Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
myslim, ze splaces nad vydelkem…nejhorsi je si predstavovat, ze mladi zustanou s vami v baraku. Postavte si baracek, kde vase deti budou mit kazdy svuj pokoj, aby se mely kam uchylit, kdyz prijedou na navstevu, vic bych neresila.
j
jjelena píše:
lenuliku, maluješ si to pěkně, ale na můj vkus až příliš naivně. Moc věříš tomu, že děti a jejich polovičky budou napořád chtít žít s vámi a se současým přítelem dcery nemůžeš počítat, dcera je mladá.Pokud by to dle tvých snů nedopadlo, tak bude dům díky společný kuchyn neprodejný a nejspíš i ty byty nepronajmutelný.
Jinak trochu nechápu, co tady vlastně řešíš, když už stavíte. Držím palce, ale tohle nemůže dobře dopadnout i když jste se všichni dohodlu. Furt v tom nefigurují budoucí životní partneři dětí.
No, věřím, spíš bych tomu moc chtěla věřit. Tomu, že " děti " tam budou chtít být s námi, také. Když to vezmu logicky - syn je kutil, na chalupě byl furt zalezlý v dílně a něco si vyráběl, nakoupil si i plno nařádí, hrozně ho to baví, tak proč by měl z toho prostředí jít pryč zase někam do podnájmu a dcera zase miluje přírodu, s Vaškem furt jezdí pod stan, těší se i v budoucnu, až by měli rodinu, s dětátkem chodit po lese než po sídlišti, strčit kočárek na zahradu, nebát se, že dítě šáhne na písku do psího hovna nebo se píchne o jehlu, tak si také říkám, proč i ona by to měla měnit za podnájem ? Prostě ted si myslím, že tam s námi budou chtít být, ale abych tady za rok nepsala něco jiného… ![]()
A co to udělat, že si postavíte jen svoje a dětem dáte možnost si přistavět podkroví. Ať se sami podílí na stavbě, sami si to financují a budují dle svého. Pak to pro ně bude něco jiného, než když vy postavíte a Vám budou platit nájem. Tady budou mít své a když by to chtěli opustit tak si nepomůžou, stejně by si to museli splatit. Nenechají Vás tak lehce na holičkách s vaší hypo pro ně.
Opravdu vám všem moc děkuji, že jste měly trpělivost i číst takové knihy
a s tou druhou ( resp. třetí ) kuchyní máte pravdu. Já si naopak myslela, že až by si syn jednou přivedl svou partnerku a ukázal jí místo kuchyně pidi-kouteček, tak se zhrozí. Ale fakt je možná lepší maličká než společná. A s tím soužitím jejich potomků se prostě budou muset chtě-nechtě dohodnout. Děti to nesmí odnášet, a když bude jedno chodit spát v 8 hodin, druhé tam nemůže lítat do půlnoci, ale to zase doufám, že naši mladí do té doby dostanou rozum a hlavně syn, že bude mít jiné starosti než řešit, kdo je a není debil. A taky třeba pochopí, co to je zamilovanost. Vyčítá dceři, co na něm vidí, že je úplně slepá, že většího " debila " si najít nemohla. Jí to samozřejmě mrzí, má ráda Vaška i bráchu. My také vidíme, že má své chyby, dceru jsem na to jen upozornila,co vidím já, a dál to neřeším, nemluvím jim do toho. Rozhodně na něj nenadávám a neurážím ho. Dokonce se (ne?) vlastní vinou dostal do finančního průšvihu v práci ( exekuce na plat )a já jsem mu půjčila větší částku peněz, kterou mi postupně splácí. Přece ho nenechám v průšvihu a dceru s ním, protože by neměli ani na jídlo. To jsem celá já, od manžela jsem dostala vynadáno, že se na něj nevyprdnu.
A taky nikde není napsáno, že o Tebe budou neustále stát jako o babičku v pohotovosti..To se řekne hezky, když žádné dítě zatím nemají..Ale pravděpodobnější je, že budou stát o trochu soukromí,budou chtít realizovat svoje rodinné plány, výlety, ne mít babičku za zadkem.Nemyslím to špatně,jen ze zkušenosti okolí. Když prarodiče bydlí „dole“, nebo někdy i ve stejném městě, jsou u mladých pečení vaření a narušuje to úzké rodinné soukromí, které je potřeba.Někdy je fakt lepší ten mini panelákový byt uprostřed sídliště a procházky do parku než se hádat ve vícegeneračním domě..
Syn je debil, a podle toho, co popisuješ, se to jen tak nezmění. Bude problém s ním vyjít..
Lenulik, nečetla jsem pozorně celou diskusi, ale tak jak to popisuješ, tak bych to nechtěla a pochybuju, že vám to bude fungovat. Vlastní zkušenost, taktéž máme jeden dům s rodiči.
Je k tomu potřeba obrovská dávka tolerance navzájem. Nedovedu si představit, jak budou fungovat tři rodiny v jednom domě, zvlášť pokud dvě budou mít společnou kuchyni. Pravděpodobně si syn přivede přítelkyni a ta se tam bude s tvou dcerou handrkovat. Však pro každou mámu je kuchyň její území, já bych tedy nesnesla, aby se mi tam dlouhodobě motal někdo jiný
Dovedeš si představit, jak by tam dvě ženské připravovali třeba nedělní oběd? Nebo budou vařit společně ![]()
Model syn s dílnou a dcera s dítětem taky fungovat nebude. Zcela modelová situace - dcera dítě po hodině uspí na zahradě a syn začne kraválovat se stroji a hned bude oheň na střeše ![]()
Já osobně bych zůstala v bytě nebo pořídíla malý baráček a dětem jen na bydlení přispěla finančně, můžete přece bydlet v blízkosti.
Mě se zdá, že ty vůbec nejsi připravená na odchod svých dětí do světa..chceš si je připoutat k sobě..
Dceři přece nijak nekřivdíš - oni mají kde bydlet s přítelem..Nezůstane na ulici, pokud v baráku nebude pro ní celá bytová jednotka..
Pokud syn pracuje a vydělává, nevím proč je pro něj takový problém zajistit si již své bydlení a montuje se do vašeho..
Já už bych se zařídila jako potenciální babička..Postavila baráček pro sebe a manžela plus dva pokojíky pro vnoučata, až přijedou na návštěvu..
![]()
Taky si myslím že to nemůže fungovat a společná kuchyn už vůbec ne, my máme oddělené patro a i tak to nefunguje, nebo teda jde to ale není to to co bych si představovala, raději bych nějaký ten malý byteček a mít klid. 3 rodiny v jednom domě to musí být fakt šílené. Udělala bych to jak tu někdo psal, svůj domeček plus dva pokoje navíc at můžou mladí přijet na návštěvu nebo pro vnoučata.
Dcera se může s tímhle klukem rozejít a najít si jiného a odstěhovat se na druhý konec republiky. Nemyslím si, že je zase tolik mladých lidí, kteří půjdou dobrovolně bydlet s tchánem a tchýní. Speciálně žen. Na tom už ztroskotalo spousta manželství ![]()
Neupínej se na vnoučata, vždyť dceři je 19 let, třeba by mohla na vysokou a i když ne, tak shodou nějakých okolností může mít děti klidně až za deset let.
Ahoj, potřebuji poradit…s přítelem jsme spolu bydleli rok a půl…několikrát jsme šli od sebe, měl sbalené věci(ale vždy max na 3 dny)Přítel je ale dost hrdý. Je to 3 týdny co jsem se pohádali a on si sbalil věci a odjel k rodičům…Vrátili jsme se k sobě, protože se milujeme a já slibila, že se napravím..Jde o to, že přítel řekl, že se už zpět vrátit nemůže, protože si z něho dělají všichni srandu i rodiče(kteří mě nemají rádi) a že sám už si to nemůže dovolit..Včera tady byl přes noc, byla to paráda, nechal si tady zubní kartáček, ale kdy zas u mě bude jsme se nedomluvili. Hodně mě to mrzí, mám své dítě, které se na něho ptá(říká mu tati) a taky finančně to nedávám, ale to mu říct nemůžu, nechci aby to vypadalo že jsem s ním kvůli penězům-už tak mu to každej říká…Píšem si jak si chybíme, jak se milujeme jako na začátku, takže tahle situace má i své klady.Ale obávám se, že když dnes nedojede, budu naštvaná…jak mám tuhle situaci řešit? Mám tlačit, nebo mám vydržet? Myslíte, že se to zpraví a vrátí se? Je to divný s někým bydlet a teď se jen občas vídat…díky za rady
@Anonymní píše:
Vrátili jsme se k sobě, protože se milujeme a já slibila, že se napravím..Jde o to, že přítel řekl, že se už zpět vrátit nemůže, protože si z něho dělají všichni srandu i rodiče(kteří mě nemají rádi) a že sám už si to nemůže dovolit..
jste jako malé děti, které se po hádce rozejdou a opět sejdou… výše uvedená věta mě fakt dostala… ty se napravíš? Jsi malá holka nebo dospělá žena/matka?
Moje rada zní, vykašli se na něho a najdi si chlapa a otce svému dítěti (chlapečka nech dozrát) a než ho najdeš, postarej se o své sebevědomí
@ynax píše:
jste jako malé děti, které se po hádce rozejdou a opět sejdou… výše uvedená věta mě fakt dostala… ty se napravíš? Jsi malá holka nebo dospělá žena/matka?
Moje rada zní, vykašli se na něho a najdi si chlapa a otce svému dítěti (chlapečka nech dozrát) a než ho najdeš, postarej se o své sebevědomí
tady jde o to, že jsem impulsivní a snažím se počítat do deseti, ale někdy mi to ujede…
To chápu, nikdo není dokonaly. ale popravde se nedivim, ze se mu ostatní smejou. vzdyt to nemůžete takhle praktikovat do konce života. promluv si s ním o tom co dál a toho se držte. to je tedy můj názor.
Ahoj holky, potřebuji se vykecat a taky slyšet nějaký názor. Mám skoro dva roky přítele, máme se hrozně fajn, jsme si hodně podobní, ale jak to tak bývá, samozřejmě máme občas určité neshody. Mám pocit, že zbytečně někdy řeším věci, které mě trápí, i když by ve skutečnosti nemusely. Co mě teď dost drží v šachu je reakce mého drahého na naši poslední debatu ohledně společného bydlení. Prý neví, jestli chce bydlet společně, vyhovuje mu současný stav. (připomínám, že jsme neřešili, že bychom se teď k sobě měli nastěhovat, ale že jednou, někdy v budoucnosti…) Navrhuje, že by u mě mohl časem třeba trávit víc času, tzn. třeba 3-4 dny v týdnu, že by tady přespával, ale mě to spíše uráží, jakože by můj byt byl jak nějaká občasná noclehárna, a jakmile mu polezu na nervy, tak se zase přesune domů k mamince, kde má svůj pokoj a svůj klid… Má rád svoje soukromí, stejně jako já, oba neradi měníme to, na co jsme zvyklí, ale přesto nedovedu pochopit, jak by si ten jeho model bydlení představoval. Já jsem možná staromódní, ale spíš prostě chci mít s tím, koho miluju, společný život a budovat si společný domov, když na to přijde ten správný čas… ale tady vidím, že to asi jen tak nebude, jestli vůbec někdy. Jsem z toho fakt špatná. Už mě to drží tři dny a nejsem si jistá, jestli vůbec chci hodit tohle téma za hlavu a nechat to koňovi. On mi vykládá, že většina párů si časem zevšední a zbytečně se pak rozcházejí a rozvádějí a musí ještě ke všemu řešit stěhování a kdo ví co všechno. No, tohle mi fakt přijde jako takové ty blbé kecy kolem, aby mě to jakože moc nebolelo. Vím, že mě miluje, je to skvělý chlap, mazel a že by si jakože ve volném čase tahal domů baby, to ne, ale přesto… nechci v 35 čekat, až zase bude „úterý“ a můj drahý si přiveze tašku s věcma a tři dny u mě posečká, a pak zase pa miláčku. Připadá mi to ponižující. Máme před sebou celý víkend, tak jsem zvědavá, jestli budu umět být vůbec příjemná na něj…
Tak holky, sem s tím.
No tak jestli je ti 35 a po dvouleté známosti to vypadá tak, jak vypadá, tak se ti nedivím, že jsi rozladěná. Vypadá to na zadní vrátka doširoka otevřená. Předpokládám, že příteli je asi jako tobě a pokud chlap v tomto věku lpí na svém pokoji u maminky, asi bych si nebyla tak jistá tím, že je to skutečně ten pravý. Přeci jen, očekávala bych, že můj vyvolený bude chtít být se mnou za všech okolností a že bude svou budoucnost plánovat se mnou.