Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Helenie píše:
Já bych to nevracela, to už může vést k tomu, že se budou „legálně“ bít!
spíš bych domlouvala mladšímu, aby to nedělal a nebo bych plácla mladšího já! Mám taky dva kluky, ale zatím ještě skoro mimina, mají 14m od sebe, tak mne to taky čeká!
Ale vím, že je pobízet k tomu aby si to vraceli nechci!
Agresivní může být jen maminka. Taky dobrý. ![]()
@Sphynxik píše:
Vy toho s tou agresivitou nadelatemanžela chápu, taky dcery učím že když jim někdo ublíží, a je jedno jestli mezi sebou nebo někdo z venku, mají to vrátit. Kupodivu jsou to normální klidné holky, žádné agresorky, jen si nenechají věci líbit. Násilí je bohužel běžnou části života a já chci aby mé děti znaly jak to dobré, tak to zlé
U vás je násilí běžnou součástí života? V mém okolí teda ne
Už jsem nikomu neubalila, ani nepamatuju - né že by se mi nechtělo ![]()
@J_Doe píše:
Každopádně, teď kluci chodí do školy, a ten starší ví, že když si na něho někdo dovoluje, má se ohradit slovně. Když to nepomůže, má se obrátit na učitelku. Když ani tak dotěrný spolužák nepochopí, má na něho zařvat, a jako poslední možnost mu může jednu vrazit.
Toto mi přijde jako nejlepší řešení asi - i když mně osobně teda nepomohlo, vždycky nás někdo čapl až v té poslední fázi ![]()
@Sphynxik píše:@tiffany
vždyť jasně, to se dítěti v třídě plné jiných děti, kteří k asertivite nebyli vedeni bude náramně hodit
Jo tvým holkám se zase bude hodit, až na ně nastoupí dvakrát tak velký kluk a ony se s ním budou chtít rvát. ![]()
@valkil píše:
A jak mám třeba já vysvětlit manželovi, že tím, že malému bude jeho agresivitu oplácet, ho té agresivity nezbaví?
Já mám právě obavu, že agresivity se zbavit nedá, je to v nás, podobně jako sexuální pud. Jediné, co můžeme, je děti naučit, jak agresivitu ovládnout, když už jí cítí… (Ale akorát nevím přesně, jak na to…) Ale to už je taková vyšší škola chování, teď, ve věku do 10 let jde spíš o to, jestli oplácet, či nikoli. Když neoplácíš, tak tě sice učitelky mají rády, ale zase budeš zřejmě snadným terčem pro někoho jiného. Když oplácíš, tak se mohou množit poznámky na to, jaký jsi grázl, ale zas ti ostatní zřejmě dají pokoj… Fakt nevím…
@valkil píše:
A jak mám třeba já vysvětlit manželovi, že tím, že malému bude jeho agresivitu oplácet, ho té agresivity nezbaví?
Zmlať ho taky
Pak se zeptej, jestli jsi ho tím zbavila jeho agresivity.
![]()
@J_Doe píše:
Já mám právě obavu, že agresivity se zbavit nedá, je to v nás, podobně jako sexuální pud. Jediné, co můžeme, je děti naučit, jak agresivitu ovládnout, když už jí cítí… (Ale akorát nevím přesně, jak na to…) Ale to už je taková vyšší škola chování, teď, ve věku do 10 let jde spíš o to, jestli oplácet, či nikoli. Když neoplácíš, tak tě sice učitelky mají rády, ale zase budeš zřejmě snadným terčem pro někoho jiného. Když oplácíš, tak se mohou množit poznámky na to, jaký jsi grázl, ale zas ti ostatní zřejmě dají pokoj… Fakt nevím…
Tak ale to přeci nejsou jen dvě možnosti - buď být taky agresivní, nebo pasivní. Já si myslím, že by mohlo fungovat se rázně ohradit a vymezit. Vem si, že je někdo agresivní, tobě to vadí… Vadí ti ta jeho agresivita a použiješ taky agresivitu? No nevím, ještě jsem ve fázi teorie. Tedy u sebe ne, ale u dítěte ano.
@tiffany Jó, teorie dobrá, ale v praxi vidím, že rázné ohrazení je sice správné, a vždycky by mělo přijít, ale proti agresorovi neúčinné. (Tím agresorem teď nemyslím jen mladšího bráchu, ale i spolužáka, tedy někoho, na koho výchovný vplyv nemáš). Co pak? To není rýpání, to je bohužel zkušenost. Jak píšu, sama mám někdy z vlastní výchovy depky, a cítím se v koncích…
Ja osobně na tom nic hrozného nevidím, chápu manžela. Mbe třeba osobně řekla psycholožka -dcera rezala děti. At najdu dítě, které ji to vrátí. Prostě ji naučit empatie at ví jak to bolí. Manžel prostě nechce aby si to syn nechal líbit, aby se pak prostě menechal někde triskat. dcero to někdo párkrát vrátil už ví, ze to bolí a je klid ![]()
@J_Doe píše:
@tiffany Jó, teorie dobrá, ale v praxi vidím, že rázné ohrazení je sice správné, a vždycky by mělo přijít, ale proti agresorovi neúčinné. (Tím agresorem teď nemyslím jen mladšího bráchu, ale i spolužáka, tedy někoho, na koho výchovný vplyv nemáš). Co pak? To není rýpání, to je bohužel zkušenost. Jak píšu, sama mám někdy z vlastní výchovy depky, a cítím se v koncích…
No ale když použiju proti agrosorovi agresi, tak se to pak stupňuje. ![]()
@Sphynxik píše:
Vy toho s tou agresivitou nadelatemanžela chápu, taky dcery učím že když jim někdo ublíží, a je jedno jestli mezi sebou nebo někdo z venku, mají to vrátit. Kupodivu jsou to normální klidné holky, žádné agresorky, jen si nenechají věci líbit. Násilí je bohužel běžnou části života a já chci aby mé děti znaly jak to dobré, tak to zlé
@Lively A představuješ si někdy jak by někomu facka slušela? ![]()
@boball píše:
@Lively A představuješ si někdy jak by někomu facka slušela?
tak to rozhodně
ale ovládám se.
@boball No, to už by musel někdo říct něco hoooodně nevhodnýho, abych zaútočila první. Prodavačce facku nedám za to, že třeba nepozdravila a má kyselej ksicht. Asi tak. ![]()
@Lively Tak to mne těší, že v tom nejsem sama, já si kolikrát předtavuji, jak dotyčného zbiju jako koně a už jen ta představa mne potěší.
Možná je dobře, že nejsem chlap ![]()