Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, určitě spousta z vás četla tuhle knížku. Můžete prosím napsat něco z uvedených rad, co používáte a co vám funguje? V knihovně je pořád půjčená…hodně jsem tu četla, že v případě „útoku“ se věnovat poškozenému dítěti - což docela i funguje, ale nevím, jestli to má nějaký význam z dlouhodobějšího hlediska. Co třeba půjčování hraček? Ale budu ráda, když napíšete cokoli se vám z té knihy vybaví. Nebo případně - neprodáte někdo, jestli už ji nepotřebujete?
díky!!
Máte zkušenost s Cpress Sourozenci bez rivality?
Přidejte zkušenost s Cpress Sourozenci...Ahoj. Já ji čtu pořád dokola, řekla jsem si, že tak dlouho, než ji budu umět zpaměti
. Mně strašně moc pomohla, u nás funguje prakticky všechno.
Řekla bych, že nejzásadnější pro mě bylo (a stále je) si uvědomovat, co všechno je vlastně srovnávání dětí. Nejen že neříkat „Pepíček je šikovnější než Toníček“ ale i nepřímá srovnávání mívají velký vliv. Teď mě zrovna nenapadá žádný konkrétní příklad, ale u tohodle dost narážím u své mamky (srovnává naše děti a přitom si myslí, že to srovnávání není a je to jen pochvala).
Pak jsem pochopila, že spravedlnost není v tom dělit všechno mězi děti rovným dílem, ale dávat každému tolik, co potřebuje, a kdy to zrovna potřebuje. Starší dcera celkem rychle pochopila pravidlo „jednou tobě, podruhé ségře“.
Co se týká půjčování hraček, tak nikdy jsem nenutila hračky někomu (ani ségře) půjčit, ale pokaždé říkám, co si myslím, že je lepší a proč. Např. že ségra se od ní všechno učí a když nebude půjčovat ona, nebude jí pak půjčovat ani ségra. Nebo že když si budou půjčovat vzájemně hračky, nebudem muset všechno kupovat dvakrát a budou toho mít 2× tolik (i když polovina bude ségry). Neustále se snažím dávat najevo výhody půjčování (podívej, teď si ségra vzpomněla, že se s ní dělíš, a proto se teď s tebou taky podělila).
Důležité je taky netrestat jen aby padl trest, ale ten „trest“ by měl nějak souviset s tím, co dítě udělalo - takže ani ne trest jako spíš důsledek jeho jednání.
Co se týká rvaček, tak to u nás nebývá tak časté (u nás se holky spíš hádají) a v tom případě je opravdu lepší věnovat se oběti. A taky než je rovnat sama je lepší dát jim možnost, aby se rozsoudili sami (tj aby řešení vyhovovalo oběma - a samozřejmě i tobě
).
Mám ji doma.
No, v podstatě je to o tom, jak děti vychovat, aby se uměly mezi sebou slušně domluvit a rodiče tím neobtěžovat
k tomu se podle autorů dojde tak že při konfliktu pokud možno vynecháš své emoce a tradiční řešení (oba dostanete na zadek a hrát si s autem nebudete nikdo). Správně máš dětem popsat situaci (oba dva chcete toto autíčko a oba dva jste strašně naštvaní, protože vám ho brácha nechce dát). Pak řekneš, že to je v pořádku, ale že není v pořádku toho druhého praštit, aby to auto pustil. A že zkusíte společně najít nějaké řešení, aby byli všichni spokojení. U starších dětí si řešení mají najít sami, mladší děti je potřeba k tomu dovést a ty řešení jim navrhnout.
Nepodporovat rivalitu žádným způsobem - nedávat jednoho druhému za příklad, opatrně rozdělovat role starší vs. mladší, aby se ani jeden necítil moc nadřazený, ale zároveň neházet je do jednoho pytle a staršímu přece jen nějaké privilegia (zároveň ale s povinnostmi) poskytnout. Když se stane, že sami spolupracují, pochválit.
Určitě je to dobrá knížka, jsou tam odpovědi i na otázky typu Mami a máš radši mě nebo brášku? Máš říct, že máš moc ráda jeho protože… bla bla, něco si vymyslet že se ti líbí jeho smích či něco takového.
Je tam jak reagovat když se natvrdo bijou - netrestat nikoho, nezajímat se, jak to vzniklo, ale jen je od sebe oddělit, není vždycky nutné pátrat kdo začal a řešit spravedlnost..
Jak reagovat, když koupíš jednomu pyžamo a druhému nic… říct, že v této rodině se staráme, aby každý dostal to, co potřebuje a že ani tomu druhému nebude nic chybět nebo tak nějak to tam psali…
Měla bych si ji znovu přečíst ![]()
Tak v tomhle ti neporadím… Mám děti 19 měsíců od sebe a funguje to úžasně. Starší dceři je 2,5 roku a synovi 11 měsíců. Každé ráno, když se dcera vzbudí, utíká k němu a vítá ho: ahoj brácho
On je na ni úplně fixovaný y těší se, až se spolu půjdou honit. On tedy jen po 4 a ona leze po 4 taky, aby to asi bylo fér
Hrajou si spolu celý den, když syn jí, tak dcera všechny okřikuje, ať jsou ticho, že brácha jí. utírá mu nos, slzičky, podává mu jeho oblíbené hračky… Prostě je jeho velká ségra. Jsem za jejich fungování moc vděčná. Jen musím dceři občas vysvětlit, že se o bášku nemůže tolik opírat, protože je mnohem menší. Miluju je oba…
Děkuju! asi si ji taky koupím, ale zrovna se teď nemůžu dostat nikam do kniho-obchodu…jenže když to tak čtu, tak nevím, jestli to jde aplikovat i na malé děti - našemu lumpovi bude 2 a půl…a když se dostane do ráže, tak těžko něco vysvětlovat..
třeba dneska jsem mu půjčila košík s kolíčkama na prádlo a jeden jsem si dovolila podat i Aličce..no měl z toho záchvat snad na čtvrt hodiny a nakonec to skončilo tak, že jsem ty kolíky musela uklidit…a přitom na druhou stranu na ni pořád mluví, všechno jí ukazuje, chce, aby se na všechno, co on dělá, koukala, a nejradši má, když jakoby za ní mu třeba odpovídám nebo mu něco pochválí a tak…no těžká práce! ![]()
@smon83 Mame doma uplne to stejny. Decka jsou o 15 mesicu od sebe a jsou partaci presne jak pises ![]()
Holky, u nás to momentálně nefunguje ( nefunguje vůbec nic). Přečetla jsem asi 5 knih, snažím se je aplikovat, ale efekt je ten, že mě děcka dostanou do blázince. Mladší má vztekací období, když není po jeho, mlátí ségru. A ségra(3,5r) ta se taky pořád vzteká a ječí, k mé velké radosti i ve školce, ale tam ječí jen tak, aby na sebe upoutala pozornost. V době, než byl prcek samostatný (teď má skoro 2 roky), to bylo o hodně lepší. Jak tam píše smon83, lozili spolu po 4, při pláči taky hned dudlík, plyšáka. A teď ![]()
Ale jinak se mají moc rádi, když jdeme do obchodu, hned musíme něco koupit i pro toho druhého
No řekla bych, že je asi lepší, když je první holčička - asi se pěkně starají o sourozence
a taky máte menší rozdíl..my máme 22 měsíců. doufám, že se časem nějak porovnají. on ale na ni moc hezky mluví a třeba minule když jsme byli u dr. na kontrole a Ali plakala, tak jí sám od sebe podával hračky a utěšoval ji! to jsem teda koukala - bylo to moc roztomilé!!
@JankaF Věkový rozdíl není důležitý, mám holky od sebe skoro 4 roky a kolem sebe několik rodin s mnohem menším věkovým rozdílem (i pod 2 roky), ve kterých to teda zrovna moc dobře nefunguje. Je to spíš o povaze dětí. A taky jak to je dnes, nemusí být za rok
. Čím starší je dítě (a zvlášť to mladší ze sourozenců), tím míň si od staršího sourozence nechává něco líbit a prosazuje se. U nás třeba zezačátku mladší tu starší zbožňovala, nechala si od ní libit hodně (nemyslím ubližovat si, ale třeba když jí starší vzala hračku, tak si vzala jinou atp) a postupně si toho nechá líbit čímdál míň a konfliktů přibývá. Ale většinou si to holky vyřeší spolu samy, buď najdou kompromis vhodný pro obě nebo jedna z nich ustoupí a sama nabídne ségře. Uvidíme, jak to půjde dál, přeci jen je před námi jejich puberta
.
@smon83 píše:
Tak v tomhle ti neporadím… Mám děti 19 měsíců od sebe a funguje to úžasně. Starší dceři je 2,5 roku a synovi 11 měsíců. Každé ráno, když se dcera vzbudí, utíká k němu a vítá ho: ahoj bráchoOn je na ni úplně fixovaný y těší se, až se spolu půjdou honit. On tedy jen po 4 a ona leze po 4 taky, aby to asi bylo fér
Hrajou si spolu celý den, když syn jí, tak dcera všechny okřikuje, ať jsou ticho, že brácha jí. utírá mu nos, slzičky, podává mu jeho oblíbené hračky… Prostě je jeho velká ségra. Jsem za jejich fungování moc vděčná. Jen musím dceři občas vysvětlit, že se o bášku nemůže tolik opírat, protože je mnohem menší. Miluju je oba…
jsem nějak nepochopila účel příspěvku v této diskuzi
.
@JankaF píše:
Děkuju! asi si ji taky koupím, ale zrovna se teď nemůžu dostat nikam do kniho-obchodu…jenže když to tak čtu, tak nevím, jestli to jde aplikovat i na malé děti - našemu lumpovi bude 2 a půl…a když se dostane do ráže, tak těžko něco vysvětlovat..třeba dneska jsem mu půjčila košík s kolíčkama na prádlo a jeden jsem si dovolila podat i Aličce..no měl z toho záchvat snad na čtvrt hodiny a nakonec to skončilo tak, že jsem ty kolíky musela uklidit…a přitom na druhou stranu na ni pořád mluví, všechno jí ukazuje, chce, aby se na všechno, co on dělá, koukala, a nejradši má, když jakoby za ní mu třeba odpovídám nebo mu něco pochválí a tak…no těžká práce!
No já to na dvouletou aplikuju, ale ještě z toho nemá úplně rozum. Tak vždycky na tu starší (té budou čtyři) mrknu, že ji to ještě musíme naučit.
Prodavate nekdo Sourozence bez rivality? Mám zájem koupit tuto knížku