Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ano, mám stejný problém…ulehčit ti mohou krapet bachovy essence.
Ja nesnasim zvraceni a hlavne videt nekoho jak zvraci
takze sem na tom stejne jako ty, mam strach kdy jeden z kluku chytne strevni chripku
Ja mam zatim malou doma, ale v zari pujde do jesli a uplne se tech nemoci desim
pry je to tam furt.. Hlavne nechapu proc tam ty nemocny deti rodice davaji, jasne ze musej do prace, ale trpi kvuli tomi dalsi
Já po narození syna, kdy jsme neustále lítali po doktorech a vyšetření jsem to se strachem z jakékoliv nemoci dotáhla tak daleko, že jsem byla nucená vyhledat psychologa. Už to ovlivňovalo můj život natolik, že to bylo nutný. Pomohlo to, teď se bojím tak nějak normálně. Takže doporučuji udělat to samé. Není to žádná nemoc, jen se prostě mozek z nějakého důvodu naučil přehnané obavě a je třeba to napravit.
Upřímně, nikdy jsem to moc neřešila, děti sem tam rýma, kašel, angína. Ale naposled přineslo dítko pekelně zákeřnýho bacila - první dítko 1× zvracení, zvýšená teplota, únava, za pár dní dobrý, po 4 dnech manžel, břichabol, bolehlav, horečka, za pár dní dobrý, po dalších 4 dnech mladší dítko, 2× zvracení, únava, zvýšená teplota, druhý den už v pohodě a po dalších 3 dnech já - celou noc to ze mně lítalo horem dolem, dopoledne taktéž, odpoledne návštěva dr. a injekce na zastavení zvracení - naštěstí zabrala. Jen poznamenám, že staršímu dítku je 8, mladšímu 6 a nikdy jsem od nich nic nechytila. Pak děcka i s manželem chytili chřipku, já tentokrát odolala, ale když jsem pak po asi 3 týdnech od oné střevní virozy vedla dítko do školky a tam mi bylo řečeno, že tam řádí střevní viróza, šly na mě mdloby
.
Bohužel s tím nic nenadělám, děti do školy, školky musí
Ahoj, mám za sebou rovněž „hypochondrické období“ - je to několik let, řešila jsem jen sebe, dokonce jsem ještě žádné děti neměla… Teď už dítě mám, tak doufám, že se mi to zase nezvrhne
Já jsem se s tím tenkrát nějak vyrovnala sama, mně pomohlo zajít k lékaři a zjistit, že žádnou z nemocí, ze kterých mám strach, netrpím.
Svoji zkušenost píšu proto, že tě chápu. Kdo nezažil, nepochopí, do jak úzkostných stavů člověk může sám sebe dostat a racionální přístup nepomůže. Doporučuju ti promluvit si o tom s někým. V první fázi třeba není nutný úplně psycholog, ale pediatr, kterému vysvětlíš, čeho se bojíš, prostě si popovídat o dětských nemocech, poinformovat se, třeba tě děsí právě to, že o tom nic nevíš… Možná zjistíš, že se bojíš zbytečně, pokud ti o tom popovídá odborník. A pokud se stydíš osobně nebo nemáš dostatečně „vhodného a empatického“ pediatra, tak existuje spousta internetových poraden…
Ahoj, mám stejný problém. Neuvěřitelně mě děsí jakákoliv nemoc mého syna. Vždy, když už sleduju nějaké prvotní příznaky, rozbuší se mi srdce a začnu špatně dýchat. Uklidní mě až návštěva pediatra, kdy vím, že se za chvíli dostaví pomoc. Přitom ničím vážným syn netrpí. Hodně jsem si o tom četla a myslím, že trpím úzkostnou poruchou. Vím, že nemoc dítěte je težká pro každou maminku, ale musím říct, že pro mě je to velmi náročné. Přeju hodně síly a zdravé děti!!! ![]()
@Dasa S.
Ja si ale myslim, ze zakladatelka netrpi nejakou fobii z katastrofickych scenaru nemoci. tam je psycholog nebo nejake „reseni“ na miste. ale mi spis prijde, ze ma strach z relativne beznych skolkovych nemoci, ktere jsou sice jakoby v pohode, ale i tak narocne, kdyz se opakuji.
my jsme za posledni dva mesice absolvovali podobne kolecko jako anonymni - jedno dite silna ryma, kasel, teplota, pak druhe dite stejny scenar, po nich ja, po me manzel. kdyz to vypadalo, ze jsou vsichni ok, tak prvni dite zacalo zvracet, druhy den zacalo druhe dite, pak jsem lehla ja, po te manzel.
zitra ma jit starsi po 2 tydnech do skolky, a ano bojim se, ze do konce tydne zas nejaky bacil donese. to neni iracionalni strach, to je opravneny strach
ja se minuly tyden nebyla schopna zvednout z gauce, do toho cpat do vzpouzejiciho ditete leky a v 5 rano prevlikat pozvracenou postylku, to je proste idylka ![]()
PS: samozrejme tukam a tukam, ze to resime jen tyhle „blbosti“, jsem si vedoma, ze jsou horsi veci. ale obcas cloveka premuze unava.
Ono je fakt, ze tyhle bezne nemoci nejsou nic oproti tomu, kdyz mi minulej rok volal otec prvorozenyho, ze pro syna leti vrtulnik, ze se popalil a prevazi hp uspanyho do nemocnice.. Nakonec popaleniny 2 a 3.stupne, v nemocnici sem s nim byla a je to priserny, koukat se na to, jak dite trpi ![]()
@hanzbl00 z toho mám větší strach než z nějaké chřipky, virózy. Úraz dítěte je pro mě noční můra. Navíc jsem plašan takže se úplně děsím až si někdy malá rozbije hlavu, zlomí ruku nebo něco podobného. Doufám, že se to nestane! Vím, že kdyby tato situace nastala tak ji nebudu díky nervům schopná odvézt 12 km do nemocnice a budu muset zavolat záchranku. Neodřídila bych to. A co malej? Už je to dobrý? ![]()
Tak ja k psychologovi chodím, boužel i na psychiatrio s fobie se lečim už 7 let, nekdy je to horší jindy to zvladnu, mam strach ze zvraceni nevice me desí střevni chřipka, na to sem i minuly rok skončila v nemocnici byla jsem v 17 týdnu tehu, ani boužel to nepomohlo muj strach překonat z nas tři sem to odnesla nejhuř, běžne nemoci s tím dokažu nejak bojovat jako je rýma kašlel horečky a zanet střed ucha to už sem u syna nejak překousla ale s čim neumim je ta střevni viroza, vlastne sem ho do te školky nedala ted kvuly tomu že to tam je.Ale dneska me malej tak zlobi že pujde zitra a budu se bat že to donese domu, to muže řadit pořád já to minule chytla v kvetnu v teple ani nechodil do školky proste zničeho nic.Sem hrozne co se týče zvraceni z nemoci hned popadam amok mam klepavku atdddd, je pravda když budu maleho branit asi se temu nevyhnu pořád si řikam když to ma chytnou chytne to všude ne jen ve škoce, nevim co me to ted popdlao malej normalne po vylečeni nemoci chodi do školky asi je to tim že byl ted dlouho doma a nemužu se zase odpoutat ho tam dat je doma už mesíc předtím byl nemocny pak byly prazdniny pak to ucho a to s uchem 14 dni. Takže asi tak jsem rada že v tom strachu nejsem sama, nekdy sama ze sebou numím poradit je me bidne ale boužel asi ten mozek tak funguje když si popovídam je me fajn a pak zase se neco začne dit a už se bojim
Ahoj všem, trpím fobii z nemoci, tim padem mam vetší strach prave o deti hlavne ze střevni virozy, nemužu si proste pomoct, mam syna ktery chodi do školky ted je doma před 14 dny mel zanet středniho ucha a ve školce řadi střevni viroza, mam hruzu ho tam dát. Asi sem hloupá ale neumim s tim sama bojovat chvili si řikam že zitra pujde a musim to překonat když to přinese, mam doma ješte mladšího syna 4 mesíce..na druhou stranu si řikam že maly školku potřebuju miuly týden byl doma ješte kvuly dolečeni ale ted už me nic nebrani. Je tady nekdo kdo se boji tak jako já