Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já jsem to v 32 měla taky tak, v 36 jsme se nakonec rozhodli pro jedno. Malý je super, je to teda částečně pěkné a částečně náročné. Vím, že bych měla skvělý život i bez něj - kdybych se rozhodla dítě nemít, ale takto je to taky super, jen holt jiným způsobem. Tak si zatím můžeš dveře nechat otevřené a na řeči a tlaky ostatních se vykašli, musíte se rozhodnout vy dva spolu. A jak říkají ostatní, mít dítě není povinnost a já věřím, že jsou lidi/páry, kteří můžou mít fakt krásný a naplněný život i bez dětí.
Příspěvek upraven 03.05.23 v 14:00
Stejně tak jsou páry, které se dítětem pokoušejí zachránit vztah. Celkem by mne zajímala úspěšnost takového zoufalého počínání.
@Anonymní píše:
Já jsem to v 32 měla taky tak, v 36 jsme se nakonec rozhodli pro jedno. Malý je super, je to teda částečně pěkné a částečně náročné. Vím, že bych měla super život i bez něj - kdybych se rozhodla dítě nemít, ale takto je to taky super, ale jinak. Tak si zatím můžeš dveře nechat otevřené a na řeči a tlaky ostatních se vykašli, musíte se rozhodnout vy dva spolu. A jak říkají ostatní, mít dítě není povinnost a já věřím, že jsou lidi/páry, kteří můžou mít fakt krásný a naplněný život i bez dětí.
Máme v rodině. Nikdy děti nechtěla, má jiné zájmy, i do manželství šla s tím, že děti fakt nee. Po 12 letech se rozvedla, ale ne kvůli tomu, že nemají děti, s tím oba souhlasili, teď má už mnoho let jiného partnera, je jí 50, děti nemá, nelituje, nemá k nim žádný vztah. Nevidím na tom nic špatného, je to každého věc.
Rodila jsem prvni dite v 36, moje kamaradka dokonce az v 38. Obe bez komplikaci, deti zdrave. Taky jsem biologicke hodiny nikdy necitila, proste jsem si rekla, ze kdyz dite, tak ted nebo nikdy. A prevazil pocit, ze dite chci. Momentalne uvazuju nad druhym.
Klidne si to nech jeste projit hlavou, a treba za rok za dva ta touha prijde.
Ve třiceti jsem děti taky nechtěla, o dva roky později už jsem je chtěla šíleně. Ne, opravdu nedělej ve třiceti závěry na celý život. Za pár měsíců může být všechno jinak.
Bereš antikoncepci? Ta možná může ty biologické hodiny tlumit. Pak je taky možné, že prostě nemáš toho pravého chlapa. Takových případů taky pár znám. Žena tvrdila jak děti nechce, pak si našla někoho jiného a najednou má 3 kousky 😁.
Mela jsem v okoli kamaradku ktera taky nechtela, podlehla tlaku a narodilo se ji hodne narocne nemocne dite. Bohuzel ne kazde dite je zdrave a da se s nim cestovat apod. Cas se pak vratit neda. Dite je proste pro rozumne uvazujiciho velky krok.
Tady bych se bala o chlapa.abys ho nemela jako stredobod a za 15,20 let uz si muže plodit s třicítkou a tpbe zbudou oci pro pláč, v lepsim pripade alespon nejaky majetek z manželství. Ale znam i neplodné ženy, kde partner nezdrhl, ale tem je pravda teprve 40. Chlapi v tomhle maji vyhodu, on má ještě 30 let, ty max 10.
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 32, mám přítele 8 let, máme spolu moc hezky vztah. Mám i skvělou práci, která mě baví a naplňuje, koníčky, kamarády. Prostě si žiju svůj skvělý život a nemám pocit že by mi něco chybělo. Rodina hlavně rodiče mě ale tlačí do dítěte, že je to nejvíc na světě a že budu litovat pokud ho mít nebudu. Mám děti docela ráda, nemám problém hlídat děti kamarádkám a bráchovi. Ale svoje nechci, nemám žádné biologické hodiny, žádná touha. Ani nevím proč bych vlastně měla mít dítě. S přítelem se o tom bavíme, ten by se dítěte až tak nebránil, ale taky to u něj není moc velká touha. Celkově si myslím že by nám, hlavně mně dítě narušilo život a nebylo by s námi šťastné. Proč to sem píšu, občas spíše výjimečně mám v hlavě brouka jestli by dítě nebyl až tak špatný nápad. Ale fakt to není žádná velká touha, je to něco podobného jako že jsem spokojená v bytě, ale občas mě napadne jestli bychom si neměli pořídit dům protože by byl náš. Co vidím u svých kamarádek a známých, tak oni dítě vždy moc chtěli, když jim to nevycházelo tak se hroutili. Já to tak vůbec nemám a říkám si že by bylo fakt špatně abych si dítě pořídila jen proto že se to tak má. Máte to někdo podobné? Litovali jste když jste si dítě nepořídili/ pořídili?
No řekla bych to tahle, jak je tu mnohokrát zmiňováno mít dítě není povinnost a rozhodně bych to nedělala jen kvůli rodičům. Ale je ti 32 - biologicky staneš to je prostě fakt. Jsou ženy co bez problémů otěhotní po 40 ale je i spoustu těch co mají problémy i po 35 čistě kvůli tomu, že už jsou prostě straší a mimo toho to nemá žádnou příčinu jen ten věk 🤔 představila bych si situaci pokud by sis to rozmyslela, že by to nešlo vůbec co by to pro tebe znamenalo, přijmeš to jako fakt? Mě je necelých 35 rozdílná situace, protože děti mám 2. Chtěli jsme další, ale pořád jsem s dalším měla „času dost“ a čekala až tohle bude, až bude lepší doba atd. stale jsem říkala vždyť o nic nejde když už mám 2, kdyby něco tak už další nebude a stejně si nejsem na 100 % jistá jestli to chci pořád se to ve mě mlelo. Před krátkou dobou jsem se dozvěděla, že asi žádné další dítě už mít opravdu že zdravotních důvodu nebudu a pěkně mě to sejmulo. V srdci to člověk chtěl, jen se nechal oblbnout rozumem a pohodlností a teď už bude nejspíš pozdě.
No, aby to pak šlo. Já si na druhý vzpomněla v v 39 a půl. A pak nervy jak svin kladiva v hlavě 24/7. Nemohla jsem myslet na nic jiného. A honem na IVF. To se naštěstí povedlo hned. Jinak už asi visím na nejbližším stromě.
Jo a ja si taky myslela, že ctyricitka se mě netýká. Ale přišla rychlej, než jsem čekala.
Ahojky jedno ti poradím, pokud dítě teď nechceš nevadí ale nech zamrazit své vajíčka. Třeba někdy přijde doba, kdy ty děti budeš chtít a potom to už nepůjde, tak budeš mít ty své zamazene. ![]()
Ahojky jedno ti poradím, pokud dítě teď nechceš nevadí ale nech zamrazit své vajíčka. Třeba někdy přijde doba, kdy ty děti budeš chtít a potom to už nepůjde, tak budeš mít ty své zamazene. ![]()
@Anonymní píše:
Ahojky jedno ti poradím, pokud dítě teď nechceš nevadí ale nech zamrazit své vajíčka. Třeba někdy přijde doba, kdy ty děti budeš chtít a potom to už nepůjde, tak budeš mít ty své zamazene.
Přesně. Ale teda dodala bych, že zamražena vajíčka nejsou úplná jistota ale Šance. V jejím věku zatím furt ještě dost velká, ale už to bude jen klesat.
@Anonymní píše:
Já to tak vůbec nemám a říkám si že by bylo fakt špatně abych si dítě pořídila jen proto že se to tak má. Máte to někdo podobné? Litovali jste když jste si dítě nepořídili/ pořídili?
nemám ráda slovo „pořizovat si dítě“ není to pračka nebo lednice, věc která se „pořizuje“
a k tomu dalšímu, nikdy jsem neměla nějakou touhu po dítěti, brala jsem to jako…jak to je, bude, nebude…nevím, uvidím…netuším
pak když přišly /trvalo to / jsem nejprve čučela, co teda jako budu dělat… ![]()
poradím si?? co ted??
dnes jsem moc ráda že je mám, jsem matka slepice, vyvařuju, peru…těší mě starat se o kuřátka / v reálu už velký haranty / a děti dávají mému životu smysl nebo jak to říct…naplnění…nevím jak to říct…hloubku, podstatu, radost
na druhé straně, stejně tak dobře může být naplněn i život bez dětí…když jej člověk vyloženě neprofláká a nepromarní
a dá jej na dobrou věc
Nejlepší dítě je to, které se dá vrátit.