Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Musí to být pro oba rodiče velice těžké.
Pokud jsi sama rodič vžij se do jejich situace.
Já osobně pokud by to bylo v mých silách jim pomohla se zařízením.
@izabe píše: Více
Už tak k ní nemají defacto žádný vztah
. Takže jí nějaké nařknutí mrzet nemusí.
@Jazmine píše: Více
To nerozporuju. Zakladatelka neví, proto se ptá. A píšu už ve svém prvním příspěvku že povinnost to není a záleží jen na ní a odmítnout není ostuda.
A když tedy se o tom bavíme, přijde mi zvláštní aby dělal pohřeb někdo kdo ani toho zesnulého ani neznal, neví jaký byl, jakou měl rád hudbu a podobně. Jak potom má ten pohřeb vůbec zařizovat?
Přemýšlela jsem nad tím, že bych pohřeb zařídila, zavolala otci, jak si poslední rozloučení představuje a osobní věci domluvila s jeho slečnou. Je to pro mě nepochopitelné, ale nevadí mi ty záležitosti kolem, ale pak přijít na ten samotný pohřeb.
Jde o to, že oni potom řeknou, že to a tamto nebylo dobré zařízeno. Bratra jsi vlastně neznala. Nevíš, jakou hudbu měl rád, jaké kytky, co by měl říct řečník, pokud tam bude. Tohle je strašný, největší trest za to, že člověk opomíjel své první dítě. Můžu tě ujistit, já jsem taky jenom dcera. A to je bratr vlastní. Mé děti jsou pouze a jen mé děti. Děti bratra milovaná vnoučata. Nic s tím nenadělám, nemám potřebu v tom něco měnit, je to prostě tak
Neznáš žádné údaje o té rodině. Jak budeš vybírat rakev a kytky a budeš smolit proslov? A ty to budeš platit? Nic nedělej. Horší to u otce už stejně mít nemůžeš. Je ochromeny bolestí, přesto je jeho požadavek úplně zcestný. Každá pohřební služba jim to citlivě zařídí.
@Anix píše: Více
Přesně tak – cítím to stejně a příliš nechápu zdejší postoje.
Pomohla bych zařídit pohřeb i známému či sousedovi, pokud by mne o to požádal, že jsou psychicky na dně a nezvládají… je to poslední služba nějakému člověku, v tomto případě dokonce pokrevnímu sourozenci ![]()
@Anonymní píše: Více
Za mě není v pořádku, že to po tobě vůbec chce. Na svatbu ti nešel, nezajímá se o tebe a tohle po tobě chce? To by měli pro svého syna zařídit rodiče. Nečekej, že se tím jeho vztah k tobě změní.
Sousedovi i známému bych pohřeb ve spolupráci s jeho pozůstalÿmi zařídila.
V případě zakladatelky spolupráce nebude, takže nic…
Za mě je to teda obří zodpovědnost chystat cizímu člověku pohřeb. Velice snadno se to může proti tobě obrátit. Je to scestné. Navíc, opravdu je v rámci psychologie důležité, aby si to nachystali sami nejbližší. Je to forma rozloučení. Je to to poslední, co pro zesnulého dělají…Navíc, v budoucnu jim to i může být líto.
Ahoj zakladatelko,
upřímnou soustrast. Musí to být emočně velmi náročné, přijít o někoho tak blízkého a zároveň naprosto cizího. Neumím se do tvé situace vůbec vžít. Zařídila bych se podle sebe, na otce bych nebrala zřetel. Možná by ses cítila líp, kdybys mohla tohle udělat pro bratra, ne pro jeho rodiče, kteří váš vztah nijak nepodpořili? A pak bych kašlala na jakékoliv jejich případné výhrady k pohřbu. A nebo pokud je ti to nepříjemné tak bych bez výčitek odmítla a dál si žila svůj život.
@Anix píše: Více
Tímhle způsobem bys mohla vydírat kohokoli k čemukoliv…vžij se taky do dítěte které vlastní otec v podstatě vyměnil za jiné a vyhodil do pomyslného koše ![]()
Nabidla bych otci i jeho partnerce, ze jim klidne pomuzescto zaridit- zavezes je do pohrebniho ustavu, budes jim oporou, ale prave protoze to byl jejich syn, zaslouzi si, aby to zarizovali oni jako rodice.