Stále mám zvláštní stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Bez odborné pomoci to skončí asi špatně, pokud ta paní není odborník tak jej vyhledej pomůže to nejen tobě ale i celé situaci u vás doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já měla taky po porodu problémy, ale ty je máš už moc dlouho a co píšeš tak i vážné. Tohle je už asi na pomoc psychologa. Jinak je mi to strašně líto, vím jak ty stavy dokážou potrápit!!!Nenech to zajít ale daleko, jednej..protože toto se stupňuje, ne utichá a samo to bez práce nepřejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doporučuju ihned vyhledat psychiatra a nechat si předepsat antidepresiva. Podle mého už ti jen povídání s psychologem nepomůže. Vlastní zkušenost. Měla jsem stejné stavy. Trvalo 2 měsíce, než mi nějaké léky sedly, ale nakonec zabraly a já jsem ta nejšťastnější maminka na světě. Až teď jsem si to všechno zpětně uvědomila. Je mi strašně líto, že jsem si prvního půl roku synova života vůbec neužila.
Takže rychle k odborníkovi!!!
- Citovat
- Upravit
Měla jsem lehčí poporodní depresi, zvládla jsem ji bez psaychologa či psychiatra, byla mi jím moje mamka, naučila mě věřit si, hlavně mít se ráda i s postavou a pocity po porodu. Dceru jsem měla od porodu skoro nespící, bydleli jsme na samotě u lesa a vedle tcháni, kteí dělali naschvály, takže vše dohromady a já byla úplně vyřízená. Ale pomohla mi fakt mamka, svěřila jsem se jí, jak mi je, co cítím a nebylo to o hlídání malé, ale o komunikaci. Přišla na návštěvu, dodala mi sílu, pochválila mě… Ale určitě vyhledej psychologa, to není jen tak, já jsem proti tobě měla procházku růžovou zahradou. Pomůžeš-li sobě, tak i tvoje miminko bude klidnější a lepší, děti nasávají nervozitu z matek, z domácího prostředí. Svěř se i příteli, pokud je vnímavý, sama mu klidně přiznej, že si se sebou nevíš rady, atd. Chápavý muž to vezme za správný konec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Není nač čekat, jak už psali ostatní, tak jedině psychiatr, poradí ti a možná předepíše antidepresiva. Ty kolikrát dokáží zázraky, ségra trpěla po prvním porodu na laktační psychozu a po pár týdnech z ní byl jiný člověk.
Bez odborníka to může dopadnout špatně, přítel to dlouho snášet nebude a dítě bude trpět s tebou.
Tak se neboj a okamžitě se někam objednej.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, mám to podobně, jen dceři už je 17 měsíců, nejdřív ukrutné koliky na které nic nepomáhalo, takže skoro permanentní brekot, kojení po dvou hodinách ve dne v noci a vlastně do teďka jsem vzhůru co hodinu, tedy vlastně pořád protože z nervů co zase bude a za jak dlouho se vzbudí nemůžu usnout i když třeba vyjímečně ona spí 3 hodiny. Začínám jí čím dál víc nenávidět, přítel taky nic moc, nepomůže, sex taky skoro žádnej(ani nemám chuť),do toho problémy s bydlením a s „tchýní“jak se blíží večer tak začínám být vzteklá protože už dopředu mám nerva co zas bude. Přes den do docela jde, pokud se nenudí tak ani moc neprudí ale já nemám moc sil a ani náladu si s ní pořád hrát, jsem ráda že sedím a tupě zírám do blba. Vím že bych asi měla zajít k doktorovi ale já se za to stydím a protože jsem se sem přistěhovala za přítelem tak doktorku mám novou která mě nezná a které se to stydím říct. Držím palce ať najdeš sílu zajít k dr. a ať se všechno zlepší
- Citovat
- Upravit
Anonymní(hlavně poslední, která nechce mluvit s doktorem)
Napiš mi SZ, pokusím se pomoci(viz můj podpis)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky anonymni sakra řešte to přece - psycholog, antidepresiva nebo psychiatr. Dyť myslete na ty děti. Ty si to nezaslouží, málo které dítě je od přírody šťastný, když matka je ve stresu a nespokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono to není uplně jednoduchý vyhledat odborníka, sama jsem se v tom plácala poslední rok, problém tedy nebyl to že mám malé dítě(mám hodné zlaté dítě) ale dva puberťáci, minulost ta především. Ty stavy které jsem měla byli příšerné, dýchat jsem nemohla, bolest celého těla, každá činost mě stála moc energie, pocit že jsem k ničemu, že nestojím za nic, že kdybych nebyla nikomu to vadit nebude atd. Přitom děti mám hodné i ty puberťáci celkem jdou 
Vyhledala jsem psychiatra napsal zobání, jak na deprese tak na uzkost, je to lepší, stavy už nemám, ale zase se cítím bez emocí 
nevím no je to lepší, ale…
A to nejsem žádná květinka kterou by rozhodila nějaká „blbost“ mám toho za sebou celkem dost, o to horší bylo zjištění že potřebuji pomoc, já „super“ žena.
Teď přemýšlím o jiné alternativě než je chemie, možná nějaké bylinky 
K.
- Citovat
- Upravit
Na takoveto stavy jednoznacne pomohou antidepresiva, predepsat je muze psychiatr. Je to nutne tam zajit. Nejen kvuli sobe a priteli, ale hlavne kvuli male! Kdyz mas malou, neni to jen tvoje vec, je dulezite, aby mela mamu, jakou mit ma. Kvuli sobe same muzes odkladat, ale kvuli ni to uz neodkladej! opravdu. Povidat si o tom s dobrou kamaradkou nebo psychologem je super a je to bonus k tem praskum. Nevahej, ulevi se ti a pak to same poradis nekomu dalsimu.
drzim palce! hodne stesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná budu mít nemístní dotazy, ale miminko bylo chtěné? plánované? snažili jste se o něj dlouho??? Možná by ti pomohlo podívat se zpátky, co jste pro ten poklad museli udělat a teď ho máš, tak si ho užívej 
Každopádně tady víceméně pomůže už jen odborná pomoct, stačí nějaké poradenství.. Nebo v lekárně si zkus koupit Guajacuran- můžou to i děti, takženic návykového a závažného. Je to i na trému, neklid, stres a podobně. je to bez předpisu.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ono to není uplně jednoduchý vyhledat odborníka, sama jsem se v tom plácala poslední rok, problém tedy nebyl to že mám malé dítě(mám hodné zlaté dítě) ale dva puberťáci, minulost ta především. Ty stavy které jsem měla byli příšerné, dýchat jsem nemohla, bolest celého těla, každá činost mě stála moc energie, pocit že jsem k ničemu, že nestojím za nic, že kdybych nebyla nikomu to vadit nebude atd. Přitom děti mám hodné i ty puberťáci celkem jdou
Vyhledala jsem psychiatra napsal zobání, jak na deprese tak na uzkost, je to lepší, stavy už nemám, ale zase se cítím bez emocí
A to nejsem žádná květinka kterou by rozhodila nějaká „blbost“ mám toho za sebou celkem dost, o to horší bylo zjištění že potřebuji pomoc, já „super“ žena.Teď přemýšlím o jiné alternativě než je chemie, možná nějaké bylinky
K.
Tak to bych doporučila změnu psychiatra.
Já nejsem žádný odborník na AD, ale moje doktorka mi to vysvětlila asi tak, že existují AD, která jsou tlumivá a moderní AD, která jsou nenávyková a mají tě nakopnout. Dokonce jsem je brala i při kojení (teď už malej jí dospěláckou stravu). Ani mě první prášky nesedly. Až druhé a nemám pocit, že bych byla bez emocí. Taky bych ráda něco přírodního a né chemii, ale byliny a různé zaručené preparáty mi nepomohly.
Držím palce. 
Druhá anonymní v pořadí v téhle diskuzi 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Tak to bych doporučila změnu psychiatra.
Já nejsem žádný odborník na AD, ale moje doktorka mi to vysvětlila asi tak, že existují AD, která jsou tlumivá a moderní AD, která jsou nenávyková a mají tě nakopnout. Dokonce jsem je brala i při kojení (teď už malej jí dospěláckou stravu). Ani mě první prášky nesedly. Až druhé a nemám pocit, že bych byla bez emocí. Taky bych ráda něco přírodního a né chemii, ale byliny a různé zaručené preparáty mi nepomohly.
Držím palce.
Druhá anonymní v pořadí v téhle diskuzi
no tak já beru cca měsíc, teď jdu zase k dr. chci to s ní probrat to že jsem bez emocí, není zas až tak 100% jen si přijdu taková obyčejná, šedá, já nevím jak to napsat předtím to bylo takové jiné, ale možná jsem teď normální 
a předtím ty stavy trvali dlouho tak mi to přišlo normální bože to je blábol 
K.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Maminky prosím o radu, podporu, zkušenosti.3.8.12 budu 9 měsíců po porodu.Moje tzv. poporodní deprese se nemírní. Dcera po porodu snad 4 měsíce jen prokřičela, teď je to lepší, už leze, trošku si vyhraje, ale stále je protivná, nespokojená, ukňouraná, stále vyžaduje pozornost. Cítím jen zlost, až ji někdy nenávidím za to a za to zase sebe.Jsem na ni kolikrát zlá, nemám chvíli pro sebe, někdy pohlídá přítel, málo rodina, ale jak přijdu domů, hned se mi to vrátí. Už jsem z toho zoufalá, chci být dobrá máma, nebo chtěla jsem jí být, ale nemám na to.Jsem podrážděná, frustrovaná, nesnáším svého přítele, vztah je na nic, jsme jako kamarádi, on chudák neví proč ta změna, já taky ne. Nespíme spolu, hnusí se mi, jsem nespokojená, nešťastná, takže atmosféra u nás strašná, jen se dohadujeme, málokdy je veselo, ani se nedívím že pořád brečí. Už chodím k jedné paní si o tom povídat, ale nevím jestli to zvládnu. Měl to prosím někdo podobně? Jak tohle skončí? Děkuji