Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to nemyslela tak, že bys ho měla vyměnit. Ale že jste se to měli naučit zavčasu. Nastavit mantinely, netolerovat takové chování, ve fázi klidu domluvit případné sankce…
(jestli to znovu uděláš a nezvládneš se ovládat, tak domů pak přijdeš jedině s diamantovým náhrdelníkem…
)
A co bys mu nechávala dceru doma?
Vyšplouchl vás obě, ani dcera ho nezastavila, aby tě/vás tam nechal!!! Já bych ho nechala, aby se vrátil do prázdného bytu. A ty jeď i s dcerou do Krkonoš. Já bych byla schopná jet i sama (s jedním dítětem, se dvěma bych to nedala), ale s dětnou kamarádkou to bude příjemnější. ![]()
LUaPE píše:
tak ted jse mi trochu trapnetohle jsem jeden cas delala ja, kdyz jsme se pohadali, odesla jsem ven a delala hluchou… pritel sedl do auta a jel me hledat (bydlime na vesnici takze bylo lehke me najit)-nevim proc ale asi mi delalo dobre ze mel o me strach, kdyz jsem to udelala nekolikrat po sobe, pritel se na me vyprdl, nehledal me a moc dobre vedel ze se sama vratim, tudiz jsem to vickrat neudelala… nebyla to ani tak hrdost, ale spis jsem si chtela vyvetrat hlavu a utect pred problemama…
![]()
Ja s tim mam problem dodnes. Kdyz je doma hodne husto, tak se seberu a odejdu. Rodina uz to bere, proste si tak vycistim hlavu a vratim se v pohode. Jeste se omluvim. Manzel me ani neshani, nevola, nic, proste vi, ze se vratim. Kdybych zustala, tak bych tu energii ze sebe potrebovala dostat jinak a nevim, jak by to dopadlo. Ale chce to tolerantniho manzela.
A jeste me napada,takhle se chova i k nekomu jinemu ?
V siouvislosti s tim,ze spolu mate firmu me napada,jesli Te trosku nebere jako soupere a nema pocity menecenosti a timhle si je kompenzuje
LUaPE píše:kaa13 píše:LUaPE píše:U nás taky taksieta.m píše:a ted si predstav ze ja i pritel jsme oba stiri, to je pak mazec!
Hmm, docela náročné. Zajímalo by mě, co je za znamení? Můj je štír a je taky chlap s velkým ch v tom, že je důsledný, pracovitý, spolehlivý, nepije, nekouří, ale někdy bych ho vzala pánví po hlavě. Je totiž cholerik a oba jsme horké hlavy. Ale takhle z dovolené by neodjel. Tvůj chlap je teda asi muž činu, já si myslím, že ho unáhlené rozhodnutí může mrzet, ale je tak hrdý, že by to nedal najevo, jinak by mu spadla z hlavy koruna. Fakt nevím, co poradit, kromě toho, že si asi musíte promluvit, ale to určitě i děláte, no musí chtít se změnit především on. Musí pochopit, že máte dceru a on se nemůže chovat jak puboš
a jak si vedete? my teda mely jeden rok docela krusnej, ale ted jsme jak nejlepsi kamaradi
fakt uzasny… jsme spolu teda teprve pet let…
mám manžela štíra, já jsem blíženec. Je přesný, co řekne, to dodrží. Jednou za čas bouchne. Nikdy by mi neublížil, ale mlátí třeba s dveřma. Na vánoce se stala taková věc a on byl naštvaný sám na sebe a normálně se mlátil do hlavy.
Je fakt, že většinou se na všem domluvíme, jsme dobří kamarádi. Ale někdy ho prostě nechám vyvztekat a pak na něj třeba za 2 hodiny začnu mluvit. Musím já, on nikdy nepřijde. Jednou na začátku vztahu jsem řekla, ať na mě nemluví a on nemluvil 2,5 dne až jsem začala já
. Od té doby řeším hádky tak, že počkám až ho to přejde a pak to řeším. Držím se zásady, že nejdu pohádaná spát. A daří se mi to.
ted mě napadá, že známá má doma něco podobnýho, můj přítel se taky po hádce sebral a odjel, ale zase se brzy uklidnil a přijel..
ale tohle je už moc..to přehání si myslím, však ono se mu to v hlavě samotnýmu za ty dva dny rozleží…a přijde jak beránek, jako by se nic nestalo ![]()
já bych začala asi takto:
chytla bych ho za ruku, pohladila…
„můžeme si promluvit, v klidu a v pohodě, nebudeš se zlobit, neutečeš mi“??
to co se stalo mě strašně mrzí, víš ale lidi se hádají, i kvůli blbostem..přesto musí držet při sobě, máme malé dítě, sme rodina..a hádky k životu patří..
já i malá tě potřebujeme, zkusme si slíbit, že kdykoliv se pohádáme, odejdeš třeba do druhýho pokoje , já tě tam nechám být a až budeš chtít, tak se za náma vrátíš..ale neodjížděj pryč, musíme se naučit oba dva řešit hádky jinak..
mám tě ráda, měla jsem o tebe strach..atd.
víš nikdy jsem taková nebyla, ale měla jsem velké problémy s přítelem
a zjisitila jsem, že tohle je jediný, co na něj platí /v můj prospěch/
hlavně jsem vinu nesvalovala na něj, ale jakoby na oba..to že sem ho chytla za ruku, dala mu pusu, pohladila ho..vždycky hrozně pomohlo a po 5 letech ani nevím, že něco dělal špatného co se mi nelíbilo…/nedělal to 5 let, jen sme spolu tak dlouho už../
víš pokud máte dítě a máš ho ráda, tak nemáš moc možností, hlavně v klidu a s láskou…mě se tohle fakt vyplatilo a přítel vždy vyměkl a přemýšlel o tom a snažil se pak v dané situaci jednat jinak…
to co udělal je hrozný, ale pokud s ním chceš žít a chceš aby to bylo lepší, tak za pokus to stojí.,,
Asi jsem to nevysvětlila dost - těch 20% hádek, kdy odjede, je zhruba 3-4× za rok. Jinak je vzorný. A to už jsem žila i s alkoholikem a násilníkem a s gamblerem. Nepřijde vám nesmyslné se kvůli tomu rozvádět nebo měnit chlapa, když jinak je všechno ok? Život, zájmy, sex, finance? Mě teda jo. Dneska je hnedka každý hrrr, nelíbí se mi něco, tak šup, jiný partner. Ale to je věc názoru každého, jeho minulých životních zkušeností, věku, množství partnerů. O tomto tato diskuse není, řešit, co se mělo kdysi řešit.
Tato diskuse je o radě nyní, o tom, jestli některá nemáte nějaký fajn nápad.
Já jsem ho o nic nežádala, na to jsem zas moc hrdá já. Klidně jsem se ho zeptala, jestli to opravdu myslí vážně, že zítra odjíždí, on mi řekl, že ano. Na to jsem se otočila na podpatku, zabookovala letenku a odletěla.
Madrianova: ne ne ne, tohle fakt nedám, jsem štír!! Promluvím si v klidu jedině, že dojede s kytkou nebo s tím náhrdelníkem!
Ne vážně, takhle v klidu to řeším, když se jednalo o hádku tady doma, ale odjet z dovolené, no to už je fakt moc. Kdysi jsem se vztekala a byla nepříčetná, když takhle někam odjel, pak jsem přišla na to, že akorát přilívám do ohně, a začal jsem dělat nevšímáka, nevolala, neptala se. Vždycky vyměkl a přišel se omluvit. Ne za důvod hádky, ale za ten útěk.
a ještě jedna věc, v danou chvíli jsem věděla, že je to jeho chyba a dost velká
a já že se mu vtírám a doprošuju, ale brala jsem to jako že já sem ta lepší, chytřejší a musím přijít na to, jak ho zlomit, jakým způsobem..
křik, hádky, obviňování, urážení se, nemluvení nikdy nepomoli…právě naopak to ještě zhoršili, tak sem zvolila jinej přístup a teď sem fakt štastná
ted sme třeba řešili, že se nesmíme hádat před malou…Z 99% TO DĚLÁ on..ale já když to začne dělat, mu vždy řeknu, víš co sme si slíbili že??pojďme to zkusit řešit dneska jinak, než minule…atd, bla bla bla…a ejhle ono to pomáhá…
zastavit ho a připomenout mu ten rozhovor…
a ženský myslete si o mě co chcete, ale dělám to kvůli malé…
Daema píše:
Asi jsem to nevysvětlila dost - těch 20% hádek, kdy odjede, je zhruba 3-4× za rok. Jinak je vzorný. A to už jsem žila i s alkoholikem a násilníkem a s gamblerem. Nepřijde vám nesmyslné se kvůli tomu rozvádět nebo měnit chlapa, když jinak je všechno ok? Život, zájmy, sex, finance? Mě teda jo. Dneska je hnedka každý hrrr, nelíbí se mi něco, tak šup, jiný partner. Ale to je věc názoru každého, jeho minulých životních zkušeností, věku, množství partnerů. O tomto tato diskuse není, řešit, co se mělo kdysi řešit.Tato diskuse je o radě nyní, o tom, jestli některá nemáte nějaký fajn nápad.
Já jsem ho o nic nežádala, na to jsem zas moc hrdá já. Klidně jsem se ho zeptala, jestli to opravdu myslí vážně, že zítra odjíždí, on mi řekl, že ano. Na to jsem se otočila na podpatku, zabookovala letenku a odletěla.
no tak tady je mozna chyba,me to trosku pripada,ze on si potrebuje dokazat,ze je muz a chce aby jsi na nem byla alespon trochu zavisla,ja bych ho tedy pozadala a hrdost by sla stranou,neomlouvala bych se,ale chtela bych aby se vratil a odvezl nas
ale treba pravdu vubec nemam,ale takovy to na me proste dela dojem,preci jenom kazdy chlap ma ego
Mě manžel vždycky po vypěnění říká, že to s ním zřejmě neumím. Njn štír, kdo by to s ním uměl, že ![]()
Ale taky ho nebudu měnit k vůli tomu, že bouchne 1× za měsíc a za 2 hoďky je zase pohoda.
a hrdost?? ale já jsem na sebe hrdá..za to , že jsem si dokázala zachránit vztah a že on to taky pochopil a ted mám doma super chlapa..
Ano mmonico, je to možné, mám opravdu výhodu v rychlém logickém uvažování, mám strašného pamatováka a dovedu ho dostat do kouta (při nějaké hádce), jsem takový malý manipulátor, a možná ho to štve, protože jinak v práci je boss on a vozí se po lidech on (když je to podle něj potřeba). Ale není hlupák, aby to tak nevyznělo, jen si myslím, že mám rychlejší myšlenkový pochody.
Daema píše: …Já jsem ho o nic nežádala, na to jsem zas moc hrdá já. Klidně jsem se ho zeptala, jestli to opravdu myslí vážně, že zítra odjíždí, on mi řekl, že ano. Na to jsem se otočila na podpatku, zabookovala letenku a odletěla.
Takže spolu neumíte mluvit oba.
Tvrdohlavé palice makovice! Tak to bude těžké… ![]()
Jako kdybyste tam byli kažýd jen sám za sebe, ne jako rodina. Pro mě by to bylo absolutně nepřijatelné! Kdyby řekl: zítra odjíždím. Tak bych udělala naprosto překvapený obličej a řekla: Jak jako odjíždíš?
Jsme tu jako rodina a jako rodina odjedeme! Můžeme se domluvit, jestli hned teď a nebo za týden, ale v každém případě společně! Nebo my snad nejsme rodina?
(a kdybych to chtěla odlehčit, tak bych použila ještě výraz: To jsi spadl z jahody, ne? - to u nás funguje, zasmějeme se oba a mluvíme spolu dál normálně/rozumně)
No ja tedy musim souhlasit s Wiollou a jejim „rejpanim“
dostante se domu jak chcete,no nevim nevim
a jako malickost mi to nepripada,aby me chlap takhle hodil pres palubu a jeste s ditetem
a kdyz zmizel,pozadala jsi ho,aby se vratil,ze nechces letet ?