Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosim te, nestyd se, nemas za co
Neporadim, u nas jsme ve stadiu, kdy premyslim, ze ji ho seberu (13 mesicu), ale musela jsem reagovat. Jsem zvedava, co kdo poradi.
Ty brďo, mám ročního závisláka na dudlíku. Stále tuším, že odběr nebude sranda, ale po přečtení tvého příspěvku se začínám přímo děsit. Drž se a za rok si vzpomeň, že minimálně jedna rodina prožívá ten samý teror, kterým jste si prošli už zaplať pámbuh před rokem ![]()
Já teda taky radu nemám, ale vzhledem k tomu, že se blížíme k 2. narozeninám a dudlík bych taky už chtěla odbourat, tak si mě vyděsila k smrti. Starší dvě děti dudlík vůbec nechtěli, takže je to pro mě novum. Tak přeji pevné nervy, ať vás holčička nezlomí.
Jo tak to mame stejne-nechci desit, ale u nas si dite na dudlik vzpomnelo ZNOVUpo 6mesicich kdy ho nemelo vubec v puse. Takze sceny co delala po cca mesici od odebrani se vrarily. Neni to tedy rvani v kuse ale noc rozkouskovana po cca hod a pul kdy se budi s desnym revem a omylanou mantrou: chci dudliiiiiiiiiiiiiik
To trva do te doby nez mi vytecou nervy - houknu, odejdu. Po chvilce usne a zase ale za hod a neco rev…
Chovat nechce, utesovat nechce, nahrady (plysak, hracka) nechce
Po obede spi bez dudliku dobre, ale zase je pak fit na nocni show - chci dudlik
Kdyz odpo nespi a je unavena tak v noci to docela jde
Cekam na cenne rady
Já si nemyslím, že je to tím dudlíkem. Holka je večer totálně přetažená a proto se jí usíná mnohem hůř, paradoxem je, že čím později jde dítko spát, tím dřív i vstává, vypozorovala jsem to i u svých dětí, prostě jak se naruší rytmus, je to rozhašené celé. Kolem toho druhého roku měly moje děti taky období, kdy to vypadalo, že se zruší poobědové spaní (dudlík první dítě nemělo vůbec, druhé od roka vůbec, takže s dudlíkem žádná souvislost). Jenže mě se to zdálo dost brzy, takže jsem dítě po obědě vzala do postele, nechtělo, pevně jsem ho přitulila k sobě, nemohlo se téměř hnout a takhle jsme leželi, obvykle do 20 minut vzdalo veškeré pokusy o vysmeknutí se a usnulo. Bylo to vždycky jen pár dnů, pak zjistilo, že po obědě se prostě spát bude a už neprostestovalo. Děti jsou potvůrky a jsou chytré. Kdyby mi dvouleté dítě vylezlo večer jen tak z postele, začalo dělat scény a brát si hračky, tak dostane jednu výchovnou a hotovo. Ale je fakt, že já jsem velký zastánce pravidelného režimu, děti chodily po obědě spát i na návštěvách, prostě jsem jim režim nenarušovala.
Jenom chci napsat tem vydesenym, ze u nas odebrani po druhych narozeninach probehlo v pohode, ca. 4 dny horsi usinani. takze fakt je to jinak u kazdeho.
zakladatelce poradit neumim…
ale byt ja v te situaci, asi bych tak dlouho nevydrzela. my jsme byli pripraveni na potize, ale mesic by na nas bylo asi moc…
neter mela dudlik na spani do 4,5roku… nasledky zadne, inteligentni je azaz a mluvi od tri let bez nejmensich potizi… tak nevim co bych byla schopna vydrzet.
Holky vy me desite. chystam se resit temer to same s 3 letym sveraznym prckem (jentak neco si vymluvit neda)- zavislakem na flasce (doplnujeme i v noci) - stve me teda nocni vstavani, plinky (bez litru mlika by to mozna zvladl a cena mlika - pije ryzove). Chceme to odstranit driv, nez se narodi braska. Ackoli 3ti dite, take pro nas novinka 2 prvni deti byly kojene a prso slo pryc nez dostali rozum.
Jinak existuje kniha - Kazde dite muze dobre spat, stahla jsem si ji z ulozto, ale zatim necetla. treba tam bude odpoved. ![]()
Příspěvek upraven 11.11.13 v 16:30
Já dudel neodebrala, ale ustříhla, že se dudat nedal, asi 14dní jsem každý spaní poslouchala, že je rozbitej, že tam je díra, ale musel ho mít..pak si ho přestal všímat, jak jsem ho nenápadně vyhodila… jinak malej nechodí spát, ale hrát si (samo, že u toho usne)
@zuzkasim ona měla režim naprosto pravidelný a přesný a vše se tomu podřizovalo. Uspávání přes poledne jsem zkoušela víc jak 2 hodiny a víc jak týden. Přilehnout nezabere, protože jak se snažím znehybnit tak řve, kope, vzteká se a do toho volá o pomoc a že se bojí. Klidně hodinu a na to nemám. Místo výchovné jsem na ni houkla a jak to dopadlo
My ji nenecháme si hrát, hned ji bereme zpátky spát, ale jsou u toho hrozné scény.
Taky bych chtěla aby po obědě spala, ale prostě to neumím. Do odebrání spala naprosto ukázkově. Žádný velký závislák nebyla, měla jen na usínání, přes den ne a nevyžadovala, když ho někde našla, tak prohlásila, že je na hají a odnesla do postýlky.
@Anonymní píše:
@zuzkasim ona měla režim naprosto pravidelný a přesný a vše se tomu podřizovalo. Uspávání přes poledne jsem zkoušela víc jak 2 hodiny a víc jak týden. Přilehnout nezabere, protože jak se snažím znehybnit tak řve, kope, vzteká se a do toho volá o pomoc a že se bojí. Klidně hodinu a na to nemám. Místo výchovné jsem na ni houkla a jak to dopadloMy ji nenecháme si hrát, hned ji bereme zpátky spát, ale jsou u toho hrozné scény.
Taky bych chtěla aby po obědě spala, ale prostě to neumím. Do odebrání spala naprosto ukázkově. Žádný velký závislák nebyla, měla jen na usínání, přes den ne a nevyžadovala, když ho někde našla, tak prohlásila, že je na hají a odnesla do postýlky.
asi bych jí ten dudel vrátila třeba na měsíc a zkusila pak jinou taktiku.
protože čím víc bude soustavně unavená, tím to bude horší
Jinak jsem jako matka spíš tvrdá. Platí u nás poměrně tvrdý režim. Nikdy si nic nevyřvala. Měla snahu, ale u nás nikdy neprošlo. Nechali jsme řvát, ale byli jsme u ní, vysvětlovali, opakovali a za čas se to zlepšilo a přešlo - např. mlíko kolem 4. hodiny ráno v 18 měsících. Po 3 dnech ji to opustilo.
Ale teď to prostě nedávám. Postel přeleze, takže jak má svobodu, tak to je pro ni celkem lákavé. Dvě hodiny lítá, řve a neleží. Sice položím, ale hned se zvedá, když si lehnu vedle ní - ona ve své posteli a já ve své, tak mi dloube do očí, když povídám pohádku, neposlouchá a říká, že nechce. Zkusila jsem dělat mrtvého brouka, tak mě přelezla a šla na hračky. Vzala jsem ji k sobě do postele, začala skákat, zkusila přilehnout, tak se bránila a hrozně řvala. Což chápu, osobně bych to nepřežila, nemůžu spát ani s přikrytou dekou, protože mám pocit, že se udusím ![]()
Jediné, kde usne, je autosedačka.
@xsaleen taky mě to napadlo, ale přijde mi blbý to vzdát, když jsme to tak dlouho vydrželi. Dneska v obchodě hulákala na cizí mimi, že má dudlík a vypadala nadšeně. V drogérce musíme objíždět stojan s dětskými potřebami…
@zuzkasim vím, že to je přetažením. Vždycky u nás platilo, že když přes den spala hůř, tak večer bylo pohodové usínání a naopak. Ona byla vždycky spavec.
Nutím ji po obědě aspoň odpočívat, aby věděla, že prostě po jídle se odpočívá, ale i to je s řevem. Neřve, když jí pustím krtka, ale to nechci…
Dneska usnula odpoledne v kočáru, když jsme šli pro tátu, když se vracel z práce. Což taky není dobré. ![]()
Otázkou je, jestli by se to zlepšilo, kdyby se jí vrátil dudlík
. Pokud myslíš že ano, tak mi osobně by to stálo za to a vrátila bych. Ale je možné že to s dudlíkem nesouvisí. Starší dcera byla oddudlíkována bez problémů, něco málo před druhým rokem, ale vzpomínám, že měla taky období (nevím přesně už kdy, nějak mezi 2-3 rokem), kdy nechtěla spát, hysteráky, nechtěla si ani lehnout. Pomohla naprostá blbost - nové pyžamo
Dodnes to nechápu, ale po nějakém měsíci boje šla místo s řevem spát s nadšením, že má hezké nové pyžámko s dalmatinem a od té doby jako když utne. S mladší problém nebyl zatím vůbec, oddudlíkovaná ve dvou letech, občas si na něj vzpomněla, jednou ho „šlohla“ na návštěvě kamarádčině miminku, ale bez zbytečných hysteráků si to nechala vysvětlit. Situaci nezávidím, to je něco na moje nervy
Snad se to brzy zlomí k lepšímu, nebo pomůže nějaká nečekaná blbost jako u nás.
Dobré odpoledne.
Máme problém s dcerkou. Pár dní po druhých narozeninách jsme jí sebrali dudlík. Měla ho už od roka jen na spaní. Vysvětlili jsme, že ho dá paní v hračkárně, vybere si tam hračku a paní prodavačka dá dudlík miminku, které ho potřebuje. První večer si chvíli pobrečela, ale vzala si panenku, co si vybrala a usnula. Další den neusnula po obědě, ale večer usnula hned. Další den se mi ji podařilo uspat po obědě a večer nebyl taky žádný problém. Ten stav vydržel týden. Po týdnu si zrušila odpolední spaní. Po dalším týdnu jsme měli několik nocí, kdy třeba 3 hodiny v kuse řvala a nepomohlo nic, pak se uřvala a usnula. Teď to je měsíc a jsme ve fázi, že večer nechce jít spát. Hned po večeři řve, že nechce hajat, přitom je utahaná jak kotě, ale prostě spát nebude. Od koupání řve a volá o pomoc babičky, dědy, tátu, a prokládá to voláním, že se bojí. Fakt lahoda. Pak vylézá z postele a je jí jedno, že tam jsme s ní, přeleze nás a jde do obýváku, kde si vyndá hračky. Dřív usínala sama. Včera jsem už bouchla a po 2 hodinách řevu a scén, kdy jsme se u ní s chlapem střídali, jsem na ni prostě zakřičela, že bude ležet, že bude poslouchat a ať si klidně řve
a nechala jsem jí samotnou. Samozřejmě, že nepomohlo, přelezla postel a spadla, takže 30 minut utěšování. Nakonec si na tátovi vyřvala mlíko a až po 4. přidání teda vytuhla. Ale bylo to o víc jak 2 hodiny později než dřív. Přiznávám, že jsem včera už hodinu prořvala taky, protože už opravdu nevím, co s ní. Do toho začala ráno vstávat kolem 6. Takže spí od 22 do 6 a přes den ne. To jsem taky ořvala, protože mi chybí poobědová pauza a ona je od 14 hodin vyloženě ukňučená a řve kvůli každé blbosti, ale jak navrhnu spaní, tak scéna, kdy mě bouchá a hází věcma. Takže u nás je každé odpoledne plné řevu a vztekání, což dřív nebylo, teď to je podle mě z únavy. Dřív to udělala, když byla přetažená.
Myslíte, že to může být ještě pořád způsobené dudlíkem, že si prostě po takové době uvědomila, že není a nebude a přestala si večer spojovat se spaním? Občas se po něm ještě pídí, ale je pravda, že si sama řekne, že není. Je mi jasné, že musím vydržet, ale nemáte některá nějakou zkušenost?
Omlouvám se za anonym, ale stydím se, že nezvládám vlastní dítě.