Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No já nevím, jestli to že nežhavím telefon je na pochvalu, ale nemám odvahu ho zvednout, protože si myslím, že ho vůbec nezvedne a pak mi jenom přijde suchá sms-ka: Co potřebuješ?
Znám se, už ten telefon jemu by pro mě znamenal strašné ponížení, no a ještě k tomu slyšet tohle… to bych fakt byla rudá do běla chtě nechtě…
Daema píše:
No já nevím, jestli to že nežhavím telefon je na pochvalu, ale nemám odvahu ho zvednout, protože si myslím, že ho vůbec nezvedne a pak mi jenom přijde suchá sms-ka: Co potřebuješ?Znám se, už ten telefon jemu by pro mě znamenal strašné ponížení, no a ještě k tomu slyšet tohle… to bych fakt byla rudá do běla chtě nechtě…
já má právě problém s řešením problémů přes sms. Jsem na to alergická i háklivá, ať už jde o kohokoliv (jeho, rodinu, kamarádky). Nemám to ráda, upřednostňuju osobní rozhovor, klidný a bez zvyšování hlasu. Jsem přesvědčená, že lidi by spolu měli hlavně mluvit.
Daemo, celý den nakukuju, jestli nám písneš, jak se situace vyvíjí. Myslím, že už i Ty tak nějak cítíš, že už neřešíš jen tuhle konkrétní situaci, která asi byla poslední kapkou. Je těžké komunikovat s někým, kdo nechce, postaví si hlavu a cítí se v právu. Obecně si myslím, že vždy, když ve vztahu něco nefunguje, můžou za to svým způsobem oba (pomine fyzické násilí, alkoholismus atd atd). Jak jsem Ti psala včera, je fajn, že Ty ses po diskuzi co se tu rozjela, tak nějak dokázala vidět nezaujatě a s nadhledem, ale dokud k podobnému kroku nedojde i manžel, je každá snaha marná. A myslím podle toho, co jsi psala, že jinak Vám to prostě po všech stránkách klape. Myslíš, že on by na manželskou poradnu nepřistoupil? Myslím, že to by bylo řešení do budoucna, oba jste myslím silné osobnosti, které by bylo jen potřeba trochu „ukočírovat“ a naučit spolu komunikovat a vše by bylo rázem ok.
Daema píše:Tak to samozřejmě, ale třeba my si s chlapem i rádi píšem, já si pak ty důležité sms nemažu a často se k nim vracím, pomáhá mi to utřídit myšlenky. A hlavně na rozhovor nemusí být vždy nálada a pak je pořád napětí…je to na prdlačku.
já má právě problém s řešením problémů přes sms. Jsem na to alergická i háklivá, ať už jde o kohokoliv (jeho, rodinu, kamarádky). Nemám to ráda, upřednostňuju osobní rozhovor, klidný a bez zvyšování hlasu. Jsem přesvědčená, že lidi by spolu měli hlavně mluvit.
Daema píše:
já má právě problém s řešením problémů přes sms. Jsem na to alergická i háklivá, ať už jde o kohokoliv (jeho, rodinu, kamarádky). Nemám to ráda, upřednostňuju osobní rozhovor, klidný a bez zvyšování hlasu. Jsem přesvědčená, že lidi by spolu měli hlavně mluvit.
V tom s Tebou souhlasím. Ano Sieta.m má pravdu v tom, že do sms jde napsat daleko víc, ale na druhou stranu spousta věcí jde také úplně jinak pochopit a pak může vzniknout jen další nepříjemnost. Ne nadarmo se říká, že snad 80% rozhovoru příjimáme hlavě z tónu hlasu, gest, postoje. Ona i ta věta „Co potřebuješ?“ po sms zní jinak takhle napsaná, strohá a bez emoce, než kdyby Ti v klidu ten telefon vzal a řekl to samé. Navíc, tohle je tak trochu minové pole, kde každé šlápnutí vedle se rovná vybouchlé bombě, takže sms bych určo nepsala…
Violet83, jj, snažila jsem se napsat dřív, ale ten můj pokládek mi to „nedovolil“ ![]()
K té poradně se přikláním, ale nepůjde to tak hned, k tomu budeme muset dojít časem, pomaličku. KDyž mu to navrhnu hned, tak jsem si jistá, že kategoricky odmítne.
Tak si říkám, že by nám možná prospěla delší pauza, než tyhle dny (jako kdyby cesta byla tak dlouhá, že by trvala až do příštího týdne), oba bychom měli čas přemýšlet. Když jsem takhle pořád sama doma (kámošky mají už děcka ve školkách, takže pracují, rodiče - tam je to o ničem, sestra daleko), jenom si tak zkouším představovat, kdyby (ČISTĚ TEORETICKY) nás to dohnalo až k rozvodu, jaké by bylo být matkou samoživitelkou. Nedávno tu běžla taková diskuse - jak se takovým matkám žije. A nejvíc mě dostala jedna holčina, která napsala, že zvládnout se to dá vše, ale nejhorší je, že se nemá s kým radovat nad prvními úspěchy svého dítěte, první krůčky, slovíčka, lumpárničky. Není nikdo, kdo by měl z toho stejnou radost a tu radost s ní sdílel. Tak to mě fakt dostalo.
čus já si myslím, že je jenješitnej. Kousni se napiš mu něco hezkýho udělej ten první krok… On na to čeká. Pokud tě odbyde tak ho pošli do … Zabal se a odjeť s malou někam abys nebyla doma až dorazí. Ten bude koukat a pak se mu rozsvítí. Jo je to těžký, ale věř je to chlap a ti jsou splachovací. Zatímco tebe to štve tak on to bere v poho. DDržím palce
![]()
Ahoj denco, zabalit se a odjet není řešení, to už jsem udělala několikrát, takže pro něho nic nového a nemělo to žádný úspěch (viz celá diskuse). Takže u nás a v tomto případě ne ..
Daema píše:
Violet83, jj, snažila jsem se napsat dřív, ale ten můj pokládek mi to „nedovolil“![]()
K té poradně se přikláním, ale nepůjde to tak hned, k tomu budeme muset dojít časem, pomaličku. KDyž mu to navrhnu hned, tak jsem si jistá, že kategoricky odmítne.
Tak si říkám, že by nám možná prospěla delší pauza, než tyhle dny (jako kdyby cesta byla tak dlouhá, že by trvala až do příštího týdne), oba bychom měli čas přemýšlet. Když jsem takhle pořád sama doma (kámošky mají už děcka ve školkách, takže pracují, rodiče - tam je to o ničem, sestra daleko), jenom si tak zkouším představovat, kdyby (ČISTĚ TEORETICKY) nás to dohnalo až k rozvodu, jaké by bylo být matkou samoživitelkou. Nedávno tu běžla taková diskuse - jak se takovým matkám žije. A nejvíc mě dostala jedna holčina, která napsala, že zvládnout se to dá vše, ale nejhorší je, že se nemá s kým radovat nad prvními úspěchy svého dítěte, první krůčky, slovíčka, lumpárničky. Není nikdo, kdo by měl z toho stejnou radost a tu radost s ní sdílel. Tak to mě fakt dostalo.
Ne, ne, já nad rozvodem vůbec nepřemýšlím (to jsem taky někde psala v nějakém příspěvku), já jen, že mě to jenom tak napadlo, když jsem tady furt sama s malou. Leze mi to na mozek. ![]()
Daema píše:
Ahoj denco, zabalit se a odjet není řešení, to už jsem udělala několikrát, takže pro něho nic nového a nemělo to žádný úspěch (viz celá diskuse). Takže u nás a v tomto případě ne ..
Daema píše:
Ne, ne, já nad rozvodem vůbec nepřemýšlím (to jsem taky někde psala v nějakém příspěvku), já jen, že mě to jenom tak napadlo, když jsem tady furt sama s malou. Leze mi to na mozek.
Asi by se choval normálně, nevím. Co myslíš konkrétně tím v poho?? Protože já teda v poho moc nejsem.