Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosimte buď v klidu. Má rok, kamarády teď fakt nepotřebuje, ani je teď nezvládne mít, ty deti si stejně hrají vedle sebe, ne spolu, to jen matky si pokecaji… vztahy s vrstevníky naváže prirozene později ve školce. A bude to. bohate stačit. Choďte na kroužky, na hřiště… ať ví, že existují i jiné děti, to mu teď stačí. A to prave přijde se skolkou. Najde si kamarády on i ty.
@Anonymní píše:
No, právě. Já právě taky vyrůstala hodně sama teda spíš s babičkou než mámou a super to nebylo. Ve školce jsem si vlastně nikdy nezvykla, nikdy jsem se nenaucila si s dětmi hrát, byla jsem všude hrozně uzkostna a jen chtěla domu. Drželo mě to skoro ještě celý první stupeň, pak babička zemřela a já už si připadala sama úplně. Proto nad tim asi vic premyslim. Máme obojí, akorát v té hernicce si malý vyhraje, ale je tam pokaždé někdo úplně jiný. Fajn na zvykani na dětí, ale nějaké tvoření vazeb ne. Skupinku máme právě taky, mohou tam chodit už od roka, takže je to na mě, až se rozhodnu a napadlo mě to. Zas ho nechci vystresovat odloucenim moc malého…no musím to nějak vyhodnotit.
Sama nějak nevíš co chceš, ne? Kroužky, plavání a hřiště jsme měli od mimina. Pracující otec má jeden den v týdnu, kdy má dítě se vším všudy na 24 hodin a s dopomocí matky, když je potřeba. Čas se dá jistě zkrátit podle potřeby. Otec sám to chtěl. Dnes už je dítě ve školce a otec je plnohodnotný rodič, který ví, kde má dítě lékaře a oblečení a co jí. Což mnoho otců nevi. Musíš ho více zapojit. Taky potřebuješ mít někdy klid.
Někde bývá setkávání maminek při evangelické církvi, zkus se kouknout. Stabilní kolektiv, zpravidla tolerantní a respektující. Do jednoho chodím, o křesťanství se nebavíme. Uvaříme si kafe, probereme vše možné a za dvě hodiny jdeme domů. Chodí tam i nevěřící. Pro mě bezpečné prostředí, kde je možno navázat hlubší vazbu. Odkud jsi?
Spise nez toho, ze diteti ted chybi kamaradi, bych se bala, ze nezvladne odlouceni od tebe, kdyz to bude potreba. Podle mne je fajn, kdyz na primerenou dobu je dite i s nekym jinym, kdo se o nej postara. Klidne jen na hodinku povozit v kocarku, kdyz dite spi, nebo s nim zajde na nakup a pod. Takze v tomto smeru chapu tvoje obavy. Co treba zkusit nahradni babicku? Hledat nekde mezi sousedkami nebo v mistni jednote duchodcu, nebo tak?
Vliv sociálních vazeb s vrstevníky v tomto věku se spíš přeceňuje. Myslím si, že je fajn chodit ven, do těch kroužků a tak, ať je s jinými dětmi. Ale podle mě nevadí, když to nejsou vždycky ty stejné děti. A že sis kamarádku s dětmi ještě nenašla, neznamená, že už si ji nenajdeš. Jediné, co mi nepřijde ok, je ten nezájem otce.
Zkus Mamio, Befriends, Ententýky. Tam se dá narazit na maminky v okolí. Ale opravdu roční dítě nepotřebuje kamarády.
@Anonymní píše:
No, právě. Já právě taky vyrůstala hodně sama teda spíš s babičkou než mámou a super to nebylo. Ve školce jsem si vlastně nikdy nezvykla, nikdy jsem se nenaucila si s dětmi hrát, byla jsem všude hrozně uzkostna a jen chtěla domu. Drželo mě to skoro ještě celý první stupeň, pak babička zemřela a já už si připadala sama úplně. Proto nad tim asi vic premyslim. Máme obojí, akorát v té hernicce si malý vyhraje, ale je tam pokaždé někdo úplně jiný. Fajn na zvykani na dětí, ale nějaké tvoření vazeb ne. Skupinku máme právě taky, mohou tam chodit už od roka, takže je to na mě, až se rozhodnu a napadlo mě to. Zas ho nechci vystresovat odloucenim moc malého…no musím to nějak vyhodnotit.
Ony takhle malinky deti si ty vazby stejne jeste nedelaji. Spis si hraji vedle sebe nez spolu. Ale ja te chapu. Sice mame skvele prarodice, ale jsou 200 km daleko, takze to taky neni na denni bazi. Manzel chodi domu kolem 18. hodiny a kamaradek mam z duvodu stehovani malinko. Ja dala syna pred druhym rokem do jeslicek. Na tri dopoledne v tydnu. Po obede ho vyzvedavam. Myslim, ze to prospiva jemu i me. Co si budeme… 😀