Stále mám zvláštní stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Jinak přírodní léčba- třezalkový čaj, jez hodně ryby, omez kávu a pokud chceš ještě důkladněji se „obrnit“ tak rybí olej a nebo si kup melasu…
- Citovat
- Upravit
@elenkazed píše:
Ty stavy co si popisovala, taky sem si jimi prošla, ale jako partnerka. Měl je muj přítel. Je to hrozné, stojí to i spoustu nervů a občas sem pak byla i já vyčerpaná a neviděla sem už východisko. Pomohl nám psychiatr (stačili dvě návštěvy) dal antidepresiva a hlavně si přítel musel uvědomit že je postradatelný a musel se naučit mít se rád a hlavně nelitovat se. Hodně mu pomohla práce a aktivity v domácnosti. Určitě radím odbornou pomoc a vše prokonzultovat s manželem! I on může hodně pomoc ale musí vědět co se děje. Měpřítel vždy musel popisovat stavy co cítí a probírali sme to. NA vše jsem mu říkala že je řešení, že to jde udělat tak a tak..
tak muže mám skvělého, i když je to jen chlap 
a je potřeba požádat o pomoc, a to bylo pro mě to nejhorší 
K.
- Citovat
- Upravit
Trezalkovy caj akorat „nemichat“ s antidepresivy. Ja jsem hodne pro vse prirodni, ale na tyto stavy rozhodne antidepresiva. Bohuzel trezalku k nim jako doplnek nelze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj anonymni pisatelky,
ja na tom byla po porodu podobne. Za zadnou cenu jsem nechtela k psychiatrovi a prestat kojit. Nakonec jsem se odhodlala a dostala prasky na nervy. Nepomohly hned, bylo desny cekat, jestli mi bude lip nebo jestli si mam jit uvazat nekam provaz. 
Nakonec zabraly a dneska se citim dobre. Uzivam si dite, ktere jsme strasne chteli. Urcite vyhledejte odbornou pomoc, tady uz nejde jen o vas.
Napiste SZ, jestli si chcete popovidat. Rada vas vyslechnu, protoze to chapu. Taky z toho jeste nejsem 100% venku a strasne mi chybi si o tom s nekym popovidat. Mit kamaradku, ktera to chape. Kdyz byste nektera chtela, mohli bysme se sejit i osobne a pokecat o tom. Praha a stredni Cechy dojedem kdekoli, kde je slusny spojeni. 
Pevne nervy, at je vam brzy lip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Všem vám holky moc děkuji, byla jsem zatím jedenkrát u psycholožky, ale spíš se mnou řešila partnerské problémy, už jsem k ní nešla, teď chodím k paní která to se mnou probírá a došli jsme k tomu že nevím co v životě chci a že se nudím atd atd, jako je příjemné si o tom popovídat a vyslechnout nějakou radu, ale nejsem si jistá že to takto ještě zvládnu. Nemám tyto stavy den co den, ale když se srovnám před porodem, těhotenstvím a teď, tak je to rozdíl. Asi se vážně zkusím objednat spíše k nějakému psychiatrovi, i když to zní hrozně teda, ale za tu malou to stojí! Co se týče partnera, budu za totálního magora, ale jde o vztah spíše z rozumu, jsme spolu 3 roky, ale sex byl od začátku bez jakékoli chemie, vášně, ale něco nás prostě přimělo přese všechny neshody zůstat a teď po porodu se mi vše vrátilo, já na něj koukám a říkám si proboha proč si tenkrát neodešla, ale je pozdě, máme dítě, on je zodpovědný a má nás rád, těžko budu hledat mu podobného. Abych zodpověděla dotaz, ano dítě bylo chtěné, i když spíš jsem ho začala chtít pro něj než pro sebe, ale pak to bylo jedno, těšila jsem se na ni a bála jako čert, o dítě jsme se snažili bezmála rok, těhotenství i porod v pohodě. Mě je 24 let a příteli 32,takže o dítě už logicky stál 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kate, já si myslím, že bys měla zajít k psychologovi a vůbec se nestydět…ale pokud si dobře vzpomínám na tvoji diskuzi, „Jakou cestou se vydat?“ tak problém tvého stavu nebude asi jen v poporodní depresi, myslím, že nejsi spokojená ani s partnerem, ani se životem jako takovým. Já myslím, že toho máš akorát hodně jako každá jiná máma, ale ty nejsi spokojená s partnerem, necítíš v něm oporu a žiješ život jinak než bys chtěla…a pak v tom fofru s dítkem prostě depkaříš. Pokjud je pravda to, co jsi psala v tvé předchozí diskuzi, tak bych to tak viděla. Třeba to nechceš slyšet, ale někdy pomůže najít pravdu jako ten kořínek toho všeho, co ti způsobuje ty problémy. Na to by ti pomohl psychol a ne my tady. Ale je fajn si s nějakou maminkou se stejnými pocity povídat. Jinak se ale nevzdávej a snaž se rozmyslet si, napsat si na papír co chceš a život si zařiď podle sebe, abys byla šťastná. To, že máš dítě s někým, s kým to cítíš trošku „omylem“ tě nemusí svazovat celý život…někdo holt není rozen žít ve svazku z rozumu. Nezlob se na mě za upřímnost, ale cítím to tak a nemyslím to špatně, i když to tak třeba může vyznít. Vím co to je být v takovém vztahu, nemám z něj akorát děti. Barča
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Kate, já si myslím, že bys měla zajít k psychologovi a vůbec se nestydět…ale pokud si dobře vzpomínám na tvoji diskuzi, „Jakou cestou se vydat?“ tak problém tvého stavu nebude asi jen v poporodní depresi, myslím, že nejsi spokojená ani s partnerem, ani se životem jako takovým. Já myslím, že toho máš akorát hodně jako každá jiná máma, ale ty nejsi spokojená s partnerem, necítíš v něm oporu a žiješ život jinak než bys chtěla…a pak v tom fofru s dítkem prostě depkaříš. Pokjud je pravda to, co jsi psala v tvé předchozí diskuzi, tak bych to tak viděla. Třeba to nechceš slyšet, ale někdy pomůže najít pravdu jako ten kořínek toho všeho, co ti způsobuje ty problémy. Na to by ti pomohl psychol a ne my tady. Ale je fajn si s nějakou maminkou se stejnými pocity povídat. Jinak se ale nevzdávej a snaž se rozmyslet si, napsat si na papír co chceš a život si zařiď podle sebe, abys byla šťastná. To, že máš dítě s někým, s kým to cítíš trošku „omylem“ tě nemusí svazovat celý život…někdo holt není rozen žít ve svazku z rozumu. Nezlob se na mě za upřímnost, ale cítím to tak a nemyslím to špatně, i když to tak třeba může vyznít. Vím co to je být v takovém vztahu, nemám z něj akorát děti. Barča
Barčo, vůbec se za tvůj příspěvek nezlobím a naopak, máš pravdu, nejvíc mám vlastně asi vztek na sebe, za to, kam jsem se dostala a jak z toho ven, příčinou všeho je to že já jsem nešťastná a nespokojená ve svém životě a plus ještě teď řešit potřeby a nářky dítěte když sama nemám vyřešený svůj život a svoje trápení. Možná sem člověk jde proto, aby mu to někdo řekl, připoměl, aby slyšel co už ví. Je to těžké, asi se z toho věčného rozhodování zblázním. Ale nemám právo vás tímto pořád obtěžovat, je to hlavně na mě. Mockrát ovšem děkuji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kate88 tady nikoho neobtěžuješ, to by sem nikdo nepsal 
mě vlastně taky nakopli holky z emimina hlavně to řešit, neboj bude lépe
K.
- Citovat
- Upravit
Je naopak super, ze sem pises a ze to chces nejak resit. o psychiatrech mame bohuzel porad predsudky, myslime si, ze prekrocenim psychiatricke ordinace se z nas stavaji cvoci, ale neni to tak. Je to doktor jako kazdej jinej, a kdyz narazis na dobryho ( jako v kazdem oboru jsou ruzni, lepsi a horsi) tak ti fakt pomuze. Na takoveto vlekle depresivni stavy uz jsou potreba prasky. Jestli je tam jeste dalsi problem v partnerstvi a celkove nespokojenost se sebou atd. pomuze psychoterapie (povidani s psychologem)… doporuceni ti da psychiatr a muzes chodit na terapii hrazenou pojistovnou. Kombinace obojiho je skvela a posune te dal.
Nez k nejakemu dr. pujdes, zkus si na nej sehnat reference, pokud ne od znamych, tak aspon na internetu, je to lepsi, doporucuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kate, tady Barča jako nemysli si, že je špatné založit diskuzi, když se cítíš v háji. Já jsem si prožila depky s malou díky manželovým rodičům, kteří s námi bydleli a dělali nám problémy, psychicky jsem byla na dně a mimčo bylo náročné, skoro mi nespalo, tak to úplně chápu, že člověk tu napíše a čeká pochopení, nějaké to nakopnutí, i řečení toho, co už bylo třeba řečeno, co sama víš…Příště napiš zase 
to pomáhá, vymluvit se, i kdyby ses měla jen skrze někoho ujistit, že jisté věci vidíš stejně…
Manžel měl kdysi problémy, ještě jsme se neznali, pomohla mu kineziologie, je to zajímavé, ale musíš tomu věřit, pokud nejsi ten typ, tak to asi nebude pro tebe, ale mu to moc pomohlo na psychiku.
A za psychologem jít, to není ostuda, je to dnešní dobou, jsou na lidi kladeny vysoké nároky a tlaky ekonomické, společenské, city trpí…jinak když zajdeš za obvodní a napíše ti doporučení, tak je psycholog zadarmo
- Citovat
- Upravit
Je to tak jak píšete, člověk si řekne, jednou tam vkročím a pak už nebudu schopná nic řešit bez nějakých prášků a psychiatra, ale v dnešní době je to myslím už docela běžné, jen se za to člověk tak trochu stydí, přiznat si, že to nezvládl a přistoupit na to že vám má pomoci někdo jiný, ta představa, že si nedokážete utřídit svůj život…ale co se dá dělat, jednou je to tady a už kvůli malé mám povinnost to řešit. Nejhorší je ten pocit, že nedokážu rozbourat rodinu, vzít malé tátu, pak si říkám, vždyť to není zas tak zlý, přece je hodnej, snaží se, má nás rád, je zodpovědný a pak přijde to velké ale…myslím že bych to snad ani nedokázala od něj odejít, neunesla bych tu tíhu odpovědnosti a následků za to rozhodnutí. Jsem zbabělec a tak budu pořád zakládat diskuze a ptát se na to samé, pak se utěšovat že takových jako jsem já je víc, dodá mi to odvahy a tím to skončí… 
Jedné paní doktorce psychiatrie už jsem psala, tak se zkusím objednat hned zítra…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ty stavy co si popisovala, taky sem si jimi prošla, ale jako partnerka. Měl je muj přítel. Je to hrozné, stojí to i spoustu nervů a občas sem pak byla i já vyčerpaná a neviděla sem už východisko. Pomohl nám psychiatr (stačili dvě návštěvy) dal antidepresiva a hlavně si přítel musel uvědomit že je postradatelný a musel se naučit mít se rád a hlavně nelitovat se. Hodně mu pomohla práce a aktivity v domácnosti. Určitě radím odbornou pomoc a vše prokonzultovat s manželem! I on může hodně pomoc ale musí vědět co se děje. Měpřítel vždy musel popisovat stavy co cítí a probírali sme to. NA vše jsem mu říkala že je řešení, že to jde udělat tak a tak..