Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
stojí Váš manžel při Vás?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.12.05 10:23
stojí Váš manžel při Vás?
Stojí Váš manžel při Vás, nebo při své matce, kteráVás donekonečna chce poučovat a kritizovat? Jak se s tím vyrovnáváte, popřípadě jak se Vám podařilo to na dobro vyřešit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.12.05 10:35
Ahoj wiero, já takový problém ani nemám, tchyně je vcelku v pohodě, ale můžu říct, že ve skrytu duše, stejnak já preferuji svou maminu a mnžel zase svojí. Tak už to asi chodí, že si každý stojí za svojí rodinou. Jinak držím palečky aby se u Tebe vše vyřešilo a neměla si v rodině problém a rozbroje. Mně by to určitě vadilo, kdyby mě tchyně kritizovala apod. Vše má své meze - nenech si to líbit.
HEZKÉ VÁNOCE.
""http://tickers.TickerFactory.com/ezt/d/2;10716;112/st/20051110/n/NIKOLKA/k/7ed0/age.png:http://tickers.TickerFactory.com/…7ed0/age.png
""http://tickers.TickerFactory.com/ezt/d/2;10726;51/st/20010125/n/DAVIDEK/k/3836/age.png:http://tickers.TickerFactory.com/…3836/age.png
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 10:53
Wiero, hahááááá…můj chlap stojí mezi a chce mít klid od obou stran. Tchýně pořád jen poučovala a poučovala a hádala se a koukala na mě jak na vola, co za novoty jsem to přitáhla do péče o dítě a nejhůř bylo s jídlem.
Nejhorší to bylo po porodu, já si připadala, že dítě je její a manžel v hádce mezi námi mlčel, v soukromí mi pak řekl, a proč to tak neuděláš nebo proč jí neuděláš radost, nebo jednim uchem dovnitř a druhym to pust ven, mysli si svoje. Zastal se mě jedině tehdy, když přišla a moje měsíční Bára ležela jen v bodýčku a onožkách (doma bylo přetopíno a to nás vytopili jen zezdola) a že jsem blbá.
Jinak mi říkal, že je na nás vidět ta nevraživost, páč ona mi vnucovala svoje názory a já neposlouchala a jela si svoje a rovnou jsem jí řekla, že to dělat prostě nebudu.
Manželovi dodnes vytýkám, že kdyby jí zavřel ústa hned tehdy, byl by svatej klid. Proto se spolu taky hádáme, protože mě vadí, že jíto nedokáže říct on. Nechci já, protože bych, jak se znam, to vyřešila hodně nepříjemně a my bydlíme v jejich baráku, takže možnosti jsou omezené (i proto si myslí, že je lepší jí nic neříkat, když u nich bydlíme). No ap oslouchat to pořád dokola nechci, já na to nejsem ten typ, co to dokáže donekonečna ignorovat.
Nicméně zlepšení mírné je. Tchýni ty vyučovací amoky chytaj už výjimečně, protože bud jsem jednoduše řekla, že to bude po mém, nebo jsem zkusila vysvětlit důvod proč ne, nebo i když něco řekla, jednoduše jsem neposlouchala a dělala po svém a ona to vzdala. Ale určitě je lepší, aby jí někdo tu pusu zavřel hned na počátku a nenechat to pokud možno zajít dál. Jako první variantu bych viděla poslat tam manžela. No a jinak sebrat odvahu a řešit sama…
Bohužel tohle mě na manželovi hodně mrzí, že mi nebyl oporou, byť při dohadech nestál ani na jedné straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 11:03
Moje zkušenost je taková - po narození dcerky začala tchýně taky radit, což mě pochopitelně dost dráždilo. Manžel zaujal vcelku rozumný postoj „ženské vyříkejte si to samy, to je váš problém“ - což bylo v dané situaci nejlepší řešení. Má tchýně mě nekritizovala, jen má tendenci tvářit se uraženě, když si neberu k srdci její rady, i když jsou dobře míněné. Takže jsem tchýni řekla, že je to mé první dítě a pochopitelně dělám chyby, ale na některé věci si musím přijít sama. Doba je také jiná, stejně tak jsou jiné názory lékařů, které hodlám respektovat. Tchýně si uvědomila, že všeho moc škodí a já jsem přišla na to, že neradí aby mě rozčilovala, ale proto, že má takovou zkušenost a myslí to dobře. naučila jsem se nereagovat automaticky podrážděně, ale zamyslet se nad radou a zhodnotit ji, at kladně, nebo záporně.
Pokud ovšem tvá tchýně vyloženě útočí a předhazuje ti neschopnost, má patent na výchovu a pocit, že své vnouče porodila, byla bych tvrdě nekompromisní. manželovi bych v takovém případě poradila, že jestli není ochotný být při své ženě (jestli je slepý…), at se do toho neplete vůbec a s tchýní přerušila kontakty. Nevzala sis přeci tchýni, ale jejího syna… Pokud není ochotná ke kompromisu, nezbude ti jiná možnost, než ignorace tchýně.
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 11:15
A ještě něco - taky bydlíme s tchánovci. Jenže krom toho, že barák je jejich, tak platíme víc než polovinu provozních nákladů a do baráku investujeme (nová okna, střecha, fasáda…). nechci říct, že rodiče držíme v šachu, ale zkrátka se můžem kdykoli zbalit, jít někam na byt, hypotéku dostanem v pohodě… A rodičům zůstane prázdný obrovský barák 
Tchánata ví, že s náma musí vycházet a obě strany se snaží - my i oni. I když - někdy bychom se s chutí nakopali do zadku a tento pocit je jistě vzájemný…
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 11:42
Eldo, je dobře, že se vám to povedlo to vyřešit.
Jinak s tchánovcema bydlíme, platíme půl baráku ty standardní náklady, barák si nahodili za své peníze (byt za půjčku ručím, ale to nic neni), ale např. okna a kotel a bojler se jede na půl (rozpočítává se podle osob, my jsme 2dospělí a dítě a oni dva plus švagr). Bohužel nemáme na to kam se odstěhovat, ale nemyslím, že to je důvod k tomu, aby se někdo k nám choval jako k malým frackům. Bohužel nám předhazují, že vlstně musíme skákat jak pískaj. Myslím, že věci lze řešit i slušně. Tchýně se chová jako generál a když není po jejím, je zle, nejsou to lidi, kteří umí komunikovat a jednat slušně.
Ale tam už to je na lidech…takže my se snažíme dát se dohromady tak, abychom mohli vypadnout a jim nakonec nezbyde nic jiného než prázdnej barák, kde bude tucet rozdělaných věcí, ale nebude mít kdo dělat…a já se chci odstěhovat tak daleko, abychom je neviděli často…a bude klid…
Jinak tim, že neposlouchám rady tchýně (bohužel jedna věc je říct názor na věc a druhá je se vnucovat a všechno, co je jinak, je blbě - i doktoři jsou blbí, když to není jako za tchýně), jsem si vysloužila, že máme doma dusno, nedostali jsme druhý okoj, co měl být pro malou, po manžovi s evozí jak… a o malou nejeví zájem, pokud nepřijedou příbuzní, to se pak vytahuje, chtěla by vozit a před ostatníma mě sráží tím, jak jí krmím a co s ní dělám a nedělám a co umí a neumí (např. v 6měsících byla zaostalá, že nestála - důvodem tohoto útoku na mou osobu bylo, že mi spálila holku na sluníčku - ženksá, co vychovala 3 děti a já jí ani nevynadala, jen jí v legraci řekla, že si musí dávat pozor příště)…no žádná legrace.
Určitě to je o tom, jaké jsou obě strany a jaké jsou celkově ty rodiny. U nás se mluví, diskutuje, u nich se rozkazuje…doufam jen, že manža nebude s tejnej, jinak si seženu nějakej jed?:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.12.05 11:49
Na tchýni je nejlepší se vyprdnout a její řeči nebrat vážně, rozhodně nemá cenu se vysilovat dokazováním svý pravdy tchýni. Prostě si to dělej po svým, ať si říká, co chce, dál si veď tu svou, co ti přijde jako nejlepší a hlavně se nenech vyhodit z klidu. Ona za čas dá pokoj, když vidí, že mluví do dubu. Manželovi můžeš vysvětlit, proč to dělaš tak a tak, jaké máš k tomu své důvody a je možný, že až pochopí, co máš na mysli, že se tě zastane, kdyby bylo třeba, myslím kdyby by třeba tchýně chtěla nějak vážně zasáhnout mezi vás a děcko a nejednalo se o prkotinu. Jenom je ale podmínkou být soběstačná a pomoc tchýně nepotřebovat, alespoň do té doby, než se vyvine vzájemná důvěra (matka do toho nekecá tchýni, tchýně do toho nekecá matce). No někdy se ale stane, že ta důvěra chybí, že matka se dožaduje nesmyslného dodržování něčeho, nějaké podružné prkotiny a hystericky striktně na ní lpí, a nebo naopak že tchýně nařkává mladou matku, že je zcela neschopná a že jedině ona, jeho babička, může dítě zachránit atd. 
Petru
- Citovat
- Upravit
15.12.05 12:25
Asi je opravdu nejlepsi rada, myslet si sve a nechat to byt. Ja jsem take nekdy vytocena, kdyz maminka meho pritele predvadi, co predvadi. Vzdycky jsem si myslela, ze to muj pritel nevidi. Ale tuhle jsem se ho na to zeptala a on mi rekl, ze to vi. Takze taky do toho nechce zasahovat.
My nastesti takove konflikty nemame a bydlime daleko. Zatim. Na jare se budeme stehovat do stejneho maleho mesta. Ale ja jsem taky horka hlava a radsi se snazim nase veci neresit. Vidim, ze se nekdy snazi a ja se taky nekdy snazim, ale vzdycky nam to nejde. Ale zase sve vnouce miluje nadevse. A udela s nim, co chci ja.
I kdyz ho teda v necelych 13m narvala kadit na nocnik. Ja u toho nebyla a ona mi to radeji nerekla:-) Ale zas ho to rano hlidala a ja se mohla po dlouhe dobe dospat. Takze babicka byla spokojena, miminko se vykadilo a me je to radsi jedno.
Holt ma chudak dva syny a dceru mit nebude. Snad ja budu mit jeste holcicku:-) Ale nez budes neco vycitat manzelovi, radsi si rozmysli, jak to udelas. Chtelo by to fakt rozumne a to jen tak nekdo neumi.
Vlastni mamka je holt vlastni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:01
Gabinka - tady je rada jediná - vydržet a pak rychle vypadnout. Tchýni doporučit, at si barák sežere a s malou at se radši nestýká, když je tak zaostalá - aby to od ní nechytla 
Aspon že máš podporu manžela - třebas tichou…
Máš pravdu - je to jen v lidech. Moje tchýně moc chytrosti nepobrala, někdy žasnu, co je schopná vypustit z pusy, stabilně poslouchá každé druhé slovo a pak klade dotazy, že by to ani 5leté děcko nenapadlo…Ale dá se s ní vyjít, domluvit. Mnohé tchýně-vysokoškolačky tuto schopnost postrádají…
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:11
ahojky
no vidíte, a já to mám naopak..... konflikty s vlastní matkou (která prostě nemůže pochopit, že na nočníku 10 m dítě, které sice stojí, ale ještě si nikdy samo nesedlo a když je posazeno tak kouká jak se z té pozice so nejdřív dostat do stoje nebo kleku, prostě sedět nebude........
Pokaždý když ho hlídá jí dávám jídlo který mu má dát, a nezbývá než se modlit aby do něho nervala něco jinýho…
Bohužel mě nejvíc mrzí to, že mi furt předhazuje jak moc ji má Michal rád … a tomu napomáhají i tituly jako „dětátko moje“ „ty si moje panenka malá“..... no dospělo to momentálně k tomu, že se snažím aby s ním trávila co nejmíň času ...... ale prostě hlídání někdy potřebuju - jdu k zubaři atd…
Prostě mě rozčiluje jak je z něho posr… Snažila jsem samu sebe přesvědčit že si to moc beru, ale zatím se nějak nedaří
Navíc celou dobu co ho hlídá tak ho furt drží v náručí a Michal potom to stejné chce po mě… bohužel - ona má 3 hodiny na starost jen jeho, já musím někdy uvařit, vyžehlit apod…
Takže já mám spíš problém ve vlastní rodině - s tchýní vycházím perfektně i co se týče výchovy a jídla malýho - možná je to tím že má už 2 vnučky a ví jak to chodí…
se mě aspon trochu ulevilo
tak díky za prostor i když trochu od tématu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:13
Určitě pozor na to vysvětlování situace manželům - přítelům. Tohle byl asi největší problém u mě, že jsem nevěděla, jak dát příteli najevo, že je nejdůležitější, aby stál ve věcech výchovy malého vždy při mně a v případě potřeby se mě před mou budoucí tchýní zastal.
Z počátku to totiž byla hrůza - viz např. debata o tom, proč nedám našemu tenkrát půlročnímu synovi dětské piškoty?!! Jsou přeci dětské!, tak co si to vymýšlím za hovadiny o cukru apod. No a než by se mě přítel zastal slovy „Když mu je zatím nechcem dávat, tak mu je nedávej ani ty“, začal mě před ní vyslýchat, proč my mu je vlastně nedáváme, že to snad není tak hrozná věc a chtěl vysvětlit pomalu chemickými rovnicemi jejich složení a čemu že to všechno tedy škodí. Když viděl můj naštvaný výraz, prohodil, aby mu je tedy nedávala a že jdeme domů. A doma jsem byla miláček, kterému splní vše, co mu na očích vidí a má vždy ve všem pravdu 
Pak jsme si v klidu sedli a vyříkali si, jak to s výchovou a se vším ohledně malého bude vypadat a snažíme se tím řídit. S „tchýní“ se teď už přes dva měsíce nevídáme (to je zas jiné story), takže je mi dobře, ovšem až to mezi sebou s přítelem urovnají a já tam zas s malým budu muset chodit, tak nevím nevím 
PS: samozřejmě, že tchýně neměla malého na hlídání až na jednu hodinovou výjimku, kdy mu byly 2týdny a já kojila, sama pro sebe. Vždy jsme u toho já nebo přítel. Piškoty totiž malý ještě neměl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:19
Maka - je přece jedno, jestli máš konflikty s matkou, nebo s tchýní. Pokud má babička patent na rozum, je jedno v jakém vztahu k tobě je…Možná je to s matkou jednodušší - snadněji jí její výchovné hříchy odpustíš a taky jí snadněji vynadáš - je to přece jen přímá příbuzná… Nepředpokládám, že ti matka dává najevo,že jsi neschoná husa a svému děcku jsi smrtelně nebezpečná - nejspíš tě jen nepřestala považovat za dítě, což je snesitelnější, než přímá nenávist.
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:29
Mako, moje máti mi do toho taky kecá, hlavně teda později začala s jídlem, zkraje, když jsem i poradit chtěla ohledně oblékání (tchýně bohužel radila asi 10vrstev do 20stupňů a asi 3deky), tak se distancovala. Ale asi ve 2měsících začala a jen a jen provokuje a dráždí. Ale já v tom pociťuju jeden zá:,–(ní rozdíl - neodpouštim, nedělam rozdíl mezi tím, co může tchýně a máma, ale jí hned odpálkuju. jí si to dovolim v klidu říct, protože i když z toho může bejt konflikt (a teď je dost často, protože po roce musí jíst všechno), tak se pak uklidní.
A musim přiznat, že naopak tchýni nejdou pod nos moje metody a co a jak dělam, ale víceméně to aspoň respektuje, teda až teď, i když je to s xichtama a kecama občsa, ale moje máma mě provokuje a dělá to vyloženě přede mnou, i když jí řikam, že zkrátka nesmí.
Takže si fakt nevybereš, jen je pravda, že od vlastní matky to asi mrzí víc…do toho se přidá chytrej brácha, chytrý prarodiče (naši prarodiče) a je z toho ve finále třetí světová, kdy já dítěti nic nedopřeju a začnou si z tebe dělat ve vedlejší místnosti hlasitě srandu. Už to fakt neřešim, jednoduše řeknu, že když něco nesmí, tak to nesmí a nediskutuju.
Jen nám nezbývá nic jiného než si to pamatovat a snažit se stejnou chybu, kterou jim vytýkáme, jednou taky nedělat. Moje velký předsevzetí je, že řeknu max názor a nebudu ho vnucovat a budu si pamatovat, že každý má svou pravdu a svou zodpovědnost a nikdo neřekl, že mají pravdu starší generace, ale nikdo neřekl, že ji máme my…kdo ví, jak se věci budou dělat za našich vnoučat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 13:29
Ahoj.
Tak u nás nemá patent na rozum ani mamka, ani tchýně, ale má babička. Ovšem ta do výchovy nemá co mluvit, že… za těch více jak 50 let se toho strašně změnilo. Snažíme se sporná témata minimalizovat. Obvykle řeknu, co si přeju a co ne a proč a nehodlám s ní o tom diskutovat. Drobná porušení z její strany, která Radima nezabijí - viz oplatek …, taktně přecházím. Naštěstí je u hlídání obvykle má maminka a ta dodržuje pravidla.
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.05 15:46
holky, tak mě do výchovy kecají jak máma, tak babička a tchýně s tchánem… někdy je to opravdu na ránu… ale jiný nebudou. Manžel se snaží být jak se svojí mámou, tak se mnou..bohužel nikdy není 100% na mé straně, což mě mrzí.
Jak z toho ven, nevím…bohužel 
Radka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
