíc baví cizí hračky, než ty, co mají doma a věci, co bychom za hračky neoznačili… a je i normální, že ho případná hračka bude bavit jen chviličku, než ji ochutná, osahá a pak ji prostě odhodí…
Jediné, co bych doporučovala, je domluvit se s druhým rodičem na výchově a mít stejný názor, případně na kompromisech z obou stran tak, abyste byli jednotní… nic nenapáchá větší škody, než nejednotnost v tomto směru…
Děvčata, moc děkuji za Vaše názory, které mě rozhodně udělaly dobře na duši
. S partnerkou se dokážeme dohodnout na společném postupu, člověk prostě někdy neví, co je dobře a co ne.
Nebo zuby a visí ti na noze, aby jsi mu pomohla. Jde k mámě, když je mu špatně. Já si myslím, že rozmazlit se dá dítě starší. Třeba tříleté, že má prostě úplně všechno a vše může a přitom se s ním už dá dohodnout ![]()
Ahoj, moc nemám ráda, pokud se mluví o miminku jako o rozmazleném. Tak do roka nemáš šanci ho rozmazlit, prostě jen vyjadřuje svý potřeby. Holt separační úzkost ještě neskončila, okolo toho roku se mnou děti lezly i na záchod
Že se sám zabaví na 45 minut je skvělý
Z hraček, co by ho bavily vybírej pro kluka spíš mechanické - cokoli, co jezdí, nějak se hýbe. U nás třeba velký úspěch měla drátodráha, přestože dle montessori školy to není hračka logická a co já vím co ještě
Pak takový velký kuličky, tuším od FP, dávaly se do jakéhosi panáčka, nebo co to bylo, uvnitř se koulely a vypadávaly ven.
Noční řvaní řeším tak, že se mnou děti spí v posteli. Potřebují cítit lidské teplo, pak se budí jen na kojení a já se v klidu vyspím. Chápu, že to není rada pro každého, ale mně to funguje ![]()
No a přes den jsme taky věčně na návštěvách, procházkách, v MC. Doma holt není naklizeno tak, jak bych si představovala, ale co, nervy mám jen jedny
A jestli si pořídíš druhé, bude větší pohoda, pěkně se spolu zabaví, pokud teda na sebe nebudou žárlit, to už je ale na jinou diskuzi.
@Gina108 Jo a ještě takové ty, co vydávají zvuky… naše Pavlínka má deset měsíců a nejvíc ji baví hračky, které když někde zmáčkne čudlík, tak začnou hrát nebo mluvit…
A ten mlýnek (nebo jak to nazvat) na velké kuličky je taky jeden z nejoblíbenějších… shora se tam nahážou kuličky, uprostřed je páčka a když se zmáčkne, kulička sjede po tobogánu dolů a hraje to a bliká…
Další věc je, že u kamarádky ji zabaví všechny hračky, doma už je má okoukané…
A ještě bych dodala, že nedávat víc hraček na výběr, spíš nechat v dohledu jen jednu dvě hračky, když jich má dítě víc u sebe, tak si nehraje s žádnou…
U nás separační úzkost proběhla kolerm 8.m a teď je to už několik dní zpět a mnohem horší - musím ji mít neustále v ruce a věnovat jí veškerou pozornost, když potřebuju něco udělat, tak jí prostě nechám na zemi - má šílený záchvat (sotva popadá dech, má návaly na zvracení a někdy se i pozvrací, celá se třese), dokud si jí zase nevezmu, v tu ráno je zticha a směje se. Přítelovi vadí, že jí nechám řvát, ale prostě nejde, abych jí celý den tahala. A doufám, že to brzy přestane, poprvé to měla měsíc, te´d už to trvá týden, tak uvidíme.
Hele a za kym ma lozit, kdyz ne za tebou?
Mas uuuuplne normalni dite. Taky mam doma Rvouna Zavesneho. Ted se me pusti a nerve jen ve chvili, kdy brakuje nejaky suplik, vyhazuje veci ze skrine, strka si do pusy neco co nema, pripadne rozmatlava nekde - neco - nekam… Bud v klidu, je to jen vyvojova faze, bude hur! ![]()
Ahoj, asi to chce fakt vyzkoušet vše možné. Taky mám doma takového 8-mi měsíčního nespokojence, který se nejraději chová a kterého hračky moc nezajímají. 45 min. se ještě nikdy sám nezabavil. Zatím neleze, takže na hrací podložce u něj musím sedět a věci mu ukazovat, samozřejmě vyhrávají věci z domácnosti, jako pet láhve, lžičky, vařečky, různé kelímky, sítka, šňůrky, z hraček balonky a auta. Naprosto ho fascinuje smeták, vysavač a žehlička, tak mě při úklidu a žehlení pozoruje z křesílka, kde ovšem dítě nemá být víc jak desetinu bdělého stavu- dle moudrých hlav…Taky je to pro mě nová zkušenost, dcera byla velice spokojené mimino, kt. vůbec neřvalo, za to teď v 8,5 letech umí předvést kvalitní hysterčáky. Takže malý určitě není rozmazlený, jen více fixovaný a tím, že se mu budete více věnovat, ho určitě nerozmazlíte, to je o něčem jiném…Chce to vydržet, všechno jednou přejde…
Ahoj, u nás se vyžaduje asistence s hraním dodnes, ale přijde mi, že je to pořád míň a míň. Do toho roku jsem si s dcerou hrála skoro pořád - no a taky podle toho vypadala domácnost.
Ona se postupně naučila zabavovat sama, a i když teď si někdy chce hrát se mnou, tak čím dál častěji si vystačí sama i na poměrně dlouhou dobu. Stačí jí, když mi třeba přijde něco ukázat (máme období krámování), nebo když třeba vařím, tak sedí u mě v kuchyni s knížkou a já jí vykládám, co v ní je. Uvidíš, že to bude lepší a lepší, teď je prcek ještě malý a má nárok chtít se zabavit s Tebou. Uvidíš ale, že s věkem Tě bude vyžadovat míň a míň - jak se naučí chodit, tak bude lítat po bytě a bude mít jiné aktivity. ![]()
Jo… a nejspokojenější je venku nebo na návštěvě- prostě nové prostředí, to pak o ní nevím hooodně dlouho. Venku rve trávu a kytky a sbírá kamení a to jí vydrží hodně dlouhou dobu. I jízda v kočáře stačí - rozhlíží se a komentuje celou cestu.