Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj,
máme 2,5 měsíční dítě a čeká nás na konci března stěhování do domu, který ještě není úplně dokončený. Venkovní úpravy a fasáda budou určitě až někdy během léta, takže zvenku je to opravdu staveniště. Uvnitř se teď ještě dodělávají koupelny, podlahy, montuje se kuchyň. V plánu je i montovat teprve nábytek. Já z toho už začínám být nervózní, jak to stihneme sbalit, přemístit, aby to bylo obyvatelné, předat stávající byt (kde už se mi nechce pomalu nic dělat)… Mám strach, abychom nebydleli na staveništi. Velké množství těch prací dělá taky manžel sám, takže je neustále tam a maká, já jsem na dítě víceméně sama. Dítko máme hodné, ale taky se bojím, aby se mu nějak nenaboural rytmus apod.
Asi potřebuju slyšet názory / zkušenost těch, kteří si např. prošli něčím podobným a zhodnocení, zda se to dá zvládnout, případně i nějaké další tipy ke stěhování.
Moc díky.
@Pepito1 Udělejte si pořádně alespoň jednu místnost - ložnici nebo obývák a sociálku. Tam budeš mít takové útočiště a oázu klidu. Zvládnout to zvládnete, co vám taky zbývá jiného. Pokud máte hodné dítě, můžeš přece na barák jezdit s manželem taky, pomoct s drobnýma pracema, smontovat si nějaké poličky atd., nemusíš to nechávat celé na něm, ne? Máte k ruce nějakou babičku na chvilkové pohlídání a zabavení mimča? Ta by se vám dost hodila.
Hele, nás stěhoval manžel, když jsem s nedonošenou byla ještě v nemocnici a starší byla s prarodiči v Africe a pak jsme jeli do nového
nebyly dveře, nebyly všude podlahy, v kuchyni byly otevřený šuplata, místo světel žárovky…šatnu a vestavby manžel buduje za pochodu…venku se bagrovalo aspoň parkovací stání a postupně dokupujeme a doděláváme ![]()
Stěhovala jsem se s osmiměsíčními dvojčaty. No fičák to byl ![]()
Za mně bych rozhodně trvala na tom, aby vnitřek byl komplet dodělaný - jakože stavební práce. Nějakou tu komodu zvládnete domontovat až po přestěhování, ale koupelny, kuchyň už bych chtěla mít komplet. Fasáda a vnější úpravy nevadí, s tím se dá fungovat, i když je to trochu opruz (také vím o čem mluvím, fasádu a chodníčky jsme dělali až pár let po nastěhování kvůli financím).
My když se stěhovali, tak postupně asi 14 dní jsme převáželi věci, co člověk nepotřebuje. Až jsme měli skoro holobyt jen s tím „nejnutnějším na přežití“. No a to jsme pak dofrkli během jednoho dne, kdy jsem dala děti na hlídání k babičkám a jen si za nimi párkrát během dne odskočila nakojit (máme velkou výhodu v babičkách bydlících poblíž). No a v novém jsme pak zase nějakou dobu zakopávali o krabice a vše postupně zase vybalovali.
Zcela upřímně doufám, že už se nikdy stěhovat nebudu muset
A tobě přeju hodně štěstí ![]()
Příspěvek upraven 06.03.24 v 14:52
My jsme při stěhování neměli ani kuchyňskou linku, 4 měsíce jsem s dětmi 2 a 5 let vařila na dvojplotýnce podložené prknem mezi dvěma židlema
A taky to šlo
Výhodou bylo, že jsem byla s mladší ještě na RD, takže jsme spolu během dní montovaly nábytek, šily záclony, pokládaly koberce, vykládaly a třídily věci a pouštěly dovnitř dělníky ![]()
Stěhovala jsem se s dvojčaty dvakrát, poprvé když jim bylo půl roku a za rok zase. Prodali jsme jeden dům, šli do nájmu, pak koupili jiný a rekonstruovali. Když jsme se stěhovali podruhé, vtak v domě byla jedna místnost pro 5 lidí a koupelna, ale nebylo topení, jenom kamna. Dvojčata se koupala ve vaničce asi do dvou let, než bylo to topení. Byl to mazec, ale byli jsme mladí a plní elanu
![]()
My se stěhovali s dvouletakem a miminem, jako bonus jsem od manžela dostala štěně, asi abych se nenudila.
Pozemek bez plotu, bahno všude, nábytek vozili průběžně během tři měsíců. Jediné, co jsme naštěstí měli, byla funkční kuchyň
a taky to šlo. Proste se prizpusobis, co jiného ti zbyde. Nesmis se moc nervit z blbin typu pisek v obýváku, semtam neco nefunkčního, dítě jak čuně apod
Stěhovali jsme se s měsíčním miminem. Důležité bylo, abych věděla, kde má UM, lahve, má kde spát a do čeho se převlíct a přebalit. Ostatní mu bylo tak nějak jedno a jeli jsme to za pochodu
samozřejmě voda tekla, elektřina fungovala.
@Pepito1 hele s mimcem je to pohoda, to potřebuje mít kde spát, jídlo a tebe. Pokud mas jednu čistou místnost, kde muze byt, tekoucí vodu a kde ohřát vodu na mliko (pokud nekojis), tak je to dítěti úplně fuk. Horší je to s batolaty, které se potom všude motaji.
My jsme se stěhovali s dvoumesicnim, cerstve po šestinedělí. Já jsem tlz toho prvního dítěte byla tak vypleskla, že mi nějaký stěhování bylo jedno, odmítala jsem to řešit. Manžel vše zařídil sám, já jsem jen balila všechny věci. A vybírala nabytek
premistovali jsme se až do hotového. Jakože krabice všude, ale veškeré stavební práce byly hotové, nábytek na svém místě atp. S malým miminem bych do staveniště nešla, zbytečný nervy.
Stěhovali jsme se tři dny před porodem druhého dítěte, první dva dny nebyl dřez a sporak, nádobí jsem myla v koupelne. V den porodu mi přijela myčka, trouba a ještě nějaký spotřebič. Se stěhováním nám pomohli kamarádi, já s obr břichem jen říkala co dát kam, byli úžasní. Než jsme přijely z porodnice, tak manžel trochu vybalil.
My jsme za pochodu zrekonstruovali celej barak, přičemž nám před nim shodou okolnosti ještě po deseti letech odkladu začali rekonstruovat i chodník a silnici
ale zvládnout se dá vše, když musis (já teda se trema detma). Největší problém byla ta silnice, protože jednu dobu jsem nemohla ani ten barak kvůli tomu opustit - vykopali 50 cm jámu hned u branky, přičemž mi vevnitř mlatili další u hlavy sbijeckama
sice teda dělníci byli ochotni a pomáhali s kočárkem (dvojcatovym), no ale i tak. Projíždět se mezi těžkou technikou tam a zpátky zrovna moc nechceš. Samozřejmě protože byl rozkopanej chodník, musela jsme kolikrát jet přímo kolem bagru, který pracoval na silnici ![]()
Uzij si to, jeste na budes jednou rada vzpominat! Rada pro tebe: Zkus se prestehovat jen s temi vecmi co opravdu chces. Prodej co nechces. Vic penez, min veci na stehovani.