Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Společné bydlení s tchány
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.06 09:35
Jak to tady tak čtu, tak mi to nedá, abych se také nezatala Juldy.
Já sice mimi ještě nemám, ale vdala jsem se do baráku ke svému manželovi. Barák, který má dvě samostatné bytové jednotky, každý zvlášť východ, jen jsou uvnitř propojeny chodbičkou.
Bydlíme tam spolu už skoro dva roky. Ze začátku jsem byla nadšena. Kdykoli jsem potřebovala pomoct, poradit, třeba s vařením, stačilo seběhnout schody a byla jsem u tchýně.Teď už to nadšení opadlo, ale nelituji, že bydlíme s manželovými rodiči, jen někdy si říkám, že lepší by určitě bylo být sami.
Oni mají zavedené určitě zvyky, které „musíme“ dodržovat. Nebo spíš tedy manžel už je naučen je dodržovat a stejné se očekává u mě. Např. když někdo přijede (třeba z práce) domů, tak se těm druhým ohlásí, že už dorazil. Proto vždy když přijdeme s manželem z práce, ťukáme pokaždé na rodiče, abychom je pozdravili. Samozřejmě nás hned ochotně zvou na kafe apod. Ale na to už jsem se naučila reagovat a když prostě nechci, tak řeknu, že ne nebo že mám hlad a jdu udělat něco k večeři. Samozřejmě mluvím jen za sebe a manželovi řeknu, jestli chce, ať tam zůstane.
Víc mi ale vadí to, jak tady už někdo uváděl, že se vidíme každý den a hodně často k nám zavítá tchán.Vždycky zaklepe, zavolá jestli může, ale ne pokaždé se nám to samozřejmě hodí. Kolikrát ani nestihnu houknout, že jsem polonahá a už je nahoře. Ještě se tedy naštěstí nestalo, že by nás zastihl se milovat. Kolikrát přijde k nám do bytu jen protože nemá co dělat a hučí tam něco do manžela. Ať se klidně baví, ale jde mi o soukromí. Ví úplně o všem a on jako starší generace se pak snaží manžela ovlivňovat v názorech, které se pak samozřejmě s mými liší. Tudíž vznikají dohady. Nedokáži tohle manželovi vysvětlit, že je ovlivněn názory otce. Často mi bývá doma smutno, protože s manželovými rodiči se vidíme každý den, ale s mými rodiči se já vidím tak jednou za týden, za čtrnáct dní, přesto že od nás bydlí jen pět km. A opět kámen úrazu, že nedokáže pochopit, že za nimi chci jet sama a jen si s mamčou popovídat a tak. Tím, že jezdíme i z práce spolu a někdy on i dřív, tak chce být všude se mnou. Nechápe, že si chci s mamčou popovídat bez něho a cítí se ukřivděný.
Právě si říkám, že až budeme mít mimčo a já s ním budu na mateřské dovolené, tak se vše změní a já u mojich rodičů budu častěji a i bez manžela. Jen se děsím teď toho, aby to nedopadlo s tchýní jako u Juldy.
Kdybych ti mohla poradit, tak jedině sednout si s nima a promluvit si o tom. JE to těžké, znám to, protože stačí říct jedna nevhodně zvolená věta a je všechno v háji (ikdyž to špatně nemyslíš), ale něktěří lidé jsou prostě citlivější a musíš pořádně přemýšlet, jaká vhodná slova volit.
To jsi ještě dobrá, že ti nevadí, že mají pořád přehled, co děláš, kde jsi.
Já takhle jednou přišla později domů než jsem měla, manžel byl na služební cestě a tchán si neodpustil a zeptal se mi, kde jsem tak dlouho byla. Takže pořád pod kontrolou:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 14:58
Ahoj Prskavko,
tak v tomhle ti dokonale rozumím. Manželovi rodiče bydlí ani ne pět minut od nás, takže jsou u nás pečení vaření. Hlavně tchýně a manžel jenasvé matce neskutečně závislí, takže i když od nás po tříhodinové návštěvě odejde, tak za chvílizvoní telefon nebo Skype na počítači a čeká nás další obvykle celovečerní rozhovor. Což mě šíleně vytáčí, protože manžel nemá čas ani na syna a už vůbec ne na mě, ale maminku neopomene ani na chviličku. No a moji rodiče bydlí cca 10 km od nás, ale vídám je tak jednou za čtrnáct dní a kolikrát třeba ani celý měsíc, protože manžel nemá potřebu k nim jezdit a já se sama autobusem s kočárem kodrcám dost nerada a navíc autem jsme tam do 15 minut a autobusem je to cesta na hodinu a půl. Jenže mě to strašně mrzí, protože jsme vždycky bývaly rodina, která se každou chvíli schází a pořád si máme co říct a všechny sestry k rodičům jezdítřeba i dvakrát třikrát týdně i s celými rodinami a já když řeknu, že bych tam taky chtěla ject, tak mě odbyde s tím, že jsme tam přece byli před čtrnácti dny. je mi z toho do breku, protože onbez svých rodičů nevydrží ani týden a já proti nim nesmímříct jediné slovo. Navíc má tchýně od našeho bytu klíče a chodí si k nám jak se jí zachce. Takžekolikrát přijde zcela nečekaně a je to dost nepříjemné. Alemanžílka už asi bohužel nezměním a tchánovce také ne. Takže přeji jen pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 20:13
Tak kam se hrabe spolecna zaharada na zazitky Raul. Na Tvem miste Raul bych teda bojovala. A nerikej mi, ze nevidi ten rozdil a klice bych tchanum nedala. Ach jo.
Blizi se nase stehovani do mesta, kde bydli pritelovo rodice. Budou to k nam mit 10 min pesky. Nasi bydli v jinem meste 14km odtud. Nastesti k nasim jezdi Honza bez problemu, nebo ja muzu autem a jsem tam docela casto.
S jeho rodicema nebo spis milujici maminkou uplne idealni vztah nemam. Dobry neni. Zajimalo by me, co si o me mysli:-)
Ale abych pravdu rekla, mam take svuj podil. Jak se zacne chovat jak milujici matka svych jedinych nejlepsich chlapecku na svete, uz mam vztek a nejradeji bych zmizela. Vydeptava me spoustou veci. A nejvic me rozbije, kdyz se Honzi zepta, jestli si da salat. Ona nevari, ale furt dela salaty. No a jsme u toho. Me nikdy nenabidne. Driv delala aspon velkou misu a nebo dala dve lzice. Ale ted je to fakt jen pro nej. Kdyz uz me jednou hoooodne popudila, zvedl se jeji manzela a sel mi udelat salat on. A na to rekla, ze prej nevi, co jim. No ale nezeptala se na to. A to je porad. Zni to jako prkotina. Ale treba zaridim kytku ke dni matek a ona se vrhne na Honzu a dekuje mu, ze si vzpomel. Ja nic a to stojim vedle. Nebo zabalim darky a ona ho pochvali, ze to hezky zabalil a vi prece, jak driv balil darky. Nebo se ho pta, co vnoucek a co ruzne navstevy dr. Ja jsem vedle v mistnosti a muze se zeptat me. Honza vetsinou nevi a nic nerekne. No ale me uz se babicka nezepta. Je mi jasny, ze bych to nemusela tak prozivat, ale nejak si neumim pomoct. Chudak Honza, nez aby to vyresil, radsi rika, ze salat nechce:-) Ja se ho na to ptala a on rekl, ze si uvedomuje, ze se jeho mama chova divne, ale ze to prehanim. Tak treba jo.
Ale babicka je milujici a vzdycky rano Vitana, kdyz uz u nich jsme hlida a ja spim a super se vyspim. Nebo vecer muzeme nekam jit. Vezme ho ven, hraje si s nim. S tim problem nemam, at si pro nej klido chodi. To naopak jsou nastvani, ze jim ho nechci dat v lete na dovolenou. To uz byli loni nastvani, ale pochopili, ze stale kojim. No ale ted uz nechapou, ze kojim. A ze jeste chci kojit. Ale to uz je jina story.
Jo ale jinak souhlasim s Lesinou. Clovek to totiz vidi jinak. Me taky depta, kdyz neco udela Honzovo mamka. Ale pak si predstavim, kdyby to udelali znami nebo nasi a ejhle. Od nich by mi to nevadilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 21:40
Ahojte, přidávám se do klubu:-))
Juldo, taky ti rozumím, já se přistěhovala za manžou, náhoda je blbec-přes inzerát jsme sehnali baráček a dodatečně zjistili, že je cca 30 m od tchýně. A vrcholem je, že tu nedávno umřela sousedka a její domeček koupila švagrová s rodinou, takže nám všichni vidí až do kuchyně na stůl..
Já jsem echt háklivá na své soukromí, takže mě podobné věci taky dost deptají, viz když jdu s kočárem, jsem si jistá, že se o mně ví. Moje mamča si takové supervize užila zamlada taky ažaž a asi proto
jsem já na svoje území extra citlivá.
Takže od začátku dávám asi dost jasně najevo, že neberu přepadové návštěvy (prostě každá slušná nvštěva se předem ohlásí, ať je to kdo je to). A myslím, že to už celkem pochopili. Tcháni jsou hodní, to jo, ale přeci jen to prostě není moje krev, taky bych raděj měla po ruce svoje rodiče, jenže ti jsou 100 km a vidím je s bídou jednou za měsíc..:-/
A taky mě vytáčí, když má manža tendence tam jen tak zaskakovat. Je to volovina, ale já si za našima jen tak zaskočit nemůžu:-)
Takže hájím svoje teritorium zuby nehty, nenechám si fakt nic líbit, snažím se ale chovat slušně, prostě to chce stanovit jasný pravidla a trvat na nich. Manža to sice občas moc nechápe, ale musím říct, že se vždycky postavil za mě:-)
Tak to přežijme ve zdraví, oni to s náma asi nemyslej zle a kolikrát si říkám, jaká budu já, až mi můj malinkej chlapeček zdrhne z baráku s nějakou.. takovou..holkou:-)))))
Pa Jazzi a Matýsek 10m.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 21:47
Ahoj holky i já se musím přidat do téhle diskuze. S manželem jsme se brali když jsem ještě studovala VŠ a bydlela jsem na koleji. tenkrát jsme se domluvili, že budeme s tchánovci bydlet v jednom bytě a postupně - po škole to nějak vyřešíme. Měli jsem k dispozici velký pokoj a společná byla kuchyň a koupelna. Rodiče měli dva pokoje a ještě tady byl pokoj, ve které spaly švagrové s rodinama, když přijely. A že tu byly často. Po třech letech jsem přemluvila manžela a z pokoje pro hosty jsme si udělali obývák a máme taky dva pokoje. A tady to začín, několikrát jsem slyšela poznámku typyu, ale kde budou spát holky oni potřebujou soukromí? na to nereaguju, nebylo to řečeno do očí mě. Jinak co mi hrozně vadí je pořádek. Neříkám, že jsem nějak moc čistotná, ale jsou věci které nerozdýchám, jako špinavá kuchyň a koupelna. Když to uklidím nikdo si toho ani nevšimne a za hodinu to vypadá stejně. Tchán pak chodí a hudruje že je tu bordel, ale tchýně to uklidit nejde. Přijíždí večer asi kole 6 z práce a má pocit, že když já jsem doma už ve 2 -4 hodiny - jsem učitelka,takže nepravidelný příchod domů, ale minimálně ještě tři hodky doma - tak bych to asi mohla udělat já.
Je toho spousta, švagrovky radí at si s ní promluvím, ale já nevím jak, co jí mám říct, hele mami budeme se střídat v úklidu? Já jsem tam vetřelec a já na to nemám moc žaludek. Muj muž řekne já vím že je mamka bordelář a to je všchno a já asi zcvoknu. 100× nic umařilo i vola. No nic celkem jsem se rozepsala tak se mějte pěkně a přeju pevné nervy.
Zuzu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 22:19
Já se vidím s tchánovci tak asi 10× do roka. Objektivně musím přiznat, že tchýně je celkem normální ženská, ale… prostě je to tchýně. Když je u nás, jsem stále ve střehu, to co u své mamky přecházím, to tchýni vyčítám ještě hodně dlouho. Na druhou stranu si neumím představit, jak budu vydýchávat svou pozici tchýně, například při představě, že budu sousedkou rodiny svého syna a nebudu moci vidět potenciální vnouče každý den, /jako u juldy/ to mi připadá drsné. Takže holky - asi to chce pohovor, vymezit hranice, zkonfrontovat představy obou stran..
Ad jargová - asi by to chtělo vlastní bydlení, v jednom bytě bych nechtěla bydlet ani s vlastními rodiči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.2.06 22:44
Moc mě potěšilo(myšleno v dobrém!!!), že má někdo problémy jako já.Bydlíme s manželem v domě jeho rodičů, máme oddělené vchody, ale dříve tomu tak nebylo.Jsem ráda aspoň za tuto změnu. Zahradu máme společnou, maličkou, takže se tam vždy potkáme. Když náhodou k nám příjde v létě návštěva a my s ní jdem na zahradu(buď jen tak vypít si ven kafe nebo něco ugrilovat), tak pokaždé příjde tchýně a začne se bavit o své dceři-mé švagrové, že dělá doktorát, že jí téměř vše sluší, protože je štíhlá,…atd.Ale že je její dceři téměř 37, za 14 let, co jí znám toho uvařila pro své děti asi jako já za týden, že má doma bordel jak v tanku, že neví, co to jsou domácí úkoly(zato oháknout se na třídní schůzky-to ji jde!), tak o tom není řeč!!! Hodně mě to bolí, protože kdykoliv něco tcháni potřebovali-co se týkalo práce, byli jsme tady jen my-já a manžel, ale smetanu vždycky slízla švagrová.Manžel, když mu něco řeknu, tak téměř mlčí.Chce mít klid.A mě je to o to víc líto, protože nám to jinak klape skvěle, ale přiznám se, že jsem se už několikrát přistihla, že pomýšlím na to, že seberu kluky( 8 a 2 roky) a najdu si nějaké jiné bydlení.Je to u nás stejné, jak popisuje někdo výše. Kdykoliv někam jedeme, hned otázky kam, kde, proč, kdy se vrátíme atd. Vadí mi, že o nás všechno vědí.A soukromí v bytě? Máme v bytě dřevěné schodiště, kterým se vejde přímo do haly-žádné dveře. Když k nám přišla asi podruhé tchýně a vyrušila nás z milování v hale, manžel-protože věděl, že bude z mé strany dusno- ji seřval a ať příště klepe. A víte, co bylo příště? Opět jsme se milovali, najednou slyšíme, jak někdo říká " ťuky ťuk " a v hale stála moje tchýně! Když jsem něco prohodila o inteligenci, tak mi odpověděla, že nechápe, co pořád chceme, vždyť ona řekla ťuky ťuk… Víte, říkám si…až jednou budu sedět v houpacím křesle, v bačkorách, tak bych si ráda řekla…jo, bylo to fajn!!! a ne tak to bylo promrhaný.Celé roky jsem se nezavděčila ničím, bydlela a žila jsem tak, jak mi někdo nalajnoval, zkrátka ...........nic moc.
- Citovat
- Upravit
24.2.06 10:35
Ahoj holky,
tak já jsem na tom taky podobně. Bydlíme s manželem a jeho rodiči v malém rodinném domku, ale bohužel není rozdělený na dva byty, máme společnou kuchyň, ložnice všichni v patře, potkáváme se v pyžamech atd. Tchán je docela v pohodě, tchyně v podstatě hodná, jen hodně dominantní s potřebou mluvit pořád a o všem (a pokud není po jejím, je zvyklá své „kluky“, tj. svého muže a mého muže, pořádně seřvat). Já jsem z toho byla ze začátku vyřízená, moji rodiče se moc nehádají, párkrát mě rozplakala … Bydlíme společně 7 let a už asi 5 let jsme plánovali postavit svůj domek a odstěhovat se. Teď stavíme a ještě letos se budeme stěhovat, konečně 
Musím ale souhlasit s Lesinou a ostatními holkami, co se trochu zastávaly i tchyní - babiček. Mně taky ze začátku hrozně lezlo na nervy, že chtějí pořád Beatku vidět, jakmile jsme se potkali v chodbě, hned se ptali, co dělá, jestli spinká, proč pořád pláče (což šestinedělku, která sama neví, vyloženě potěší 
), měla jsem pocit, že nemám vůbec žádné soukromí, žádnou vlastní domácnost, žádnou vlastní rodinu, žádný klid … Stýkala jsem se s nimi spíš z povinnosti a ohledu na manžela. Potom jsem si ale řekla, že Bea určitě musí mít dobrý vztah i k prarodičům (sama pocházím z větší rodiny) a nebudu jí je brát jen proto, že já mám pocit, že nežiju podle svého. Přestala jsem se před nimi schovávat (taky jsem se vždycky snažila proklouznout s kočárkem ven a zmizet aspoň na chvíli) a Beatku jim vždycky dám třeba na hodinku dolů, aby si pohráli - čtou si s ní knížky, zpívají, hrají - Bea je má ráda, je spokojená a oni taky. A já můžu aspoň v klidu třeba vařit bez dítěte na noze 
, dát si koupel, něco si přečíst, poklidit - prostě cokoli. Je to teď mnohem lepší, víc mě vyčerpávalo s nimi „bojovat“ než vycházet po dobrém. Jasně že to není ideální (pořád mi z tchyně praská hlava, když jsem s ní delší dobu a na spoustě věcí se neshodneme atd.), ale to není nikdy nic …
Radím ti obrátit iniciativu - ať vás babča nepronásleduje, udělej to, co říká Lesina - jdi za ní sama a malého jí třeba na hodinku půjč a užij si ten čas pro sebe. Nebude po jejím, ale po tvém - a výsledek možná příjemně překvapí.
Bála jsem se taky, že je Bea třeba bude mít radši než mě 
- ale po hodině u babi už slyším, jak cupe po chodech a volá mamí! A já na ni mám taky víc času a elánu, ktež mám třeba uvařeno a můžu si s ní klidně hrát.
Zkus to, bydlení asi nezměníš, tak to zkus využít ve svůj prospěch. Bude to fajn a synek bude rád, že má babičku, která ho má ráda a doma odpočatou maminku, která s ním bude řádit zase jinak než babička.
Pevné nervy a neboj se toho
Kaa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.2.06 11:20
Predem se omlouvam, ze jsem anonymni.
Ja tedy naprosto Juldu chápu. Bydlíme s mými rodici a hruza, porad k nam lezou, mama s babickou mi porad radi, at se to tyka cehokoliv - od vareni presnasi malou. Nemame prakticky chvili klidu, a to jsou tomi rodice.
Jednou nas babicka vyrusila (bez zaklepani), akorat jsme se milovali, a ona na nas normalne mluvila a ze se mnou potrebuje nutne mluvit, snad si ani nevsimla, ze manzel byl ve mne
S tchanama je to to sami, tchyne ucitelka, chytra jak radio, vykecala by mi diru do hlavy, taha male veci od nakych svych znamych popripade od vietnamcu a tak da. Tchan mi vycita, ze jsem ukapla vodu na jejich sedacku, nebo ze neumim umyt nadobi. Ale musim tam jezdit kvuli muzovi kazdou chvili a dokonce tam prespavat 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.3.13 12:11
Jak spolu vyjít?
Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor na moji situaci -jsem 3.rokem v invalidním důchodu kvůli úzkostné depresivní poruše, momentálně jsem na mateřské s malým chlapečkem, jaká je moje mateřská když vzhledem ke svému zdraví jsem pracovala v chráněné dílně si asi dokážete nebo spíš nedokážete představit…bydlíme s manželem v domě, který dostal od otce, který zde má věcné břemeno.. Jeho otec pije, nadává mi, ponižuje mě, protože jsme s malým doma, nevyhnu se kontaktu s ním, a i když jsem chodila do práce, tak také ne - pracovala jsem z domova, protože můj zdravotní stav nedovolil chození do práce. Jsme s malým finančně skoro absolutně závislé na manželovi, každý rok se modlím, aby mi ten důchod nechali, abych měla aspon něco…vzhledem k nízkým příjmům odstěhování nepřipadá v úvahu, což tchán velice dobře ví a rád často a úmyslně to využívá ve svůj prospěch. Moji rodiče platí hypotéku na maličký byt, táta je navíc po infarktu, takže mají starostí ažaž, babička umírá na alzheimera, od nich pomoc čekat nemohu. Nevidím vůbec naději ve svoji budoucnost, moje choroba je doživotní, udržitelná, ale nevyléčitelná, jsem až s vysokou školou, která mi dala opravdu strašně moc dřiny, času a peněz, absolutně závislá na svém okolí. Nevím jak ze své situace ven.
- Citovat
- Upravit
15.3.13 12:18
A tvůj muž se tě nezastane? Je mi tě hrozně líto, ale nevím žádnou radu. Doufám, že ti někdo poradí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.13 12:20
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor na moji situaci -jsem 3.rokem v invalidním důchodu kvůli úzkostné depresivní poruše, momentálně jsem na mateřské s malým chlapečkem, jaká je moje mateřská když vzhledem ke svému zdraví jsem pracovala v chráněné dílně si asi dokážete nebo spíš nedokážete představit…bydlíme s manželem v domě, který dostal od otce, který zde má věcné břemeno.. Jeho otec pije, nadává mi, ponižuje mě, protože jsme s malým doma, nevyhnu se kontaktu s ním, a i když jsem chodila do práce, tak také ne - pracovala jsem z domova, protože můj zdravotní stav nedovolil chození do práce. Jsme s malým finančně skoro absolutně závislé na manželovi, každý rok se modlím, aby mi ten důchod nechali, abych měla aspon něco…vzhledem k nízkým příjmům odstěhování nepřipadá v úvahu, což tchán velice dobře ví a rád často a úmyslně to využívá ve svůj prospěch. Moji rodiče platí hypotéku na maličký byt, táta je navíc po infarktu, takže mají starostí ažaž, babička umírá na alzheimera, od nich pomoc čekat nemohu. Nevidím vůbec naději ve svoji budoucnost, moje choroba je doživotní, udržitelná, ale nevyléčitelná, jsem až s vysokou školou, která mi dala opravdu strašně moc dřiny, času a peněz, absolutně závislá na svém okolí. Nevím jak ze své situace ven.
Můj názor na tvoji situaci je, že je to blbý. Prostě začarovanej kruh a jak z něj ven??? No, bohužel řešení moc nevidím, snad leda to vytrpět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.13 12:58
Je to asi hnusné, ale počkat, až tchán umře. Jestli pije nemusí to trvat dlouho.
- Citovat
- Upravit
15.3.13 12:58
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor na moji situaci -jsem 3.rokem v invalidním důchodu kvůli úzkostné depresivní poruše, momentálně jsem na mateřské s malým chlapečkem, jaká je moje mateřská když vzhledem ke svému zdraví jsem pracovala v chráněné dílně si asi dokážete nebo spíš nedokážete představit…bydlíme s manželem v domě, který dostal od otce, který zde má věcné břemeno.. Jeho otec pije, nadává mi, ponižuje mě, protože jsme s malým doma, nevyhnu se kontaktu s ním, a i když jsem chodila do práce, tak také ne - pracovala jsem z domova, protože můj zdravotní stav nedovolil chození do práce. Jsme s malým finančně skoro absolutně závislé na manželovi, každý rok se modlím, aby mi ten důchod nechali, abych měla aspon něco…vzhledem k nízkým příjmům odstěhování nepřipadá v úvahu, což tchán velice dobře ví a rád často a úmyslně to využívá ve svůj prospěch. Moji rodiče platí hypotéku na maličký byt, táta je navíc po infarktu, takže mají starostí ažaž, babička umírá na alzheimera, od nich pomoc čekat nemohu. Nevidím vůbec naději ve svoji budoucnost, moje choroba je doživotní, udržitelná, ale nevyléčitelná, jsem až s vysokou školou, která mi dala opravdu strašně moc dřiny, času a peněz, absolutně závislá na svém okolí. Nevím jak ze své situace ven.
Mas velkou vuli a silu, kdyz to takhle dlouho zvladas.Ja bych na tchana stejnou menou spustila.Kdyz na to nic nerikas, tak si asi mysli, ze ti ty urazky nevadi. Doufam, ze te manzel miluje a spolu to zvladnete..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.13 13:13
Podle mě je jediný výhodisko, aby zakročil tvůj manžel. Jenže s opilcem toho asi stejně moc nezmůže. Možná bych zkusila zvážit nějaký levnější podnájem, pokud by k tomu muž svolil, což by měl pokud mu na tobě záleží. Vím, že to není nejlepší východisko ve vaší finanční situaci. Na druhou stranu si myslím, že člověk tu nežije proto, aby mu někdo druhý ničil nervy. Podepíše se to i na Vašem synovi. A když to napíšu hnusně, dokud tchán neumře a vy tam budete žít, bude to stejné. Mám podobnou zkušenost z mého blízkého okolí. Sice trošku jiná situace, kdy je tchán buzeroval v jejich vlastním baráku, ale dotyční tak žili 30 let. Ulevilo se jim až když ta osoba zemřela. Jednalo se o dědu mého manžela. Já ho zažila poslední 3 roky a to se mě manžel od toho snažil separovat, protože děda pro něj neexistoval. Zlejšího člověk jsem snad ještě nepotkala. Myslím, že i trpěl nějakou duševní chorobou. A zažila jsem tu takové scénky, které by si snad ani nejlepší spisovatel nevymyslel. Pokud nechceš mít zničenej život začněte to nějak řešit. Radši anonymně kůli rodině
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
