Skvělé matky vs. já
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
fuuuj kde ses to ocitla, já bych asi hned odešla!!! takové slepice totálně nesnáším… věř mi, že jsi stokrát normálnější než ony! se budou divit až právě jejich děti budou brzy vyhledávat to, co jim bylo celé dětství zakazováno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele - všechno tohle obsedantní chování je podmíněné vlastní zoufalou nejistotou a neurotickou vírou, že když se vybičují k enormnímu úsilí, tak nad tou nejisottou pramenící ve vlastní psychice získají kontrolu. No nedostanou.
A ledaskdy se to točí okolo orthorexie - tedy poruchy sebepřijetí projevené průšvihy s příjmem potravy.
Pak tady najdeš paní, co potřebuje rozeštvat dvě malé holčičky, protože nevhodná kamarádka dává její dokonalé dceři bonbony, které si ona pochopitelně bere.
A jestli bys chtěla nějakou knihu - tak sáhni po Vieweghovi. Ostatně jeho dokonalá biomanželka ho opustila v okamžiku kdy došlo na v nemoci a v chudobě a teď prodává finanční produkty.
https://www.kosmas.cz/…biomanzelka/
Příspěvek upraven 04.08.19 v 15:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To bude zas tisíc pět set reakcí typu: jsi normálnější a lepší než ony, tvoje děti nestrádají 
no snad ti to pomůže a uleví se ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sice nejsem matka, pouze nastávající, ale jediné, co mě po přečtení napadá, je: Nikdo není dokonalý 
hlavu vzhůru. Důležité je, že svoje děti miluješ a dáváš jim vše pro to, aby byly spokojené, šťastné a vyrovnané 
edit p. s. Jo a super nápad, jdu si dát kakao 
Příspěvek upraven 04.08.19 v 15:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pobavilas mě neskutecne V klidu, ty jsi normalni, hod nohy hore a nalij dětem dzus 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Každý máme nějaké chyby i supermatky. Jak se říká, nikdo není dokonalý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vzdělávat své děti doma, tak mi definitivně hrábne 
To se realizujou teda hustě, jak jsi to všechno popsala. Znám pár zvláštních eko-bio, ale ještě to domácí vzdělávání?? 
uf Jo a jedno dítě se zákazem cukru jsem viděla na kroužku keramiky si nasypat do pusy celou misku lipa, když se máma otočila. Je to úlet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V klidu, nikdo není dokonalý. I ony mají chyby. A vůbec nemusí být pravda všechno, co říkaly. Nebo jsi viděla jejich muže, jak nadšeně jedí jejich jídla? Naopak ty mi přijdeš naprosot normální pohodová matka, která se zbytečně nestresuje honbou za dokonalostí. Ty ženský z chalupy mi tak nějak připomínají Stepfordské paničky (jeslti jsi ten film neviděla, tak se na něj určitě podívej)
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Dobré odpoledne, dámy (a pánové. Vysokým sebevědomím poslední dobou zrovna neoplývám, právě naopak. A co čert nechtěl (nebo spíš chtěl?), absolvovala jsem dobrovolně setkání s biomatkami, resp. spíš makrobiotičkami, které jsou maminkami stejně starých dítek, jako mám já. Nechala jsem se „ukecat“ na chatu ke kamarádce z dětství, se kterou jsme se nedávno náhodou potkaly a se kterou jsme si tehdy skvěle rozuměly, ale jak jsem brzy pochopila, každá jsme šly v životě jinými cestičkami. Ona zdravé výživy, já průměrné (nebo podprůměrné) matky. Kromě ní tam byly ještě další 2 její kamarádky a jak jsem měla záhy po příjezdu pochopit, všechny kromě mě byly eko-bio-makro… Jak bych vám popsala, jak jsem se cítila?! Asi jako masový vrah, co se omylem zatoulal do kláštera ctihodných jeptišek. A to nemyslím pejorativně vůči nim. Nebo prostě prachsprostě mizerně.
Ony byly prostě dokonalé! A já? Jsem jednoduchá, trochu líná, svoje mateřství jsem navzdory svým dřívějším představám pojala poměrně laxně. Všechny tři maminky vyznávají makrobiotickou stravu, vzdělávají (úspěšně) své nadprůměrné děti doma, zvládají prostě všechno od pěstování biozeleniny, přes domácí výrobu a výchovu čehokoliv a kohokoliv, až po přednášení o zdravém životním stylu veřejnosti. A to bylo taky jejich hlavní téma, bavily se o něm nenuceně, tenhle životní styl je pro ně naprosto přirozený; já se cítila, jako by mi zatápěly pod kotlem. Moje děti (6 a 3 r., mmch od malička nejedlíci) jedí všechno tak nějak tuctové, dalo by se říci komerční (?). Vařím sice dennodenně doma, ale úplně obyčejná jídla od zeleniny po maso. Školku máme taky takovou normální - na vesnici, žádná hitparáda, co se modernosti stravy týká. Jenže pro tyhle skvělé holky je i bílý jogurt sprosté slovo (zkrátka veškeré mléčné výrobky, maso, vejce, mouka, cukr). A pro jejich báječné muže jakbysmet. A když se moje starší začala po naší obvyklé večeři (bramborová kaše, losos) dožadovat kakajíčka, málem je trefilo. Holky, prostě horor! Pro mě. Myslím, že v rámci duševního zdraví nás všech se už asi neuvidíme, to je normální, ale v hlavě mi zůstaly šílené výčitky. Ano, je to tím, že si za tím svým neumím stát, protože vím, že je to špatně. Ano, je to kvůli mému nízkému sebevědomí. Ano, nemám sílu se zatím změnit. Ale mám takovou morální kocovinu! Moje děti (já vím, srovnávání je fuj) v 5 letech nečetly (nebudou pravděpodobně číst), nejí bio potraviny, nehodlám praktikovat domácí vzdělávání, ví, jak vypadají hranolky i 100% džus
; myslím, že budou stejně průměrné jako je jejich matka. A ano, pohltila mě neskutečná závist, jak může být někdo tak skvělý, dokonalý, příkladný! Sama před sebou se cítím jako nicka, naprosto odporná vražedkyně dětských žaludků a intelektového potenciálu.
A asi jsem si chtěla jen ulevit, víc od téhle diskuze nečekám.
Měla bych stejný pocit jo a edit teda.. Nemyslím si, že ony nejsou normální nebo něco dělají špatně. Prostě přesně jak si to napsala… Vrah žaludku a potenciálu nebo když má někdo možnost dát dítě na soukromou školu, kde „nejsou známky“, dělají se projekty a moje dítě je odsouzené k tomu se biflovat šest poddruhů blanokřídlich je to to samy ale, když si vzpomenu na život v Kanadě. Ty domy, herny, školy… Taky úplně jiný život. Tak miliarda lidí se má lépe než já a šest miliard hůř, tohle uklidňuje mě 
Příspěvek upraven 04.08.19 v 15:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikdo není lepší ani horší. Každý preferuje jiný životní styl. Jediný co se mi nelíbí, když někdo kdo má třeba tenhle bio-eko životní styl, to ostatním cpe do hlavy, že je to vlastně jediná správná cesta a jinak je vše špatně. To stejný nesnáším když někdo kdo žije tak nějak „normálně“, bez nějakého zaměření na určitý styl, se snaží to ostatním shazovat. Ať si proboha každý žije jak chce. Jak se říká, žij a nech žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mno, myslim, zes to trefila, problem neni v nich a v tom, co delaji nebo nedelaji, ale v tvem sebevedomi Jinak pochybuji, ze jsou jejich zivoty dokonale, vetsinou kdyz se s nekym dostanes do vetsi hloubky, tak zjistis, ze kazdy resi nejake sr*cky…ja zrovna nedavno byla u psycholozky a taky jsem pronesla neco ve stylu, ze nekdy trochu zavidim nekterym matkam, co vypadaji, ze maji vsechno srovnane a pod kontrolou, tak se jen zasmala…ze kazdy ma neco, jen to neni nekdy videt. A nikdy nevis, kde je zaruka, ze jejich deti vyrostou stastnejsi, nez tvoje? Podle me neni vubec zadna
(Mimochodem, mam kamaradku, o ktere jsem si taky chvili myslela, ze ma dokonaly zivot…vcetne eko bio, ale o to podle me ani az tak nejde. Mno, pak prisla s tim, ze se rozvadi )
- Citovat
- Upravit
Tak snad ti je jasné že 90% matek jsou spíše jako ty, tak holt si narazila na nevhodnou společnost… Jako ale mohla ti to ta kámoška říct dopředu že jede s kamoskama, které vyznávají tento styl života a výchovy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobré odpoledne, dámy (a pánové
Je to vážně nebo chceš polechat ego?
- Citovat
- Upravit
Dobré odpoledne, dámy (a pánové
. Vysokým sebevědomím poslední dobou zrovna neoplývám, právě naopak. A co čert nechtěl (nebo spíš chtěl?), absolvovala jsem dobrovolně setkání s biomatkami, resp. spíš makrobiotičkami, které jsou maminkami stejně starých dítek, jako mám já. Nechala jsem se „ukecat“ na chatu ke kamarádce z dětství, se kterou jsme se nedávno náhodou potkaly a se kterou jsme si tehdy skvěle rozuměly, ale jak jsem brzy pochopila, každá jsme šly v životě jinými cestičkami. Ona zdravé výživy, já průměrné (nebo podprůměrné) matky. Kromě ní tam byly ještě další 2 její kamarádky a jak jsem měla záhy po příjezdu pochopit, všechny kromě mě byly eko-bio-makro… Jak bych vám popsala, jak jsem se cítila?! Asi jako masový vrah, co se omylem zatoulal do kláštera ctihodných jeptišek. A to nemyslím pejorativně vůči nim. Nebo prostě prachsprostě mizerně. 
Ony byly prostě dokonalé! A já? Jsem jednoduchá, trochu líná, svoje mateřství jsem navzdory svým dřívějším představám pojala poměrně laxně. Všechny tři maminky vyznávají makrobiotickou stravu, vzdělávají (úspěšně) své nadprůměrné děti doma, zvládají prostě všechno od pěstování biozeleniny, přes domácí výrobu a výchovu čehokoliv a kohokoliv, až po přednášení o zdravém životním stylu veřejnosti. A to bylo taky jejich hlavní téma, bavily se o něm nenuceně, tenhle životní styl je pro ně naprosto přirozený; já se cítila, jako by mi zatápěly pod kotlem. Moje děti (6 a 3 r., mmch od malička nejedlíci) jedí všechno tak nějak tuctové, dalo by se říci komerční (?). Vařím sice dennodenně doma, ale úplně obyčejná jídla od zeleniny po maso. Školku máme taky takovou normální - na vesnici, žádná hitparáda, co se modernosti stravy týká. Jenže pro tyhle skvělé holky je i bílý jogurt sprosté slovo (zkrátka veškeré mléčné výrobky, maso, vejce, mouka, cukr). A pro jejich báječné muže jakbysmet. A když se moje starší začala po naší obvyklé večeři (bramborová kaše, losos) dožadovat kakajíčka, málem je trefilo. Holky, prostě horor! Pro mě. Myslím, že v rámci duševního zdraví nás všech se už asi neuvidíme, to je normální, ale v hlavě mi zůstaly šílené výčitky. Ano, je to tím, že si za tím svým neumím stát, protože vím, že je to špatně. Ano, je to kvůli mému nízkému sebevědomí. Ano, nemám sílu se zatím změnit. Ale mám takovou morální kocovinu! Moje děti (já vím, srovnávání je fuj) v 5 letech nečetly (nebudou pravděpodobně číst), nejí bio potraviny, nehodlám praktikovat domácí vzdělávání, ví, jak vypadají hranolky i 100% džus 
; myslím, že budou stejně průměrné jako je jejich matka. A ano, pohltila mě neskutečná závist, jak může být někdo tak skvělý, dokonalý, příkladný! Sama před sebou se cítím jako nicka, naprosto odporná vražedkyně dětských žaludků a intelektového potenciálu. 
A asi jsem si chtěla jen ulevit, víc od téhle diskuze nečekám. 