Mám navštívit psychiatra?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Já bych psychologa nebo psychiatra vyhledala, určitě Ti pomůže a není to žádná ostuda. A antidepresiva nové generace netlumí, nejsou návykové. Taky jsem je už dvakrát brala na úzkosti a panickou poruchu a výhoda byla, že po nich jsem se cítila fakt vyrovnaně, v pohodě, nerozčilovala jsem se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Určitě bych nějakého odborníka vyhledala, nic za to nedáš a budeš mít jistotu, že jsi pro to udělala maximum a nic jsi nezanedbala. Kamarádky sestra měla před několika lety podobné stavy, nakonec to vygradovalo tak, že byla hospitalizovaná na psychiatrii kvůli laktační psychoze (to bylo holčičce 5 měsíců) a zájem o ní začla mít až v jejich 2,5 letech (o malou se do té doby starala její mamka).
takže nepodnicenit a je jen dobře že si problém uvědomuješ.
držím pěsti ať je to brzy ok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nestyď se za svoje reakce na pláč. Pláč zní tak jak zní a vzbuzuje v Tobě takové pocity záměrně, je to tak nastaveno, aby pláč vzbuzoval Tvoji reakci, protože dítě se jinak vyjadřovat nemůže. je to dobře zařízené. Pláč=udělej něco, něco není dobře, cítím se špatně. Je nutné hledat příčinu: hlad, horko, zima, smutek, může to být cokoliv, ale taky nuda, únava. Je to hodně těžké a i ve mě to vře, když malý brečí a když byl miminko, tak jsem se cítila úplně stejně jako Ty. Ale nenechávej to jen tak, s někým si o tom promluv, ať už s kamarádkou nebo odborníkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky myslím, že není na škodu si popovídat s odborníkem, ale za sebe myslím, že je to „normální“ stav při únavě a nervy jsou na pochodu když miminko spustí hysteráček 
,všichni to známe, já jsem také s malou párkrát malinko zatřásla a řekla ji, že je zlobivý mimino a také zmáčkla zadeček..u mě pomáhá, že to řeknu manželovi a tak si oba postěžujeme, když máme „noční“.
Taky jsem to kolikrát řešila, abych ji v tom zoufalství, když už člověk nemůže, neublížila, ale nikdy se to nestalo a že jsme si užili s kolikou a nyní téměř nespím v noci 
.
Nechci tohle téma zlehčovat, ale chci ti jen ukázat, že nejsi jediná „špatná matka“, jsme prostě jen lidi, zkus se s někým vystřídat, načerpat energii dopředu. Já když dlouho chovám a snažím se utišit ten řevenec, tak si říkám, no co, tak budu chovat dvě hodiny a pak se bude zase dobře, vždycky mysli, na to co bude a utěšuj se tím, nebude řvát do 18-ti 
.
A má kamarádka, má dvouleťáka a ta když začne, tam musí jít do jiné místnosti a počítat do 10-ti, jinak by ho děsně zmydlila..takže držím palce a neboj, nejsi žádná zrůda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, určitě bych být tebou zašla k psychologovi. Už to, že se „vypovídáš“ před někým, u koho nebudeš muset zažívat pocit studu by mohlo pomoci. je mi jasné, že se trápíš, že je toho na Tebe moc a určitě prožíváš i výčitky svědomí, které ač jsou nemístné, prostě přicházejí. Psycholog je dobrá volba! Pokud zhodnotí, že Tvůj stav je vážnější, pošle Tě k psychiatrovi, ale to z Tvého psaní není poznat.
Ještě je možnost zavolat na krizovou linku, i tam se dá dobře vyventilovat, co právě potřebuješ. Držím palce, uvidíš, bude dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sama nejsi, buď v klidu. Taky mi dává dost práce občas „vyvětrat“, když už je toho dost. Naše beruška by tak nejraději byla pořád na nás přilepená. Takže pokud potřebuju něco udělat, holt si chvíli pořve. Jaký je to pláč poznáme a ona celkem rychle chápe, že třeba teď právě ji na ruky nevezmu a většinou přestane. Ale zkusit to musí, že jo…Jakmile mi ale v hlavě začne hrát písnička o lítosti - ježkovy zraky ona plače, chudinka a bla bla bla - tak mě „přečte“ a přepne na vyšší level a jedéééém. Takže je třeba i hlídat myšlenky, děti jsou dokonalé detektory myšlenek a pocitů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, určitě bych být tebou zašla k psychologovi. Už to, že se „vypovídáš“ před někým, u koho nebudeš muset zažívat pocit studu by mohlo pomoci. je mi jasné, že se trápíš, že je toho na Tebe moc a určitě prožíváš i výčitky svědomí, které ač jsou nemístné, prostě přicházejí. Psycholog je dobrá volba! Pokud zhodnotí, že Tvůj stav je vážnější, pošle Tě k psychiatrovi, ale to z Tvého psaní není poznat.
Ještě je možnost zavolat na krizovou linku, i tam se dá dobře vyventilovat, co právě potřebuješ. Držím palce, uvidíš, bude dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SYNDROM TŘESENÉHO DÍTĚTE
Pročítala jsem příspěvky některých z Vás a proto musím vložit tento příspěvek. Věřím, že každá žena- maminka prožívá těhotenství a poporodní období jinak. Některá miluje své dítě hned, některé to chvíli trvá. Určitě je to náročné období a nikoho nechci soudit. Zarazilo mě, že zatřesení s dítětem, při jeho záchvatu pláče, přijde některým z Vás v pořádku. Ve své profesi jsem se několikrát setkala s dětmi, se kterými jejich rodiče zatřásli a mělo to fatální následky, bohužel i úmrtí dítěte na masivní krvácení do mozku. Na internetu je toho o SYNDROMU TŘESENÉHO DÍTĚTE napsáno dost, věnujte tomu prosím pozornost. Všem přeji radostné chvilky s Vašimi dětmi a zároveň pevné nervy
- Citovat
- Upravit
Nevím a nechápu, proč anonym, myslím, že je to názor, za kterým si stojíte a myslím, teda vím, jelikož jsem zdravotní sestra, že syndrom třeseného dítěte, končí mnohdy velice špatně. Máte prostě pravdu a souhlasím s vámi i když nevim, s kým souhlasím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Gábííí Za svým názorem si stojím a nemusel být anonymní. Jsem taky zdravotní sestra, dnes jsem odcházela z práce se slzami na krajíčku, právě pro takový případ se špatným koncem. Tím spíš, že se snažíme marně o první miminko a navštěvujeme CAR, zatím bez úspěchu. Asi proto bez podpisu..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj omlouvám se za anonym ale za své pocity a chování se velice stydím..
Nevím zda jde o poporodní depresi protože tyhle stavy mívám teprve asitak dva měsíce a mé dcerce už je 5 měsíců.. Vše je normální raduju se z každého pokroku mého dětátka a miluji jí nasevše ALE.. jakmile začne řvát tím jejím hysterickým pláčem najednou se ve mě něco přepne a jsem jako blázen.. Mam na ní hrozný vztek a mam strach že se jednou neudržím a uhodím jí
jednou už se mi stalo že jsem s ní začala vzteky třást.. je to opravdu hrozné když se uklidní tak pak brečím a lituju že se takhle chovám ale nemůžu s tím nic dělat jako by mě v tu chvíli někdo jiný ovládal a já nad sebou ztrácím kontrolu 
Vubec nevím co s tím myslíte že mam vyhledat nějakého psychologa nebo psychiatra? Cítím se jak nejhorší matka na světě když dokážu být vzteklá na takové malinké miminko 