Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Společné bydlení s tchány
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.2.06 15:36
Společné bydlení s tchány
Tak i já jsem dospěla do fáze, že mám potřebu podělit se se svými zkušenostmi s tchýní a zjistit jestli má někdo podobné zkušenosti a jak to řeší. Ani já jsem si nikdy nemyslela, že budu mít se svou tchýní nějaké problémy.Bydlíme v sousedících domech, jen zahrady jsou de facto propojené a my procházíme a projíždíme jakoby přes jejich zahradu (takže tchýně má přehled o našem pohybu). Vše bylo O.K. než se nám narodilo dítě. Babička samozřejmě u nás seděla hned po návratu z porodnice a pozvala se na první koupání.To jsem odmítla a ona se urazila. Pak následovaly každodenní návštěvy, kdykoli jsme vylezli na zahradu nebo přes ně procházeli, přiřítila se podívat se na miminko. Strašně mě to rozčilovalo, ale nechtěla jsem dělat peklo - vždyť někdy budeme potřebovat hlídat! Tak jsem to vydržela (s velkým sebezapřením) rok. Poté co si i po předchozím upozornění, že budu dělat oslavu 1. narozenin, udělala oslavu vlastní přesně v den narozenin (já si myslela, že v ten den to oslavíme sami 3 a hromadně s babičkama až o víkendu) jsem už vybuchla a začala dělat pořádky. Manžel pro mě moc pochopení neměl, nerozuměl tomu, že mi každodenní návštěvy vadí, ale nakonec jsem ho k podpoře (alespoň oficiální) dokopala. Tchýni jsem upozornila, že si každodenní návštěvy a kontrolu při průchodu kolem jejich domu nepřeju. Samozřejmě zkoušela citové vydírání, jak jí odpíráme vnouče a schováváme ho před ním, ale každodenní návštěvy ustaly. Co mě ale pořád trápí je ta společná zahrada. Když vylezeme ven, už se řítí podívat se na chlapečka (už ho přece 2 dny neviděla!). Že by mi ale nabídla, že si dítko vezme na celé odpoledne, to ne. Jí stačí sedět a dívat se jak si hrajeme ( a to já nesnáším). Malý má babičku moc rád a když ji vidí na zahradě, visí na bráně (optické rozdělení zahrad) a hysterčí. Já ho ale za ní nechci posílat kdykoli si vzpomene, protože to už bychom si zahrady neužili vůbec. Ani když jdu za ní něco vyřídit, neberu ho s sebou abych se vyhla hysterickým záchvatům. Máte někdo podobnou zkušenost se společným užíváním zahrady s prarodiči? Taky vás to štve, že na zahradě nemůžete být se svým dítkem sami a máte babičku za zadkem? Jak to řešíte?Poradí mi někdo nějaký fungující fígl jak udržet babičku na své zahradě (krom minového pole)?
Julda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.2.06 16:07
Milá Juldo,
já ti teda moc neporadím, my máme spíše opačný problém. Obě babičky daleko a jedna znich o malého zájem minimální , tak to je zase ten druhý extrem. Ale napadlo mě , když máte domky vedle sebe a chceš omezit styk. Teda myslím různé vyřizování vzkazů a podobně , myslím ,že by se osvědčily vysílačky. Mají dsah 2 Km , na vyřízení vzkazů či na to ,aby malý pozdravil babi je to dobré . Není to žádný technický fíkl, je to jednoduché a tchýně by si na to zvykla. Pořízení stojí necelou 1000 a provoz nic. Mám kamarátku, která tohle provozuje s babičnou , která bydlí ve vedlejším domě a docela to funguje.
Apolena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.06 16:49
Julda, my sice s tchanovcami nebydlime, ale problemy mame 
Radu nemam, len ti chcem vyjadrit ucast, ze u nas to s oslavou prvych narodenin dopadlo presne rovnako!!!
Ja som prenajala materske centrum, kde boli pozvane obe rodiny s tym, ze si neprajem, aby mal maly 3 oslavy (s kazdou rodinou zvlast).
V den narodenin som mala pripraveny dortik, ze to oslavime mini oslavou doma, len mu poprajeme a dame dort. No a „den pred“ zrazu vytiahnem muza, ze ideme tam!! No skoro ma porazilo
Tak som sa nastvala tak, ze sme potom uz oslavovali len s mojou rodinou, povedala som muzovi, ze oni si uz svoju oslavu vycerpali. Pokazili mi cele maleho narodky, aj som sa tam rozplakala, ked som bola maleho kojit. Cely cas tam preplakal (boli tam este spory kvoli inym veciam). Takze maly mal skutocne uzasnu oslavu svojho prveho roku 
.
Aspon, ze do neho netlacili cokoladovu tortu, inak by som sa uz neudrzala.
Dohodli sme sa, ze kupia malemu autosedacku (kludne by na nu prispeli aj nasi, alebo aj my), chceli ju kupit sami, ale cakala som, ze aspon nejaku blbost na hranie kupia, ved maly nechape, ze dostal autosedacku, no a nic. Podotykam, ze ich to skutocne financne neohrozilo, svagrina dostala autosedacku pre syna „len tak“, lebo ju potrebovala.
Nasi aj pri vascich daroch nezabudu na malu drobnost, co to dieta potesi.
No nic, len si mi to teraz pripomenula a sokovalo ma, ze ste to mali uplne podobne 
.
Drzim ti palce a ver, ze ziadne hlidani nestoji za tie stresy.
U nas sa ani nehlida (ani nechcem), len sa snazia starat do stravy, vychovy do vsetkeho. Pomalicky ucim muza tomu celit a zatial sa celkom dari.
Drzim ti palce a asi to vyriesi bohuzial len samostatne byvanie, alebo nekompromisna debata o vzajomnou tolerovani sa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.06 16:55
Juldo, my mame obe babicky daleko, takze ti mozna az tak dobre nerozumim, ale z toho, co pises se mi zda, ze jsi ke sve tchyni trosku nespravedliva. Mozna je to jen muj mylny dojem, ono ve vztazich vse vypada jinak zvenku, nez kdyz v tom clovek zije.
Proste se mi zda zvlastni, ze bydlite vedle sebe, ale babi dva dny maleho nevidi - co se domluvit, ze si s nim prijde na hodinku pohrat? Nebo ho naopak na pul hodinky zavest k babicce s tim, ze si zatim - ja nevim, umyjes vlasy, skocis do kramu, zajdes na zachod… Proste doprat babi chvilinku s vnoucetem o samote. Samo - vybav dite vlastnim cajem, svacinkou… Nebo nechat babicku obcas vykoupat? Proc to hned hrotit aby si babi brala maleho na cele dopoledne nebo nic? A co jit s malym zaklepat na bibicku a dat ji treba kousek babovcky - s tim, ze ji to nesete a zase jdete domu? Proste delat malinke a drobne radosti obema - nikdo pak nebude mit pocit, ze je zanedbavan - a ver mi, ze tvuj malej to bude milovat.
Oslava narozenin - to je blby, ze to tak dopadlo - hele, ale vedela babicka, ze planujete hromadne oslavy na vikend? Nebo si dala praci a chtela vam vsem udelat radost? Dovedes si predstavit jeji zklamani, ze jsi misto trochy radosti byla nastvana? Me se vyplaci vse dopredu prodiskutovat a navest babicku na idealni reseni - a vetsinou jsme spokojeni vsichni…
Ake uz jsem rikala, ze jsem daleko, tak mozna nevim jake to je.
Lesina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.06 17:13
juldo, my dohromady nebydlime,ale byl tady taky tento navrh jako u vas!vedle tchyninyho domu se zacaly stavet nove,ze by nam financne pomohli a mi mohli byt vedel,kdybych potrebovala hlidat nemusela bych ho nikam davat jen pres „plot“,no jeste ze tam nejsme!predelali jsme si byt,jsme od tchyne tak kilometr a i to je malo!jak pises vadi mi uplne malickosti!manzel to nechape proc jako mi treba vadi ze mu sunda ponozky(na pouncochach) nebo ze mu vyhrnuje rukavy -nikdo to neda uz tak jak to bylo,kdyz ho vozila v lete tak ho privezla uplne napul zeslecenyho a oblecenyho.proste treba nedopla bunda a tak nebo v rozpadlym kocaru-odepina se mi madlo:-( pak ho furt stavela na nohy a chodila s ni-vytahovala ho za ruce,coz je neprijemny i dospelymu-a kdyz jsem nekolikrat rekla at to nedela ze by mu mohla poskodit pater,tak jen,mne se to libi je hrozne roztomilej.tchan je lepsi,ten se zastava me.a furt tchyni nadava proc ho furt taha.on si treba pro neco leze a ona ho hned vezme a taha pryc no des.ale to je skoda slov,nastesti nam hlida za to jsem vdecna protoze studuju.ale jinak des.tak muzu ti akorat napsat hodne sily!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
22.2.06 17:24
Já dost dobře nechápu, co je tak hrozného na babičce která chce vídat svoje vnouče. Ale lituju pisatelku, bude asi nejštastnější sama s dítětem a manželem zabarikádovaná na s v é zahradě, bez příbuzných, bez babiček a asi i bez kamarádů. Chudák dítě, které bude žít v tak nenávistném prostředí. Parpika
- Citovat
- Upravit
22.2.06 17:36
Parpiko
Nedá se neragovat! Báječná rekace … ono je to lehký jenom hanět a nadávat ale s kloudnou radou nepřijít, že?!?!? No, hlavně že ty jsi URČITĚ dokonalá!!!!
juldo
K problému - chápu tě, taky jsem žila s rodičema svého přítele i když bez dětí a člověku začnou vadit skutečné maličkosti. Tehdy jsem byla hodně mladá a tak jsem si nechala všechno líbit.
Dneska upřednostňuju dohodu … a když ani ta nezabírá, tak prostě tvrdší promluva.
Tátova přítelkyně (sama matka tří dospělých synů a dvou vnuků) se mi snažila kecat do těhotenství - že nakupovat teď je blbost, a že když její snacha byla těhotná, tak jí proháněla na kole a že těhotenství není nemoc a že jí snacha poslouchala … tak jsem jí na to řekla že Lucce bylo 19 a mě je 28 a že si myslím že vzhledem k tomu že jsem dospělá budu si věci dělat po svém. A je klid. Stejně tak si od ní nenechám otlapkávat bříško, vyloženě to nesnáším …
Ona to vzala. Takže je to o dohodě a drobných ústupcích jak už tu někdo psal … Uvidíš to půjde … 
Zkus vzít babču na kafe a polopaticky jí to vysvětlit. Buď se urazí a bude anebo si padnete do noty a ještě to bude fajn … Držím palce!!!!
P.S.: A z podobných anonymních reakcí si nic nedělej!!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.06 17:38
Neda mi to a musim se zastat Juldy, myslim, ze nechce vytvorit nenavistne prostredi, ale chce mit take chvile klidu a ne mit neustale tchyni za zadkem… Me by to take slo nesmirne na nervy.Blbe je to spolecne bydleni…
Ikula
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.06 18:20
Ja se musim taky zastat Juldy, protoze podobne je to u mych rodicu a babicky. Navic ja obcas bydlim u rodicu, takze docela chapu moji mati. Bydli totiz sice s oddelenyma zahradama, ale vedle sebe.
Vim, ze to babicky urcite mysli dobre, ale v sestinedeli, kdy mi tam cumakovala kazdy den se svyma chytryma radama (ktere jsem uz davno vyzkousela nebo se v dnesni dobe nedoporucuji), jsem proste ztratila nervy a na rovinu ji rekla, ze chci klid. Jsem mirumilovny clovek a z duse nesnasim konflikty, ale jsou meze meho soukromi, ktere smi prekrocit jen me dite nebo manzel.
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
22.2.06 19:15
papriko, už tě dlouho sleduju a jsi fakt divná, radši nikomu neraď, nebo spíš nekomentuj! lilek
- Citovat
- Upravit
Anonymni
22.2.06 19:27
Parpiko, ono ale nejde o to, kolikrát ta babička malého vidí a pod, ale jak majetnicky se přitom k mlade matce a vnoučeti chová (majetnicky by se chovat neměla, ale přátelsky s respektem, a i snacha k ní samozř.)pokud se chová majetnicky, logicky ta snacha dostane snadno ponorkovku, takže Parpiko tvoje teorie selhává je jiná věc být pětkrát týdně či denně s milou přítelkyní či stejně tolikrát denně s obtěžující samozvaně nadřazující se babičkou
Já když se dívám na moji tchyni, tak celkově fakt zas nic tak špatného to neni, ale když s ní clověk chvilku je, tak je uplně na maděru, pokud se tomu poddá a nebrání se tlemením se v duchu i navenek Takovéhle přísavky, co bez ohledu na jiné obtěžujou svými požadavky a potřebami ostatní lidi nazývám vysavače 
ZTdraví Květuše, a opravdu nevím, co poradit
- Citovat
- Upravit
23.2.06 08:11
Ahojte,no já nevím,já taky nevidím nic špatného na tom, že chce babička vidět vnouče, poznámka (už ho neviděla přece dva dny!) mi příjde taková necitlivá,protože babičky (ikdyž jsou vyjímky) milují svá vnoučata stejně jako své děti,těší se na ně a chybí jim.A navíc,když prcek na ni super reaguje a chce ji vídat,tak proč tomu bránit,není tam třeba maličko strach z toho, že by mělo dítě rádo více babičku ? (což se nestane,máma bude vždycky máma)Na druhou stranu dokážu pochopit, že ne každý si sedne s každým a někoho nemusíme vidět týden,ale jakmile ho spatříme,máme po náladě,mimoto s těmi narozinami to tchýně opravdu přehnala,to chápu.Ono je to těžko,zkuste si představit, že budete babičkami a že budete ve stejné situaci.Kdybych já procházela denně kolem rodičů s malou,věděla, že jsou doma a koukaj někde zpoza záclony,spíše by mě mrzelo, že neudělali těch pár kroků ven a nepozdravili a nemrkli na malou.Ale nikdy jsem nebydlela s prarodiči,nebo hned vedle nich,takže se mi to dobře povídá,možná by mi časem taky lezli krkem,což se stane občas i u nás,ale vždycky když mám tendenci jednat tak, že tm prostě tentokrát nejedu a když oni to,tak já to taky,tak si pak tluču do hlavy, že by neměla Terezka odnášet to, že mi něco nejde pod nos,protože vím jak malé děti potřebují co nejvíce lidí,kteří je milují a jak se jich dotýká,když jsou rodině spory,tohle totiž dítě velmi dobře vycítí.Tak jsem asi moc neporadila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 08:50
Marti,
já nevím, jak to má Julda … ale u mě jde o pocit totální ztráty soukromí! Bydlíme s tchýní na jedné chodbě v paneláku, byli zvyklí k nám chodit bez klepání, bez zvonění, prostě si odemkli, třeba v deset večer! To jsem vyřešila při dceřiných prvních narozeninách (po třech letech neočekávaných vpádů, kdy jsem třeba byla v bytě nahá nebo jsme se s manželem milovali ), důrazně jsem jim vysvětlila, že potřebuju mít svoje soukromí. No, samozřejmě jsem já byla ta divná, JIM to přece nevadí, když jsem nahatá - ale začali to respektovat.
Eliška je u tchýně kdykoliv si řekne, většinou denně jednu až dvě hodiny. Přesto tchýně mívá období, kdy na nás doslova číhá a kdykoliv klapnou u nás dveře a já vylezu s malou s bytu, už ji „náhodou“ potkáme. A to vůbec nemluvím o tom, když malá na chodbě třeba brečí, protože se jí nechce za vycházky domů … To je hnedle utěšování, jaká je to chudinka a co ti ta máma provedla 
Na Elišku pokřikuje z okna jako trhovkyně … No, kdybych mohla volit, tak NIKDY SPOLEČNÉ BYDLENÍ S TCHÁNY!!
Moji rodiče bydlí kilometr od nás, to je taková bezpečná vzdálenost. Denně se vídáme - a třenice prakticky nulové.
Já si uvědomuju, že moje máma se chová podobně jako tchýně, a kdybychom bydlely ve stejném domě, tak to bude stejné. Ale je to MOJE MÁMA. S tchýní jsem bojovala od začátku, nikdy se nesmířila s tím, že jsem jí „ukradla“ jediného synáčka a dávala mi to náležitě vyžrat.
A ještě k tomu, že babička dva dny nevidí vnouče … Já teda nevím, ale to snad záleží na víc okolnostech, než na společném bydlení. Třeba to dítě nechce k babičce tak často (bedete ho nutit, protože babička ho CHCE vidět? já teda ne.), nebo třeba maminka s ním chce být sama a pořádně si ho užít (u nás to tak je … občas se spolu s Eliškou nemůžeme nabažit a blbneme od rána do večera - a občas si lezeme na nervy - a pak je babička vítané zpestření … není na tom nic divného, co by měly říkat babičky, které své vnouče vidí dvakrát do roka.
Pa,
Baghira
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 09:03
No tak o tomto bych mohla psát romány…Taktéž žijeme s tchánovci, o to hůř, že pod jednou střechou. Sice v patře, to ano, ale stejně kamkoliv, kdykoliv, cokoliv babi s dědou stojí v pozoru u dveří a čekají, až se budeme vypravovat ven, nebo cokoliv jiného máme v plánu a čekají, až se jejich vnouče konečně objeví - vždyť jsem ji od rána neviděla! (podotýkám, že jdeme na polední procházku).
Byly doby, kdy jsem to hodně špatně nesla a občas jsem i utrousila ošklivou poznámku, že snad zvednout prdel a oblíct si boty zvládáme samy s dcerou…Samozřejmě i tady se cítili tchánovci strašně ublížení, že jim nedovolím, aby se dívali jak se oblíkáme, ale mně to opravdu strašně vytáčelo. Ne kvůli tomu, že chtějí vidět malou, to ani náhodou. Ale spíš kvůli tomu, že s ní dělali blbosti, Kačka samozřejmě jásala, ale já rostla z toho, že náš odchod potom trvá půl hodiny a více, jelikož Kačula chce dělat vše jiné než má. V opačném případě, pokud se mi podařilo jít dostatečně tišše, že na nás přišli až opravdu těsně před vložením čírčete do kočárku, tak jsme byly vypakované cca do 10min – bez zpocení, mé špatné nálady a bez Káčinýho jekotu, proč musí jít ven, když se na ni děda tak krásně kření..
A tady bych to chtěla zkusit vysvětlit…jsem vděčná, že ji mají rádi, jsem vděčná (opravdu a ze srdce, samozřejmě krom obvyklých hádech a pomyšlení si něco o tchyni a tchánovi, že tu žijeme-tedy ZATIM). Vy co znáte, čím jsme prošli, tak pochopíte, jak je skvělý mít dole babičku, která mi uvařila, zatímco jsem týrala dítě cvičením atd, která alespon občas si vzala malou a zkoušela s ní to, co jsem ji musela naučit..a světe div se..opravdu čekala na lísteček, co zrovna mají cvičit a dle toho se řídila! Samozřejmě časem se na to vykvákla, ale dnes už Tuky Tuky žádný lístečky nepotřebujeme. Časem jsem se naučila, že když na ně opravdu nemám náladu, tak jdeme potichu a jakmile jsme dole, tak s dostatečným důrazem křápnu dveřmi do kuchyně a tím do jejich království a časem po již menších připomínkách pochopili, že to je přesně to upozornění, že dnes opravdu žádný rozptylování a tak nás raději nechávají být. 
Perlička..Kačce lezly stoličky, byla šíleně protivná..a měli jsme jít ráno k doktorce. Jako obvykle jsme vybíhali v poslední chvíli a tak jsem již u nás říkala Káče, že jestli poběží za babičkou a dědou, tak dostane na prdel, jelikož nestíháme. že si půjde hrát, až přijdeme..jak to dopadlo? Sotva jsem ji snesla ze schodů, jak střelená mazala do kuchyně a na celý barák řvala „babičko, dědo já k vám nesmím, dostanu za to na prdel..a když k vám nepůjdu, tak přijdu potom“ 
a tím máme vyřešíno - tedy doufám.
Na druhou stranu..nezahazujte výhody žití s babi a dědou..i když to v počátku tak nevypadá. Dnes v Káčiných 2,5 letech je naprosto úžasný soužití… 
Babička je doma, na nákup chodí velmi brzy,takže ráno máme teplé pečivo..(nejsem líná pro něj dojít, ale proč nepřijmout ošatku připravenou dole na schodech?), víte jak je skvělý, když nestíháte, dítě je protivný a babička přijde po desátý ráno, jeslti si jej může vzít s sebou na poštu? na nákup? jen tak na procházku?..víte co stihnete věcí?? pokud tedy nezasednete k emimi
A stejně tak se během let vytvořil rituál, kdy Káča koukne na papírový hodiny, kde má předem nastaveno 18,00 - porovná opravdu s časem, který je, fofrem pouklízí hračky, čapne nějakou plyšovou potvoru a stojí u dveří halasící „jdeme dolů..babi čeká a bude večelníček“ a mám opět hodinku ..dítě se dole vyřádí, koukne na večerníček, pak už jen hupneme do vany a dostane véču a tradááá..
Tím nechci líčit, že je to tu ideální, to ani náhodou..holky vědí své, že jo??? 
miselline+kačenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 09:09
Ještě maličkou poznámku..třeba k Baghiře..Hned když jsme se sem nastěhovali, tak manžel hodně hodně důrazně prohlásil, že NASE soukromí je jen naše! A skláním se k tchánovcům..dodnes, i když mám třeba telefon, nebo mi přijde návštěva, tak poslušně stojí pod schody a křičí do patra že se děje toto nebo tamto..
Pamatuji si, že jednou jsme zapomněli zavřít okno a babi nám snad pětkrát volala, jestli opravdu může jít k nám a zavřít jej. Skoro to vypadalo, že by raději nechala pokoj vyplavit, než aby překročila zakázaný práh..
miselline+kačenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
