Strach z nemoci dítěte

Anonymní
3.8.20 07:37

Strach z nemoci dítěte

Ahoj. Raději anonymně, protože si případnu jak magor. Hodně špatně snáším když je moje malá nemocná. Já vím, že to tak asi má každá maminka, ale já se úplně hroutím. Teď právě jsem zjistila, že má zvýšenou teplotu. Ještě spí a přišla mi horká tak ji zaměřím a má asi 37, 8. Já vím, že to není žádná horečka, ale mně se udělalo hned špatně od žaludku a je mi skoro na omdlení a chce se mi brečet. Prostě jako vždycky, když ji něco je. A hlavně když nevím co. Vždycky si hned představuju kdoví co. Kdyby měla aspoň rýmu nebo kašel, ale nic. Tak mi to šrotuje co to zas může být :,(. Máte to taky některá takhle nebo jsem zralá už na psychologa?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
3.8.20 07:44

Nejsi sama. Mám to samé. Vymýšlím vždycky ty nejčernejší scénáře. Nedokážu to ovlivnit. Mám to i ve vztahu k sobě. Už to řeším na psychoterapii, protože myslím, že bych tím děti mohla hodně negativně ovlivnit.
Prosím anonymně nebo smazat.

  • Citovat
  • Nahlásit
8860
3.8.20 07:44

Naše malá měla v noci 40,1°C, chtela jsem volat lékaře(žijeme v Německu a jezdí k takovým případům domů). Má zřejmě reakci na očkování, ale úplně jsem zaplašila. Nakonec mě manžel uklidnil, malá dostala čípek a spala až do rána. Teplotu má už od soboty večer, za chvíli budu volat doktorce, zda máme chodit, či ne. Mám to taky, celý život pracuji ve zdravotnictví a za každou horečkou hledám nemoci :zed:. Je normální mít o ně strach :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
80
3.8.20 07:48

Mám to podobně, chápu Tě, současná situace s koronavirem tomu, koho to znepokojuje, ničemu nepřidá. Měla jsem to tak u obou dětí a je úplně jedno, jak staré jsou. Vždycky myslím na tu nejhorší variantu, jsem prostě tak nastavená a neumím to změnit. Pomáhá mi víc věcí: spolehlivý pediatr, kterému věřím, manžel, který když to jde, je mi oporou a uklidňuje mne, opravdu stačí říct: neboj, všechno bude v pořádku… případně nás doprovodí na složitější vyšetření (doveze autem, najde příslušné oddělení, pohotovost, už jeho přítomnost mi pomáhá) a v neposlední řadě mi pomáhá vědomí, že musím být alespoň navenek v klidu pro svoje děti. Máma, která se hroutí, brečí, lamentuje jim k ničemu není. Potřebují klidnou péči a náruč, ony se bojí víc než my a ještě jim je zle. Takže ty všechny strachy a obavy si odbydu v sobě, případně to ze sebe dostanu pláčem, když mě nevidí. Moc držím palce :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.20 07:53

@Aduš8 No kdyby měla 40 tak už asi vezou i mě. Ta naše měla reakci na očkování minulý týden, ale to zas když vím od čeho to má tak mě to tak nestresuje. To ty horečky bez příčiny jak si hned představuju já nevím co.
Anonymní taky právě přemýšlím jestli to už nemám nějak řešit. Sama cítím, že moje reakce nejsou normální. Kontroluju ji pořád i když jí nic není. Divím se že ještě nemá na čele důlek jak ji na ně pořád sahám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.20 08:05

@Kartago Díky :hug:. Já se taky snažím před malou nedávat nic najevo a ona teda na rozdíl ode mě bývá při nemoci docela v pohodě. Jinak na mě právě zklidňující slova manžela působí obráceně. Když řekne, že to bude dobrý tak mám pocit, že to zlehčuje a jsem hrozně naštvaná. Vnitřně vím, že kdyby se taky hroutil tak to bude ještě horší, ale já se v tom asi potřebuju utápět nebo nevím. Asi už vážně potřebuju odbornou pomoc :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
4212
3.8.20 08:07

Nemám to tak.. Samozřejmě se bojím, není mi dobře. Ale nehroutim se. Čím meris? Jestli klasicky v zadečku, tak se odečíta ještě pul stupně. Pokud myslíš že tvoje reakce jsou prehnane, není žádná ostuda si o tom promluvit s odborníkem. Lepší než pak nadělat více škody než užitku..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
543
3.8.20 08:09

Mám to stejné jako první odpověď od anonymní…raději co nejdříve vyhledat pomoc v podobě psychologa a řešit to, hlavne z důvodu toho že do budoucna to rozhodně není pro dítě přínos. Nechci aby kvůli mě bylo dítě úzkostné a to je pro mě priorita

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.20 08:28

@mackA159 No právě jsem měřila bezdotykovým, teď se konečně vzbudila tak jsme ji změřili s manželem do zadečku a podle něj žádnou teplotu nemá, i podle manžela není vůbec horká. Takže to bylo asi jen teplem v pokojíčku a tou mou schizou :,(
@Lathi Jo už jsem rozhodlá, zvlášť po dnešku. Tento týden si zajdu k obvoďákovi a snad mi někoho doporučí.

  • Citovat
  • Nahlásit
301
3.8.20 08:30

Mám to taky :zed: Když zjistím teplotu, úplně mi buší srdce, pořád ji sleduju, kontroluju, k dr teda nechodíme, než aby tam něco přichytla, mam ji doma, ale fakt mam úplně iracionální strach. A když náhodou zvrací, tak mám nervama úplně křeče do rukou. Partner mě uklidňuje, že plaším, že se vybleje a bude dobře a mě už napadá kdoví co.. je to na budku :roll: taky už jsem přemýšlela o psychoterapii..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
543
3.8.20 08:37
@Anonymní píše:
@mackA159 No právě jsem měřila bezdotykovým, teď se konečně vzbudila tak jsme ji změřili s manželem do zadečku a podle něj žádnou teplotu nemá, i podle manžela není vůbec horká. Takže to bylo asi jen teplem v pokojíčku a tou mou schizou :,(
@Lathi Jo už jsem rozhodlá, zvlášť po dnešku. Tento týden si zajdu k obvoďákovi a snad mi někoho doporučí.

Já jsem s tím šla taky k obvodacce a absolutně ani nevěděla kam mě poslat.. mrkni v okolí jestli tam nemáte klinickou psychologii, tam chodím já a nechtějí ani zadanku od obvodaka…ať nemáš zbytečnou cestu k dalšímu Mudr…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1098
3.8.20 08:46

Je to normalni, zvlast u tech nejmensich, kteri ani neumi rict, jestli je neco boli atd. Kazdopadne clovek se nesmi nechat tim strachem prevalcovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.20 08:58
@Anonymní píše:
Ahoj. Raději anonymně, protože si případnu jak magor. Hodně špatně snáším když je moje malá nemocná. Já vím, že to tak asi má každá maminka, ale já se úplně hroutím. Teď právě jsem zjistila, že má zvýšenou teplotu. Ještě spí a přišla mi horká tak ji zaměřím a má asi 37, 8. Já vím, že to není žádná horečka, ale mně se udělalo hned špatně od žaludku a je mi skoro na omdlení a chce se mi brečet. Prostě jako vždycky, když ji něco je. A hlavně když nevím co. Vždycky si hned představuju kdoví co. Kdyby měla aspoň rýmu nebo kašel, ale nic. Tak mi to šrotuje co to zas může být :,(. Máte to taky některá takhle nebo jsem zralá už na psychologa?

Ahoj, mam to uplne stejne… strasne spatne snasim nemoci u deti. Jakmile namerim zvysenou teplotu, tak uz v podstate nemyslim na nic jineho, nejsem normalne k pouziti, jsem schopna premerovat teplotu i co pul hodiny. V dobe nemoci nejsem schopna nic jist, mam stazeny zaludek, je mi slabo, po probdele noci mi brni ruce a jsem na vyvraceni. Nejhure jsem to nesla u starsiho syna, kazdou jeho nemoc /a ze jich bylo/ jsem hrozne nesla - peci defakto prebirala moje mama - zdravotni sestra. Postupem casu jsem ale zjistila, ze syn je opravdu hypochondr a hrozna prehanka a hrozne zvelicuje ( u lehce zarudleho krku rval jako by mu nekdo rezal ruce), takze vedomi tohoto me znacne uklidnilo. Nejhorsi je to s mladsi dcerou, ktera ma PFAPA syndrom a klidne i co 10 dni se ji opakuji 39-40 horecky, ktere bez kortikoidu trvaji i 9 dni, crp ma bezne 200 a kdyz se tyto stavy opakuji i 2× do mesice, tak to clovek znacne otupi…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.20 09:19
@Anonymní píše:
Ahoj, mam to uplne stejne… strasne spatne snasim nemoci u deti. Jakmile namerim zvysenou teplotu, tak uz v podstate nemyslim na nic jineho, nejsem normalne k pouziti, jsem schopna premerovat teplotu i co pul hodiny. V dobe nemoci nejsem schopna nic jist, mam stazeny zaludek, je mi slabo, po probdele noci mi brni ruce a jsem na vyvraceni. Nejhure jsem to nesla u starsiho syna, kazdou jeho nemoc /a ze jich bylo/ jsem hrozne nesla - peci defakto prebirala moje mama - zdravotni sestra. Postupem casu jsem ale zjistila, ze syn je opravdu hypochondr a hrozna prehanka a hrozne zvelicuje ( u lehce zarudleho krku rval jako by mu nekdo rezal ruce), takze vedomi tohoto me znacne uklidnilo. Nejhorsi je to s mladsi dcerou, ktera ma PFAPA syndrom a klidne i co 10 dni se ji opakuji 39-40 horecky, ktere bez kortikoidu trvaji i 9 dni, crp ma bezne 200 a kdyz se tyto stavy opakuji i 2× do mesice, tak to clovek znacne otupi…

Jo úplně jak já. Akorát že malá nemocná skoro nebývá, max nějaký 3 denní virozy. Nedokážu si představit prožívat to co ty. Proto to chci řešit co nejdřív. Než třeba půjde do školky a bude tahat kdoví co.
@Lathi @whooro @Kartago a ostatní díky moc. Zní to blbě, rozhodně to žádné z vás nepřeji, ale jsem moc ráda, že nejsem zas až takový exot. K obvoďákovi stejně musím tak se nejdřív zeptám jeho a uvidím.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama