Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Záleží na povaze, a to musíš sama vědět nejlíp, čeho jsi schopná. Respektive, co jsi schopná akceptovat, tolerovat.
Já bych to nechtěla. Neříkám, že nemohla, člověk si asi zvykne na kdeco, ale prostě nechtěla. I za cenu, že bych nic neušetřila a nikam nevyjela, tak bych radši bydlela sama.
Kdysi jsem spolubydlela se ségrou, bylo to moc fajn, ale asi taková moje hranice, za kterou bych už nešla (kromě partnera, samozřejmě)
Ten pocit, že přijdu z práce, zavřu za sebou dveře a mám klid na cokoli je k nezaplacení. Nechtěla bych poslouchat cizí zvuky z WC, cizí muziku, cizí vaření, nevím no..
Kdybych neměla partnera/děti a nedosáhla na hypotéku, určitě bych do spolubydlení šla. Není to žádná ostuda, ostuda je spíš trvat na životním stylu, který bych si nemohla dovolit.
Já bych v tvé situaci spíš ušetřila a klidně to spolubydlení. Ale to víš je těžké najít někoho kdo aspoň trochu bude na stejné vlně jako ty ![]()
A co bydleni mimo Prahu a dojizdet? To by jsi na nejakou garsonku take nedosahla?
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych vědět váš názor:jsme v situaci kdy potřebuji dost rychle vyřešit bydlení, jsem nyní sama a bohužel mám plat, kdy jsem dost limitovaná výškou podnájmu (max. do 10tisíc) na hypotéku nedosáhnu ani náhodou (nemám ani tolik našetřeno…)
průšvih je, že pokud i najdu podnájem přijatelný, tak víc jak půlka platu půjde na podnájem, takže si a) nebudu schopná skoro nic ušetřit b) budu mít problém i někam vyjet, dovča apod…
bohužel taková je realita,,single,, v Praze, ceny jsou tu opravdu dost šílený za bydlení
Jenže jsem ve věku 30+ a varianta cenově dostupná by bylo SPOLUBYDLENÍ, ale
pravda je taková, že si neumím moc představit bydlet s někým cizím v bytě a ještě v tomhle věkua tak zvažuji všechna pro x proti
No a teď babo raď - teda spíš baby
já bych šla bydlet za phu do garsonky.. nemám povahu na to sdílet byt s někým cizím ![]()
Ja bydlela ve spolubydleni dvakrat, poprve mi bylo 26,podruhe 29. Poprve to bylo fakt levny, ale byli jsme tam 3 a bylo to maly. Podruhy jsem uz chtela neco lepsiho, bydlely jsme dve holky v podkrovnim byte na Brevnove, ta druha byla jeste o par let starsi. Bylo to super, kazda svuj pokoj, kdyz jsme nechtely, tak jsme se nevidely.Je ale pravda.ze jsme obe byly „normalni“,poradkumilovne a chtejici se domluvit. Sla bych do toho znova, oproti nejlevnejsimu podnajmu uspora mesicne min.5tis, byt daleko hezci, nez garsonka, ale bydlela bych uz jen ve dvou a vybirala si, s kym budu a s kym ne.
Hele, ve 20 letech bych to ještě dala, nějaký pokoj pro sebe ještě s někým. Teď po třicítce bych do spolubydlení nešla ani náhodou.
Co se poohlédnout po nějakých hostelech? Sice to není nic extra ale nějakou dobu se to vydržet dá.
S cizím ne. S kámoškou/sourozencem/bratrancem/sestřenicí jo. A tohle by třeba nešlo? (nejlevnější garsonka) http://www. sreality. cz/detail/pronajem/byt/1+kk/praha-michle-baarova/2324463964#img=0&fullscreen=false
[ @dalmati můžeš mi ten odkaz poslat ještě jednou prosím, nejde mi to otevřít ![]()
Jinak to je právě to, spolubydlení je velká úspora, ale hrozně se bojím, že člověk neví co je ten druhý zač…známá má spolubydlení (je z Havířova) a chytla psychopatku hodně velkou…
Nejhorší je, že by to vyřešilo najít si chlapa, ale to je právě to, co je beznadějný v tomhle věku, hledám a není ani kde… ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych vědět váš názor:jsme v situaci kdy potřebuji dost rychle vyřešit bydlení, jsem nyní sama a bohužel mám plat, kdy jsem dost limitovaná výškou podnájmu (max. do 10tisíc) na hypotéku nedosáhnu ani náhodou (nemám ani tolik našetřeno…)
průšvih je, že pokud i najdu podnájem přijatelný, tak víc jak půlka platu půjde na podnájem, takže si a) nebudu schopná skoro nic ušetřit b) budu mít problém i někam vyjet, dovča apod…
bohužel taková je realita,,single,, v Praze, ceny jsou tu opravdu dost šílený za bydlení
Jenže jsem ve věku 30+ a varianta cenově dostupná by bylo SPOLUBYDLENÍ, ale
pravda je taková, že si neumím moc představit bydlet s někým cizím v bytě a ještě v tomhle věkua tak zvažuji všechna pro x proti
No a teď babo raď - teda spíš baby
ahoj, já ve běku 30+ po rozchodu bydlela ve spolubydlení a bylo to super období - měli jsme s kámoškou pronajatou půlku rodinného baráčku a byl to skvělý rok, který skončil tím, že jsme si obě našly chlapy, ale dodnes na to vzpomínáme! ![]()
@Anonymní píše: [ @dalmati můžeš mi ten odkaz poslat ještě jednou prosím, nejde mi to otevřít![]()
Jinak to je právě to, spolubydlení je velká úspora, ale hrozně se bojím, že člověk neví co je ten druhý zač…známá má spolubydlení (je z Havířova) a chytla psychopatku hodně velkou…
Nejhorší je, že by to vyřešilo najít si chlapa, ale to je právě to, co je beznadějný v tomhle věku, hledám a není ani kde…
to upravuje emimino - smaž si mezeru za tečkou za www. a za sreality.
Tak vem známou s tou psychopatkou - ta od ní asi taky ráda vypadne a hledejte si společné spolubydlení.
Ahoj, šla jsem do spolubydlení s kolegyní z práce a bylo to super. Každá vlastní pokoj a scházely jsme se, když jsme chtěly, v obýváku.
Vyšlo to finančně líp, skamarádily jsme se, je to ale vše o lidech. Můžeš natrefit na pitomce i získat kamarádku
Skončilo to tím, že jsme si obě našly chlapy a každá šla za tím svým, ale ráda na to období vzpomínám, bylo to fajn.
Co se pozeptat kamarádů, známých, zda by do toho někdo nešel?
Já když jsem chodila po inzerátech na spolubydlení, tak v 90% případů to byli na pohled úplně normální lidi, vyskoškoláci, bydlení kultivovaný. Myslím, že se moc nedá srovnávat možnost spolubydlení Praha - Havířov a vlastně ani jakékoliv menší město. V Praze je nabídek mraky, bydlí takhle spousta lidí. Dle mého to je dobrý na přechodnou dobu, kdy si člověk rozmyslí, že buď si vezme hypo nebo půjde do toho podnájmu…nebo se seznámí s chlapem a řeší to spolu.
Ahoj, chtěla bych vědět váš názor:
jsme v situaci kdy potřebuji dost rychle vyřešit bydlení, jsem nyní sama a bohužel mám plat, kdy jsem dost limitovaná výškou podnájmu (max. do 10tisíc) na hypotéku nedosáhnu ani náhodou (nemám ani tolik našetřeno…)
průšvih je, že pokud i najdu podnájem přijatelný, tak víc jak půlka platu půjde na podnájem, takže si a) nebudu schopná skoro nic ušetřit b) budu mít problém i někam vyjet, dovča apod…
bohužel taková je realita,,single,, v Praze, ceny jsou tu opravdu dost šílený za bydlení
Jenže jsem ve věku 30+ a varianta cenově dostupná by bylo SPOLUBYDLENÍ, ale
pravda je taková, že si neumím moc představit bydlet s někým cizím v bytě a ještě v tomhle věku
a tak zvažuji všechna pro x proti
No a teď babo raď - teda spíš baby