Separační úzkost v 8 letech?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.12.18 16:12
Separační úzkost v 8 letech?

Maminky, syn 8 let ma potize podobne separacni uzkosti. Stale chce byt se mnou, odchody do skoly jsou hruza, plac, v tydnu jsem jej musela dovest az do tridy. Kdyz jsme spolu, je vse ok, je vesely, nema zadny problem. Pokud mam nekam odejit, nebo on do skoly, ma strach, ze se mi neco stane, ze neprijdu. Casto mi vola. Trva to par dni, prrdchazela tomu hospitalizace v nemocnici, ale byla jsem s nim. Co si o tom myslite, mate podobnou zkusenost? Mame pockat, prejde to samo, nebo snad radeji psycholog? Je mi ho lito, ze se trapi, ale neda si to vymluvit. Reknu, ze budu v poradku a on na to, ze to prece nemuzu vedet.. ma nakonec pravdu, ale resi veci, ktere se nestaly a trapi se jimi. S jeho otcem nezijeme, nutno podotknout, ze je vazne nemocny, ale syn nic nevi. Ale slepy ani hluchy neni, nekake signaly urcite citi.

Reakce:
Helca83
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 01.12.18 16:34

A co si se synem “narovinu” (nakolik to samozrejme ve svem veku unese) promluvit? Deti nejsou hloupe, mozna opravdu neco vycitil, omylem zaslechl (a domyslel si k tomu nejaky hororovy scenar) nebo si neco uvedomil pobytem v nemocnici… jeste me napada jestli ho ve skole nesikanuji.

Uživatel je onlinealisekR
Kelišová 5666 příspěvků 01.12.18 18:00

Neporadim. :hug: mám doma to samé. Osm let, v únoru vážný úraz, fatální následky, díky pochybení doktorů, hororová léčba, teď v září měsíc lázní beze mě s babičkama. U psycho jsme byli, prý jasná poúrazové trauma s pozdějším dojezdem. Jinak chování jako u vás. Plačtivá a sebeobvinujici že všech maléru světa. Snažím se stále dokola mluvit, mluvit a vysvětlovat. Nedávno mi ráno zdrhla ze školy a utíkala za mnou. Prostě peklo, mám strach kam to povede. Má za sebou už jeden stejný úraz ve čtyřech letech, podobné stavy měla cca dva roky. Vím, že to jsi slyšet nechtěla. Snad tě aspoň podpoří, že jsme v tom taky. :hug:

Tejule
Zasloužilá kecalka 831 příspěvků 01.12.18 21:21

No spíš tomu nemocnice přispěla, ale spíš asi slyšel něco o tátovi a v jeho makovicce se to otočilo, že jde o tebe, do toho ta nemocnice, já bych ho netrapila a rovnou vyhledala psychologa a s jeho pomocí bych mu sdělila i nemoc jeho otce.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.12.18 09:01

@alisekR dekuju, ze jsi napsala, fakt jsem ted „rada“, ze se v tom neplacame sami. On je syn takovy citlivejsi, me ted hlavne hrozne trapi, ze to holt bude mit v zivote tezke, kdyz ma tu psychiku takovou krehkou. Ach jo. U nas je to tedy jen par dni, ale jake jsou vyhlidky, nevim. Taky se me ptava, jestli ho mam rada, vadi mu, kdyz se na nej zlobim, tak se snazim byt naprosto dokonala.. tedy, aby na me nepoznal, ze je neco spatne. Vysvetluju a mluvim dokola taky porad. Je to na palici :think:

Uživatel je onlinealisekR
Kelišová 5666 příspěvků 02.12.18 09:17
@Anonymní píše:
@alisekR dekuju, ze jsi napsala, fakt jsem ted „rada“, ze se v tom neplacame sami. On je syn takovy citlivejsi, me ted hlavne hrozne trapi, ze to holt bude mit v zivote tezke, kdyz ma tu psychiku takovou krehkou. Ach jo. U nas je to tedy jen par dni, ale jake jsou vyhlidky, nevim. Taky se me ptava, jestli ho mam rada, vadi mu, kdyz se na nej zlobim, tak se snazim byt naprosto dokonala.. tedy, aby na me nepoznal, ze je neco spatne. Vysvetluju a mluvim dokola taky porad. Je to na palici :think:

Přesně. Úplně stejné situace a stavy. Včera si ležením pod gauč roztrhla legíny na zadku. Na prdce šrám, ale brečela kvůli tomu, že se bála že se budu zlobit kvůli legínam. Já jsem prudká matka, občas křičím když neposlechnou. Vždy to brala v pohodě. Dnes ji rozhodí všechno. Už jsem taky zralá na prášky.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.12.18 09:57

@alisekR a co na to psycholog? Neco na zmirneni tech stavu, bylinky, kapicky, psychoterapie? Nebo proste cekat, az to prejde?

Váš příspěvek
Reklama