Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neříkám, že je OK výchova synovce. Ale je vidět, že máš jen mimino, opočkej, oni ty spadnou růžové brýle ![]()
jinak to, že bys okřikovala moje dítě - pokud by něco vyloženě dělalo - mlátilo psa např, pak bych to přešla. jinak by se mi to ale taky nelíbilo ![]()
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, aby případně nedošlo v rodině ještě k něčemu horšímu.Ahoj,
z dnešního dne je mi docela na nic
Co mám teď dělat? Když ho okřiknu (vychovávám) vidím, jak to švagrovou štve, ale mám si nechat mlátit psa? Mám mu dát všechny svoje vzpomínky na dětství, aby se neurazili a nepřestali chodit k našim? Má si máti přestat všímat mého miminka před nima, aby se druhý vnuk náhodou nesekl a nepřestal k nim jezdit? Tak to zase vadí mě. Já z toho zešílím. Děsím se z toho, co z kluka vyroste a je to pro mě velký ponaučení do budoucí výchovy. Dokonce jsem mamku i poprosila, že kdyby něco takovýho viděla u nás, ať mi to okamžitě řekne. U nich všichni chodí po špičkách a svůj názor neřekne nikdo. Pak je synovec středobodem vesmíru a jednou krutě narazí.. Máme miminko, samozřejmě s jeho příchodem byli nejšťastnější moje rodiče. Jak se říká, je to jiné mít vnoučka od dcery než od syna. K našim jsem i před miminkem chodila často, kdežto můj bratr se tam ukázal, jen když je mamka pozvala na oběd. Brácha má syna, budou mu čtyři roky. Je to jedináček a jedináčkem zůstane. Je šíleně rozmazlený. Je to synovec, mám ho ráda, ale za tu jejich výchovu bych je nakopala. Může všechno, cokoliv se mu nelíbí, tak odstraní. Př. jiné dítě mu nechce na hřišti půjčit hračku, tak už na to hřiště nikdy nepůjdou, dítě to tak chce. Je to mamky první vnuk a má ho moc ráda, chodí za ním pravidelně. Já bych byla ráda, kdyby si s malou k sobě našli vztah, ale to si asi jen maluju a nehrozí to…o tom jsem se přesvědčila dnes. Byla jsem u našich s malou a přišel synovec, všichni se vrhli na miminko včetně švagrové a už to začalo: urazil se, na mimčo se skoro nepodíval, do psa málem bušil pěstí, když jsem ho okřikla, našpulil se a urazil, jeho rodiče mu neřeknou nic. Švagrová si tak pěkně hrála s mimčem, ale nemohla, její synek na ni pořád volal, tak si šla hrát s autama, protože se to nedalo vydržet. Nakonec to vygradovalo tím, že si chtěl vzít domů hračky, co jsou u babičky pro všechny a při zakázání byl oheň na střeše. Teď jsem za nejhorší, protože jsem mu nechtěla dát svého vzpomínkového plyšáka, knížky z dětství atd. Vysvětlit, že to je pro všechny nejde.
Tady máš odpověd´. Nechápu tenhle diskusní, když nikdo z v ás, včetně tebe neumí říct, co si myslí a třeba dát najevo, že švagrová nedělá ve výchově dobře.
Tak trochu pokrytecké…
Je to jejich vychova nic ti do toho neni pokud teda nenici tve veci atd. Tvoje mimco neni stred vesmiru je jasny, ze kluk zarli. Kdyz ho postavite na druhou kolej a jeste ho budes cepovat tak to bude jeste asi horsi.
Chování synovce mi nepřijde jako nějaký extrém. Zejména to žárlení na mimino je běžné. Samozřejmě nejsi povinna mu dávat hračky a vzpomínky na svoje dětství. Ale to by asi zkoušelo vyžebrat víc dětí.
@atominnka kdybys viděla, jak tvoje dítě buší do cizího psa, tak bys mu nic nechtěla.
@berry4 já bych jí to nejradši řekla z plných plic, ale jak by to dopadlo, vím. Přestali by chodit k našim a to rodičům prostě neudělám.
Já myslím, že se přestaň starat o výchovu dítěte, jež není tvé. ˇčtyřletý prcek je prcek, zpracovává emoce. Doteď byl jediným středobodem rodiny, náhle je tu mimino a všichni se můžou zbláznit z mimina a on je na druhé koleji. Takže se brání a to způsobem, který mu zabírá a na který je navyklý, že se reaguje. Píšeš, že tam byl, zvyklý od mala na to, že on je středem, přišla jsi ty a hned se všichni včetně jeho mámy vrhli na vás. Co bys předpokládála, že to čtyřleté dítě udělá? Co udělá jiného, než že sena sebe bude snažit upoutat pozornost. Že vyžadoval pozornost své mámy je víc než jasné. Spíš nechápu tu neempatii k němu jako k dítěti.
Taky bych byla napružená, kdybys okřikovala a vychovávala mé dítě. To je na rodičích, ty si toho nevšímej, tvoje věc to není. Plyšáka jsi mu nedala, jediné, co vadí je ten pes.
A až to dítě krutě narazí, vypadá to, že začal narážet, už za ty řeči, že dítě od dcery je víc než od syna bys potřebpovala probrat. A až narazí i jinde, není to tvoje věc. To se to cizí děti kritizují, což?
Milá zakladatelko, Tvoje mimino není střed světa - to by bylo fajn si uvědomit. A kupodivu, nejsi tím středem světa ani Ty.
Zklidni hormony a nech ostatní žít. Pokud máš s chlapečkem, jeho výchovou a jeho rodiči tak zásadní problém, nikdo Tě nenutí, abys byla pokaždé se svým dítětem u rodičů tehdy, když tam je bratr s rodinou.
@krtek7489 píše:
Ty prostě jen úplně normálně žárlíšNic víc v tom není.
Taky myslím, proto by mohla mít vetší pochopení pro žárlení synovce.
Ja nerikam, ze to dite rozmazlene neni, mozna je, ale z tveho prispevku moc nechapu, proc mas az tak vyhroceny nazor. To ze ctyrlete dite zarli a vynucuje si pozornost je normalni, kdyz to je jedinacek a prvni vnouce tak obzvlast. Pokud mel vzdycky babicku a veskere pribuzenstvi pro sebe, tak chapu, ze vysiluje.
Ze si chce sebou odnest hracky mi taky prijde uplne normalni, to delaji snad vsechny deti, ne? Nerikam, ze by u toho musel ve 4 letech hystericky vyvadet, ale ja si chtela brat hracky domu odkudkoliv tak nejmin do 6 a pry jsem byvala dost urputna…
a ano, taky jsem se divala na nektere skolkove deti skrz prsty, kdyz se nechovaly podle predstav. ale uz vnimam spoustu veci jinak.
@Anonymní píše:
@atominnka kdybys viděla, jak tvoje dítě buší do cizího psa, tak bys mu nic nechtěla.
@berry4 já bych jí to nejradši řekla z plných plic, ale jak by to dopadlo, vím. Přestali by chodit k našim a to rodičům prostě neudělám.
ne, kdybych viděla, jak dítě buší do psa, rázně bych ho okřikla
já mám děti pod dohledem, za mě je nemusí napomínat nikdo jiný. A i kdyby je napomenul někdo jiný za to, že buší do psa, tak by mi to nevadilo.
jinak já mám doma 4,5leté dítě a vím, jak se někdy (ne)umí chovat, přesto, že je dobře (ano, troufám si říct dobře) vychovaná
je to dítě a má na nějaký zaškobrtání právo, není robot a vše se teprve učí. To, že si chtěl hrát s mámou a volal ji - to je naprtosto normální, prostě žárlí ![]()
Souhlas @terinka4444
@krtek7489 píše:
Ty prostě jen úplně normálně žárlíšNic víc v tom není.
no, neměla jsem koule to napsat. Ale jo, máš pravdu ![]()
@Anonymní píše:
@atominnka kdybys viděla, jak tvoje dítě buší do cizího psa, tak bys mu nic nechtěla.Jsi ji asi nepochopila, ne? Samozřejmě, kdyby viděla své dítě bušit do cizíha psa, tak by ho okřikla nebo mu v tom nějak jinak zabránila, ale hlavně psala, že v téhle situaci by ji ani nevadilo, kdyby její dítě okřikl někdo jiný.
@Anonymní píše:
@atominnka kdybys viděla, jak tvoje dítě buší do cizího psa, tak bys mu nic nechtěla.@berry4 já bych jí to nejradši řekla z plných plic, ale jak by to dopadlo, vím. Přestali by chodit k našim a to rodičům prostě neudělám.
V úvodním příspěvku jsi psala, že do psa málem bušil pěstí. Tak bušil nebo ne? To je jediné, co bych netolerovala. Ale čekat, že ve 4 letech pochopí, že nějaký plyšák je tvoje vzpomínka na dětství, je nesmysl. Počkej až povyroste tvoje mimčo.
A opravdu nevím z jakého důvodu je dítě od dcery víc než dítě od syna.
Prosím o zachování anonymity, aby případně nedošlo v rodině ještě k něčemu horšímu.
Ahoj,
z dnešního dne je mi docela na nic
. Máme miminko, samozřejmě s jeho příchodem byli nejšťastnější moje rodiče. Jak se říká, je to jiné mít vnoučka od dcery než od syna. K našim jsem i před miminkem chodila často, kdežto můj bratr se tam ukázal, jen když je mamka pozvala na oběd. Brácha má syna, budou mu čtyři roky. Je to jedináček a jedináčkem zůstane. Je šíleně rozmazlený. Je to synovec, mám ho ráda, ale za tu jejich výchovu bych je nakopala. Může všechno, cokoliv se mu nelíbí, tak odstraní. Př. jiné dítě mu nechce na hřišti půjčit hračku, tak už na to hřiště nikdy nepůjdou, dítě to tak chce. Je to mamky první vnuk a má ho moc ráda, chodí za ním pravidelně. Já bych byla ráda, kdyby si s malou k sobě našli vztah, ale to si asi jen maluju a nehrozí to…o tom jsem se přesvědčila dnes. Byla jsem u našich s malou a přišel synovec, všichni se vrhli na miminko včetně švagrové a už to začalo: urazil se, na mimčo se skoro nepodíval, do psa málem bušil pěstí, když jsem ho okřikla, našpulil se a urazil, jeho rodiče mu neřeknou nic. Švagrová si tak pěkně hrála s mimčem, ale nemohla, její synek na ni pořád volal, tak si šla hrát s autama, protože se to nedalo vydržet. Nakonec to vygradovalo tím, že si chtěl vzít domů hračky, co jsou u babičky pro všechny a při zakázání byl oheň na střeše. Teď jsem za nejhorší, protože jsem mu nechtěla dát svého vzpomínkového plyšáka, knížky z dětství atd. Vysvětlit, že to je pro všechny nejde.
Co mám teď dělat? Když ho okřiknu (vychovávám) vidím, jak to švagrovou štve, ale mám si nechat mlátit psa? Mám mu dát všechny svoje vzpomínky na dětství, aby se neurazili a nepřestali chodit k našim? Má si máti přestat všímat mého miminka před nima, aby se druhý vnuk náhodou nesekl a nepřestal k nim jezdit? Tak to zase vadí mě. Já z toho zešílím. Děsím se z toho, co z kluka vyroste a je to pro mě velký ponaučení do budoucí výchovy. Dokonce jsem mamku i poprosila, že kdyby něco takovýho viděla u nás, ať mi to okamžitě řekne. U nich všichni chodí po špičkách a svůj názor neřekne nikdo. Pak je synovec středobodem vesmíru a jednou krutě narazí.