Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosím Vás, chtěla bych se zorientovat s nové situaci. Máte někdo zkušenost se společným bydlením v domě partnerových rodičů? Jak jste to zvládaly, nějaká doporučení? Dá se to zvládnout ve společné domácnosti? U nás by to bylo na dva roky, než se postaví dům. Máme tříměsíční miminko a chtěli bychom za rok druhé. Děkuji za příspěvky.
![]()
Pokud máte dobré vztahy, OBA vycházíte se VŠEMI ostatními obyvateli domu dobře, pak se to zvládnout bez šrámů na vztazích dá.
Pokud byl / jsou nějaké problémy, bude hůř…
Pokud by to bylo dočasné, tak jo. Můj švagr s přítelkyní a dětmi bydlí u jeho rodičů, je to fajn kvůli pomoci, pohlidani, ve vaření se střídají.. Koupelna a kuchyň je jedna.
Dočasně jo, pokud jsi schopná udělat asi tak miliardu kompromisů a ve většině případů ústupků - ty tam „doma“ nebudeš.
I když budou tchánovci v pohodě, bude to náročné. Ale ta vidina odstěhování vás může všechny držet při životě ![]()
@šišoidka - 3měsíční miminko, bydlet u rodičů 2 roky a za rok další dítě??? Trochu sobecké ne?
@elvia2 píše:
@šišoidka - 3měsíční miminko, bydlet u rodičů 2 roky a za rok další dítě??? Trochu sobecké ne?
Na vysvětlení…já tam jít bydlet nechci, chci na dale zůstat v nájmu, než postavíme. Ale manžel a jeho rodiče mě stále přemlouvají k tomu, ať se přestěhujeme k nim. Že ušetříme, bude to blíž na stavbu atd…ale já bych raději svůj klid i za cenu více peněz.
Bydleli jsme u tchanovcu dva tydny nez se u nas dodelala podlaha a stacilo
. Vztahy mame dobre, ale furt jsem na navsteve a to mi mluvili furt at jsem jako doma ![]()
@šišoidka píše:
Na vysvětlení…já tam jít bydlet nechci, chci na dale zůstat v nájmu, než postavíme. Ale manžel a jeho rodiče mě stále přemlouvají k tomu, ať se přestěhujeme k nim. Že ušetříme, bude to blíž na stavbu atd…ale já bych raději svůj klid i za cenu více peněz.
My to neudělali a soužití nedopadlo dobře. I přes milion kompromisů. Zpětně to oba vidíme jako chybu, následky jsou do ted.
@Lístečka píše:
My to neudělali a soužití nedopadlo dobře. I přes milion kompromisů. Zpětně to oba vidíme jako chybu, následky jsou do ted.
Mohla bych se zeptat, co se na společném soužití konkrétně pokazilo? A jak jsi to zvládala? Co Ti nejvíc vadilo? Mrzí mě, že to tak dopadlo.
Bydlíme v jednom domě s manželovými rodiči už patnáct let. Vztahy na bodu mrazu. Důvod? Je jich víc, ale hlavní je ten, že problémy se neřeší a jen se dělá, že neexistují. Ale to je u každého jinak. Stejně tak si můžete s tchánovcema sednout.Dva roky nejsou dlouhá doba, ale je to risk, že se vztahy poznamenají. Já po svých zkušenostech bych do toho nešla.
No, neznám moc lidí, kterým by to dlouhodobě fungovalo
My bydlíme také společně, naštěstí každý ve svém bytě, takže to není tak hrozné, ale pokud bychom měli mít třeba společnou kuchyň nebo koupelnu apod, tak bych do toho dobrovolně nešla (pokud by to nebylo nezbytně nutné). 2 roky není krátká doba a asi bych nechtěla takhle společné bydlení ani s vlastními rodiči.. Bydleli byste přímo s nimi jakoby s nimi v jednom bytě, nebo každá rodina svůj? Na tom podle mě taky dost záleží…
Když mi bylo 19, naši se rozhodli rekonstruovat byt (koupelnu a kuchyň), tudíž jsme potřebovali někde přebývat asi 3-4 týdny (já, sestra a rodiče). Já to měla jednoduché, šla jsem k příteli, ale naši se ségrou bydleli chvíli u tátovo táty a chvíli u mamky táty a dodnes jsou z toho problémy
a bohužel ne malé ![]()
Velmi důkladně si to promyslete… ![]()
@Klanel píše:
No, neznám moc lidí, kterým by to dlouhodobě fungovaloMy bydlíme také společně, naštěstí každý ve svém bytě, takže to není tak hrozné, ale pokud bychom měli mít třeba společnou kuchyň nebo koupelnu apod, tak bych do toho dobrovolně nešla (pokud by to nebylo nezbytně nutné). 2 roky není krátká doba a asi bych nechtěla takhle společné bydlení ani s vlastními rodiči.. Bydleli byste přímo s nimi jakoby s nimi v jednom bytě, nebo každá rodina svůj? Na tom podle mě taky dost záleží…
Když mi bylo 19, naši se rozhodli rekonstruovat byt (koupelnu a kuchyň), tudíž jsme potřebovali někde přebývat asi 3-4 týdny (já, sestra a rodiče). Já to měla jednoduché, šla jsem k příteli, ale naši se ségrou bydleli chvíli u tátovo táty a chvíli u mamky táty a dodnes jsou z toho problémya bohužel ne malé
Velmi důkladně si to promyslete…
No bohužel koupelna a kuchyň by byla společná, i když tchýně řįká, že ve vaření bychom se střídali a lednici bych měla samostatnou. Na mė situaci mě nejvic mrzí, že se na mě dívají jak na malicherného sobce, co se nemůže kousnout a udělat kompromis, navíc, když teď na tom nejsme finančně nejlépe. Že chci vyhazovat peníze za nájem, když chceme stavět.
@šišoidka píše:
No bohužel koupelna a kuchyň by byla společná, i když tchýně řįká, že ve vaření bychom se střídali a lednici bych měla samostatnou. Na mė situaci mě nejvic mrzí, že se na mě dívají jak na malicherného sobce, co se nemůže kousnout a udělat kompromis, navíc, když teď na tom nejsme finančně nejlépe. Že chci vyhazovat peníze za nájem, když chceme stavět.
Chtělo by to získat na svou stranu manžela, pak by se to snáz a rozumně řešilo ![]()
Ale pokud by nebylo zbytí, určitě by se to dalo přežít.. Ještě mě tak napadlo - chodí tchánovci do práce, nebo už jsou v důchodu?? To by taky mohlo mít vliv.. Pokud pracují, byla bys vlastně většinu dne sama, tak by to bylo ok ![]()
@Klanel píše:
Chtělo by to získat na svou stranu manžela, pak by se to snáz a rozumně řešilo
Ale pokud by nebylo zbytí, určitě by se to dalo přežít.. Ještě mě tak napadlo - chodí tchánovci do práce, nebo už jsou v důchodu?? To by taky mohlo mít vliv.. Pokud pracují, byla bys vlastně většinu dne sama, tak by to bylo ok
No manžel vidí výhody bydlení u nich včetně hlídání malé a veškerého servisu jak ode mě, tak od rodičů (než jsme začli bydlet spolu, tak žil u nich). A nevíc argumentuje tou finanční stránkou. Já se prostě bojím konfliktů hlavně s jeho maminkou, obě jsme tvrdohlavé a že by mi zasahovala do výchovy a přehnaně bazírovala na pořádku. Oba ještě pracují.