Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
ahoj holky,jak se vám dari?Ja jsem prisal z porodnice a mam naladu na nic,pristi tyden mam termin porodu a malej ma hlavicku porad vysoko,tak me posalla na UTz a pry se hlava uchyluje doprava,nevim,co si predstavit,ale jetsli se to nespravi,budu muset na cisare,tak jsem to obrecela,jin ka jsme zdravyy,vsechno,ja tu uz psala,.ze mi vubec netvrdne bricho a celkove se citim fajn,proto ta hlava je vysoko.tak mi to bylo receno,tak snad vas mimisci nezlobi..mejte se pekne papa
Ahojky,
já bych se toho císaře zas tak nebála. Buď ráda, že má mimčo možnost dalšího tzv.„únikového východu“
. Myslím si, že s císařem musí ve skrytu duše počítat každá, která jde do porodnice, jelikož nikdy se neví, co se může při normálním porodu stát za komplikaci,tak pak je každá šťastná, že se bude konat císař v případě komplikací a mimčo není ohrožené.
Já mám TP tento pátek, už jsem z toho nervozní a také tak trochu počítám, že můžu skončit na císaři, ale nechává mě to klidnou, vím, že mi císař zachrání mimčo, kdyby nastaly nějaké komplikace
.
TAkže hlavu vzhůru a koukej na to z toho pozitivního hlediska. ![]()
Ahoj,
já mám obě dvě děti rozené císařem, také mi to vadilo, ale zase na druhou stranu, lékaři nechtěli ohrozit mě a ani mimča. Jsem malá a obě holky byly velké měli 4kg. Tudíž proto.
Není to nic hrozného jen ta adaptace trvá o trošku déle, ale jakmile ti skončí 6 neděl vůbec nic nebudeš vědět.
Přeju hodně štěstí.
Šárka
Ahojky, já jsem taky rodila císařem a sama za sebe můžu říct, že jsem byla i docela ráda. Pravda je, že uzdravování trvalo o něco déle, ale dá se to přežít. Já jsem musela na císaře - Malý se začalo zastovavat srdíčko. Takže jí to vlastně zachánilo život, nikdy mě netrápilo, že jsem nerodila normálně.
me spis trapi to,co bude po tom,jestlis se normalne rozkojima atd a taky me stve,ze me nechaji deset dni prenaset a pak to budou nejak resit a to nam dnes namerili cca 35OO kg,a mimi roste kazdym tydnem..toho se taky bojim,jetse me merzi,ze se mnou nebude moc byt pritel,no jo,ale hlavne ze púro mimi je to nejlepsi,jinka dekuji za vase nazory
ahojky Kacci vyprdni se na stres, se mnou na pokoji ležela pani po císaři a kojila naprosto ukázkově narozdíl ode mě která rodila normálně
. Držím pěsti ať to máš brzy úspěšně za s sebou.
Kaacenka: S kojením si vůbec hlavu nedělej, moje kamarádka taky měla císaře a rozkojila se cca o dva dny dřív než já (rodila jsem normálně, ale poměrně velké dítě - 4kg, 55cm - takže se chudinka zasek ramínkama) ![]()
Já jsm taky s kojením neměla jediný problém a moje kamarádka, která rodila normálně se nemohla rozkojit… asi záleží na přístupu v nemocnici, ale já jak jsem byla císařem, tak mi na kojení Elišku nosili sestřičky, takže u mě vlstně pokaždé byla sestřička a když jsem si nevěděla rady, pomohla mi. Kdežto moje kamarádka rodila normálně, bbyla na pokoji sama a sestra jí pomohla jen jednou.
Ale neboj, všechno ti určo dopadne dobře ![]()
Jo a můj manžel se taky těšil, že bude u porodu, osud tomu chtěl jinak, ale i tak byl šťastnej jako blecha - prožil si s Eliškou ty první minuty a viděl jí okamžitě ![]()
Ahojky, já taky rodila císařem, neboj se, celkem to jde. Jediný co mě hodně vadilo bylo, že jsem malou nemohla mít hned u sebe, to je blbý, protože mě se po ní strašně stýskalo, ale jinak to jde. Držim ti palečky ahoj Kája
V noci před spaním všechno na mě padlo, cítím se strašně smutně. Vedle mě ležela dcera s 39 stupni teploty, partner v práci. Bydlím tam, kde bydlet vůbec nechci, parner si mě nechce vzít, prý nebude v rodině 3 svatba v pořadí, měsíčně najedu 1000 km felicii, se kterou se kvůli dítěti bojím jezdit, parner mi říká že mi to stačí že lepší nepotřebuji, nemám žadné kamarádky, starám se jen o domácnost a říkám si o peníze parnerovi, protože s 5000 tis. neutáhnu vše a ještě zbytek z nákupu musím vracet. a do toho plávovana laparoskopie. Potřebuji se jen vyspovídat, jdou na mě deprese a partner parner oddaluje vyřešení, že jsi všechno hned, ale nic se za 2,5 roku co jsem na RD nepohlo, vše se odkládá. Ach jo!!
@Anonymní píše:
V noci před spaním všechno na mě padlo, cítím se strašně smutně. Vedle mě ležela dcera s 39 stupni teploty, partner v práci. Bydlím tam, kde bydlet vůbec nechci, parner si mě nechce vzít, prý nebude v rodině 3 svatba v pořadí, měsíčně najedu 1000 km felicii, se kterou se kvůli dítěti bojím jezdit, parner mi říká že mi to stačí že lepší nepotřebuji, nemám žadné kamarádky, starám se jen o domácnost a říkám si o peníze parnerovi, protože s 5000 tis. neutáhnu vše a ještě zbytek z nákupu musím vracet. a do toho plávovana laparoskopie. Potřebuji se jen vyspovídat, jdou na mě deprese a partner parner oddaluje vyřešení, že jsi všechno hned, ale nic se za 2,5 roku co jsem na RD nepohlo, vše se odkládá. Ach jo!!
Jaké si to uděláš, takové to budeš mít.
Změň bydliště, parner když si tě nechce vzít, tak si tě nevezme. S tímto do budoucna počítej. Přestaň dělat služku, starej se více o sebe, mám z tebe pocit, že nemáš žádné sebevědomí a ten chlap to na tobě cítí a tím pádem tě akorát využívá. A pokud se doteď nic nepohlo, nepohne se ani za 3 roky.
A ta laparoskopie - dítě bude hlídat kdo?
Dle mého: po laparoskoppii bych udělala v životě krok takový aby se mi žilo dobře, chlapovi bych řekla, že ti doma bude nechávat peníze (v jaké výši určítš ty) - pokud nedá, zařizovala bych se po svém.