Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, prosím o normální rady a komentáře. Vím, že s tím stejně nic neudělám a musim to přežít. Ale jak?
Syn, od miminka dráždivý, nespavý, kolikový. Časem se to začalo zlepšovat a já si to začínala užívat. Hezky spal, celkem si i hrál a když už plakal, tak se to vyřešilo a byl klid.
Jenže už přes dva měsíce ho nepoznávám. Na začátku mu vylezly dva zuby, tak jsem chování přisuzovala tomu. Ale celý den jen kňourá, brečí, řve a mám ho na noze. Dokonce řve už i v kočárku. Jediný co, tak celkem dobře spí a jí. Nové zuby nejsou. Kňourá celkem často i když jsem u něj. Dásně mažu, teplotu nemá. Kdyby pomáhal kočár, nosítko, tak to klidně dělám celý den. Ale nepomáhá. Chce do ruky, ale tam se po chvíli kroutí a leze všude. Dám ho na zem a řve. Celý den. Když máme návštěvu, je to lepší, ale žádná hitparáda. Věnuji se mu pořád stejně- špatně. Když ho chvilku nechám- špatně. Jsem nevyspalá, unavená, podrážděná. Jsem na něj sama.
Prosím, co je to za období a přejde někdy?
Leze, stoupá si. Brečí i u toho.
Napadla mě částečně i separačka, ale umí být s tátou, babičkou, dědou. Někdy řve když jdu pryč a někdy ne…
A když jste někde venku, na hřišti, v lese, na návštěvě - je to lepší? Mě to přijde jako popis našich dětí, když se nudily a nevěděly, coby. Navíc v kombinaci s vývojovým skokem (z lezení si stoupá - dozrává) to může být pěkně palčivé období. Pamatuju jednu scénu syna, kdy takhle kňoural a řval a nic nepomáhalo, ani babička, co se mu chtěla věnovat, ani hračky, ani vzít do ruky, ani dát najíst, uspat ani náhodou. Stála jsem zoufale u plotny, míchala polívku a on mi visel na nohavici a ječel
Pomohlo až za cca dvě hodiny, když šel spát (uspání dost násilím), hekal ze spaní ještě snad 20 minut
Nemyslím, že to musí mít fyzickou příčinu no.. dozrává nervová soustava.
A co říká jeho doktorka? To asi není jen tak, že by si něco vynucoval. Co když má intolerancí na nějakou složku v jídle? Nezačaly ty potíže jako reakce na změnu jídelníčku? Moje známá chodila s batoletem taky často na kontroly, docela ji bylo líto, sestřička ji měla za neschopnou, co si vymýšlí a své dítě příliš pozoruje. Nakonec se ukázalo, že se musí upravit trvale strava, měla ta nemoc odborný název, málokdo by to čekal.. A jiní známí s předškolákem opakující se střevní potíže, trvalo dva roky, než na to přišli, lntolerance jedné potraviny. Konkrétní být nechci. Nenechala bych se odbýt. Tak malého dítěte se člověk těžko zeptá, co mu je. Když jde o ne příliš častou nemoc nebo u tak malého dítěte neočekávanou, ten doktor to hned nepozná.
Jestli je to s návštěvou lepší zkusila bych hřiště, akce, herny. Třeba se moc nudí a šum kolem ho zabaví tak, že nemá čas mrnčet
. I koukání je aktivizace.
Ano na návštěvě s mezi lidmi je to lepší.
Jinak teda doktor vzal krev, dělal sono břicha a nic nenašel- prý je zdravý.
Jinak teda tu změnu nepozoruji po jídle nebo tak, ale přijde mi to horší s tim, jak začal lézt a stoupat si. Neposedí, ale vlastně leze jen za mnou….
@Karinka323 Já myslím, že je to klasické období „všechno chci, všude chci být, ale ještě mi to nejde a to mě se. e“
Vydrž, jak začne lépe chodit, bude to lepší
Teda jen ve směru kňourání, zase ti bude prchat tam, kam nechceš no ![]()
Mám druhé dítě, má 8,5mesicu…leze, stoupá si a taky na zemi brečí, když odejdu, tak brečí a leze za mnou…spí v autě nebo v kočárku, doma jen chvíli u prsa…furt ji musím nosit nebo po mně leze, nic moc spolu neuděláme…ale na výletech nebrečí, můžeme sportovat se starší a tahle bývá ve vozejku spokojená…tak uklízíme po chvilkách a nebo manžel
děti jsou malé jen jednou ![]()
Buď to je mezi lidmi lepší proto, že má víc podnětů k zábavě a nebo proto, že zdravotní problém ustoupí do pozadí. A opravdu to může být i to, že by dítě chtělo chodit, hrát si, vylézt někam, a neumí to. Z toho je mrzuté. To mě vůbec nenapadlo. Že by bylo myšlením víc napřed, než mu v jeho věku dovednosti zatím umožňují. To je zajímavý postřeh.
V podstate to muze byt cokoliv. Klidne i ty zuby. U nas cca mesic lezly ven, nebyly videt ani citit az do posledni chvile a taky jsem proste nevedela, proc furt knoura. Ted kdyz ustoupily zuby, tak zase knoura kvuli tomu, ze presne “chci to, ale telo mi to jeste nedovoli”. Takze se dost vzteka, knoura atp. Sama jsi napsala - to se musi prezit. Vydrzet. Smirit se s tim. Kazdy den prezit a aspon jednou za tyden nejak dobit baterky a dat na par hodin mimco nekomu.
Máme to stejně. Podle mě je to takové období.
Dneska dopoledne kňoural porad, bylo to na zblbnutí. ![]()
Nic si z toho nedělejte, to je období, děti to dělávají. Kupte si magnezium na nervy a smiřte se s tím. To je nejlepší lék. Přijmout to. Ono to může odeznít ze dne na den.
Když mi bylo s dětmi ouvej, vždy jsem si řekla, jak je to období krátké a co bych později za to dala, aby byly děti zase miminka. Snažila jsem se být i v těch blbých obdobích vděčná. Je to náročné, ale vzácné. Chce to jen pevné nervy. Zvládnete to ![]()