Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Díky za reakce
Dcera to udělala opravdu poprvé a holčičce se pak omluvila
Céres je možná silne slovo. Nijak extra jsem ji netepovala… vím, ze to nebyla jednostranná chyba. Že si dcera „branila“ to své.
Díky za názor ze "nevěděla kudy kam tak kousla " to mi trochu otevrelo oči. Asi jsem to moc hrotila.
Dcera ma lizatka moc ráda a chce ho dát holčičce jako omluvu sama. Teď večer jsem šla na nákup a dcera mi ještě ve dveřích připomínala abych koupila holčičce to lizatko jako omluvu.
Pošlu ji do školky s lizatkem, paní učitelce řeknu komu je určeno a proč a nechám to na nich.
Myslím, ze pochopila ze se takhle (kousnutim) problémy neřeší.
Díky za názory ![]()
@Pipilota Citrónie píše:
Vem si, že učíš holku na kole, nejde jí to upadne a ty ji dáš céres, jak říkášholka se učí sociálním dovadnostem, dneska ujela, vysvětlilas ji, že takhle ne, dalas ji řešení, jak to dělat příště, tak ji už odpusť a nenuť ji dělat, co nechce. Nebo je to lízátko její nápad? Jak ses cítila, když jsi naposled selhala ty? Taky ti pomůže céres? Každý někdy něco zvrtá, něco pokazí, je mu z toho smutno, tak tu svoji malou netrap a nenuť ji do čeho nechce…
Když upadne na kole tak tim ale nikomu záměrně neubližuje. Jde mi o to aby pochopila, ze tohle prostě dělat nemá. Ublizovat druhým.
Lizatko byl můj nápad a mladá se toho s radostí chopila. Je na ni vidět, ze to považuje za omluvu a tím bude problém vyřešen.
Těší se na to až ho holčičce da.
@kadernice1 píše:
No na jednu stranu je pěkné, že dítě takhle cepuješ, dnes se to už nenosí, na druhou stranu - dítě ještě přirozeně cítí nespravedlnost, někdo mu něco bere, tak se brání podle svého.
Zamysli se, kdyby to bylo opačně - tvé dítě bylo kouslé, protože něco někomu bralo. Budeš jí říkat, „chudinko malá, to je ale lumpárna.“ Asi ne… já jim řeknu „Byli jste zlí a někdo jiný si to holt nenechal líbit.“
Já už podobné incidenty ani neřeším. Navíc ve školce to má řešit učitelka, ta u té situace je.Vysvětlila bych jí, že takto se to neřeší, ale v koutku duše byla ráda, že se holka nedala.
Moje neteř kdysi pokousala ve školce anglického lektora - prý zlobila a on ji chytil a chtěl odnést ven. Ona se bála a kousla ho. Pochvalu nedostala, ale zase - chytil ji cizí a chlap a někam nesl…
Určitě pravda…
Ale co ji poradit?
Jak to má řešit příště?
@HankaHK píše:
@FreeLady12 mě naopak před 2 týdny přišel syn domů pokousaný na lýtku velkou modřinu a okolo krvavé stroupky od zubů. (jednalo se o 3,5 letého chlapečka, který bral hračku mladšímu 3 letému synovi a starší 6 letý brácha se ho zastal a byl klučíkem pokousán). Vyzvedával manžel a náhodou se v šatně srazil s maminkou, která chlapečka vyzvedávala a ta se omluvila jak synovi tak manželovi (který ovšem o ničem nevěděl neboť mu učitelka nic nesdělila, druhý den na dotaz, proč nám o tom nic neřekla, prý zapomněla nepřipadalo jí to podstatné a nic tak strašného se prý nestalo). Dál už jsme nic neřešili a žádné lízátko apod. nikdo neočekával.
U nás je to trochu jiné tím, ze jsme mala vesnice. Všichni se tu známe a hodně komunikujeme
Myslím, ze lizatkem absolutně nic nezkazí. Jedině pomůže. Jde o to gesto - vím, ze jsem udělala chybu.
Předpokládám, ze kamarádce bude také připomenuto, ze naší slečně se věci prostě neberou. ![]()
@FreeLady12 píše:
Určitě pravda…
Ale co ji poradit?
Jak to má řešit příště?
Nic moc, ona to třeba ještě párkrát udělá, mám 3 malé děti a je to furt, protože to dělá teď to nejmenší 2leté, tak to dělají i ty starší, i když ty už ví, že nemají…
Myslím, že pokud se dcera chová jinak normálně, vysvětli jí, že se to nedělá, a netrap se tím. Opravdu je lépe někdy nechat dítě přirozeně vyvíjet, usměrnit ho, ale nelámat jeho přirozenost okamžitě konvencemi dospěláckého světa. Není to tragédie a učitelka to zcela jistě zvládne. Nám třeba podobné věci učitelka taky řekne, ale jen pro info, kdyby děti něco říkaly, ale žádná velká řešní od nás neočekávají.
@FreeLady12 branila se, je chytra. Stacilo by rict jednou, ze nema kousat, lizatko bych druhe holcicce nedavala, ta ji brala hreben.
Jdu si k vam pro nazor.. posledni dobou me to docela znepokojuje. Dcera začala od záři chodit do školky, jiz prvni den si vytvořila nejlepsi kamarádku. Pokaždé, kdyz tam ta holcicka je, do školky se tesi, nechce se ji domu apod. Ale kdyz tam neni, tak je to opacne. Tomu rozumím. Ale vcera nam učitelka povídala, ze dcera jen seděla a strasne brecela a kdyz přišla ta holcicka, úplně pretocila. Nechce si udělat jiné kamaradky. S nikým jiným se moc bavit nechce. Nevim jak to tam cely den probíha, toto mi řekla sama. Dneska byla posmutnela a řekla mi, ze se ta holcicka ted navi více s jinou holčičkou. Přijde mi to az nezdrave se takto upnout na jednu osobu. Mate někdo podobne zážitky, zkušenosti? Napad či doporučení, jak ji mohu nejak pomoci?