Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Návštěvy tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.1.06 15:29
Návštěvy tchýně
Ahojky,
mám takový problém: s manželem jsme spolu něco přes dva roky. K mé mamce jsme začali chodit poměrně záhy, zvala nás na oběd či jen tak - prostě celkem pohoda. Tchýni jsem poprvé viděla v okamžiku, kdy jsme se rozhodli pro svatbu (svatba byla v srpnu 2005) - do té doby jsem pro jejich rodinu (vyjma bráchy) byla vzduch. Snaží se být na mě milá a celkem i je, jenže já ji nemusím, prostě mi nesedne. Pořád mi jen radí, jak a co mám jejímu synovi dělat … Konflikty zatím žádné nebyly, to zas ne, na dost věcí prostě mlčím a zatím to jde.
Teď každým dnem čekáme dcerku. K tchýni téměř nechodíme, manžel tedy ano, ale na návštěvy nás fakt nezvou. Dohromady jsem tam byla 3× - a vždy jen děsně oficiálně. Prostě normální vztah se neměl šanci rozvinout.
Teď čekají pro ně první vnouče (navíc děsně kecají do jména naší maličké) a tchýně se tváří, jak moc ji bude chctít vídat. Nevím, co s tím, já se s ní moc vídat nechci. Neznám ji, nesnáším rady (dělala v kojeňáku, takže i ohledně malé ví vše nejlíp a radí mi už teď)…
Když s ní někdy mluvím (hl. telefon), vysvětluje mi, jak nemají čas, a proto nás nezvou … Ale až se malá narodí, času bude najednou dost, to jsem si jistá. Manžel chodí z práce v noci, takže návštěvy u nich jen s manželem moc v úvahu nepřicházejí - ale sama tam chodit také nechci. Neměli o mě zájem, když jsem byla „sama“, nevím, proč bych se měla přetrhnout, až bude malá venku.
Nechci malou okrádat o babičku, nemám na mysli úplný bojkot návštěv, ale nevím, co s tím.A hlavně: jak se vyhnout tomu, aby ona nebyla u nás pečená vařená.
Máte někdo nějaké zkušenosti?
Díky moc,
Hanka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.06 15:43
Ahojky, řešila jsem podobnou situaci, dkyž jsem čekala první holčičku, ale........
Musím říct, že plno věcí ohledně názoru na mě z jejich strany, jsem si vsugerovala sama - těhu hormony pracují 
- a hlavně jsem taky (asi jako každá maminka) měla strach, že mi budou do výchovy dost kecat, poučovat a navštěvovat víc, než „bude potřeba“ 
.
Ještě do porodnice za mnou tchyně chodila KAŽDÝ DEN!!! A já jsem se třepala hrůzou, že než přijedu domů, bude tam na mě čekat 
. Přes švagrovou jsme se snažili „nějak“ její návštěvy upravit.
Dopadlo to tak, že se urazila (a to je švagrová opravdu diplomatka) a asi půl roku se ani neozvala. To už jsem jí občas telefonovala já, abych vztahy upravila, zvala ji atd, ale nic mi to nebylo platné. Vztah se trvale ochladil.
Když i dnes přijdeme na návštěvu s oběma dětmi, je tam ta zeď, která se bohužel ne a ne zbortit. Taky nemám ráda poučky a zaručené metody, které fungovaly před 30 lety (o nepřijatelnosti něčeho neového nemluvě). Možná i proto, že občas to zkusí a já si odvětím po svým a nedám si OPRAVDU do výchovy svých dětí mluvit, možná i proto to tak je.
Manžel se k ní na návštěvu taky moc nehrne - obvykle následují výčitky všeho druhu, takže jsme na tom tak nějak.........no nevím, jestli jsem tehdy její návštěvy neměla vydržet - právě kvůli dětem.
Zase mě rychle vyléčí její nabídky jídel pro půlroční až roční dítě, nucení dávat malou do chodítka (bez diskuzí), posazování proti mé vůli, apod..........
Je to opravdu těžké a chápu tvoje obavy, ale zkus to opatrněji, než my 
s tím odstupem.
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 16:03
Já jsem na téma tchýně možná dost přecitlivělá, protože ta naše ani neví, že čekáme mimi (nestýkáme se a ona navíc prohlásila, že babičkou nikdy být nechce), ale reaguji na tvoji větu, že nechceš malou okrádat o babičku. Chápu, jen dej pozor, aby nakonec babička neokrádala tebe o malou.
Hodně pevné nervíky,
Bebet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Missorka
30.1.06 16:29
Hanko,
neřeš to dopředu. Ne každá špatná tchýně je špatná i babička! Já mám ke své tchýni tisíc výhrad, ale babička je perfektní, když vidím, jak se na ni Vojta třese a jak ona si to s oběma dětma užívá, tak mi ani nepřijde, že Vojta nutně musí mít na procházku ven punčocháče, protože jinak by mu koukaly HOLÝ nožičky, a že ho koupeme v moc studené vodě a nedávám mu dost často čepici…
Nech to vývoji. Jenom si s chladnou hlavou stanov, kde máš hranice, co nesneseš. Pokud chceš být např. striktní v otázce jídla, trvej na tom. Ale je spousta oblastí, kde se to dá dělat, tak jak chce babička (myslím po dobu návštěvy) a spokojené jste obě.
Babičkám zdar, jsou pro děti velký dar, i když to jsou TCHÝNĚ…
PETA
- Citovat
- Upravit
30.1.06 16:40
Ahoj Hanko,
uplne ti rozumiml Prozivam presne neco podobneho jako ty, jen s tim rozdilem ze o nás se tcháni zajímali hned jakmile se začlo mluvit o svatbe. CHodila jsem s manželem (s malými přestávkami) deset let a pak jsme se rozhodli že se teda vezmeme, že stejně patříme k sobě. Jak ti byli stastni ze se konecně bereme a že po tak dlouhé době kdy nás přemlouvali at se vezmeme ze si strasne přeji vnoucátko k tomu skutečne dojde. Tak se tak stalo a v srpnu 2004 byla svatba. Ihned po tomto datumu k nam tchani zacali jezdit skoro pravidelne kazdy vikend a to i presto ze bydli na Morave a my tehdy jeste v Praze…bohuzel na me stezováni si manzelovi at jim neco rekne, ze chci mit taky jeden volny vikend pro nas jsem u nej neuspela…Rekl mi ze nas maji radi atd…a at jsem rada ze nam dovezou vino, brambory, zeleninu, ovoce…ze to nemusime aspon kupovat…No sileny. Hned za 3mesice po svatbe jsem otehotnela a bylo to jeste horsi…no nebudu to prodluzovat. Nyni máme pulrocního syna a vzhledem k tomu, že jsme oba z Moravy jsme se i na Moravu vrátili. Nastesti ne do stejneho mesta ze ktereho pochazime ale jen o 80km vzdáleného mesta. A tcháni?? Opet jsou u nas porad a mě z toho vlasy šedivi. A co vic. Tchan je podnikatel a tchyne ma takovou praci ze chodi uz na 6h na ráno takze ve 3konci a tak si nekdy zajedou i pres tyden na maleho podivat. No hruza…Kdyz si stezuji manzelovi tak jen podotkne at jsem rada ze mam chvili klid (maly totiz je strasny raubir, nechce moc spat, nejradeji by se porad nosil a tak dkyz jsem s nim sama je to zahul,ale radeji budu nevyspana nez abych je tam porad mela…) A taky bohuzel nevim co s tim…Oni si ho navic strasne privlastnuji. Kdyz jsme u nich tak jsem tam jen jako kojna…vsechno delali za me, vcetne koupani, vecerniho uspavani…no vsechno..a ted??? Brunikovi už dávám přikrmy a oni??? Vyjadrili se " no konecne, ted uz si vezmeme na starosti i krmeni…" kdyz jim oponuji ze ja jsem matka,ze si ho nakrmit dokazu sama tak jsem napomenuta proc delam takovy ofrky ze oni to prece taky zvladnou a proc jim to nedopreji kdyz oni ho maji tak radi atd atd…Navic mi porad rikaji jak je chudak chudy, ze uz se tesi jak si ho vezmou na starosti ze ho „spravi“ ze mu daji hned buček a vepro-knedlo…a ze to mu bude chutnat…no hruza.....
Takze jak vidis…nejsi na tom sama…Ikdyz kdo vi, co treba bude u tebe po porodu, treba to jsou jen její silný řeči a pak na vás taky nebude mít čas jako doteď.
Mě moji rodiče radí, že si musím udělat pořádek sama. Ja vím…jenže lehce se to řekne..... Oni se hned cítí uraženě, a hned reagují že jim ho nechci dát, že jim beru jedinou radost v životě (oni totiz nemají žadné koníčky, známe a to je taky asi kamen urazu..) atd atd…
Tak nevím.....máte některa taky takovou zkušenost??? Poradíte? Když v manželovi oporu opravdu nemám???
Držím nám všem palce ať to pro nás dopadne co nejlépe
Jo a muzu se Hanko zeptat jake máte jméno že se tchyni nelíbí?? Nic si z toho nedělej tcháni taky nebyli spokojeni s Brunem ale zkrátka jsem si pro:,–(ila svou…
Tak pa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 16:59
Ahoj,
ja sice mam super tchyni, ale bohuzel vubec nevychazim se svou matkou 
A v tehotenstvi a po narozeni syna to vygradovalo a byla uto plna tragedie- do vseho nejen kecala, ale i (pomoci ruzneho citoveho vydirani a hrozeb) vyzadovala, aby vse bylo podle ni. Vsechno co ja jsem chtela byla „vymyslenost, kravina, furt jenom neco moderniho“ Kojit je podle ni pitomost, mam mu davat um. mliko s s rozkvedlanym vejcem, sladky caje , pomerance a koupat ho musim jedine ve vanicce a nosit na stojaka a davat mu tohle a nedavat mu tamto …atd
Delala ale i mne hrozny veci, neustale se snazila mi syna „brat“ a snazila se aby ji mel „radeji“ nez me…
Nejdriv jsem si myslela , ze je to tim sestinedelim a pak kojenim, no proste, ze se mi to vsechno jenom zda. Ale nezdalo, naopak cim vic syn zacinal chapat tim to bylo horsi, protoze ho vylozene proti mne a manzelovi stvala. Tajne ho krmila maslem a rohlikem (ve trech mesicich!!) v 6 mesicich mu davala pomerancovy dzus, vajicka apod. ackoliv jsem dodrzovala hypoalergenni dietu (jsme s manzelem alergici).....
Nepomahalo nic- rady, prosby- proste jakykoliv slusny zpusob komunikace.
Nakonec se muj manzel nastval a rekl, ze jestli budou chtit syna vidat, tak jedine za podminek, ktere urcime my. Nasledovala urazka, citove vydirani (typu ze uz nema dceru, ze jsem ji vrazila nuz do srdce, ze takhle by se k vlastni matce nechovalo ani zvire…a nektere dalsi) a asi pulroku byli mi rodice urazeni a cekali az se jim omluvim, mezitim obcas vyhrozovali, ze na nas zavolaji socialku a pravnikem neco budou resit, vydedili me…
Nebudu to protahovat za pulroku prisli s prosikem, ze slibuji ze se budou chovat normalne. Takze ted s nima aspon mluvime, syn tam jde na navstevu, ale treba nejaky samostatny hlidani nebo uzsi kontakt nejde- zkusila jsem to a ihned zase mama zacala zkouset ty svoje praktiky
Takze vlastne kdyby to aspon byla tchyne tak bych byla radeji Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 17:29
ahoj v budoucnu očekávám stejný problém jako ty bydlím s manželovými rodiči a rok asi ještě budu, potom se sice osamostatníme, ale jen o patro výš děláme si nádstavbu na rodinném domku sice budeme mít vše své včetně vchodu.
Mám z toho veliký strach její tendence radit a ona žádné chyby nedělá je strašná jaá jsem asi ta nejneschopnější manželka na světě, lavně že mám počítač tam prý i navařím a vyperu atd.
Pořád musí vše vědět a ni si s manžlem nemůžeme skoro nic říct na vše hned reaguje a musí být v obraze.
Když vidím jak kontroluje svoje vdané dcery jestli se dostatečnšě starjí, jelikož jsou špatné matky tak se mi chce utéct někam daleko.
Jediné moje štěstí je to, že manžel to vnímá stejně jako já a občas ji usměrní.
Jé to jsem rda že jsem si vylila srdíčko úplně se mi ulevilo
( i když je manžel zlato vše mu říkat nemůžu přece jen je to jeho máma)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 17:38
Janat , to je opravdu děsný a navíc, když je to tvoje máma!! Nevím jak tě povzbudit, snad jen, že je dobře, že máš manžela, který je při tobě. Je dobře, že jste vydrželi, s některýma rodičema fakt nejde vyjít i kdyby se člověk přetrhnul.
Já nemám nijak hroznou tchýni, ale taky mě dokáže vytočit i rozplakat, ale je naštěstí dost daleko. Zato tchán je děsnej - když jsme se s manželem vzali tajně (jen my a 2 svědci) a pak jsme to všem oznámili (byla to pro nás oba druhá svatba, peníze na velkou svatbu jsme neměli a navíc jsme čekali vytoužené miminko), tak se tchán strašně urazil a čekal, že ho snad odprosíme. Pak se dozvěděl, že jsem si nechala svoje původní příjmení (po prvním manželovi) - další důvod se nafouknout a když se nám narodila holčička (mimochodem po IVF a rizikovém těhotenství), dostala sice příjmení po manželovi, ale on se stejně naštval a vykřikoval, že to není jeho vnučka a že zavolá rodičům mého prvního manžela(!), že mají vnučku. No prostě hlava vypitá. Naštěstí je manžel při mě a všechno, co mě naštve, umí zlehčit, že se tomu nakonec smějeme. Řekl mu, že jestli se mu to nelíbí, můžeme holčičku přejmenovat po mně, tak naštěstí zklapnul. Moji rodiče nejsou svatí, ale s nima se mi komunikuje přece jen líp. A od té doby, co se stali babičkou a dědou jsou opravdu mnohem milejší (což o tchánovcích nemůžu říct ani omylem).
Takže hodně síly, ať to zvládnem se zdravým rozumem
Adka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.06 17:47
Uf uf! Tchýně, věčný horror :-/ Ta moje je… no, byla by přesně jak píšou holky - všechno podle ní, neustálé návštěvy v nepřiměřené míře, kecání do všeho… manžel je naštěstí zcela na mojí straně, pokud si myslí, že je něco na tom, co říká, řekne mi to napřed soukromě, abychom se k tomu mohli postavit spolu… bez toho by to, myslím, prostě nešlo. Pravda, dost jsem jí i „vychovala“ - prostě velmi zřetelně dala najevo, že na návštěvu se jezdí až po ohlášení, že není běžné, aby měli klíče od našeho domu, že názory na zařízení domu či výchovy mimča se mohou různit, ale bydlet tu budeme my a vychovávat ho budeme taky my. Prostě teď už to funguje dobře a vycházíme čím dál líp.
Mimčo ale asi bude velká zatěžkávací zkouška - hodně těžce nese, že nechci, aby u nás byla, až přijedu z porodnice a taky je pro ní hrozným překvapením, že jí nechci půjčovat mimíse každý víkend na oba dny 
Napřed si toho, že jsem těhotná, vůbec nevšímali, ale najednou hroznej obrat. No, snad jim to dlouho nevydrží Její výchovné metody jsou… no, prostě nestojím příliš o zakomplexované děti, které neustále někdo přesvědčuje, že jsou úžasné a dokonalé, ať dělají cokoli. (Když vidím, jak se chová k malým sestřenkám…) I když, alespoň, jak popisuje, by patrně v půl roce seděly na nočníku a recitovaly přitom násobilku.
Jsou prostě hranice, kde půjdou věci po mém i za cenu vážnější roztržky. Třeba kojení za to stojí.
Ale co chtěl básník říci: musí se začít u manžela. Ten má a MUSÍ být oporou svojí ženě, ne mamince. On je ten, kdo by s ní měl probrat sporné věci - ve prospěch manželky, i když on samotný neví, co by bylo lepší. Mělo by mu být samozřejmé, i když to pro něj není jednodušší, přijmout fakt, že je dospělý, ženatý muž s odpovědností za SVOU domácnost - a ne součástí té minulé.
Ale jak to tak čtu, tak to někteří prostě nechápou… To držím všem palce. A hlavně si to chce postavit hlavu hned od začátku. Ustoupit v jedné věci znamená připravit cestu pro další.
A
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.06 11:20
Ahojky,tak já jsem s tchýní nikdy takové problémy neměla,tedy ne v takové míře,než se malá narodila,tak jsme se vídali,ale nebylo to někdy „to pravé ořechové“ a já měla před narozením plno obav, že mi bude do všeho mluvit,zahrnovat malou nespočtem dárků apod. a musím říct, že co se malá narodila,tak jsem mile překvapena.Tchýně nejenže mi do ničeho nemluví, občas poradí,ale nechává na mě co udělám,ale taky nekupuje zbytečnosti,je hrozně hodná,prostě druhá máma…spíše moje mamča má potřebu mi do všeho mluvit a diví se,když jí neposlechnu, že ona svoji maminku vždy poslechla, no co budu povídat,ale zkouším to brát s nadhledem,vím, že to nemyslí zle a co můžou vlastně dělat jiného, než že nám můžou radit?Opravdu si myslím, že to nemyslí zle,je to jedna z mála věci,do kterých nám přece „můžou“ mluvit,protože jsou taky mámy,ale chápu, že ne každá tchýně je v tomhle v pohodě a upřímná.Co se týče návštěv,já nevím,já jsem asi měkkouš na tohle,ikdyby mi tchýně ublížila,tak vím co cítím k Terezce a ikdyž by třeba neměla ráda mě,tak Terezku opravdu miluje a já bych jí v návštěvách nebránila,nebo bych si stanovila určitě meze narovinu ať je hned odzačátku jasno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.06 13:41
Nechtěné návštěvy
Ahojky,
já mám taky problém s tchýni. Má velmi těžkou povahu a nikdo s ní nevydrží víc než pár dní. Teď začala brát i nějaké prášky na nervy, ale myslím, že jí to stejně nepomáha.
Bydlíme od ní 700 km (úmyselně), ale stejně ji mám na krku každý měsíc (někdy i častěji 
) Když vím, že má přijít tak jsem z toho úplně na nervy a ještě dlouho o tom přemýšlím, proč ji musím trpět.
Když příde, tak není ochotna se vůbec přispůsobyt našim zvyklostem a všechno se snaží změnit. Např. my máme rádi teplo a máme doma cca. 23 stupnů, ale když příde tak, hned je jí horko stáhne my topení a otevře okna. Mirka na to není zvyklá a většinou pak nastydne. Nebo co se týče jedla (a to je snad nejhorší), snažím se Mirce vařit zdravá jídla, jí pravidelně a taky nejí co ji nechutná (nenutím ji) . Moc dobrý jedlík není, ale sní svoje. Není hubená ale ani tlstá. No a moje tchýně je toho názoru, že dítě má být kulatučké. Jenže když příde nacpáva ji hranolkami, a jídlem, které mi vůbec nejíme nebo jenom občas. Přitom mám navařeno. Ona si však řekne, že polívku nejí a Mirce taky nedala. Nutí ji nacpávat se celý den, i když Mirka nechce a nekdy u toho cpaní jídla, my odmítá jíst i když se tchýně vráti domů. Zatím vždy jsem se snažila být slušná a někdy slušně vysvětlila, že tohle se u nás nejí. Nebo, že se to u nás takhle nedělá, ale ona jako by neslyšela a dělá si po svým. Vždy to nějak přetrpím, ale pak jsem z toho na nervy a schytá to Mirka a manža. Ten se mimochodom odlifruje do práce a radši není ani doma
Mám být k ní ostřejší, nebo jak naní? Snažím se být slušná kvůli Mirce, přece jen je to její babička. Jak by jste to řešily?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.06 14:11
Ahoj Cencul,
v první řadě bych se snažila přesvědčit manžela, že mě v tom nemůže nechat samotnou, zvlášť když je to JEHO matka, že Jiná věc je, jestli do práce prostě musí - pak bych si ty návštěvy plánovala na někdy jindy - ovšem pokud se Ti tchyně dopředu ozve
No a v žádném případě bych nedovolila, aby moje dítě někdo nutil do jídla, a už vůbec do hranolků apod.! Stejně tak bych topení zase zesílila, okna zavřela, a pokud by to „babička“ nerespektovala ani po upozornění, že malá bývá jinak nastydlá, tak bych jí slušně, ale pevně řekla, že U NÁS se bude řídit NAŠIMI pravidly. Právě kvůli malé, určitě je pro ni víc nepříjemný, když ji někdo znásilňuje, aby se přecpávala, než to, že se jí před babičkou zastaneš, i kdyby to měla brát tchyně jako útok na svou osobu.
Dobře se radí, že
Je to určitě hodně těžký, ale jak budeš jednou nekompromisní, tak máš určitou naději, že Tě začne brát vážně a poslouchat, co jí říkáš. Nebo se nafoukne, nějakou dobu nepřijde a Tobě se aspoň uleví. Taková babička zas není nějaké terno, aby sis dělala výčitky kvůli malé, že ji třeba chvíli neuvidí.
Toť můj čistě laický názor, protože mamku i tchyni mám úplně v pohodě.
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.06 14:13
Ahoj Cencul, řešila bych to daleko rázněji 
.
U prvního dítěte jsem se chovala podobně. Prostě z respektu a doufala jsem, že i ona čäsem sleví. Ale nic. Proto dnes, u druhé holčičky, si stojím za svým a s klidným hlasem vysvětlím Barunce (dcera, ne tchýně ), že slané sýrové brambůrky jíst nemůže, protože by ji pak bolelo bříško. Dcera má 17m, tak netvrdím, že to chápe. Vysvětlení je ostatně spíš pro tchýni. A brambůrky, i když je to „dárek“ od ní, odesu třeba na linku. To stejné s posazováním do chodítka (probíhalo u nás na jaře) - to zase svádím na doktory, že nám so výslovně zakázali. Někdy ze sebe udělám hloupou, říkám, že tomu ani tolik nerozumím, ale že když to říkal doktor.............a přihodím pádné argumenty. A funguje to.
Dnes už jsem si konečně vydobila svůj respekt a i když se neubráním štiplavým poznámkám, jsou návštěvy jiného rázu. Dokonce se mě OBČAS zeptá, jestli tohle může Barunka jíst.
Jde ale o to, aby jsi měla dobře zpracovaného i manžela. Musí stát za tebou a ne se tvářit tak nejapně, jak to zkoušel ze začátku ten můj . V té chvíli většinou dělal, že neví, o čem je řeč. Dnes už taky oddělává oříšky apod…
Tak hodně sil. a co mi pomůže je, že si říká, že tohle je moje dítě a JÁ jsem zodpovědná za jeho výchovu. I za to, co a kdy jí. Ona s ním pak nebude v noci sedět a utěšovat ho, když ho to bříško bude opravdu bolet. (i když i na tohle je od ní argument: prý, že dětem dávám zbytečně moc zdravé jídlo, takže proto je pak bolí břicho z toho „normálního“). Tečka. Samy mi musíte potvrdit, že k tomu není co dodat 
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.06 14:13
Ahoj Cencul, řešila bych to daleko rázněji .
U prvního dítěte jsem se chovala podobně. Prostě z respektu a doufala jsem, že i ona čäsem sleví. Ale nic. Proto dnes, u druhé holčičky, si stojím za svým a s klidným hlasem vysvětlím Barunce (dcera, ne tchýně ), že slané sýrové brambůrky jíst nemůže, protože by ji pak bolelo bříško. Dcera má 17m, tak netvrdím, že to chápe. Vysvětlení je ostatně spíš pro tchýni. A brambůrky, i když je to „dárek“ od ní, odesu třeba na linku. To stejné s posazováním do chodítka (probíhalo u nás na jaře) - to zase svádím na doktory, že nám so výslovně zakázali. Někdy ze sebe udělám hloupou, říkám, že tomu ani tolik nerozumím, ale že když to říkal doktor.............a přihodím pádné argumenty. A funguje to.
Dnes už jsem si konečně vydobila svůj respekt a i když se neubráním štiplavým poznámkám, jsou návštěvy jiného rázu. Dokonce se mě OBČAS zeptá, jestli tohle může Barunka jíst.
Jde ale o to, aby jsi měla dobře zpracovaného i manžela. Musí stát za tebou a ne se tvářit tak nejapně, jak to zkoušel ze začátku ten můj . V té chvíli většinou dělal, že neví, o čem je řeč. Dnes už taky oddělává oříšky apod…
Tak hodně sil. a co mi pomůže je, že si říká, že tohle je moje dítě a JÁ jsem zodpovědná za jeho výchovu. I za to, co a kdy jí. Ona s ním pak nebude v noci sedět a utěšovat ho, když ho to bříško bude opravdu bolet. (i když i na tohle je od ní argument: prý, že dětem dávám zbytečně moc zdravé jídlo, takže proto je pak bolí břicho z toho „normálního“). Tečka. Samy mi musíte potvrdit, že k tomu není co dodat
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.06 14:33
Nejhorší u nás je, že i když to výslovně zakážu, tak si pak Mirku veme stranou, tak abych to neviděla a šoupne ji tam něco do pusy. A pak za hodinku příšla, že přece jenom se ji povedlo nacpat to do ní:twisted:
Bohužel nám většinou tchýně oznámy den předem, že přijede a nebo se stalo že sa nám objevila přede dveřma. 
No musím se zase psychicky srovnat protože se zase chystá za týden.
A rozhodla jsem se že na ni budu tvrdá. Doufám, že to zvládnu, protože to moc v povaze nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
