Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Anonymní píše:
Přátelé mi radí jí zcela odstřihnout ze života. Ale to se snadno říká a hůř dělá.
Je to úplně jednoduchý, stačí chtít…
*ale z příspěvku cítím, že ty s ní soupeříš, ne ona s tebou…a když ji odstřihneš, nebudeš mít s kým se srovnávat??? ![]()
Jak já tě chápu, vždy jsem si přála být se švagr. kamarádka, děti jsme měli blízko, žijeme kozsek od sebe… Ale jak jsem pak pochopila, má nos trochu nahoru, nic jí není dost dobré a mě nepřímo naznačila, že jsem z těch ženských, které melou o dětech a mají mlíko na mozku. Neberu jí to, prožívám mateřské období, ale témat k hovoru bych měla spousty… Navíc děti, na vše má patent, vše je otázkou výchovy, její je dokonalá. Já mimochodem vychovávam tak, jak se vychovávají s. r.á. č. i. s prominutím. Dlouho mě to trápilo, až jsem to vzdala, nestýkám se s ní a u příležitisti oslav atd.to nějak přežiju. Radu nemám, snad jen aby sis nebrala co ti říkà a neřešila to s manž., já to také neřeším, nechápe to… Pusť ji z hlavy, jde to… ![]()
Ty nemáš trable se švagrovou, ale ve svojí hlavě. Ačkoliv vůbec není jasné, že švagrová něco říká s úmyslem ti jakkoliv ublížit, ty to tak vnímáš, tzn. domýšlíš si její záměry a hroutíš se z nich. Na její poznámku o klepání bych řekla „hele, ještě před pár měsíci bych tuhle pozici nezvládla, tak z toho mám radost a nechci si ji nechat zkazit, koneckonců ty jsi taky vždycky nebyla v téhle formě, tak bys to mohla pochopit, ne?“. Na poznámku, že Děti z Bullerbynu jsou zbytečné, bych řekla „Ale ublížit mu to snad nemůže, ne?“. Prostě buď nad věcí, když bude poučovat, tak jen řekni „Povíme si za pár let, až budeš mít vlastní, jo?“ a víc to neřeš. Přijde mi, že sama máš nižší sebevědomí, tak jsi z toho trochu vztahovačná, úplně zbytečně. Pokud se jinak chová švagrová v pohodě (má ráda vaše dítě, nemá potřebu zle pomlouvat za vašimi zády apod.), tak je to možná opravdu jen ve tvojí hlavě.
Chovej se k ni stejne jako ona k tobe. A nevsimej si ji. Na jeji poznamky nereaguj ani se na ni nedivej. Ona to pochopi, bude chvili mozna handrkovat jeste vic a pak si najde dalsi slabou obet na kterou muze- tebe buzerovat je snazsi nez treba vlastniho bratra, matku
Ahoj, jak moc je pro tebe dulezite, aby te zrovna tvoje svagrova pochvalila?
@zrcadlo píše:
Ty nemáš trable se švagrovou, ale ve svojí hlavě. Ačkoliv vůbec není jasné, že švagrová něco říká s úmyslem ti jakkoliv ublížit, ty to tak vnímáš, tzn. domýšlíš si její záměry a hroutíš se z nich. Na její poznámku o klepání bych řekla „hele, ještě před pár měsíci bych tuhle pozici nezvládla, tak z toho mám radost a nechci si ji nechat zkazit, koneckonců ty jsi taky vždycky nebyla v téhle formě, tak bys to mohla pochopit, ne?“. Na poznámku, že Děti z Bullerbynu jsou zbytečné, bych řekla „Ale ublížit mu to snad nemůže, ne?“. Prostě buď nad věcí, když bude poučovat, tak jen řekni „Povíme si za pár let, až budeš mít vlastní, jo?“ a víc to neřeš. Přijde mi, že sama máš nižší sebevědomí, tak jsi z toho trochu vztahovačná, úplně zbytečně. Pokud se jinak chová švagrová v pohodě (má ráda vaše dítě, nemá potřebu zle pomlouvat za vašimi zády apod.), tak je to možná opravdu jen ve tvojí hlavě.
vidím to naprosto stejně. ![]()
Zkus přemýšlet proč to švagrová dělá? ![]()
proč má potřebu mluvit do toho co čteš dítěti na dobrou noc a komentovat tě při ásáně.. až na to přijdeš - budeš v klidu.. ![]()
Anonymní- stujte si za svým stanoviskem a tu hranici pořád držte, ona časem pochopí, že si to nenecháte líbit, vám to zvedne sebevědomí, když to vydržíte a bude to čím dál tím lepší, dodá vám to psychickou sílu, ale musíte mít sílu vydržet a říct si, že si z jejich poznámek nic neděláte, bere vám svými radami energii a vy se pAK cítiTe bezbranná a bezcenná, zvyšuje si na vás sebevědomí a to mustte zastavit tím, že jí nastavíte hranice, za které už nesmí. DRŽTE SE. ![]()
Zdravím,
na žádost zakladatelky jsem téma uzamkla a následně bude smazáno.
Maruška
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Ahoj,
Holky (i kluci, pokud tu nějací jsou) ráda bych znala váš názor. Mám už nějakou dobu problémy se svou švagrovou. Přijde mi, že od doby, co jí znám, se hodně změnila, bývala v pohodě, pak ale začala nějak moc blbnout s cvičením, zhubla a od tý doby mi přijde, že jí šíleně narostlo sebevědomí. Je to najednou ten typ člověk, který všechno ví, všemu rozumí a ve všem se mu daří. Kdykoliv se s ní vidíme, má nějaké chytré poznámky, které už mi lezou krkem. Začínám si vedle ní připadat jak největší idiot. Já sice nechodím do fitka vešet se na TRX jako ona, ale cvičím 5× týdně doma a navíc jednou týdně chodím na lekce power jógy. Onehdy, když jsme byli na návštěvě u manželovo rodičů a ona tam rovněž byla, po mě muž chtěl, abych mu předvedla nějakou asánu (cvik) z jógy. No a v tom okamžiku se k tomu musela automaticky nachomítnout švagrová. Hned mě začala poučovat, že nemám žádný velký balanc a klepu se jak rosol. Bylo mi to v tu chvíli líto. Protože po porodu jsem měla dost ochablé svalstvo a teď, když už mohu cvičit, se to vše začíná opět dávat do pořádku, ale samozřejmě některé cviky mi stále dávají zabrat. Měla jsem ze sebe radost ze sebemenšího pokroku k lepšímu. To poslední, co bych chtěla tedy slyšet je, že se klepu, zatímco ona je hvězda. Neberte to tak, že nesnesu kritiku, já si ráda nechám poradit, ale člověk by měl umět i pochválit a nejenom hledat na každým slabiny. Což ona nedokáže. Já jí kolikrát otevřeně a upřímně pochválila třeba nový kabát nebo že jí to sluší, ona mě nikdy neřekne nic povzbuzujícího. A nejde jen o nějaké cvičení, snaží se mi kecat i do výchovy dítěte. Jelikož má asi za to, že i když je svobodná/bezdětná učitelka v MŠ rozumí tomu více než já matka, povoláním učitelka na ZŠ
Uvedu příklad, vysmála se mně a manželovi, když jsme řekli, že malému čteme před usnutím třeba děti z Bullerbynu. Podle ní jsou roční děti na takovéto knihy ještě malé, asi bych mu podle ní měla předčítat u spaní jen nějaký jednoduchý říkanky z leporel.
A takto bych mohla pokračovat dál a dál. Je toho prostě víc, přijde mi, že hledá příležitosti, kde by mohla chytračit a poučovat. Ale mě už tohle opravdu bere energii a dobrou náladu. Nevím si pořádně rady. S manželem se moc mluvit o tomto nedá, protože na svou rodinu nedá dopustit a švagrovou neustále omlouvá, že to třeba tak nemyslí. Přátelé mi radí jí zcela odstřihnout ze života. Ale to se snadno říká a hůř dělá. Kdyby nešlo o někoho z rodiny, nebyl by to asi problém. Je tu tedy někdo s podobnou situací. Zajímaly by mě vaše názory, jak byste se snažili podobnou věc řešit. Předem díky a hezký den.