Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@marcellia píše: …se bojim..
Delam doma hodne (bavi me to), ale nevrtam. Z vrtacky mam respekt a vadi mi i ten kraval
Takze te chapu.
Mě nejvíce štvou drobné nedodelky, které vím, ze nejsem schopna vyřešit sama
blbosti typu dvě zásuvky jsou vymenene za nové a na tu třetí se jaksi nedostalo
nebo dítěti se valí kabely pod stolem a je třeba je schovat a pritlouct pod stul (s těhotenským břichem se tam už nedostanu)… odstěhovat jednu těžkou drevenou bednu z obytného prostoru do sklepa… vyměnit praskle schodnice… proste takovéhle různé pakarny, které já nedám. Když je potřeba shodit omitku v celým pokoji, protože je hnusná a zpuchrela ( ve sklepě), nestve mě to paradoxně tak moc jako ty drobnosti
čím větší blbost, tím víc mi leze na nervy
![]()
Miluju soukromí, které máme tím, že je byt jen náš.. A i když jde o byt, to soukromí je asi nejdůležitější.. Nikdo nám tu neleze, kdy se mu zachce, nevidí, to co my nechceme.. vše se zdá být strašně jednoduché..
Pořídila bych už pouze zahrádku, kde bych si udělala vše, jak chci. Bazén, vyžití pro děti..🤗
Podle mě ideální a dokonalé řešení neexistuje. Máme postavený dům na krásném místě, zbožňujeme to tam, ale aktuálně stejně pronajímáme byt ve velikém městě - ale s malou předzahrádkou. Tady se nám moc líbí taky, i když mi chybí zahrada, moje kuchyň - ta tady je šíleně nepraktická, dále prostor, není dětský pokoj a pár dalších detailů. Na druhou stranu je tady venku úžasné vyžití pro děti, jezdíme na spoustu výletů - to se nedá srovnat, protože dom sežere spoustu volného času a financií. Je až k nevíře, o kolik více času máme. Zase je fajn taky jezdit na dovolenou do našeho domečku pod lesem. Neexistuje jedno ideální řešení pro celý život a asi nemá smysl ho hledat. Potřeby se taky mění, s dětma je to jiné, až vyletí z hnízda se to zase změní… Kdysi při stavbě baráku mi hodně pomohlo spoustu nepodstatných věcí pustit - třeba něco nebylo udělané podle projektu, štvalo mě to a tak. Prostě místo nas. raní se si to udělat hezké a soustředit se na to, co jak půjde zvelebit a vyřešit. Každopádně život v bytě má opravdu hodně dobrých výhod oproti domu a naopak. Prostě užívat si těch výhod.
@Semtex úplně to chápu. Já si s blbostna celkem užila. Takže pak jsem na vlastní pěst poopravovala předělala spoustu věcí, včetně murování, omítky, listvování a milión jiných blbostí. Obklady a tak teď dělám zásadně sama, mám to hezky rovně a nikdo mi doma neprudí, nemusím řešit reklamace. Taky mě dlouho štvali takové nedodělky, ale teď před sťehováním jsem snad dodělala konečně vše - tedy až na jednu věc, kterou taky s těhu břichem už nedám. U nás manžel na takové věci neměl čas a když ho měl, tak vždy byli důležitější věci venku, třeba se dřevem a tak, co já nedělám. Každopádně moc pomohlo se s nedodělky naučit žít. ![]()
@Capelucia píše:
@Semtex úplně to chápu. Já si s blbostna celkem užila. Takže pak jsem na vlastní pěst poopravovala předělala spoustu věcí, včetně murování, omítky, listvování a milión jiných blbostí. Obklady a tak teď dělám zásadně sama, mám to hezky rovně a nikdo mi doma neprudí, nemusím řešit reklamace. Taky mě dlouho štvali takové nedodělky, ale teď před sťehováním jsem snad dodělala konečně vše - tedy až na jednu věc, kterou taky s těhu břichem už nedám. U nás manžel na takové věci neměl čas a když ho měl, tak vždy byli důležitější věci venku, třeba se dřevem a tak, co já nedělám. Každopádně moc pomohlo se s nedodělky naučit žít.
Jojo, snažím se, je to nutnost se s tím smířit
muž taky dela prioritně to dřevo, pak bazén a různé hrubsi prace zejména venku
já jsem rodinný malíř/naterac, dělám to postupně po metrech a umim dobre, zatmelim, srovnám, vybrousim, udělám linku pod stropem, ale menit obklady nebo omítky bych si tedy netroufla (tak jsem je natrela taky
), to jsi tedy dobra
potlesk:
ještě drobný nabytek kompletně smontuju nebo přitluču hřebík nebo do lajny háčky na obrázky a systematicky ukládám ve sklepě nářadí
bohužel pak když chce chlap něco dělat, musím mu vše vyskladnit, protože si nepamatuje a nechce pamatovat, kde co je (on odkládá ty věci tam, kde je zrovna místo - úplně kamkoliv, kde je místo
).
Prave se stehujeme z domu se zahradou do maleho bytu. Tesim se. Urcite je to i o vnitrnim nastaveni.
Jsme nyní ve výhodném pronájmu 2+1 ve městě, kde je vše
takže my jsme spokojení. Rozhodně lepší, než předešlé bydlení v 1kk ![]()
V plánu byla koupě nemovitosti, hledali jsme přes rok a s nárůstem cen jsme se na to vykašlali. Ale stále doufáme, že si jednou ten NÁŠ VYSNĚNÝ DOMOV KOUPÍME
![]()
@Semtex tak mě se taky chodí chlap ptát, kde je náradí. Už i sousedi se naučili, že když něco chtějí, tak radši za mnou
. Omítky jsem dělala na hliněné peci. To nám ji udělali nehezkou, i když stála hodně peněz. Pak jsem se naštvala, rozbili jsme ji a za pár ní jsem ji vymurovala a pak omítla, pak udělala kurs na keramiku a udělala a osklila pár kachlí jako zdobení. Ale to jenom proto, že na tohle bych se celý život nemohla dívat… Nábytek a tak taky skládám já a to někdy i v rodině, protože to moc neumí
. Ale je to fajn, umět si takové věci udělat, jenom to bere moc času.
@Anonymní píše:
@Eliška měníte cíleně dům za byt?
Ne, vzeslo to z okolnosti, nejde o preference dum/byt.
Začalo to… reálně. Ale konec je trochu naivní. Nereálný
.
Typické eMimino. Máme nádherné bydlení. Trochu mě mrzí, že dům je tak velký a prostorný. Ale za ty peníze, je to dokonalá souhra velkého města a samoty, ideální kompromis a nejlepší mi místo pro život
.
Nikdy jsem nechtěla dům. Pak se nám narodily děti, já se vrátila po md do práce a zjistila jsem, že pracovna by se mi hodila. Navíc jsme se odstěhovali na druhý konec republiky a jezdí za námi rodiče.
Zkrátka byt 3+1 64 m2 nám byl malý. Pořád jsme koukali po větších bytech (panelák jsme nechtěli, centrum města také ne). Bez šance. A najednou přišla touha po domě…hledali jsme léta, ale nic nebylo podle našich představ (dům musí mít duši
, nebo byla neakceptovatelná cena).
Roky utíkaly a my spolu s dětmi zjistili, že už nejsme ani ochotni odejít z města. Čímž se nám možnosti minimalizovali. Pochopili jsme, že dům nedáme a koupili jsme druhý byt (pořád 3+1, ale větší, naproti našemu starému bytu).
Jako jo, konečně máme i prostor (ale pracovnu stále ne). Radost mám, ale zjišťuji, že jsem měla při zařizování snad zatmění mozku. Vždy jsem toužila po tmavší podlaze, což ve starém bytě nešlo, jak byl malý, dávali jsme proto světlou.
V novém bytě máme tedy tmavší a i když je pěkná, nějak to není ono. Bydlíme zatím 3 měsíce a nemůžu si zvyknout. Napadá mě, jak šlo vše udělat jinak
![]()
Teď jsme na dovolené v apartmánu a ten je tak vymazlený
. Navíc má velkou terasu…
Už nějaký ten týden zpět se mi vrací myšlenky na dům. No, asi zůstane jen u snu…
To rozhodování byt nebo dům je docela těžký. Byt je finančně míň náročný a ještě je víc času jezdit na kolo a všude možně, není tam ta péče o zahradu a tak, ale zase to soukromí v domě (pokud za plotem taky není nějakej vůl) je k nezaplacení no. Ale vůbec si nemyslím, že dům je jednoznačně lepší volba (pokud to není nějak super vymakaný vše nový a se zahradníkem 😃)…
@ulice píše:
Začalo to… reálně. Ale konec je trochu naivní. Nereálný.
Typické eMimino. Máme nádherné bydlení. Trochu mě mrzí, že dům je tak velký a prostorný. Ale za ty peníze, je to dokonalá souhra velkého města a samoty, ideální kompromis a nejlepší mi místo pro život.