Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@starfish_at_night píše: Více
Ne, nevidí, protože to příroda tak zařídila, že péče o děti byla miliony let doménou žen, tak se teď za pár desítek let jenom tak z ničeho nic „nepřeprogramují“. Ženy se mohou kvůli tomu zbytečně rozčilovat anebo mohou otevřít pusu a říct, co chtějí a co potřebují. Výběr je za nimi!
![]()
@otec789 Patřila jsem tu asi k těm drsnějším, ale myslela jsem to dobře a především jsem mluvila ze zkušenosti.
Shrnul jsi to výborně a moc vám fandím, že to zvládnete. Už to, že hledáš řešení, se cení.
V tom seznamu ti jen chybí jedna podstatná věc - jste na rodinu dva partneři, tak si nastavte i to, abys měl i ty prostor pro sebe. ![]()
Jsi dostal vynadano, ze se vubec ptas vid? ![]()
Zkus o vikendu dite vzit do kocarku a jit ven nebo treba na navstevu k babicce. muzete spolu jet na nakup.nebo uvarit/koupit obed.
Plno chlapu se z prace vraci az vecer s zensky to doma nejak zvladnou.
Ono tohle obdobi zas prejde, bude hur, az se budete klepat, kde je ve 3 rano
.
A ze obcas vstanes v noci, to je super. Muj chlap nikdy v noci a ani rano k male nevstaval, nevidela jsem duvod.
A taky rekni zene, ze kdyz spi dite, at jde i ona odpocivat. nadobi proste pocka. Ona i pul hodka s knizkou na gauci umi delat zazraky
k_hand:
@jege V zásadě s tebou i souhlasím ohledně určité dělby úkolů, jen bych doplnila, že v některých rodinách se žena na mateřské také stará o finanční stránku věci ve smyslu, že má vlastní příjmy z práce, a o partnerovu i svou karieru. Každá rodina má individuální podmínky. Vždy je základem komunikace.
@jege píše: Více
Je to tak.
Otevřít pusu a říct. o tom to je.
To, že to někdo zvládá levou zadní a někdo nezvládá vůbec, je v pořádku. To tady nikdo nezpochybnil, že nemá žena právo si postěžovat, nebo nemá právo „nezvládat“.
Ale dokud se nenaučí jasně specifikovat své potřeby, tak se jí bude těžce žít. Pokud čeká, že chlap bude neustále hledat a tápat v tom, jestli ona se potřebuje teda vyspat nebo jít na jógu, tak se ta žena nikdy nikam neposune. A on bude lítat s vyplazeným jazykem a plnit i nevyřčené přání, které ona stejně neocení, protože třeba potřebuje něco uplně jiného.
Tady zas ty kecy ve stylu- tak ona si nemůže ani postěžovat??? nebo- tak jako když jedna se tvářila, že zvládá a přitom padala na hubu, tak musí padat na hubu i ta druhá??? jsou uplně mimo mísu od těch, co potřebují kopnout a vůbec nepochopily kontext psaného textu.
Stěžovat si nestačí. Pokud chci a potřebuju pomoct, musím si o ni říct. jak jednoduché. ![]()
Tak zakladateli přeji, ať je líp. ![]()
@jege i tento pristup a tyhle kecy prispivaji k tomu, jestli na tebe zbyde vnitrne nestastna stekna, co neoceni nic z toho, co udelas, nebo parterka, se kterou si vzajemne vyjdete vstric a vzajemne se starate o to, aby se vam spolu zilo co nejlepe
@bigl problem je, kdyz to nevnimas jako „pomoc“, ale jako mizerne zapojeni do spolecne pece o domov a rodinu. To je zase to nastaveni, jak to kdo vnima. A je dulezite vybrat si partnera, co to ma stejne, nebo je ochotny porozumet dalsimu pohledu.
@Capretta píše: Více
No, jenže to, jak se k tomu ten druhý postaví, ty stejně neovlivníš. To, jestli on to pojme jako mizerné „zapojení se“, to není ve tvých silách ovlivnit.
Zakladatel se naštěstí nejeví jako ignorant. Ignorant by o tom nezakládal diskuzi na miminu a nehledal by tady cesty, jak z toho ven, i za tu cenu, že tu občas dostane pořádnou čočku. Preventivně a předem, co kdyby náhodou. ![]()
@bigl píše: Více
Pochybuji, že v 8 měsících prvního dítěte žena ví, co vlastně chce a co by potřebovala, je to pro ni pořád nové. Já si to uměla zorganizovat až u třetího dítěte.
Celý problém je v tom, když se otec dítěte zeptá " s čím chceš POMOCT?" V té chvíli má opravdu člověk pocit, že to nezvládá. Komu je příjemné prosit se o pomoc? Radši může udělat něco z běžných prací v domácnosti. Třeba vyluxovat a to se dá i s dítětem a pak jít na procházku společně. A neřešit, že pomáhám. ![]()
@Capretta píše: Více
Přesně tak. Přece se chlap nemusí ptát, jestli chce manželka pomoct s vynesením koše nebo jestli chce pomoct nafouknout kolo u kočárku nebo ho nechat vyfouklé,..Když o tom nebude diskutovat a nebo čekat až si o to žena, která navíc vypadá vyčerpaně, poprosí, tak to bude mnohem lepší. Zároveň bych asi nechtěla, aby si muž odnesl kojené dítě na dopoledne ven. Spíš si s ním pohrát s nějakými hračkami, ukazovat knížky..ať můžu sedět a pít kávu, třeba bez kofeinu ![]()
@sarusa4 píše: Více
Celý problém je v otázce na pomoc? Ale no ták. On se ptá, ne že ona ho prosí. On ten chlap není věštec že jo. On třeba vyluxuje, a ona bude mít pocit že to nezvládá a dělá blbě, když už vysáto má a on to předělává, chápeš? Prostě komunikace, on se zeptá, ona odpoví, žádná věda. Nějak nechápu, proč by ta žena neměla v osmi měsících dítěte vědět co chce, a co by potřebovala? To jako fakt?
@sarusa4 píše: Více
Hm, on nemá čekat až mu žena něco řekne, a má to prostě udělat. Když vezme dítě do kočáru ven, a nic neřekne, tak je to taky špatně, protože ty bys to takhle nechtěla. Tvoje představa je aby si s ním hrál a ty si mohla pít kafe. Fakt ti to nepřijde směšný? Takže vše podle tebe, a chlap si to prostě musí domyslet ![]()
@arinecka píše: Více
Samozřejmě že je to i ve formě. Mě taky staví do vrtule, když se chlap zeptá, jestli chci pomoct s něčím doma. Zní to jako „je to tvoje práce, ale já ti pomůžu, když to nestíháš“-což je hrozný. Domácnost není automatická práce ženy. A mnohé jsou na tyhle řeči dost háklivé.
@sarusa4 píše: Více
Ale to není o organizaci času, já nevím, jestli píšu nějakým nesrozumitelným jazykem??? ![]()
Tak určitě jsem všemi deseti pro, aby se chlap zapojoval do práce doma a kolem dítěte, to je jasné. To já nikde nezpochybňuji. A rozhodně to neberu jako pomoc, ale jako součást povinností. Jen je blbé, když si ženská najde chlapa, který to tak nemá a ona pak čeká, že se to u něj zázrakem objeví. Proto, pokud to doma není jak by potřebovala, by měla měla umět specifikovat- chci se vyspat. Chci jít sama ven na procházku. Chci si jít zaběhat. Chci abys uvařil…
Tohle není o organizaci, ale o vyjadřování vlastních potřeb. To za tebe nikdo neudělá. Takové to hledání, jak druhému můžu pomoct, je fajn, ale pokud on neumí jasně sdělovat své potřeby, nevede to nikam.
Jsou i ženy, co mají chlapy, kteří se zapojují a dělají všecko jak ona, jsou třeba i na mateřské (znám taková 2) a stejně jsou ty ženské málo spokojené. protože zas ten chlap málo vydělává, nebo není dobrý v posteli, nebo ji už nepřitahuje…
Takže ujasnit si, co chci a umět to komunikovat, je základ vnitřní spokojenosti. To, jestli to druhý slyší nebo neslyší a jestli na to reaguje, už ovlivnit nemůžu.
@Petra0009 píše: Více
To nefunguje na všechny. Na tu babičku bych de raději domluvila. Nemusí mít dobré vztahy a pak by to manželka mohla vzít tak, že už je neschopná úplně. Když teď jí vadila pomoc a myslel si, že nezvládá. To se mi kdysi u prvního miminka stalo. Oni tam šli tatínek s dítětem z procházky na půl hodiny na kafe a jedna dobrá duše pak řekla, že dneska jsou ty maminky úplně neschopný, co bychom bez
těch babiček dělaly, to by bylo dítě už nejspíš mrtvé. A tchyně ji v tom podpořila, že ano, že to cítí tak, že dnešní mladí starší lidi zneužívají. Teď už by mě to nerozhodilo, ale tenkrát. ![]()
Mě se vždy líbilo, když manžel zabavil v jiné místnosti a na procházku s kočárkem jsme šl
i spolu, nejhezčí vzpomínky.
Jinak souhlas, že manžel k žádnému z dětí spiš nevstával. Když už kdysi vstal, tak se rozespale motal a dítěti dal dvě plínky přes sebe
Zvlášť s tím kojením by to nemělo moc smysl.