Specifický šéf - je to normální?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Pro me by neco takoveho nebylo, ale ja nejsem zadna udernice. Nekomu to treba vadit nebude. Tobe to taky nesedi, tak hledej neco jineho a dej vypoved, az budes mit nalezenou novou praci. Mas jeste 2 mesice zkusebky, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nedávno jsem nastoupila do práce, kde mi šéfuje mladý, velmi ambiciózní muž. Je na něm vidět, že se v rámci zahraniční firmy velmi a složitě vypracoval tam, kde je. Když mě nabíral, hýřil lidskostí. Postupem času z něho mám ale dost špatné pocity. Ačkoliv chápu, že jsem ve zkušebce a musí ně hlídat, s oblibou mi třeba 20 min kouká do počítače, prostě přijde a pozoruje a komentuje. Když pracuji dle jeho pocitu pomalu, začne autisticky dýchat a něco si pro sebe mluvit. Každé tři minuty vymyslí nový mini úkol, který řekne, že nemusí být hned, ale když ho ten den nestihnu, druhý den se s výčitkou připomene. Celá firemní kultura je vlastně založena na tom, že všichni extrémně moc pracují, za den se jen pozdravíme a v pět večer si řekneme ahoj /přesčasy zadarmo- další věc/. Je tam velký tlak shora - předchůdkyně se jim tam zhroutila. Když si jdu vícekrát za dopoledne pro čaj, řekne mi, že jsem asi nevytížená a naplánuje mi do kalendáře různé meetingy s kolegy, nebo mi naplánuje meetingy s ním, když od něj sedím půl metru. Takže sedím, pracuji a on mi tam hází na pátek odpoledne, co vymyslel za seminář. Úkoly chodí rozdávat po firmě o půl páté odpoledne a nadává, když už tam nikdo není, že to je hrozná firma. Není zlý, ale extrémně náročný. Je vidět, že tím žije, nic jiného asi nemá a já jsem za ten měsíc už kompletně vyšťavěná, podepsalo se mi to i na vztahu. Na druhou stranu se v dnešní době bojím dát výpověď ve zkušebce a hledat znovu. Je to podle vás běžná firemní kultura? Chování?
Musíte si vybrat, zda chcete zřejmě vydělávat dost a být vpermanentním stresu, který se vám dříve nebo později podepíše na zdraví a nebo, zda chcete mít sice méně placenou, ale normální práci, která vás nepřipraví o zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To bych nedala, život není jen o práci a takový stres a tlak každý den..? Stojí ti to za to.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V dnešní době? Je tak nizká nezaměstnanost, že firmy dost často hledají, koho zaměstnat. Pokud tedy něco umíš, snadno najdeš jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle mi nepřijde normální. Mně by asi nejvíc vadily ty stále přibývající mini úkoly a neustálé vyrušování od práce. Vždyť ani on nemůže nic dalšího stihnout, když takhle pořád poletuje po firmě.
Já jsem dřív neměla problém opravdu máknout, dělat přesčasy, přijít do práce o víkendu, když bylo potřeba. Ale věděla jsem, že je to většinou jeden týden v měsíci, potom bylo zase volněji. A hlavně jsem si větší část své práce mohla rozvrhnout podle sebe. Úkoly mimo běžnou práci chodily mailem, na ten jsem se podívala, když se to hodilo mně. Mohla jsem se tak soustředit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Brzo se ti to podepíše i na zdraví… Práce musí bavit, ne zabíjet!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nedávno jsem nastoupila do práce, kde mi šéfuje mladý, velmi ambiciózní muž. Je na něm vidět, že se v rámci zahraniční firmy velmi a složitě vypracoval tam, kde je. Když mě nabíral, hýřil lidskostí. Postupem času z něho mám ale dost špatné pocity. Ačkoliv chápu, že jsem ve zkušebce a musí ně hlídat, s oblibou mi třeba 20 min kouká do počítače, prostě přijde a pozoruje a komentuje. Když pracuji dle jeho pocitu pomalu, začne autisticky dýchat a něco si pro sebe mluvit. Každé tři minuty vymyslí nový mini úkol, který řekne, že nemusí být hned, ale když ho ten den nestihnu, druhý den se s výčitkou připomene. Celá firemní kultura je vlastně založena na tom, že všichni extrémně moc pracují, za den se jen pozdravíme a v pět večer si řekneme ahoj /přesčasy zadarmo- další věc/. Je tam velký tlak shora - předchůdkyně se jim tam zhroutila. Když si jdu vícekrát za dopoledne pro čaj, řekne mi, že jsem asi nevytížená a naplánuje mi do kalendáře různé meetingy s kolegy, nebo mi naplánuje meetingy s ním, když od něj sedím půl metru. Takže sedím, pracuji a on mi tam hází na pátek odpoledne, co vymyslel za seminář. Úkoly chodí rozdávat po firmě o půl páté odpoledne a nadává, když už tam nikdo není, že to je hrozná firma. Není zlý, ale extrémně náročný. Je vidět, že tím žije, nic jiného asi nemá a já jsem za ten měsíc už kompletně vyšťavěná, podepsalo se mi to i na vztahu. Na druhou stranu se v dnešní době bojím dát výpověď ve zkušebce a hledat znovu. Je to podle vás běžná firemní kultura? Chování?
Je to cvok, nedělala bych pod ním. Ono je fajn, dobře odvést práci, ale tam by to zhaslo. Nesmyslné úkoly bych mu prostě odmítla já jsem držka, takže bych se neudržela, no. A žádná práce nestojí za zdraví u nás se dávala práce navíc, většinou něco akutního. Ale výměnou za to, mi šéf něco dodělal, nebo to předal někomu jinému atd. Ne, že na mě navalil horu práce a makej. A taky věděl, že úderem určité hodiny jdu domů, i kdyby padal svět. Maximálně bych pak ještě z domova poslala třeba dopis.
Příspěvek upraven 27.10.23 v 07:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ne. Už bych hledala nové zaměstnání. A promiň, ale ty máš pocit, že je málo volných pracovních míst? Já tedy ne. Spíš lidi chybí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Za takýchto podmienok by som tam určite nebola, aj keď si v skúšobnej dobe tak nie je normálne aby takto stál za tebou 
.
Myslím že pracovných ponúk je dnes dostatok a asi by som sa pozrela po niečom inom.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Nedávno jsem nastoupila do práce, kde mi šéfuje mladý, velmi ambiciózní muž. Je na něm vidět, že se v rámci zahraniční firmy velmi a složitě vypracoval tam, kde je. Když mě nabíral, hýřil lidskostí. Postupem času z něho mám ale dost špatné pocity. Ačkoliv chápu, že jsem ve zkušebce a musí ně hlídat, s oblibou mi třeba 20 min kouká do počítače, prostě přijde a pozoruje a komentuje. Když pracuji dle jeho pocitu pomalu, začne autisticky dýchat a něco si pro sebe mluvit. Každé tři minuty vymyslí nový mini úkol, který řekne, že nemusí být hned, ale když ho ten den nestihnu, druhý den se s výčitkou připomene. Celá firemní kultura je vlastně založena na tom, že všichni extrémně moc pracují, za den se jen pozdravíme a v pět večer si řekneme ahoj /přesčasy zadarmo- další věc/. Je tam velký tlak shora - předchůdkyně se jim tam zhroutila. Když si jdu vícekrát za dopoledne pro čaj, řekne mi, že jsem asi nevytížená a naplánuje mi do kalendáře různé meetingy s kolegy, nebo mi naplánuje meetingy s ním, když od něj sedím půl metru. Takže sedím, pracuji a on mi tam hází na pátek odpoledne, co vymyslel za seminář. Úkoly chodí rozdávat po firmě o půl páté odpoledne a nadává, když už tam nikdo není, že to je hrozná firma. Není zlý, ale extrémně náročný. Je vidět, že tím žije, nic jiného asi nemá a já jsem za ten měsíc už kompletně vyšťavěná, podepsalo se mi to i na vztahu. Na druhou stranu se v dnešní době bojím dát výpověď ve zkušebce a hledat znovu. Je to podle vás běžná firemní kultura? Chování?
Evidentně mu nejde o výsledky, jde mu o to, aby lidi „pracovali“.
Jak naplánuje meetingy? Buď se tě týkají a jsou pro tebe potřebné a v tom případě je stejně máš naplánované. Nebo je nepotřebuješ a jen tam marníš čas a firemní peníze. Za mě je to opravdu špatný šéf a špatný manager.
Příspěvek upraven 27.10.23 v 07:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Využil bych výhod zkušebky - okamžité zrušení pracovního poměru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle nebude pro každého. Ani pro mě ne, a to jsem pracant - jenomže, jak už psala Titty výše, děsně by mi vadilo to neustálé vytrhávání ze soustředění a tempa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jestli jsi už po jediném měsíci psychicky vyčerpaná a podepisuje se ti to i na osobním životě, absolutně bych neřešila, zda to je nebo není „normální“ a s okamžitou platností odešla, využila bych zkušebku. Protože zdraví máme jen jedno.
A ne, není normální, aby ti kdokoli 20 minut koukal přes rameno, jak pracuješ, pokud tě zrovna neškolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nedávno jsem nastoupila do práce, kde mi šéfuje mladý, velmi ambiciózní muž. Je na něm vidět, že se v rámci zahraniční firmy velmi a složitě vypracoval tam, kde je. Když mě nabíral, hýřil lidskostí. Postupem času z něho mám ale dost špatné pocity. Ačkoliv chápu, že jsem ve zkušebce a musí ně hlídat, s oblibou mi třeba 20 min kouká do počítače, prostě přijde a pozoruje a komentuje. Když pracuji dle jeho pocitu pomalu, začne autisticky dýchat a něco si pro sebe mluvit. Každé tři minuty vymyslí nový mini úkol, který řekne, že nemusí být hned, ale když ho ten den nestihnu, druhý den se s výčitkou připomene. Celá firemní kultura je vlastně založena na tom, že všichni extrémně moc pracují, za den se jen pozdravíme a v pět večer si řekneme ahoj /přesčasy zadarmo- další věc/. Je tam velký tlak shora - předchůdkyně se jim tam zhroutila. Když si jdu vícekrát za dopoledne pro čaj, řekne mi, že jsem asi nevytížená a naplánuje mi do kalendáře různé meetingy s kolegy, nebo mi naplánuje meetingy s ním, když od něj sedím půl metru. Takže sedím, pracuji a on mi tam hází na pátek odpoledne, co vymyslel za seminář. Úkoly chodí rozdávat po firmě o půl páté odpoledne a nadává, když už tam nikdo není, že to je hrozná firma. Není zlý, ale extrémně náročný. Je vidět, že tím žije, nic jiného asi nemá a já jsem za ten měsíc už kompletně vyšťavěná, podepsalo se mi to i na vztahu. Na druhou stranu se v dnešní době bojím dát výpověď ve zkušebce a hledat znovu. Je to podle vás běžná firemní kultura? Chování?